16letá puberťačka - problémy s chováním

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

1.2.13 12:48

načítám...

@annaaaaa Tak to je dobře, že jdete spolu do kina. Myslím, že to ocení i dcera.
Jinak tátu jsem viděla dvakrát v životě, zájem nemá…
A s určitýma věcma kolem mámy stále vyrovnaná nejsem, ale snažím se na to nemyslet. Ale někdy to na mně padne a brečím… Ale neodpustila jsem. Momentálně se vídáme tak jednou za čtvrt roku. Ale není to vztah máma-dcera, ale spíš jen takové známé… Nejhorší na tom je, že máma si chyby neuvědomuje, myslí si, že nikdy nic špatně neudělala, vždycky se všude prezentovala jako nejlepší rodič na světě, lhala o tom lidem a oni se pak na mě dívali jako na nevychovanýho a nevděčnýho parchanta…

Citovat
Upravit

annaaaaa

3067

1.2.13 13:15

načítám...

Tohle si podle mě, myslí moje dcera o mě. Že o ní všude s každým mluvím, dělám z ní blázna, tvrdím, že má problémy a ona je nemá. Že si neuvědomuju, jak jí ubližuju, že mi vadí jak žije a jaké věci vyznává.
Striktně si dává pozor na to, aby mi neřekla nic osobního, vlastně ani obecného.
Když jsem se jí včera ptala, jaké vysvědčení měla její kamarádka, pokud si nevymýšlí a kámoší spolu, z lavice, tak mi odsekla, že neví, že se o jiný lidi nezajímá.
Přitom tvrdila, že jí volala z nemocnice, že spolu kamarádí.

Ono je to těžké, každá strana má jiný úhel pohledu. Ty si také třeba myslíš, že se o dceru zajímám a bojím se o ni, a ona si naopak myslí, že ji pořád kritizuju, pletu se do věcí, do kterých mi nic není, nenechávám ji žít, vadí mi její přítel, mám kecy kvůli vysvědčení (2× čtyřka, asi 5 trojek, podle mne nic moc) a že jí pořád hlídám.
A že se těší, až odejde.

Co ti mamka udělala, žes jí neodpustila? Psala jsi něco o šikaně… bila tě, vyčítala? Jestli neva, že se ptám. Nebo sz? Je dobré vidět pohled z obou stran, ty se cítíš ublížená, jsi přesvědčená, že mamka nechápe… totéž si myslí moje dcera o mě, a já zase, že jí pomáhám co to jde, že mě max odmítá…

Moje máma začala nakonec až v 60letech brát AD, pomohlo jí to, nakonec jsme našly k sobě cestu, ale bylo to jen na pár měsíců a umřela.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.2.13 13:47

načítám...

@annaaaaa píše:
Tohle si podle mě, myslí moje dcera o mě. Že o ní všude s každým mluvím, dělám z ní blázna, tvrdím, že má problémy a ona je nemá. Že si neuvědomuju, jak jí ubližuju, že mi vadí jak žije a jaké věci vyznává.
Striktně si dává pozor na to, aby mi neřekla nic osobního, vlastně ani obecného.
Když jsem se jí včera ptala, jaké vysvědčení měla její kamarádka, pokud si nevymýšlí a kámoší spolu, z lavice, tak mi odsekla, že neví, že se o jiný lidi nezajímá.
Přitom tvrdila, že jí volala z nemocnice, že spolu kamarádí.
Ono je to těžké, každá strana má jiný úhel pohledu. Ty si také třeba myslíš, že se o dceru zajímám a bojím se o ni, a ona si naopak myslí, že ji pořád kritizuju, pletu se do věcí, do kterých mi nic není, nenechávám ji žít, vadí mi její přítel, mám kecy kvůli vysvědčení (2× čtyřka, asi 5 trojek, podle mne nic moc) a že jí pořád hlídám.
A že se těší, až odejde.

Co ti mamka udělala, žes jí neodpustila? Psala jsi něco o šikaně… bila tě, vyčítala? Jestli neva, že se ptám. Nebo sz? Je dobré vidět pohled z obou stran, ty se cítíš ublížená, jsi přesvědčená, že mamka nechápe… totéž si myslí moje dcera o mě, a já zase, že jí pomáhám co to jde, že mě max odmítá…
Moje máma začala nakonec až v 60letech brát AD, pomohlo jí to, nakonec jsme našly k sobě cestu, ale bylo to jen na pár měsíců a umřela.

Napíšu ti SZ.

Citovat
Upravit

annaaaaa

3067

23.7.13 13:39

načítám...

Ahoj holky.
Chtěla bych říci nové info
U nás už měsíc velký zvrat, doslova od 18.července.
Nejdřív jsem s dcerou chodila společně k psycholožce, ale postupem času se mi zdálo chování dcery horší a horší, takže jsem to psycholožce řekla, že s návštěvami končím, že spíš si myslím, že se mi dcera vysmívá, že to vzdávám, že se mi zdá, že při návštěvě řekne, co chceme slyšet a efekt není.

Psycholožka navrhla, ať dcera chodí sama. Sama ať dojede, domluví si spolu další schuzku, navrhla 1× týdně.
Takže 18.7. šla dcera sama, teď jí bylo 17 let. V pátek, 21.7. jsem se vdávala za přítele, kde s dětmi žiji.
Od tohoto týdne dcera jako vyměněná. Pomáhá doma, komunikuje, nezavírá se v pokoji. Po týdnu se rozešla s přítelem, o kterém jsem tuším psala, nepracující člověk. Svěřila se mi s rozchodem, trošku to obrečela, vzali jsme ji u nás na taneční zábavu, s mým už manželem na střídačku tancovala, koupila jsem jí pizzu.
Doma pomáhá mladší sestře, několikrát mě přijde obejmout, je s námi celý večer společně, nezavírá se v pokoji.
Nechápu tak rychlou a markantní změnu. Volala mi psycholožka, minulý týden a ptala se mě na příčinu té změny, ale já nevím proč.
Jen mi říkala, že dcera na sezení povídala, že se teď cítí od nás milovaná, uznávaná, akceptovaná. A že je také překvapená, že sezení budou i nadále a zkusí se dopátrat příčiny. Že je možné také, že svatbou spadla tíha z jejích ramen, že se o mě nemusí bát, že máme někoho, kdo nás má rád a přijal nás :nevim:
Tak mám z toho radost a modlím se, aby to vydrželo, také, až si časem najde nového přítele a bude raději s ním než s námi.