Zpátky do nedávné minulosti

A dnes se podíváme zpátky do minulosti na to…

Ano, stará dobrá věta z éteru Evropy, ale jak se hodí.

Asi nějaká nostalgie, když tak teď ležím vedle toho našeho 8měsíčního pidižvíka.

Už je to víc než rok, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Nebylo to v úplně nejlehčím období… S přítelem jsem byla krátce, pohádala jsem se s mamkou, následné stěhování více než 300 km od rodiny, změna zaměstnání… No prostě všechno špatně.

Ale což, jsem ženská a ta vydrží všechno a taky, že vydržela.

Těhotenství probíhalo více než skvělé, nic mi nebylo, vzhledem k tomu, že jsem silnější, na mně nebylo dlouho nic vidět. Díky pěkným vztahům v práci jsem se rozhodla, že to řeknu ještě před koncem zkušební doby. Bude to buď a nebo. Věděla jsem, že jsou s mojí prací spokojeni, tak jsem se neměla čeho bát. A taky, že jsem měla pravdu. V práci mi vyšli vstříc a pracovala jsem až do posledního možného dne.

Nástup na MD jsem měla přesně na moje narozeniny, 10.12. ♥️

Pod „nátlakem“ rodiny jsme se s přítelem rozhodli, že přestěhujeme zpět blíže k místě mého rodiště. Než jsme si tady našli byt, byli jsme cca měsíc v baráčku u mojí tety.

A už se dostáváme k tomu krásnému, čeho jsem se celých 9 měsíců obávala. Já se sníženým prahem bolesti mám rodit? To nedám.

Termín jsem měla 21.1.2019. Ten den jsem byla na kontrole a nic… Prostě nic. Malýmu se ven nechce. Kontrola ve čtvrtek a uvidíme. Ve čtvrtek stejný závěr, pouze jsme se domluvili, že v pondělí 28.1. se bude vyvolávat. Nástup ráno a uvidíme.

Je neděle 27.1., ráno jsme byli přebírat náš nový byt. Vrátili jsme se zpět kolem 11. Šla jsem pro celé osazenstvo baráku připravit oběd a následně i zákusek – Míša řezy. Než jsem to v kuchyni všechno pofackovala, bylo 16:00. A já unavená říkám tetě, že si jdu na chvilku lehnout, že mi není nějak dobře. Ta jen pronesla, že dneska rodit nemůžeme, že nemá umytou hlavu 

17:00 – ležím, nemůžu usnout, bolí mě břicho.
18:00 – oznamuji příteli, že jako je to už možná ono.
18:15 – píšu tetě SMS, ať si jde umýt hlavu.
19:00 – do sprchy jdu já a uvidíme.
19:30 – už to začíná bolet a je tam i pravidelnost. Posílám kámošce gyndařce screen obrazovky s kontrakcema a s otázkou Mám jet? Odpověď: Ty jsi ještě nejela? Ještě rychlá otázka, kdo dneska slouží? Primář.
20:30 – hledáme župan, já už jen stojím a prodýchávám.
21:00 – konečně jedeme.
21:30 – jsme v porodnici. PA mě vyšetří a volá primáře, že se jde rodit.
23:30 – Kristián je na světě ♥️♥️♥️

Ty dvě hodiny v porodnici už byly bolesti fakt hrozný, naštěstí to bylo extrémně rychlý. Porod skončil VEXem, malinký měl 2× šňůru kolem krku a nedorotoval hlavičkou. Ale naštěstí to všechno dobře dopadlo. Zaplať pánbůh za noční směnu primáře.

Když to shrnu… bolesti jsem měla cca od 17:30. Fakt jako bolestivý to bylo cca od 21:00.

Obdivuju holky, co mají takové bolesti třeba 2 dny! Já jsem ráda, že jsem to měla za 2 hodinky z krku