Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
16letá puberťačka - problémy s chováním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.1.13 13:29
16letá puberťačka problémy s chováním
Ahoj všem. Dala jsem tento dotaz do této kategorie, jaksi nevím, kam přesně patří.
Prosím o názory, píšu co nejstručněji.
Od r. 2008 jsem sama s dětmi, ex nás opustil, nyní jsem půl roku s přítelem, který pomáhá a stará se.
Od r. 2009 se starší dcera řeže žiletkou, zjistila jsem to prakticky rok a půl potom, kdy jsem u ní náhodně na ruce objevila čerstvý řez.
Promluvila jsem s ní, snažila jsem pomoci, pochopit proč. Dcera tak od 9.třídy vyznává gothiku, tvrdší hudbu, tajemno, čte satanskou bibli a podobné věci. Nekouří ani nepije.
Od doby, co ex odešel, nastal velký problém v komunikaci, uzavřela se do sebe. Potom, co jsem našla říznutí, mi slíbila, že se jí ulevilo, že už se řezat nebude, že nechce chodit k tátovi, že měla pocit, že jí nikdo neposlouchá atd.
Ve mě stejně zůstal špatný pocit, že vše není v pořádku. Zůstávala uzavřená, na moje dotazy neodpovídala, že jí nic není, že do ní pořád šiju.
Vygradovalo to až do toho, že letos po štědrém dnu, když nebyla doma (rande), jsem jí detailně prohledala pokojík.
Našla jsem znova žiletky od krve, deníčky, tak 5 let staré do současnosti, kde píše o sebevraždě, nechuti žít, smutku, volání o pomoc apod.
Hned jsem volala na krizová centa, co dělat. Nakonec mi doporučili dětskou psychiatrii.
Na začátku ledna jsem tam dceru odvedla, nechali si ji tam týden. Udělali jí psychotesty. Nepřiznala se, že znova řeže. Máme doporučenou ambulatní psychoterapii, zítra tam poprvé jdu. Je stanoven disharmonický vývoj, nezvládání emocí, negativní přístup, uzavřenost… psychpatie žádná.
Zažily jste něco podobného? Psychiatr mi stanovil přísný přístup k dceři, dodržování pravidel a terapii. Zároveň láskyplný přístup 
Chci říci, že jakmile dceři něco zakážu, je nafouknutá, nemluví. Baví se, jen když něco potřebuje. Doma pomůže, ale musím jí to připomínat. Ve škole se zhoršila na dvě čtyřky.
Nezajímá se o psy, které máme a které má ráda, nebaví se ani se svou mladší sestrou. Pokud s ní mluvím o neutrálních věcech, nereaguje, neřekne názor, max kývne. O okolí se prakticky nezajímá.
Díky za reakce, když tak se ptejte, fakt nevím, jak k ní přistupovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
eevcca
30.1.13 13:51
Radu nemám, ale toto přesně dělala moje kamarádka na základce, taky vyznávala toto jak tomu ona říkala umění… řezala se, furt vymýšlela jak se zabít, párkrát se ji to málem povedlo, rodiče to zkoušely přes všechno možné a nakonec toho nechala sama když se zamilovala do normálního kluka… teď má 2 děti a o tamtom období nechce vůbec mluvit, že se za to stydí a nechápe proč to dělala…
- Citovat
- Upravit
30.1.13 13:56
Ježiš to je strašné 
.
Nepomohlo by třeba, kdyby se zapojil i její otec, aby jste to řešili nějak společně? Nebo ho vůbec nezajímá, jak si dcera ubližuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 13:58
Taky radu nemám. Měla jsem takovou mladou kolegyni v práci. Nevěděla co se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 13:58
Na tohle je každá rada drahá. Někdo má dost složitou pubertu.Moje dcera se sice nepoškozovala, ale pořád měla nějaké nápady dávat si na zdi, hřbitov, černé kříže, apod. MLadší tam ani nechtěla spát, protože se toho bála. Taky jsem našla plno dopisů s podobnými úvahami, a třeba namalovaný náhrobek s jejím jménem, a datumem úmrtí jako otazník. Pochopitelně mne to děsilo. Dneska je jí 22 je to rozumná ženská, vyrostla z toho, a taky neví, proč to dělala. Sama se tomu směje a říká něco jako nadbytek hormonů v pubertě. Povídala, že jsem jí měla dát pořádně přes hubu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 14:04
@annaaaaa zkušenost nemám, ale zase to není tak dávno, co se mnou taky mlátila puberta.. podle mě by zabralo najít nějakej koníček, co by jí chytil, nesní o něčem? podle mě z toho vyroste, ale bude to chtít asi čas a pevný nervy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.13 14:04
Ta psychoterapie je určitě v pořádku. Tu bych řešila hned, jak bych se dozvěděla o sebepoškozování.
Je těžký mluvit s puberťákem, sama to znám. To nafukování, nepomáhání je u nás taky. A skončí to vždycky tím, že se musím rozčílit, zvýšit hlas a něco zakázat(počítač).
Ale zkusila bych si s ní v klidu promluvit, jestli nemá ještě jiný problém např. ve škole, s kamarádkama…
Problémy v pubertě můžou předznamenat jiné psych. poruchy v dospělosti. Mluvím ze zkušenosti v rodině.
- Citovat
- Upravit
30.1.13 14:26
Já bych se k ní hlavně chovala pořád s láskou, aby věděla, že i když se chová jakkoliv, pořád ji máš ráda. Ale říkala bych jí, že tohle ne, že ti to vadí, že to je - ehm - fuj. 
Snad je to jen takové období, snad se časem chytne něčeho jiného. Nejlepší by bylo, kdyby se dostala do jiného prostředí, našla si jiné kamarády, nějaký koníček, který by ji dovedl jinam.. Ale to ty asi neovlivníš, no.
Psycholog je určitě fajn, snad jí pomůže vyznat se v sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.13 15:26
Milá zakladatelko, nemáš to vůbec lehké. Ono příliš nepomůže říkat dceři, že Ti to vadí. Hlavní je zjistit příčinu dceřina chování. Pokud je za tím „pouze“ vyznávání gothiky, ještě to jde. Důležité je přijít na to společně, proč.
Mně osobně pomohlo, že jsem našla naplnění v životě. A jak píšeš, i když Ti bude tvrdit, že už se nepoškozuje, nevěř tomu, protože jsem to dělala taky.
Hodně síly.
- Citovat
- Upravit
30.1.13 15:31
Vůbec mi nešlo se sem přihlásit, uf. Ona koníčky má, 10 let hraje na housle a stepuje. Není do toho vyloženě zapálená, ale baví jí to.
Já před rokem chodila kvůli dětem k psycholožce, se kterou jsem děti řešila. Nedopadlo to moc dobře, rozešla jsem se s ní ve zlém.
S dcerou se snažím mluvit, snad až moc. Možná naopak, že jsem byla ve výchově moc hodná, vždycky mě zajímal její postoj, názor… těžko říct. Možná jsem hranice měla víc stanovit
Dneska jsem dostala posudek z psychiatrie pro psycholožku. Mimo jiné doktor píše, že je dcera závislá na lidech a přitom je nepustí k sobě, bojí se. To by vysvětlovalo i to, že když jsem přišla na první řezání, vylezlo z toho, že to dělá se spolužákem, řežou se spolu.
A teď, má 3 měsíce nového kluka, a tomu je už 21, a ten zase ještě nepracoval. Pořád se vymlouvá na bolavá záda. Nemůžu jí zakázat s ním jít ven, max můžu říkat svůj názor. Což ona ví, taky mi to dává sežrat, že jsem proti němu. To mám právě obavy, aby ji nestáhnul zase dolů.
Nemá kamarády, koníčky, pokud vím.
Promlouvala jsem s ní hodně, vlastně permanentně, co ex odešel. Došlo to tak, že je alergická na nějaký promlouvání, že se prostě svěřit nechce.
Přitom v deníčkách volá o pomoc, píše konkrétně mě, až to najdu, ať jí pomůžu. Pak to u doktora popírá, že je to fantazie. Která se míchá se skutečností? Tomu nemůžu věřit.
Snad ta nová psycholožka pomůže, můžu doufat, že z toho vyroste, nevím. Drží ji to už skoro 4 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.13 15:33
U nas tohle trvalo tak od 14 do l6 let a byla to forma protestu a taky dopad puberty, takze vse zacalo taky vyznavanim gothik, sebeposkozovani, postupne to gradovalo do nejake te marihuany, alkoholu a v zaveru jsme prisli na anorexii a kdyz jsme to zacali resit a hlidat dceru, aby jedla, tak to vyresila tak ze chodila zvracet
pomohly az terapie a zaverecny hodne velky pruser, ktery skoncil u soudu pro jednoho dotycnehoa vlozila se do toho i socialka, po ktrerem jsem jasne rekla, ze ma sbaleny kufr a pokud okamzite nezacne sekat latinu, tak at tahne
musim to zatukat, zatim je to dobre a v zari by mela nastoupit na vysokou skolu
- Citovat
- Upravit
30.1.13 15:37
Mám známou psycholožku, ale dělá vztahy na pracovišti. Zná dceru od mala. Ta mi tvrdí, že je to z dceřiny strany manipulace, aby dosáhla svého. Že je depresivní, že by doporučovala AD, že se dcera sama nedokáže z těžkou situací, kterou jsem s dětmi prošla, že potřebuje odbornou pomoc.
V tu jsem doufala v pomoc na psychiatrii, protože jsem se strašně lekla těch deníčků o sebevraždách.
Tam se dcera projevovala klidně, spolupracovala… Mě na návštěvách třeba tři hodiny probrečela, že chce domů.
Když se po týdnu vrátila, je to teď 14 dní, co je zpátky, chová se, jakoby nikde nebyla. No snad psycholožka zítra poví víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.13 15:40
@annaaaaa ano u nas to manipulace byla, navic se nam narodila treti dcera a ona to neunesla, zarlila
byly to hrozny dva roky, naprosto silene
- Citovat
- Upravit
30.1.13 15:42
@Anonymní píše:
U nas tohle trvalo tak od 14 do l6 let a byla to forma protestu a taky dopad puberty, takze vse zacalo taky vyznavanim gothik, sebeposkozovani, postupne to gradovalo do nejake te marihuany, alkoholu a v zaveru jsme prisli na anorexii a kdyz jsme to zacali resit a hlidat dceru, aby jedla, tak to vyresila tak ze chodila zvracet
pomohly az terapie a zaverecny hodne velky pruser, ktery skoncil u soudu pro jednoho dotycnehoa vlozila se do toho i socialka, po ktrerem jsem jasne rekla, ze ma sbaleny kufr a pokud okamzite nezacne sekat latinu, tak at tahne
musim to zatukat, zatim je to dobre a v zari by mela nastoupit na vysokou skolu
Hm hm, to vypadá podobně jako u nás. Taky si říkám, co by se už muselo stát, aby se jí v hlavě rozsvítilo. Taky doktoři stanovili, že špatně jí, má 162 cm a 48 kg. Ta hubenost není tak hrozná, ale ten její kluk nejí pořádně, nemá peníze, a ona během roku zhubla na nejmenší dámskou velikost.
Holení kosti a lýtka, má tam jeden řez nad druhým. Mluvit o sobě prostě nechce, tvrdí, že pořád hledám problémy kde nejsou, že okolí má problém, ne ona. Že se všichni proti ní spikli.
S jejím otcem mluvit nelze. Vztah nemají dobrý, od doby, co odešel, se to zhatilo, už jsem komunikaci vzdala, bohužel. Nemluví ani s ní ani se mnou, o jejích problémech. Maximálně je hrubý. Ani se nezajímal, když jsem o Vánocích sháněla pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.13 15:53
@Anonymní píše:
@annaaaaa ano u nas to manipulace byla, navic se nam narodila treti dcera a ona to neunesla, zarlila
byly to hrozny dva roky, naprosto silene
Je to vlastně hrozné, co jsou děti schopné udělat. Já si myslím, že se mi dcera mstí za to, že ex odešel. I když to bylo z jeho strany, zůstaly jsme zadlužené, bez prostředků, bez bydlení… ona to ví, ale ví taky, že s ním nic nesvede, tak to odnáším já.
Nevím, občas si to prostě myslím. I mi řekla, během vánoc, že se těší, až jí bude 18, že odstěhuje, protože jí připomínám to špatný, co bylo.
Na jsem jí řekla, že na to má právo, že já si minulost nevybrala, byla jsem postavena před hotovou věc a řešila jsem, abychom vůbec přežily. Pokud si vydělá na nájem a na jídlo, ať jde. Anebo může jít taky k tátovi, třeba by se u něj měla líp.
To byly držky, proč by tam chodila, že by se spolu zabili, že to přece vím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
