Život o ničem
- O životě
- Nikolkk33
- 22.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ani nevím kde začít, můj život je jedna velká katastrofa a já už nevím jak dál. To, co tu píšu neví nikdo jen já a bůh...
Když mi byly 3 roky, můj otec zavraždil moji matku, šel do vězení a já skončila u své babky po matčině straně, nebylo to zrovna růžové, ale vychovala mě, odstudovala jsem a potkala nebo spíše našla svou první a myslela jsem si i pravou lásku. Všechno začalo krásně, začali jsme si psát, volat atd. Po cca měsíci dopisování jsme se sešli, bydleli jsme od sebe asi 600 km. První schůzka, první rande bylo nádherné, hned jsem se zamilovala a on také. Vždy jsme se takto jednou měsíčně scházeli, většinou jsem jezdila já za ním, on zařídil volný byt a byli jsme spolu celý víkend, byl suprový, pozorný, hodný a hlavně mě miloval, to vím.
Po cca půl roce „našich schůzek“ jsem nechala školu a šla do práce, dělala jsem telefonní operátorku, z první výplaty jsem zaplatila byt a také jej zařídila, on přijel za mnou, našel si práci a žili jsme takto spolu, milovali se. Např.: byla jsem nemocná (obyčejná chřipka) a on se o mě staral jako o princeznu, byla jsem jako v sedmém nebi. Nikdy jsem nepoznala, že by o mě měli rodiče nebo někdo jiný strach, nebo že se o mě někdo staral, když mi nebylo dobře. Děkovala jsem bohu za to, že mi ho poslal.
Šťastní jsme byli takto asi půl roku, tudíž po roce našeho vztahu to vše začalo… Začal být zlý, sprostý a nervózní… Začal mi vyčítat, že jsem mu vzala jeho život, že jsem ho zničila a že mě nemiluje… Mě to hrozně bolelo, a tak jsem také nadávala, kolikrát i prosila a plakala a to ho rozčilovalo ještě víc a začal mě i bít. Po první facce mi bylo hrozně, proč? Stále jsem se ptala boha proč… ale stále jsem ho milovala a myslela si, že se změní.
Po nějakém čase jsme se odstěhovali tam, kde bydlel a vyrůstal on, zase to bylo chvíli vše hezké, já měla super práci, která mě bavila, on také vydělával, jezdili jsme na výlety a to všechno. Cca před měsícem jsem zjistila, že mě podvádí se slečnou, která má dvě děti, jezdil za ní k ní domů, vracel se skoro každý den ve 3–5 ráno… Já vůbec nevěděla jak se zachovat, neřekla jsem mu nic… Ale věděla jsem jistě, že dostanu výplatu a odejdu od něho. Asi pět dní před výplatou, kdy už jsem měla vše naplánované, mě hrozně rozčílil a já na něj vyhrkla, že vím pravdu a že po výplatě od něho odcházím, zbil mě… Já brečela doma a on opět jel za ní. Než jel, psal jí krásně, že je jeho láska a že se na ni moc těší, nechala jsem ho… Druhý den ráno přišel kolem šesté, já dala výpověď, protože jsem se nedokázala usmívat jen tak a dělat, že se nic neděje, když mi srdce krvácelo. Každý večer jsem plakala a prosila svou maminku v nebi, ať se mi ukáže ve snu, ať mi dá sílu, nikdy se neukázala… Babička, která mě vychovala na mě se*e.
Přišel den D, já už byla sbalená a připravená, našla jsem si práci v Praze jako pokojská i s ubytováním, ten měsíc se mi v práci moc nedařilo, a tak jsem měla výplatu jen cca 10 000 korun, ale i to mi stačilo na nový život. Den před odjezdem hrozně brečel, že mě nechce ztratit, že mě miluje atd. Druhý den ráno jsem ho přemluvila, ať mě odveze na nádraží, tak jako před rokem si mě sem přivezl, ať mě odveze zpátky. Cestou pořád brečel a přemlouval, já už dál nechtěla, odjela jsem. Ve vlaku jsem dostala sílu a říkala si, že to zvládnu. Byl to nádherný hotel, práce mi šla a dokonce mě i moc bavila. On neustále prosil a hrál na city a já krá*a mu podlehla, po pěti dnech jsem jela zpátky za ním. První den byl moc hodný, ale již druhý den se vše vrátilo do starých kolejí, jezdil za ní, mně nadával… Včera večer mě brutálně zmlátil, moc to bolelo, jsem vyčerpaná ještě dneska.
Já teď sedím v kuchyni a v peněžence mám 5 000,– (musela jsem zaplatit nájem atd.) A nevím co dál… Nemám nikoho kdo by mi pomohl nebo alespoň mě povzbudil… Strašně bych chtěla mámu, moooc, ale není tu… Dokonce ani do toho snu mi nevleze, aby mi alespoň poradila co dál…
Co udělám s 5 000???… ufffff, docela se mi ulevilo.
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1241
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 1321
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 2368
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1432
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 364
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 2097
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1477
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2961
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1454
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 1001
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...