Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, mám trošku trápení se svoji holčičkou. Poslední dobou se celkem dost bojí cizích dětí i dospělích. Dospěláky bych pochopila, ale u dětí je mi to divny. Když jsme na plavání, tak si pak jdem hrát s ostatními, jiné děti se navzájem otlapkávají, berou si hračky, lezou po sobě, ale chraň bůh, jak se k malé někdo připlazí nebo dokonce na ni chytí, to je hned pláč. Když na ni chce šáhnout dospělí, to mu hned oddělává ruku, samozřejmě pochovat nehrozí, ale to asi dělá víc dětí. Jen to, že se děti bojí jiných dětí, jsem u nikoho neviděla. Ona byla vždycky takovej bojínek, ale poslední dobou je to hodně očividny, jen se k ní někdo cizí přiblíží, vrhá se mi kolem krku a natahuje. Občas zajdem do děts. centra, jen tak, aby si trochu zvykla na děti, jakmile je vidí opodál, tak v pohodě, ale jak k ní někdo příjde blíž, už natahuje. Máte někdo s tímto chováním zkušenost, přejde to časem? Myslím, že je prostě taková, že je to povahou, jen nevím, jestli jsem třeba neudělala někde chybu nebo bych ji chtěla nějak ukázat, že se bát nemusí. Díky všem
Příspěvek upraven 16.05.13 v 21:23
Ahoj, mám doma naprosto totéž, dokonce měla období že brečela jen jsem ji postavila na zem třeba v obchodě kde jsem jí šla zkusit boty, je to povahou, chce to hodně trpělivosti, neustále ujišťovat že se nic neděje a nestane a že jsi ty nebo někdo z rodiny na blízku. Naší malé je nyní skoro 17měsíců, v kolektivu je sice pořád introvertní a málo průbojná, ale zlepšuje se to, ej to opravdu povahou ![]()
@loka píše:
Ahoj, mám doma naprosto totéž, dokonce měla období že brečela jen jsem ji postavila na zem třeba v obchodě kde jsem jí šla zkusit boty, je to povahou, chce to hodně trpělivosti, neustále ujišťovat že se nic neděje a nestane a že jsi ty nebo někdo z rodiny na blízku. Naší malé je nyní skoro 17měsíců, v kolektivu je sice pořád introvertní a málo průbojná, ale zlepšuje se to, ej to opravdu povahou
Díky moc, dnes se nám na plavání stalo, že jsem ji chtěla dát z ruky cvičitelce, aby ji mohla potopit, což dělala normálně a už natahovala, ani na pdestičku jsem ji nemohla položit, pořád musela cítit moje ruce, až mi to přišlo legrační, pořád se ujištovala, že tam jsem. Jsem trpělivá, nijak to nehrotím, jen je mi to občas líto.
@Dee29 no já z toho byla až nervní že je taková ufňukaná
ale pak jsem prostě pochipila že má jen strach, a je pravda že od doby co jídáváme furt najevo že není sama a že se bát nemusí a necháme ji kde to jde rozkoukat lepší se to, prostě máme dětičky kteří potřebují svoji jistotu ![]()
U nás je úplně to samý, začlo to ve 4 měsících, teď je jí 13 měsíců a je to pořád stejný. Chvílema to je trochu lepší, ale ne o moc. V kolektivu se vždycky straní a hraje si sama, jak se někdo přiblíží víc a hlavně když se chce dotknout, tak hned řev. Rozkouká se tak po 2 hodinách a hlavně když je menší počet, tak 2-3 děti tak to pak ještě jde, ale ve větším kolektivu se vůbec nerozkouká a s dospělíma je to mnohem horší. Jediný kdo jí kromě mě a přítele pochoval je moje máma a to už hodně dávno, teď na ní nemůže ani sáhnout
Taky nevím co s tím a doufám, že to někdy přejde.
@loka píše:
@Dee29 no já z toho byla až nervní že je taková ufňukanáale pak jsem prostě pochipila že má jen strach, a je pravda že od doby co jídáváme furt najevo že není sama a že se bát nemusí a necháme ji kde to jde rozkoukat lepší se to, prostě máme dětičky kteří potřebují svoji jistotu
přesně to se mi zdá taky, že má strach, hned má slzičky a hrne se k nám.
@Lussye píše:
Buďte rádi, moje malá jde ke každému
Fakt nevím co je lepší ![]()
@Annnet neboj přejde, nejdůležitější je pro ně fakt ta jistota a neustálý ujišťování že se jim nic nestane, u nás to opravdu zabralo nejlíp, a jak píšu taky je v kolektivu jednoznačně introvertní, často jí i ostatní děto berou z rukou hračky a ona jen kouká jak bambulka beze slova, ale lepší se to
chce to čas jsou to takový citlivečky, zas bych řekla že tohle je na jednu stranu lepší než pak děti viz jak psala maminka výš e jí jde dítě ke každýmu
@Annnet píše:
U nás je úplně to samý, začlo to ve 4 měsících, teď je jí 13 měsíců a je to pořád stejný. Chvílema to je trochu lepší, ale ne o moc. V kolektivu se vždycky straní a hraje si sama, jak se někdo přiblíží víc a hlavně když se chce dotknout, tak hned řev. Rozkouká se tak po 2 hodinách a hlavně když je menší počet, tak 2-3 děti tak to pak ještě jde, ale ve větším kolektivu se vůbec nerozkouká a s dospělíma je to mnohem horší. Jediný kdo jí kromě mě a přítele pochoval je moje máma a to už hodně dávno, teď na ní nemůže ani sáhnoutTaky nevím co s tím a doufám, že to někdy přejde.
Hmm, to jsi mě moc nepotěšila, taky je to tak po hodině lepší, ale jen malinko. Bojím se třeba, jak půjde do školky, aby to netrvalo takhle dlouho a chudák tam netrpěla. Ale budu se asi snažit postupně v malym kolektivu, aby ji to moc nerozrušilo, jak píše @loka. a uvidíme.
Přijde mi i taková citlivější, vnímá spoustu věcí, které třeba děti v jejím věku ne. Když ji dám něco nového nebo třeba nové jídlo, tak tomu moc nevěří, všechno nejdřív prozkoumá prohlídne jestli jí to nekousne a jak se jí to nelíbí, tak to prostě do ruky neveme
, viz dnešní chleba s marmeládou ![]()
@Dee29 no to je fakt povaha, naše malá je taky od malička taková rozvážná, je i poslušná…doufám že jsem to teď nezakřikla
a každej je u vytržení jak je to enskutečně hodný dítě proti vrstevníkům, myslím že je to fakt hodně povahou, a fakt je pravda že největší pokroky jsou když jí dáme tolik jistoty kolik potřebuje a mluvíme na ni v těch chvílích opravdu vlídným hlasem, aby neměla strach třeba že to dělá blbě, prostě fakt se obrnit trpělivostí a fakt to růže přináší
![]()
@loka díky, budu se snažit, fakt mi to sedí, k naší malé. Určitě totiž uslyším " musíš ji dávat víc do kolektivu, at si zvykne " ale to si myslím, že by byla jen víc vystrašená a nikam by to nevedlo.
@Dee29 dávat třeba jo, ale nenutit ji násilím a hlavně být tam sní a pro ni kdykoliv bude chtít tvoji přítomnost
malá si teď třeba v herně hraje jde i kus pryč mezi ostatní děti, ale během hraní se opakovaně ohlíží kde mě má ![]()
Naše starší řvala do tří let i u babičky s dědou, které kvůli vzdálenosti tak moc neviděla… obzvlášť vysazená byla na chlapy. kdyby jí měl nějaký okolo roku pochovat, tak by si to rychle rozmyslel
Na všechny nové věci, prostředí, lidi jsme jí dopředu museli upozorňovat, vysvětlovat, musela to zkrátka očekávat. Pak to šlo. Jakmile jsme po ní něco chtěli ad hoc, byl to vždycky problém. Takže dobrá zpráva je, že tvoje holčička v tom není sama. Ta špatná je, že té naší cácoře to do jisté míry zůstalo do dnes (bude jí 5). Už tedy kvůli cizím lidem neřve, ale tu jistotu potřebuje pořád a ukňouraná je taky dost. Beru to tak, má to v povaze, ale občas už mi to leze na mozek ![]()