Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
16letá puberťačka - problémy s chováním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.1.13 15:59
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.1.13 16:01
Hm…mrzí mě, co prožíváš. Doma jsem v pubertě taky dělala dost problémy. Sebepoškozování byl jedním z nich. Dělala jsem to z pocitu viny. Trpěla jsem poruchou příjmu potravy, takže kdykoli jsem se najedla víc, než jsem chtěla…nebo když jsem viděla mamku plakat, když jsem jí něčím naštvala. Napadlo mě, jestli jste neměli s manželem nějaký těžký rozvod, dlouhodobé hádky a tak…mohla z toho mít, jako dítě, pocit viny, i když si s ní určitě mluvila o tom, že to její chyba není, dítě toto moc nebere…nebo vůbec z toho, že jste se rozešli. Sebepoškozování je o tom, že se danému člověku hrozně uleví, když to udělá, i když to bolí, protože jsou v něm pocity, které nedokáže zvládnout (vesměs špatné pocity, které ustoupí, když se řízneš, jako by místo krvé tekl ten špatný pocit, pocit viny za něco)… jen dedukce, nejsem psycholog, tak jsem to měla já.
Napadá mě, že problém by mohl být ve vztahu k otci… mrzí jí, že ten vztah není a zase jsme u pocitu viny…
Já skončila na psychiatrii, ne, že by mi tam pomohli. Přestala jsem se řezat, když na to máma přišla, byla z toho hodně špatná a já jsem ji nemohla vidět takhle zničenou. Ovšem samotnou anorexii jsem jen tak nezvládla. Máma tehdy dala výpověď v práci a byla se mnou, nekecám, rok v kuse, 24hodin denně i v noci jsem s ní byla zamčená v jedné ložnici. Obdivuji ji za to, co pro mě udělala. Zvládly jsme to společně, nebylo to ale vůbec jednoduché. Musela jsem si najít smysl života, abych se mohla vyléčit…ten jsem naštěstí našla.
Přeji hodně sil a trpělivosti při výchově dcery! 
- Citovat
- Upravit
30.1.13 16:03
Anonymní, myslím, že máš pravdu. Zatím se mi to osvědčuje, po tom, co se vrátila z nemocnice. Buď budeš poslouchat nebo půjdeš. I to v sobě cítím, že tu důvěru už nemám.
Zlomilo se to ve mě právě o vánocích.
I přítel mě v tomto podporuje, prostě režim, jak píšeš, natvrdo, i mi to doporučovala ta má známá.
Jen nervy mi pěkně pracují.
Musím teď běžet, díky za podporu, ozvu se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 16:06
Anonymní 16.01 
taky v tom může být kus pravdy. I mi tenkrát, poprvé, dcera přiznala, že jí vadí, když se znova řízne, že si to pak vyčítá, že už nechce.
Rozvod byl těžký, hlavě řešení existenčních problémů, do toho umřela oblíbená babička, moje mamka…
asi se to vše sesulo na hromadu.
Tvoje mamka musela být hodně silná a mít tě hodně ráda, když toto zvládla, klobouk dolů. Važ si toho.
Příspěvek upraven 30.01.13 v 16:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 16:08
Snad se nerozzlobíš, ale já bych jí ještě nechala udělat test na drogy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 16:09
@boball píše:
Snad se nerozzlobíš, ale já bych jí ještě nechala udělat test na drogy.
Dělali jí ho na psychiatrii, měla jsem podezření na marjánu. Byla čistá. To bylo první, co mě taky napadlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 17:59
A má nějaký koníček??
chtělo by to najít něco co byjí nadchlo a bavilo… co koně? nebo chodit do nějakeho klubu milovníků psů a nebo na výstavy…
myslím že kdyby zaplnila čas něčím co jí baví a npřijdé jí to trapné že by jí přešly takové myšlenky když by na ně neměla čas… přišla by mezi lidi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 21:30
Ahoj, koníčka má, ty housle a step. Ráda čte a kreslí si. Ovšem čte pořád horory, thillery, psychologický věci. Kreslí kostlivce, strašidelný postavičky, hroby atd. Úžasně pozitivní věci 
Stejně tak hudba, to jsou smutný piana, Marylin Manson…
Smysl života, bohužel k tomu není návod. Tvrdí, že je šťastná, čemuž nevěřím podle deníčků a žiletek.
Náš život se s novým přítelem pomalu zklidňuje, můžu jen doufat, že si to postupně uvědomí a snad i ta psycholožka jí nasměruje správnějším směrem. I když po zkušenostech s nimi jsem trochu skeptická.
Díky za rady, pomohly mi utřídit si to trochu v hlavě, vidět, jak to vidí nezávislý člověk z odstupu a že se to může stát i někomu jinému 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 23:05
Mě ještě tak něco napadlo. Když tě přes papír prosí o pomoc, zkusilas ji i přes ten papír odepsat? Někteří mají problém vyjadřovat své pocity, zvlášť když to musí říkat z očí do očí, ale třeba by ji pomohlo, kdyby ti to vysvětlila přes papír… Je to jen můj nápad 
Já když jsem byla v jejím věku, taky jsem se sebepoškozovala (a to mi je teď celkem dost 
). A upřímně jsem nesnášela, když jsem někomu něco musela vysvětlovat, musela jsem to vypsat na papír a pak to tomu danému člověku předat. Aby si to přečetl.
Jinak přeji hodně síly a brzké zlepšení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 06:51
@Gituš píše:
Mě ještě tak něco napadlo. Když tě přes papír prosí o pomoc, zkusilas ji i přes ten papír odepsat? Někteří mají problém vyjadřovat své pocity, zvlášť když to musí říkat z očí do očí, ale třeba by ji pomohlo, kdyby ti to vysvětlila přes papír… Je to jen můj nápadJá když jsem byla v jejím věku, taky jsem se sebepoškozovala (a to mi je teď celkem dost
Jinak přeji hodně síly a brzké zlepšení
To máš pravdu, já si z dcerou psala přes icq. když mi chtěla něco říct, z druhé místnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 08:34
Ta pomoc přes papír, určitě je to dobrá věc, ale já ten deník četla v prosinci, a ten zápis byl přes rok starý, víte? Jakoby počítala, že si to přečtu, ale já se jí ve věcech nehrabala.
Možná jsem měla do toho deníčku napsat, nevím, to mě napadlo teď, jak to píšete. Teď už psát nebudu, protože je vysazená, že pořád s ní něco řeším. Tak si držím odstup.
Včera bylo plno řečí, že nechci prodloužit rande o dvě hodiny, tuhle sobotu. Tak pak řekla, že co má dělat, že to prostě musí vydržet, protože jí nic jiného nezbývá. Naštvaná, otrávená.
Dneska v 17h je ta psycholožka. Možná jí navrhnu, třeba si s dcerou dopisovat, ale asi je potřeba, aby to ona navrhla jí. Já už se bojím navrhnout cokoli, vše odkvýve a pak to stejně nedělá, nelíbí se jí to.
Každý příspěvek má v sobě kus pravdy. Minulost už nezměním, musím pracovat s tím, co je. Jestli se mi podaří najít k dceři cestu, momentálně nevím.
Její hláška, že se v 18 odstěhuje, abych jí nepřipomínala co bylo, to je celkem síla. Já si to nevybrala, co udělal ex.
Už jsem to asi psala, že mě kolikrát napadalo, že se mi mstí za vše, co se stalo. Protože ex je to jedno, když mu něco řekne, že se jí něco nelíbí, tak si to asi vybíjí na mě. Nevím, tohle taky potřebuju probrat s odborníkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 10:02
Proč jen tvrdí, že je spokojená, že je to můj výmysl, že není šťastná. Že jsem si něco umanula na základě jejích deníků, že ona je v pohodě, že já si pořád stojím za svým, že jí není dobře když to tak není.
Cítím to zní, projevuje se divně, v neposlední řadě ty žiletky a deníky, nekomunikativnost, emočně je plochá, že to tak musím říct, nereaguje na okolí, nezajímá jí to. Jakoby se starala jen o sebe, někdy si ani nepamatuje, když mi něco řekne a poví něco jiného a pak se diví.
Včera mě údajně neslyšela, že jdu dnes k té psycholožce, když jsem jí to večer opakovala, tak se hrozně divila, kam že to jdu. Přitom to ví už 14 dní.
Ani nezdravila, když dostala napomenutí, tak se divila, že přece zdraví, odpovědi na otázky jsou na půl pusy, musím se zeptat znova a stejně jí není rozumět a pak se tváří, že jsem idiot, že jí nerozumím.
K tomu otrávený obličej, proč potřebuju vědět, kdy dorazí domů, že bude večeře.. prostě úzkostlivý strach, abych ani trochu nepronikla do její duše nebo hlavy, i když se jedná o běžné denní věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 10:33
Ahoj, také jsem to zažila. Akorát ne z pozice rodiče, ale z pozice toho, kdo se řezal. Předem upozorňuji, že jsem nevyznávala žádnou temnou hudbu, nebo gothic styl života. Dělala jsem to kvůli šikaně a nezájmu mé matky. Byl to pocit úlevy a trestání, že jsem špatná, že za všechno můžu já. Poté jsem byla 2 měsíce v dětské psych. léčebně. Propustili mě jako zdravou. Pak jsem s tím začala znova. Moje máma si myslela, že to ze mě vymlátí. O to víc jsem to dělala. Prosím, nenadávej jí za to, nemlať jí, nevyčítej to dceři. Má nějaký problém a je třeba to řešit. Dávej jí najevo lásku, i když to bude odmítat. Musí vědět, že jsi tu pro ní!!! Kdyby tohle dokazoval někdo mě, určitě bych to nedělala tak dlouho, nebo bych to nedělala vůbec. Bude to pro vás těžké období, ale dá se to zvládnout. Určitě je namístě nějaká psychoterapie. Ale hlavně hodně lásky a trpělivosti.
Dnes už nic z toho nedělám, i když to bylo velmi těžký. Jsem vdaná, mám nádherné dítě a za to, že jsem s tím přestala vděčím svému manželovi a synovi…
- Citovat
- Upravit
31.1.13 10:54
Jenže tady to je opačnej extrém. Slečna je rozmazlená a ve své zahleděnosti do sebe si ještě neuvědomuje, jak ubližuje okolí. Hodně mi to připomíná to co jsme si prožili my. Nám pomohlo, že jsme jí nechali nabít si čumák, když to jinak nešlo. Odstěhovala, se na pět měsíců z domu. A sama mi řekla, že kdybychom jí tenkrát bránili, bylo by to o moc horší. Takhle pochopila, že maminka s tatínkem mají většinou pravdu. A ještě taková perlička, vyčetla mi, že jí týrám nadměrnou péčí. Tohle jí ted občas připomenu, nerada to slyší A říká, jen týrej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 11:22
@renč píše:
Aby se v tom rodič vyznal, co?
NO, některé dítko je oříšek. Nicméně, pokud jak zakladatelka psala v tom nejsou drogy, ale jen opravdu vzbouřené hormony, věřím tomu, že se všechno v dobré obrátí. Jen to přežít ve zdraví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
@annaaaaa no nekdy jsem mela pocit, ze cim vic se ji clovek snazil pomoct, tim to bylo horsi, ja mam vubec pocit, ze dneska se s temi detmikazdy moc pare a oni pak nevi roupama co by,
u ni pomohlo to spadnuti na dno, soud a to co nasledovalo, uz zadna duvera a natvrdo proste bud se budes chovat takhle a nebo jdi
preji at se to u vas vyresi