Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
16letá puberťačka - problémy s chováním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.1.13 10:02
Proč jen tvrdí, že je spokojená, že je to můj výmysl, že není šťastná. Že jsem si něco umanula na základě jejích deníků, že ona je v pohodě, že já si pořád stojím za svým, že jí není dobře když to tak není.
Cítím to zní, projevuje se divně, v neposlední řadě ty žiletky a deníky, nekomunikativnost, emočně je plochá, že to tak musím říct, nereaguje na okolí, nezajímá jí to. Jakoby se starala jen o sebe, někdy si ani nepamatuje, když mi něco řekne a poví něco jiného a pak se diví.
Včera mě údajně neslyšela, že jdu dnes k té psycholožce, když jsem jí to večer opakovala, tak se hrozně divila, kam že to jdu. Přitom to ví už 14 dní.
Ani nezdravila, když dostala napomenutí, tak se divila, že přece zdraví, odpovědi na otázky jsou na půl pusy, musím se zeptat znova a stejně jí není rozumět a pak se tváří, že jsem idiot, že jí nerozumím.
K tomu otrávený obličej, proč potřebuju vědět, kdy dorazí domů, že bude večeře.. prostě úzkostlivý strach, abych ani trochu nepronikla do její duše nebo hlavy, i když se jedná o běžné denní věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 10:33
Ahoj, také jsem to zažila. Akorát ne z pozice rodiče, ale z pozice toho, kdo se řezal. Předem upozorňuji, že jsem nevyznávala žádnou temnou hudbu, nebo gothic styl života. Dělala jsem to kvůli šikaně a nezájmu mé matky. Byl to pocit úlevy a trestání, že jsem špatná, že za všechno můžu já. Poté jsem byla 2 měsíce v dětské psych. léčebně. Propustili mě jako zdravou. Pak jsem s tím začala znova. Moje máma si myslela, že to ze mě vymlátí. O to víc jsem to dělala. Prosím, nenadávej jí za to, nemlať jí, nevyčítej to dceři. Má nějaký problém a je třeba to řešit. Dávej jí najevo lásku, i když to bude odmítat. Musí vědět, že jsi tu pro ní!!! Kdyby tohle dokazoval někdo mě, určitě bych to nedělala tak dlouho, nebo bych to nedělala vůbec. Bude to pro vás těžké období, ale dá se to zvládnout. Určitě je namístě nějaká psychoterapie. Ale hlavně hodně lásky a trpělivosti.
Dnes už nic z toho nedělám, i když to bylo velmi těžký. Jsem vdaná, mám nádherné dítě a za to, že jsem s tím přestala vděčím svému manželovi a synovi…
- Citovat
- Upravit
31.1.13 10:54
Jenže tady to je opačnej extrém. Slečna je rozmazlená a ve své zahleděnosti do sebe si ještě neuvědomuje, jak ubližuje okolí. Hodně mi to připomíná to co jsme si prožili my. Nám pomohlo, že jsme jí nechali nabít si čumák, když to jinak nešlo. Odstěhovala, se na pět měsíců z domu. A sama mi řekla, že kdybychom jí tenkrát bránili, bylo by to o moc horší. Takhle pochopila, že maminka s tatínkem mají většinou pravdu. A ještě taková perlička, vyčetla mi, že jí týrám nadměrnou péčí. Tohle jí ted občas připomenu, nerada to slyší 
A říká, jen týrej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 11:22
@renč píše:
Aby se v tom rodič vyznal, co?
NO, některé dítko je oříšek. Nicméně, pokud jak zakladatelka psala v tom nejsou drogy, ale jen opravdu vzbouřené hormony, věřím tomu, že se všechno v dobré obrátí. Jen to přežít ve zdraví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 11:27
Anonymní 10.33: ono je strašně těžké, kde je jádro pudla. V dceřiných deníčcích jsem také našla nějaké básničky, pořád na stejné téma, kde se zmiňuje o šikaně spolužaček ze třídy, teď je v druháku. Že po ní chtěly peníze, jinak jí hrozily fackama, že jim to musela dát a sama nic neměla.
Takhle to píše ve verších.
Popřela mi to, na psychiatrii také, že to prý byla jen fantazie. Na zš měla pozici silnou, na ekonomku už šla „jiná“, v černém, vážná, uzavřená. Nedivila bych se, kdyby nezapadla. Ale popírá to.
Můj přítel si naopak myslí, že jsem na ní moc mírná, pořád se jí snažím kompenzovat, co jsme si musely prožít. Vozím ji na kroužky, o půlnoci jsem pro ní jezdila, když šla s holkama ven. Ty holky znám, jsou ze zš, i rodiče, ale prostě že se moc obětovávám, pořád jsem za ní chodila, že cítím, že se trápí, odmítala mě.
Celý rok po tom, co ex odešel, se mnou prakticky nepromluvila. Začala se počůrávat, to jí bylo skoro 13. Pak začalo to řezání.
Přítel mi říká, že naopak neviděl nikoho, kdo by se tak zajímal, staral se, že je to právě až příliš. Nevím.
Já jí fyzicky nemlátila, ani facka, nic. Max jsme na sebe křičely. To když zjistila, že jede na psychiatrii. Objímala jsem jí, brečely jsme spolu, že jí mám ráda, ale že si nevím rady, co se žiletkama a celkově jejím přístupem k životu.
Platila jsem jí soukr anglinu i frájinu, má ráda jazyky. Teď je ochotná doučovat svojí sestru, dávám jí za hoďku 50 Kč.
Já svoje holky nebiju, spíš řvu. Když už to přeroste. Ale taky ne moc, jsem dost kliďas, spíš dám na komunikaci a poslouchám názor toho druhého. I u dětí to tak dělám.
Možná jsem moc demokratická.
Chápu anonymní, že ti muselo být hrozně. Šikana a bití za to… to se snad u nás neděje.
Spíš fakt si myslím, že dcera se mnou pěkně manipuluje, že dobře cítí, že se cítím vinna, aby měla šťastný život a takhle to dopadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 12:18
@annaaaaa A nedává si ona vinu za to, že jste se rozešli? Já vím, že ona za to vinu nenese, ale když jsou tyhle stavy, tak hlavou běhají úplně nesmyslný myšlenky. Já sama dnes nechápu, co se mi tenkrát honilo hlavou.
Jinak nestýká se s někým, kdo tento „černý styl“ taky vyznává? Protože u mě to bylo jen sebepoškozování, ale ty píšeš, že poslouchá temnou hudbu, obléká se jen do černé… Víš, mě taky dost pomohlo vidět někoho jiného, kdo to dělal, nebo dělá. Třeba nějaký dokument v televizi. Když jsem to dělala já, tak mi to nevadilo, ale když jsem to viděla u někoho jinýho, tak mi to přišlo hrozný… Taky by nebylo od věci jí projet historii internetu, na který stránky chodí. Nejsem zastáncem narušování soukromí, ale v tomhle případě je to asi nutný. Samozřejmě tak, aby na to nepřišla…
Anonymní z 10,33.
- Citovat
- Upravit
31.1.13 13:24
@Anonymní píše:
@annaaaaa A nedává si ona vinu…
Jinak nestýká se s někým, kdo tento „černý styl“ taky vyznává? Protože u mě to bylo jen sebepoškozování, ale ty píšeš, že poslouchá temnou hudbu, obléká se jen do černé… Víš, mě taky dost pomohlo vidět někoho jiného, kdo to dělal, nebo dělá. Třeba nějaký dokument v televizi. Když jsem to dělala já, tak mi to nevadilo, ale když jsem to viděla u někoho jinýho, tak mi to přišlo hrozný… Taky by nebylo od věci jí projet historii internetu, na který stránky chodí. Nejsem zastáncem narušování soukromí, ale v tomhle případě je to asi nutný. Samozřejmě tak, aby na to nepřišla…Anonymní z 10,33.
Já nevím, jestli si dává vinu. Ex udělal hrozné dluhy, o všechno jsme přišli. O střechu nad hlavou, několikrát jsme se stěhovali, ještě s ním, neměli jsme kam jít, v domě byl exekutor, děti to věděly… nevím, jestli by si tohle mohla dávat za vinu.
Možná pak, když ex odešel, protože to „už nemohl“ vydržet, tak že jsem se skládala, bylo to těžké, těžko říct.
Ale vyhrabaly jsme se z toho, začaly od nuly.
Na netu zhruba vím, kam chodí. I mi to kolikrát sama říkala, je pravda, že poslední půl rok, co má vlastní pc, tak nevím.
Vím, že jsou to různý chaty o řezání, stránky na tohle téma, o gothice, obchody s tímhle tématem, stahuje si horory a podobné věci, to vím. Jestli se s někým vzájemně utvrzuje, že řezání je prima, nevím, ale nedivila bych se.
Právě kvůli svému zaměření se přestala stýkat se spolužáky ze zš, protože ji to s nima „nebaví“. Radši byla sama. Pak odpověděla na inzerát na seznamce nynějšímu příteli. To mi dokonce říkala. I to, že ho zaujala, a on ji, že jí vadí lidi, radši je sama, nepaří atd.. a nynější přítel se zajímá o stejný věci jako ona. Je starší, ale myslím si, že je ona silnější osobnost, on se veze.
Před tím byla zamilovaná jen jednou, do spolužáka, a pak z toho vypadlo, že se řezali spolu. Jenže já byla sama s dětma, bez pomoci, vyděšená, měla jsem jí asi tenkrát dát na zadek, když jsem to zjistila a zakázat randění.
Je to pryč, nezměním to.
Jinak se nestýká s nikým jiným. Ale ten přítel je dost samotářský jako ona, kdyby měl nějakou „černou“ partičku, asi by bylo ještě hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 13:36
@annaaaaa Jasně, že to není její vina, ale třeba si to ona myslí. Ale určitě ji vezmi na nějakou psychoterapii, nebo jí vážně zkus něco o tom pustit v televizi…
- Citovat
- Upravit
31.1.13 15:07
Dneska tam jdu já, jdu poprvé, tu psycholožku neznám. Tak uvidím, snad to půjde a dál už bych se chtěla domluvit na návštěvu dcery.
Chci zmínit, že ona vše popírá, že problém nemá, že je to problém můj a okolí. Je schopná vše popřít, usmívat se…
tohle potřebuju, aby psycholožka brala v potaz, že její úsměv nemusí znamenat šťastnou osobu. Zatím jsem se tím nesetkala, každý tvrdil, že je celkem ok, že UŽ se cítí dobře, protože ona to tvrdí.
Díky za názory, zážitky, podporu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 15:12
@annaaaaa píše:
Dneska tam jdu já, jdu poprvé, tu psycholožku neznám. Tak uvidím, snad to půjde a dál už bych se chtěla domluvit na návštěvu dcery.
Chci zmínit, že ona vše popírá, že problém nemá, že je to problém můj a okolí. Je schopná vše popřít, usmívat se…
tohle potřebuju, aby psycholožka brala v potaz, že její úsměv nemusí znamenat šťastnou osobu. Zatím jsem se tím nesetkala, každý tvrdil, že je celkem ok, že UŽ se cítí dobře, protože ona to tvrdí.Díky za názory, zážitky, podporu
Neboj se, ona to brát v potaz nebude. Psycholožka moc dobře ví, jak se chovají lidé se sebepoškozováním. Já jsem se taky na okolí tvářila, že mi nic není, že je všechno v pořádku, že si to všichni jen namlouvají a já žádný problém nemám. A přitom jsem potřebovala pomoct. Nikdy jsem to nedělala pro to, abych se zabila. Bylo to jen mé volání o pomoc…
- Citovat
- Upravit
31.1.13 15:22
No doufám. Zítra můžu dát vědět, co mi řekla. Také si myslím, jsem přesvědčená, že volá o pomoc. Že nezvládne poradit si se zátěží, stresem. Taky mi sama řekla, že je to závislost, když jsem se jí ptala, proč to tedy ještě dělala dál, když mi tehdy slíbila, že už je to dobrý a že je spokojená.
Mě zmátlo to psaní o sebevraždách, bylo to skoro na každé stránce. I si plánovala přesné datum, den úmrtí babičky, že se s ní sejde, že jsou si blízko a přitom tak daleko.
Protože vlastně psychiatři to v potaz nebrali. Já jim to říkala, i jsem si stihla ofotit nějaké stránky z deníků, ale oni věřili jí, že podle „momentální“ situace je v pořádku, že to co psala, je minulost…
Na to, proč drží stále u sebe žiletky, které jsou od krve, pak už nereagovali. Přitom to byla hlavní věc, které se chytli, když jí přijímali. A pak najednou, dcera u nich v klidu, relativně usměvavá, takže najednou všechno bez problémů.
A ty už nemáš potřebu si ubližovat? Přešlo to s dítětem, s manželstvím? Nebo si prostě potkala někoho, kdo tě dostal nahoru? Našla jsi smysl života?
Sama, pomáhal ti někdo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.13 15:38
@annaaaaa Ano, v podstatě je to závislost. Víš, že je to špatné, ale udělat to musíš. Pomáhá to, i když to zní strašně. I teď už mi to přijde strašné, nechápu, jak jsem to mohla dělat. Dnes už umím problémy ventilovat jinak. Jinak jsem to dělala 7 let. Od dvanácti… Mě taky propustili s tím, že jsem zdravá a stejně jsem to udělala, takže ani mě psychiatři nepomohli. Spíš to brali jako rozmar malého dítěte
Pomohl mi v tom nynější manžel. Nějakou dobu jsme to dělala, i když jsem byla s ním. Do teď si pamatuju, jak byl zoufalej, když mě několikrát našel v krvi. V devatenácti jsem zjistila, že jsem těhotná, neplánovaně, přes antikoncepci. A to byl ten impuls, proč jsem přestala. Nemohla jsem to dělat, když jsem v břiše nosila naše dítě. Neříkám, že to bylo jednoduché, je to stejně těžké jako u jiné závislosti… Pro tvojí dceru to není jednoduché, trpí tím a i když by možná chtěla, neví, jak z toho začarovaného kruhu ven. Co já bych tenkrát dala za to, mít mámu jako jsi ty, ale musela jsem se s tím srovnat sama. Dnes jsem spokojená maminka a manželka. A když je mi mizerně, tak si popláču a jdu dál.
Věřím, že to s dcerou zvládnete. Budu na vás myslet a držet vám palce A určitě dej vědět, jak jste dopadly.
- Citovat
- Upravit
1.2.13 08:40
Nevím, jestli jsem máma k něčemu. Dcera mě tvrdě odmítá a to dost. Nerozumím tomu, lámu si hlavu, proč odmítá, jestli ji fakt tak se.., jakoby mě nesnášela, moc to bolí.
Včera jsem byla u té psycholožky. Člověk ani nestačí všechno za tu hodinu vypovědět. Vypadá mile, myslím, tak 30, mladá. Zmiňovala se o tom, co teď píšeš. Že měla několik klientek, které se sebepoškozovaly, a že je z toho vytáhl přítel. Že si prostě našly někoho, kdo je nestahoval na dno, ale naopak jim pomáhl, mluvil s nimi o tom, držel je, když byly na dně a postupně se z toho dostaly.
Říkala mi, že bývá pravidlem, že se ta dívka rozdejde s tím dotyčným, typ jako moje dcera, protože jí mentálně nestačí, nic jí nemůže nabídnout… že to časem pozná a skončí sama.
Vyptávala se mě, jaká byla, když byla malá, jestli jsem nepozorovala nějaké neobvyklé chování, nevím o ničem. Také má přístup do databáze na psychiatrii, i do jejích testů, že si promluví s tím doktorem a uvidí. Ale že nechce stavět svůj přístup na základě výsledků z psychiatrie. Že si chce udělat obrázek sama.
To mi zní celkem dobře.
Také říkala, že ať počítám s tím, že dcera nebude chtít ze začátku mluvit, že se budou bavit o nepodstatných věcech, že to může trvat, než se trochu otevře.
Popisovala jsem tam chování ex k tomu všemu a podezření u něj na poruchu osobnosti.
Také jsem měla popsat dojem z dceřiného chování, jak se projevuje.
Psycholožka se zamýšlela nad tím, jestli se u ní začíná projevovat počáteční deprese nebo to může být i smícháno právě s poruchou osobnosti. Že to začíná pomaličku, nenápadně, jsou tam jen drobné výkyvy v chování než se to projeví víc. Já o tom už kdysi četla, vím to. Říkala, že je dcera mladá, proto na psychiatrii nechtějí v tomhle věku stanovovat jakkoukoli diagnozu nebo AD, protože se člověk mentálně vyvíjí. Ale aby pak nebylo pozdě. Že tedy uvidí, bude s dcerou mluvit, říkala, že řezání je vrchol pyramidy, že musíme přijít na spouštěč. Jestli to byl rozvod nebo něco jiného.
Dcera tam jde příští čt odp. Včera byla zase nafouklá, vzteklá, když jsem se jí o té psycholožce zmínila, že zase bude muset něco řešit.
Také jsem zjistila, že opět lhala, v blbosti vlastně, a to, že cvičila na housle a přitom to nemohla stihnout v hodině, kterou uváděla. Nikdo v tu dobu nebyl doma, tak říkala, že hrála.
Takže stanovím do pravidel, že bude cvičit, když je někdo doma. Nemusí v houslích pokračovat, ví to, ale sama mě ukecávala na začátku šk roku, že hrát chce dál, protože jsem jí musela koupit nové housle, z těch původních vyrostla. Dost peněz. A pak se se mnou hádá o cvičení.
Nechápu. Je to rozmar, rozmazlenost, proč? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.13 09:40
@annaaaaa Ahoj, tak to je dobře, že máš z psycholožky dobrý pocit. I to je důležité… Je fajn, že si chce udělat obrázek sama a nedá jen na doporučení od jinýho lékaře…
A určitě není pravda, že tě dcera nesnáší
Jinak právě dost vidím problém v příteli tvé dcery. Třeba by toho chtěla nechat, ale jelikož to dělá přítel, tak s tím nepřestane, když ho miluje. Zjišťovala jsi si něco o tom příteli? Co třeba si promluvit s jeho rodičema, jak to vidí oni?
Psycholožka si musí získat důvěru ve tvé dceři, takže se budou bavit ze začátku o věcech, co tvou dceru baví, třeba ty housle. Taky by bylo fajn, aby jsi tam s dcerou na těch sezeních nebyla. Myslím, že se psycholožce lépe otevře, než když tam budeš sedět s ní.
A to, že dcera byla nafouklá… Myslím, že tahle uraženost prostě patří k pubertě
- Citovat
- Upravit
1.2.13 12:27
Dcera se, pokud vím, ale toť otázka, s nynějším přítelem neřeže. Dělá to sama. Řezala se s bývalým, to už je dva roky, víš?
Jinak o současném příteli dobré mínění nemám, myslím, že ji navádí ke lži, sám nepracuje… tak můžu jen doufat, že ona v budoucnu prohlédne a nechá ho.
Pokud o něm vím, tak jeho rodiče jsou rozvedeni, jeho máma šla bydlet i s ním ke svým rodičům, protože neutáhla bydlení sama. Jeho otec se nezajímá ani alíky prý neplatil.
On se chová velice slušně, což o to. Ale to dcera ve finále taky.
Na neděli jsem se s ní domluvila na kině, ten strašidelný Jeníček a Mařenka.
A jak ty to máš s rodičema? Zlepšily se vaše vztahy?
Já se spoustou věcí u mámy vyrovnala až v pětatřiceti, teprve pak jsem byla schopná přijmout věci, které mezi námi nezměním a žít s tím a netrápit se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
