Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky maminky mám otazku jak jsou na tom vaše děti? Mám skoro 17 měsíčního kluka co děsně zlobí. Snaží se lézt po výškách a momentálně u nás frčí parapet a okno, což je dost nebezpečné, takže mám oči na šťopkách a hlídám seč můžu. Máme spousty hraček, ale jeho oblíbená místa která obráží jsou kočičí WC, odpadkový koš, stůl v kuchyni a okno. Někdy už si nevím rady a snažím se ho i zabavit, ale někdy to prostě nejde, kŕ když potřebuji vařit a nebo něco dělám to mi pak mnohdy tečou nervy, ale na syna neřvu nemám to ráda jen opravdu párkrát, když už mi selhaly nervy.Na zadek občas dám, ale pak mi ho je líto, jak pláče a někde jsem četla, že když se dětem dává na zadek ze vzteku, tak to má vliv na jejich psychiku tak nevím. Jenže kdy člověk dává na zadek, když je naštvanej. Na zadek dávám opravdu jen zřídka. Spíš by mě zajímalo jak jsou na tom vaše děti syn je hrozně uječený a když s ním jdu třeba do čekárny k lékaři, tak začně děsně řvát s plných plic až na nás lidi koukají a z úřadu práce už mě jedna paní i vykázala a já nevím jak ho naučit aby byl potichu a trestat ho za to nechci, protože si myslím, že z toho nemá rozum. Nevím jestli taky nedělám chybu v tom, že v podstatě mu vše dovolím a pak jednou za čas když už je toho dost, tak se mu snažím domluvit, což moc nefunguje, protože je ještě malej a nebo dostane na zadek trochu nic dramatického. Naše lékařka říkala, že je možná hyperaktivní, ale to si zase nemyslím je prostě jen živější. Popravdě já jsem taky akční člověk tak si myslím, že je po mě a i tím, že je to extrovert a velmi společenskej. Má rád když může dělat blbinky a lidi se mu smějí a říká si tím vlastně i o pozornost, ale né vždy se to hodí. Má představa matky je být spíš kamoška a né jen zakazovat a přikazovat, protože to se mi moc nelíbí. Co myslíte vy? Jaký je váš názor? A jste někdy také unavené ze svojich ratolestí a pak citíte, že jste nachylnější k naštvání. Děkuji za rady a informace ![]()
Máte zkušenost s Portál Rodiče určují hranice?
Přidejte zkušenost s Portál Rodiče urč...V tomhle je těžko radit.. Hodně dělá i nátura dítěte.. Ale s tou větou, že když jsi ty unavená, tak se rychleji naštveš souhlasím a ještě dodám, že to děti vycítí a jsou pak ještě protivnější.. Já malý taky hodně dovolím, ale když je tím nebezpečná sama sobě, tak zasáhnu - když je to akutní zařvu, když ne, tak vysvětlím.. Malá je v tomhle hodná, ví že smí na schody jen nahoru, dolů si musí zavolat pomoc, k troubě neleze, jediný co, tak si neustále stoupá ve svý jídelní stoličce - každej dne když nechce jíst, tak vylézá, to je jediný, kdy je bez sebe a neposlouchá.. Ono s jídlem teda dost bojujem.. Uječená není - na úřadech je spíš zvědavá a prohlíží si lidi..
No v jídelní židličce ho poutám, aby mi nevypadl. Jinak by asi taky vyskočil.
Já nechci úplně psát, že je nzvladatejnej to se říct nedá, jen je hodně zlobivej a jde si za svým. Když já jdu doleva on utíká doprava a je mu úplně jedno, že já jsem schovaná za rohem a nevidí mě. Vůbec si nebere servítky a v pohodě likviduje co mu pod ruku přijde a vlastně teď chodíme přes zimu do herny dětské a místo aby si tam hrál, tak přisel na to, že se to dá přelézt a může lítat po místnosti kde sedějí dospělací a strhávat ubrusy atd… a když ho vemu nazpět tak se začně šíleně vztekat a řvát na celé kolo, jako kdyby ho na nože brali a jde znovu do akce přelezání a takhle to třeba trvá celou dobu co jsme v herně, takže si dokážete představit, co je to za s prominutím voprus.
Já ho přes zadek neplácám za to, přijde mi hloupé ho placat před lidma na zadek a nsažím se ho zabavit hračkama atd,,,ale to moc nefunguje. Třeba je to jen období a zase to přejde. Těžko říct, na jednu stranu jsem ráda, že je zdravej a má chuť do života, přece jen jsou na tom děti mnohem hůř.
Mám doma 18měsíčního co leze všude, dosáhne na stůl, v koupelně bere toaleťáky, leze na lavici a stojí na ní, obtěžuje televizi, atd atd. Okřiknu ho, dobře ví že to nesmí, začne řvát, vrátí se k tomu, dostane po ruce, pak třeba na zadek. Ono to chce občas takticky. Doma ať si řve, ale když mi to udělá u doktora, tak to hlavně chce odvést pozornost jinam.
Jo a taky je nadlidský výkon ho udržet v klidu 30 minut v metru. Zásobit se jídlem do ruky a když už nepomáhá ani jídlo ani „Hele dveře se zavírají“ tak nepomůže nic, jen vystoupit. ![]()
@nikol.ondrášovka píše:
Mám doma 18měsíčního co leze všude, dosáhne na stůl, v koupelně bere toaleťáky, leze na lavici a stojí na ní, obtěžuje televizi, atd atd. Okřiknu ho, dobře ví že to nesmí, začne řvát, vrátí se k tomu, dostane po ruce, pak třeba na zadek. Ono to chce občas takticky. Doma ať si řve, ale když mi to udělá u doktora, tak to hlavně chce odvést pozornost jinam.
JJ to si sebou vemu plnou tašku jídla a snažím se ho cpát jídlem, protože to je nejhodnější.
Doktorka je z něj na mrtvici, protože jí v ordinaci likviduje takovou tabuli jak mají spravně růst děti a bere jí to poslouchatko atd… takže na základě tohoto usoudila, že je hyperaktivní, ale já si to nemyslím. Podle mě děti v tomhlew věku jsou takové kor kluci. A nám ještě sahá do našeho WC a toaleťáky taky miluje to je pravda ![]()
@Denisacek84
Budte rada, ja mam holcicku a ta uz v pul roce stala a lezla na vse co videla, milovala kolektiv a porad jsme museli byt v poklusu, mezi detmi a neco se dit. je to o nature, ta moje uz kdyz jsme ji dovezli z porodnice si vyticila cil a smrdlalal prdkou dokud se nepremistila kam chtela. V mesici uz si presmrdlala celou manzelskou postel. Uffff,,, koca nam byl na nic a poprve si do nej dobrovolne sedla koelm druheho roku. Ale zase vse v roce umela a pak v roce a pul uz jsem mela dite bez starosti, varila se mnou apod.. Jedine si uvedomui ze kolem toho 16mesice se taky zacala vztekat, ale protoze ji dozraval mozecek.
Obvykle pomohlo neresit a nechat ji byt.
Nebojte az bude obdobi vzdoru to si jeste uzijete, mame to ted a porad place. ![]()
Kazde materstvi je casto na nervy, deti jsou deti. V tom jejim pul roce jsem take smutne nahlizela na deti do kocarku co sedi a koukaj do blba, ale v roce kdyz uz jsem nemela zadne starosti a videli ty utrapene maminy co je to postihlo pozdeji tak je to proste vsude stejne.
Mazleni si uzivame ted po druhem roce.
Drzte se, jednoduche to neni. ![]()
V tom zlobeni se mi osvedcilo jen to unavne opakovat a vysvetlovat porad dokola, ze bude bolet, ze boli, ze ne a tak. To je asi opravdu nejunavnejsi, kolikrat to clovek zopakuje ![]()
Obvykle ji take uklidnil nejaky dlabanec v ruce, a nebo zabavit hrackou.
taky jsem to cassto resila a jedna kamaradka rikala, bud raa ze vidis ze je akcni. Ma pry kamaradku, ktera ma holcicku, ta sedi a cuci do rohu???
a vsichni premysli jestli je ok?
S tim pojmem hyperaktivita se to moc prehani, je to jen zdravy kluk. Jen je to narocnejsi.
Příspěvek upraven 21.01.13 v 11:28
Tak na cesty MHD vozím takovou dětskou kabelku plnou různých kravin - chrastíka, hračky z kinder vajíček, kaštany, různě to obměňuju, to jí zabaví spolehlivě.. A v herně - jí fascinujou starší děti, občas dostane facana, občas do ni strčej, až si kecne na zadek, ale stejně za nima pořád leze.. No a poutání - my vydržely přes rok bez jakýchkoliv pásů, u ní to bylo tak, že když svolila, že si sedne do kočárku, tak seděla.. Teď už mi vylejzá, tak má pásy přes nohy, to se občas pěkně vzteká.. Chodí od deseti měsíců, tak už je docela naučená a když jí zavolám, tak příjde.. No a občas začne zdrhat na druhou stranu a hrozně se tomu směje, ale zase je paní opatrná, bojí se mě ztratit z dohledu..
@Denisacek84 taky si nemyslím, že by byl hyperaktivní, prostě jen živější. Včera jsem prcka načapala jak olizuje čistící písek na nádoobí, zachvilku nesl telefon, skleničku… Domlouvat, poplácat, a časem to bude lepší ![]()
Na moju platilo vziat na ruky a nalozit do kociku, ked sa nespravala tak, ako som chcela. Doma ked skakala a lozila kde nemala, tak „dostanes na dupu“ neposluchla „chces dostat na dupu?“.. no a ked po tomto neposluchla tak uz naozaj dostala, aby vedela ze sa nevyhrazam naplano. Sranda je, ze ked je doma tato a symbolicky ju tapnem, ked som uz slubila, tak reve akoby som ju prizabila ![]()
Jo, ked mi vyskakovala v 10 mesiacoch v autobuse z kocika, tak som ju prinutila sediet so slovami „revat mozes, ale stat nie“. Sice na mna cely autobus cumel jak na krkavciu mater, ale v roku uz slecna vedela ze ked nieco poviem, tak plati.
No a teraz zacala dostavat este rybi tuk na dozretie mozgu… aby sa nam nejaky ten „syndromek“ neprejavil.
Naposledy, když nechtěl jít stejným směrem jako my, tak jsme ho nechali. Neměl se kde zranit, kam utéct, žádné auta. Tak jsme šli. Prvně si šel svým směrem, my na něj „papá“, pak zastavil, my šli samozřejmě dál, zakřičel „ma“, my pořád nic, jen „papá“ a pak začal brečet a běžel za námi, tak jsem zastavila, počkala až dojde a pokračovali jsme dál. Teď když dělám „papa“ tak už jde taky. Ale nejde to vždy, všude je nebezpečno. ![]()
Tak podle názvu diskuze patřím k té první sortě rodičů. Rozhodně synovi nedovolím vše, jsou určité věci, které se prostě nedělají a na kterých s manželem trváme - jako třeba to lezení po stole v kuchyni, neustálé otevírání ledničky, tahání oblečení ze skříně… apod. Zkrátka vysvětlím, zakážu odvedu a je to. On se kolikrát vztekne, ale přes to nejede vlak, po hlavě si ho skákat nenechám. Pokud jsme venku, posadím ho do kočáru a víc s ním nediskutuju.
Zakladatelko, já bych teda rozhodně přestala praktikovat tu věc, kdy mu všechno dovolíš a pak jednou za čas zakážeš. To je dle mě špatně. Oni jsou dětičky velmi chytré, vycítí, kde má máma slabinu a pokud mu jednou něco dovolíš a podruhé zakážeš, tak se nějaká výchova mine účinkem, protože malej bude mít v hlavě akorát guláš a nepochopí, proč ve středu mohl a v soboto to má zakázáné.
Jinak abych to shrnula, tak jsem důsledná, ale laskavá. Se synem se mazlíme, neustále mě chodí pusinkovat, ale zkrátka mu nastavuji nějaké ty mantinely, aby si zvykal, že né všechno je podle něho.
Řekla bych, že u nás je spíš přísnější výchova. Ale zas tak nějak v normě, určitě to není žádný dril, prostě jsou pravidla, která chci aby dodržovali, co se řekne to platí, žádné takové, že jednou zakážu a pak 2× povolím, to ne, děcka mají určité povinnosti, které si musí plnit, ale jinak je nechávám ať si vyrůstají a objevují svět podle sebe, volnosti mají dost, za zadkem jim rozhodně nestojím, učím je samostatnosti od malinka. Nemají problém si třeba 2h hrát sami v pokojíčku. Ale když něco provedou, tak následuje trest, je jedno od koho, prostě trestá ten, kdo děti zrovna hlídá (já, manžel, moji rodiče, kamarádka)… nemám ráda takové to - já tě bít nebudu, počkej až příjde mamka, ta si tě potrestá sama. Ne, dítě něco provedlo teď, takže potrestáno bude taky hned, ne za půl dne. Děcka ví, že schytnout na prdel můžou od kohokoli.
Záleží na povaze. Starší by oatrný, léz do výšek začal až teď ve 3,5 ppo vzoru mladší. Ale zas si do 2 let nevyhrál sám. Mladší je pošuk, leze všude. Ale nepřijde mi, že by měla nějak významě víc úrazů Já jí teda většinou nechávám být.
žIDLČKU BYCH VYMĚNILA ZA rostoucí židli typu Jitro. Vyleze a sleze si sama, není důvoz z ní vypadávat.