Život o ničem
- O životě
- Nikolkk33
- 22.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ani nevím kde začít, můj život je jedna velká katastrofa a já už nevím jak dál. To, co tu píšu neví nikdo jen já a bůh...
Když mi byly 3 roky, můj otec zavraždil moji matku, šel do vězení a já skončila u své babky po matčině straně, nebylo to zrovna růžové, ale vychovala mě, odstudovala jsem a potkala nebo spíše našla svou první a myslela jsem si i pravou lásku. Všechno začalo krásně, začali jsme si psát, volat atd. Po cca měsíci dopisování jsme se sešli, bydleli jsme od sebe asi 600 km. První schůzka, první rande bylo nádherné, hned jsem se zamilovala a on také. Vždy jsme se takto jednou měsíčně scházeli, většinou jsem jezdila já za ním, on zařídil volný byt a byli jsme spolu celý víkend, byl suprový, pozorný, hodný a hlavně mě miloval, to vím.
Po cca půl roce „našich schůzek“ jsem nechala školu a šla do práce, dělala jsem telefonní operátorku, z první výplaty jsem zaplatila byt a také jej zařídila, on přijel za mnou, našel si práci a žili jsme takto spolu, milovali se. Např.: byla jsem nemocná (obyčejná chřipka) a on se o mě staral jako o princeznu, byla jsem jako v sedmém nebi. Nikdy jsem nepoznala, že by o mě měli rodiče nebo někdo jiný strach, nebo že se o mě někdo staral, když mi nebylo dobře. Děkovala jsem bohu za to, že mi ho poslal.
Šťastní jsme byli takto asi půl roku, tudíž po roce našeho vztahu to vše začalo… Začal být zlý, sprostý a nervózní… Začal mi vyčítat, že jsem mu vzala jeho život, že jsem ho zničila a že mě nemiluje… Mě to hrozně bolelo, a tak jsem také nadávala, kolikrát i prosila a plakala a to ho rozčilovalo ještě víc a začal mě i bít. Po první facce mi bylo hrozně, proč? Stále jsem se ptala boha proč… ale stále jsem ho milovala a myslela si, že se změní.
Po nějakém čase jsme se odstěhovali tam, kde bydlel a vyrůstal on, zase to bylo chvíli vše hezké, já měla super práci, která mě bavila, on také vydělával, jezdili jsme na výlety a to všechno. Cca před měsícem jsem zjistila, že mě podvádí se slečnou, která má dvě děti, jezdil za ní k ní domů, vracel se skoro každý den ve 3–5 ráno… Já vůbec nevěděla jak se zachovat, neřekla jsem mu nic… Ale věděla jsem jistě, že dostanu výplatu a odejdu od něho. Asi pět dní před výplatou, kdy už jsem měla vše naplánované, mě hrozně rozčílil a já na něj vyhrkla, že vím pravdu a že po výplatě od něho odcházím, zbil mě… Já brečela doma a on opět jel za ní. Než jel, psal jí krásně, že je jeho láska a že se na ni moc těší, nechala jsem ho… Druhý den ráno přišel kolem šesté, já dala výpověď, protože jsem se nedokázala usmívat jen tak a dělat, že se nic neděje, když mi srdce krvácelo. Každý večer jsem plakala a prosila svou maminku v nebi, ať se mi ukáže ve snu, ať mi dá sílu, nikdy se neukázala… Babička, která mě vychovala na mě se*e.
Přišel den D, já už byla sbalená a připravená, našla jsem si práci v Praze jako pokojská i s ubytováním, ten měsíc se mi v práci moc nedařilo, a tak jsem měla výplatu jen cca 10 000 korun, ale i to mi stačilo na nový život. Den před odjezdem hrozně brečel, že mě nechce ztratit, že mě miluje atd. Druhý den ráno jsem ho přemluvila, ať mě odveze na nádraží, tak jako před rokem si mě sem přivezl, ať mě odveze zpátky. Cestou pořád brečel a přemlouval, já už dál nechtěla, odjela jsem. Ve vlaku jsem dostala sílu a říkala si, že to zvládnu. Byl to nádherný hotel, práce mi šla a dokonce mě i moc bavila. On neustále prosil a hrál na city a já krá*a mu podlehla, po pěti dnech jsem jela zpátky za ním. První den byl moc hodný, ale již druhý den se vše vrátilo do starých kolejí, jezdil za ní, mně nadával… Včera večer mě brutálně zmlátil, moc to bolelo, jsem vyčerpaná ještě dneska.
Já teď sedím v kuchyni a v peněžence mám 5 000,– (musela jsem zaplatit nájem atd.) A nevím co dál… Nemám nikoho kdo by mi pomohl nebo alespoň mě povzbudil… Strašně bych chtěla mámu, moooc, ale není tu… Dokonce ani do toho snu mi nevleze, aby mi alespoň poradila co dál…
Co udělám s 5 000???… ufffff, docela se mi ulevilo.
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3439
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2334
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2398
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1532
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6358
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4916
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1938
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 326
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 2349
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 987
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...