Život o ničem
- O životě
- Nikolkk33
- 22.07.18 načítám...
Ani nevím kde začít, můj život je jedna velká katastrofa a já už nevím jak dál. To, co tu píšu neví nikdo jen já a bůh...
Když mi byly 3 roky, můj otec zavraždil moji matku, šel do vězení a já skončila u své babky po matčině straně, nebylo to zrovna růžové, ale vychovala mě, odstudovala jsem a potkala nebo spíše našla svou první a myslela jsem si i pravou lásku. Všechno začalo krásně, začali jsme si psát, volat atd. Po cca měsíci dopisování jsme se sešli, bydleli jsme od sebe asi 600 km. První schůzka, první rande bylo nádherné, hned jsem se zamilovala a on také. Vždy jsme se takto jednou měsíčně scházeli, většinou jsem jezdila já za ním, on zařídil volný byt a byli jsme spolu celý víkend, byl suprový, pozorný, hodný a hlavně mě miloval, to vím.
Po cca půl roce „našich schůzek“ jsem nechala školu a šla do práce, dělala jsem telefonní operátorku, z první výplaty jsem zaplatila byt a také jej zařídila, on přijel za mnou, našel si práci a žili jsme takto spolu, milovali se. Např.: byla jsem nemocná (obyčejná chřipka) a on se o mě staral jako o princeznu, byla jsem jako v sedmém nebi. Nikdy jsem nepoznala, že by o mě měli rodiče nebo někdo jiný strach, nebo že se o mě někdo staral, když mi nebylo dobře. Děkovala jsem bohu za to, že mi ho poslal.
Šťastní jsme byli takto asi půl roku, tudíž po roce našeho vztahu to vše začalo… Začal být zlý, sprostý a nervózní… Začal mi vyčítat, že jsem mu vzala jeho život, že jsem ho zničila a že mě nemiluje… Mě to hrozně bolelo, a tak jsem také nadávala, kolikrát i prosila a plakala a to ho rozčilovalo ještě víc a začal mě i bít. Po první facce mi bylo hrozně, proč? Stále jsem se ptala boha proč… ale stále jsem ho milovala a myslela si, že se změní.
Po nějakém čase jsme se odstěhovali tam, kde bydlel a vyrůstal on, zase to bylo chvíli vše hezké, já měla super práci, která mě bavila, on také vydělával, jezdili jsme na výlety a to všechno. Cca před měsícem jsem zjistila, že mě podvádí se slečnou, která má dvě děti, jezdil za ní k ní domů, vracel se skoro každý den ve 3–5 ráno… Já vůbec nevěděla jak se zachovat, neřekla jsem mu nic… Ale věděla jsem jistě, že dostanu výplatu a odejdu od něho. Asi pět dní před výplatou, kdy už jsem měla vše naplánované, mě hrozně rozčílil a já na něj vyhrkla, že vím pravdu a že po výplatě od něho odcházím, zbil mě… Já brečela doma a on opět jel za ní. Než jel, psal jí krásně, že je jeho láska a že se na ni moc těší, nechala jsem ho… Druhý den ráno přišel kolem šesté, já dala výpověď, protože jsem se nedokázala usmívat jen tak a dělat, že se nic neděje, když mi srdce krvácelo. Každý večer jsem plakala a prosila svou maminku v nebi, ať se mi ukáže ve snu, ať mi dá sílu, nikdy se neukázala… Babička, která mě vychovala na mě se*e.
Přišel den D, já už byla sbalená a připravená, našla jsem si práci v Praze jako pokojská i s ubytováním, ten měsíc se mi v práci moc nedařilo, a tak jsem měla výplatu jen cca 10 000 korun, ale i to mi stačilo na nový život. Den před odjezdem hrozně brečel, že mě nechce ztratit, že mě miluje atd. Druhý den ráno jsem ho přemluvila, ať mě odveze na nádraží, tak jako před rokem si mě sem přivezl, ať mě odveze zpátky. Cestou pořád brečel a přemlouval, já už dál nechtěla, odjela jsem. Ve vlaku jsem dostala sílu a říkala si, že to zvládnu. Byl to nádherný hotel, práce mi šla a dokonce mě i moc bavila. On neustále prosil a hrál na city a já krá*a mu podlehla, po pěti dnech jsem jela zpátky za ním. První den byl moc hodný, ale již druhý den se vše vrátilo do starých kolejí, jezdil za ní, mně nadával… Včera večer mě brutálně zmlátil, moc to bolelo, jsem vyčerpaná ještě dneska.
Já teď sedím v kuchyni a v peněžence mám 5 000,– (musela jsem zaplatit nájem atd.) A nevím co dál… Nemám nikoho kdo by mi pomohl nebo alespoň mě povzbudil… Strašně bych chtěla mámu, moooc, ale není tu… Dokonce ani do toho snu mi nevleze, aby mi alespoň poradila co dál…
Co udělám s 5 000???… ufffff, docela se mi ulevilo.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1132
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2015
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1851
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 3502
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 770
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2482
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1672
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6936
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2217
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5342
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
116111 jinak odešla hned i bez koruny. Máš nějaké kamarády?
To nemluvím o tom debilovi… ale o životě.
Píšeš, že to nebylo „nic moc“, ale vychovala tě… ják jako „nic moc“? Si děláš anální otvor, ne? Co chceš kurnik po prarodiči, který má svoje roky, nárok na svůj klid a musí se starat o smrada jako jsi ty, který stejně nakonec nechá školy? 
Tak treba kdyby se babka starala s laskou tak by ji urcite babickou nazvala a to ze nechala skoly je svobodna volba cloveka, ty jo z techto duchodcovskych nazoru je mi fakt zle. 
Jen prostě… mi připadá, že deníček je takový „ufff“ nad tím jak moc mi svět ubližuje a já jsem přitom taková nevinná chudinka. Což mi teda autorka nepřijde. Kde je, tam se dostala sama, za to ji nikdo jiný nemůže.
