Živá panenka
Holky si hrály s panenkama a já se starala o své miminko. Aneb jak 13letá holka se stala matkou.
Tenkrát mi bylo 13 let, seznámila se s klukem o skoro 2 roky starší, než jsem byla já. Začátky „vztahu“ krásné. Jeho rodiče naprosto úžasní po všech stránkách, to mně u nás doma zkrátka scházelo, jelikož já rodiče díky pracovnímu vytížení měla více jinde než doma.
Ale abych se dostala k samotnému příběhu.
Rodiče často odjížděli z domu pryč, a tak jsem věděla, že budu mít celý byt jen pro sebe, v době jejich nepřítomnosti. A tak se i stalo. Jeden víkend jsem si ho pozvala k sobě domů. Strávil u mě noc, došlo na sex. Teď si asi říkáte, ve 13 letech?! Bohužel ano. Také bohužel na nechráněný. Na internetu jsem četla už kdysi něco o plodných a neplodných dnech. Tak nějak jsem doufala.
Jak už to bývá, menstruace je ze začátku nepravidelná, tím jsem se i uklidňovala. Jenže 2 měsíce utekly a menstruace nikde. Tak jsem se nakonec dokopala k těhotenskému testu. Minuta nejdelší v životě. Najednou 2 čárky. Pozitivní. Strašný strach ze všeho, co bude, jak to říct doma, příteli, co škola. Byla jsem z toho tak vystresovaná, nevěděla jak to říct doma, že jsem další 2 měsíce vše tajila. Jenže pozdější každodenní, ranní nevolnosti, pomalu se zvětšující bříško a změny nálad, vše částečně prozradily. Máma měla podezření, tak mě objednala na gyndu. Tam jen doktor potvrdil mé těhotenství. Také nám sdělil, že jsem 14tt a už se nedá nad čím rozmýšlet, jen snad s pozdější adopcí, kojeneckým ústavem.
Byla jsem v koncích, nevěděla co a jak. Otec mě zabije.
S mámou jsme se domluvili, že bude rozumnější, když to otci sdělí ona. Ať už byla atmosféra doma sebelepší, pro facku jsem si nemusela chodit daleko. Táta byl tak v šoku a tak rozzuřený, že mi vrazil rovnou takovou, která mě dostala do bezvědomí. V nemocnici se vše uhrálo na úraz a nikdo dál nic neřešil.
A já dál chodila do školy. Má nejhorší známka byla 3 a za celou dobu školní docházky jich tak moc nebylo. Ve škole tuhle záležitost brali jako soukromou věc, ale rozhodně za normální to nepovažovali. Dali mi ještě možnost individuálního plánu, který jsem využila ke konci těhotenství, kdy jsem prakticky nemusela navštěvovat školu, jen jednou za čas na přezkoušení. Každý z mých přátel si o mě udělal svůj vlastní obrázek. Někdo mě podpořil, někdo srazil na kolena. I pohledy okolí mi na psychice nepřidaly.
Doma hotové peklo. A moje psychika na bodu mrazu. Stále jsem chodila na kontroly, ultrazvuky, krevní testy.
Najednou jsem byla v 7. měsíci těhotenství a vše se odklonilo k lepšímu. Rodiče se snad změnili o 360°. Začal mě podporovat i táta, který mě velice mile s tímto překvapil. A tak jsem se začala poprvé těšit na svoje miminko, i rodiče, všichni jsme si přáli, aby vše hlavně dopadlo dobře. Od začátku jsem měla od doktora určený císařský řez, vzhledem k mému věku. Strašně jsem se porodu bála.
Den před narozením syna jsem měla jen lehčí bolesti. Ráno kontrakce po 5 minutách, tak se hned jelo do porodnice. Tam se rozhodně netvářili příjemně, taky 14leté holky nerodí denně, chápala jsem to. Vyšetřili mě, předaly mému ošetřujícímu lékaři a jelo se na sál.
Strašně jsem se bála, ten pocit snad ani nejde popsat. Od pasu dolů mě umrtvili. Pak už jsem jen cítila jak malého tahají ven. Najednou pláč, ten nejkrásnější křik. Malého si odnesli na zkontrolování.
Pobyt v porodnici bych mohla zhodnotit velmi negativně. Nějaké pěkné chování, to jsem nezažila. Nějaké vysvětlování vůbec nebylo. Při propuštění se sepsali nějaké papíry ohledně převzetí malého do péče mé mámy. Celé šestinedělí jsem se učila o malého starat. Rozpoznávat pláč, kdy zrovna má hlad, kdy ho něco bolí, jak ho chytnout, abych mu neublížila, jak ho koupat, jak krmit (kojila jsem pouze šestinedělí, ani to nestačilo, dávala jsem UM a postupně nervama mléko ztrácela).
Po šestinedělí jsem se vrátila do školy, pořád jsem měla určité úlevy. S mámou jsme měli domluvu. Přes den, kdy budu ve škole se stará ona, pak musím já. Souhlasila jsem, vlastně jsem po ní ani tohle nechtěla, ale ona chtěla, abych si dodělala alespoň základku. Za to jsem ji dnes moc vděčná a vždycky budu. Takže můj den byl ráno předat malého mámě, jít do školy, ze školy hned domů, starám se o malého, kolikrát celou noc probuzená. Malej svoje 2 roky v noci zcela proplakal a já ho měla neustále v náručí, kde alespoň chvilku spinkal, ve chvilkách se učím a ráno opět do školy. Vše se opakuje. Učení mi naštěstí vždy šlo, učit jsem se moc nepotřebovala.
Najednou se chýlilo ke konci 9. třídy. A rodiče chtěli, abych šla dál. Tak tedy jsem tak udělala, podala jsem si přihlášku na SŠ obor Pečovatelství. Poznala nové lidi. A mohu říct, že někteří mi moc přirostli k srdíčku. Když můžou, rádi pomůžou, za to jsem jim také vděčná.
Dokončila jsem 1. ročník. Mámě skončila mateřská a nastoupila do práce. Já školu přerušila a jsem s malým doma, jelikož nám ho nevzali do školky. Bohužel všude je to přeplněno. Tatínek malého se o nás celé moje těhotenství a už téměř 4 roky nezajímá. Jak sám řekl, chce si užívat mládí na 100%, a tak i dělá. Mohu poděkovat jeho rodičům, že mají zájem o své vnouče, nejen finanční (za svého syna), ale také za malým rádi příjdou.
Abych to shrnula, zanedlouho mi bude 18 a malému 4 roky. Kdybych se dnes měla rozhodovat, určitě by to bylo vše jinak. Ale čas nevrátím. Dnes jsem ráda za svého syna, díky kterému se změnil hlavně můj otec, samozřejmě k lepšímu. Jsou dny, kdy je toho na mě opravdu moc a už bych chtěla nejradši někam daleko utéct, ale pak jediný pohled na syna můj názor mění.
Můžu říct, že Samuelek je moc šikovný, krásně mluví, ve skoro 4 letech umí psát a počítat i číst. Je na úrovni prvňáčka. Pořád věřím, že i když jsem udělala chybu, i ta byla nakonec k něčemu dobrá.
Nakonec jsem se ve škole domluvila na individuálním plánu, takže znovu od září začnu studovat. Do školy budu vždy chodit 2 dny v měsíci (ke konci), na kompletní přezkoušení z dodaných materiálů učiva. Jinak, našla jsem si přítele, který má zájem jak o mě, tak především i o syna a za to jsem velice ráda.
Všem, co mě v životě podporovali a pomáhali, děkuji 
Sex není jen o tom si užít, ale je to především velká zodpovědnost, to jsem si bohužel uvědomila pozdě.
Ale syna bych dnes už za nic nedala!!!
Děkuji za přečtení
Přečtěte si také
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 12723
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 1831
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 2327
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 8200
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 2175
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 36108
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 13310
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 21464
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 36826
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 4018
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Asi sis pripravila hodne tezke dospivani, ale obdivuju jak ses k tomu dokazala postavit. Kazdopadne preju hodne stesti v zivote a pri studiu. Sice pred 4lety chapu tatinka ze te chtel zabit, ale po precteni tveho denicku ti muzu jen fandit. 
. Dneska jsou holky nějak vyspělejší, já ve 13 letech sotva dostala menses, o sexu jsem měla prachbídné vědomosti a brala ho jako něco, co se mě ještě dlouho netýká. Zas ale v době dostupného internetu bych asi čekala větší osvětu (my měli maximálně Bravíčko 
).
).
když můžu teď jít, tak oni nemůžou. Prostě mohly jít kamkoliv a bavit se a já nemohla. Doufám, že dcera bude mít rozum a budeme se jí max. věnovat. Už teď je chytrá dost. Když se rodiče nestarají o děti a pouští je samy ven a je jim jedno kde jsou -tak pak to takhle dopadá. Měla si chodit na nějaký kroužek a né se bavit sexem -proboha 
Týjo, doufám, že za pár let nebudu babičkou 
Ve 13-ti se mi narodili bráši-dvojčata a když si vezmu jaké jsem byla tenkrát „ucho“ a jako správná pubertoška ne zrovna nadšená, když jsem je musela hlídat… Klobouk dolů. Užila sis svoje, ale já jsem přesvědčená, že ty nejtěžší chvíle máš rozhodně za sebou. Navíc mi i z toho popisu přijdeš jako silný na svůj věk vyzrálý člověk, po tom všem tě jen tak něco nezlomí. A Samuelek Ti bude za to vše odměnou.
Držím palečky do dalšího života a vydrž ve studiu 