Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já 39let, manžel 44let. Celkově 23let vztahu, děti 15,5 + 13 a 2roky. Pohodový vztah, souznění, láska a pozornosti i po letech. Všeobecně ideální rodinka. A ono to tak opravdu bylo… Třetí mimčo moje iniciativa, 4× pokus a bylo. Manžel vždy vědomě šel do toho “zkusíme to, pokud to tak má být…”. No a ono se povedlo. To u mě byl důvod k radosti, manžel zděšen, že to klaplo. Na potrat by mě ale neposlal… Ale od doby zjištění, že nás bude pět, vztah jaksi v útlumu. Vše fungovalo, my to tak měli vždy, ve všem dohoda/respekt/slušnost/diskuze. Dávala jsem manželovi prostor, ať se s tou situací ztotožní. Že není z hopsání kolem mimi nadšený nešlo nevidět. Jela jsem tedy na 200%, aby mimčo nikoho “nezatížilo”. A z mého pohledu jsme si fungovali pořád na pohodu - výlety, dovo, manžel sport, pracovně co potřeboval,… Jenže. Na jaře se manželovi připletla do cesty kolegyně. Je to krásná žena, 1dítě, bez partnera, cestuje, free životní styl… A manžel neodolal. Vše se motalo kolem “paní”, doma ignorance, lži, mobil přirostlý k ruce, jedovaté poznámky, do noci “v práci”. Když to v létě “bouchlo”, manžel to ukončil a že my/já. Vím (vycítila jsem to), že až cca po měsíci se od ni začal odprošťovat a být “náš”. Teď jsou to dva další měsíce, kdy lepime a snažíme se, ale je to boj. Já to moc nedávám. Když vezmu manželovo “mám jasno, chci vas, bylo to špatně, nebyl jsem šťastny, nechci o tebe/vás přijít” - je to fajn. Ale já? Hlavou mi letí tisíce myšlenek, jsem podezirava, bojím se další zrady, plácám se v tom, ač snaha maximální.
Jde to ustát? Jde znovu věřit a být šťastný? Přebolí to někdy?
A byl zamilovany nebo poblazneny nebo jen slo o sex? Ja bych po 23 letech kvuli jednomu uletu nerozbila rodinu, pokud si sype popel na hlavu, a je normalni a snazi se ti pomahat. Muj deda se po 37letech zblaznil do mlade pruvoci co s nim jezdila ve vlaku, no bylo z toho halo, ale babina to ustalo, protoze nas tata opustil, tak abych mela v rodine alespon jednej muzskej element. Ted to je 23 let a pry to babicka obcas na nej vytahne a vycita ![]()
Taky bych se pokusila to ustát, ale chce to hodně času a hodně komunikace. Šlápnout vedle člověk může.
Já razím teorii, že důvěra je jen jedna a když se zradí, pak je konec… šlápnout vedle člověk může, když nemá děti, závazky, když v jeho „týmu“ není tolik rukojmích… Tohle je prostě srabáctví, sobectví, bezohlednost, zvířecí chování
odpustit bych časem asi dokázala, zapomenout ne. A jak se znám, tak bych ho grilovala až moc, takže by to vedlo stejně do kopru ![]()
@Peggy54 Byly to min. 4měs souběžného fungování. Můj muž je fajn chlap, ale bohužel když už do něčeho jde, má to váhu. O tom svědčí o náš letitý pohodový vztah. Jsem z toho vyčerpána, uvědomuji si, že se mohl zamilovat jinde, ale v tom případě nač ta šaráda, že já/děti/my? Chci to tak, o tom žádná, ale chce to skutečně i on? V globálu je to o té nedůvěře a strachu, že jsem/jsme mimo hru…
@Ališi_H znam to… prvni rok po ukonceni manzelova mileneckeho vztahu byl peklo… druhy nic moc… a az treti zacina byt lepsi… ono ta bezmezna duvera tam podle me uz nebude nikdy… ten vztah bude proste jiny (ale to nutne neznamena horsi…). Ale je treba pocitat s tim, ze to neni na dny nebo mesice, ale roky…
A ukončil to skutečně? Pokud ti to připadá jako sarada a lepení na sílu. Neřekl to spíš aby měl doma klid? Milenka už je mimo jeho práci, nebo jsou tam spolu stále?
Promin, ale tvuj manzel je k***t. S tebou si udelal vedome dite a ty potom jedes doma na milion % a on jde smocit c…ka jinam? kopla bych ho di riti!!!jak vis ze se mu ten dole opet nepriplete do jinyho klina? ja osobne bych ho vykopla a zaridila tucny vyzivny na deti i na sebe.fuj uz bych mela strach, aby neprinesl nejaky breberky ![]()
@bludinka píše:
@Ališi_H znam to… prvni rok po ukonceni manzelova mileneckeho vztahu byl peklo… druhy nic moc… a az treti zacina byt lepsi… ono ta bezmezna duvera tam podle me uz nebude nikdy… ten vztah bude proste jiny (ale to nutne neznamena horsi…). Ale je treba pocitat s tim, ze to neni na dny nebo mesice, ale roky…
Mám podobnou zkušenost. První rok hrůza…
Mám zkušenost jako ty, ale nemeli jsme jsme dite… soubeh vztahu, lzi, no prvni rok byl uplne desny- vsude jsem videla bubaky v podobe milenek, rok pote uz to bylo mnohem lepsi, dnes ( 5 let) pote ai na to vzpomenu pouze pokud v okoli nekdo neco takoveho resi, muzem si o tom v klidu popovidat.. kdyz se to stalo, zacala jsem chodit na psychoterapie a to mi pomohlo najit i ztracenou rovnovahu, sebevedomi a uvedomit si, ze je to chyba nas obou. Dnes s nadsazkou rikam, ze nam to zachranilo vztah… jsme k sobe otevrenejsi a tak nejak vime, ze ten vztah je krehky. Ne, ze bych nebyla rada, kdybychom byly o tuhle zkusenost chudsi. Ale stalo se, jako spousta jinych veci a pokud s tim oba mate chut neco delat, cas to opravdu otupi. ![]()
Čas to otupí, pokud budete chtít. A podruhé už to pak není takový šok.
@Ališi_H ustat to jde, ale musis vedet, za co bojujes a hlavne necekat, ze to bude uplne stejne jako driv.
@Ališi_H píše:
@Peggy54 Byly to min. 4měs souběžného fungování. Můj muž je fajn chlap, ale bohužel když už do něčeho jde, má to váhu. O tom svědčí o náš letitý pohodový vztah. Jsem z toho vyčerpána, uvědomuji si, že se mohl zamilovat jinde, ale v tom případě nač ta šaráda, že já/děti/my? Chci to tak, o tom žádná, ale chce to skutečně i on? V globálu je to o té nedůvěře a strachu, že jsem/jsme mimo hru…
Ale to vis, ze to chce. To je to, co tech 23 let budoval. A to je to, o co ty se musis prat., protoze jinak ho posles slipce, ktera shrabne to, co patri vam. To je to tenhle dum, auta, dovoleny, smich deti, zajmy deti… to je nase a o to se nehodlam s nikym delit. Pak je druha strana a to je ta nalomena duvera, to, ze te ten muz hrozne podrazil, delal z tebe debila. Ta duvera posramocena zustane, zrada prestane po case bolet, ale vztah zase muze byt velmi dobry, i kdyz jiz trochu jiny. Ja nevim, ja osobne necekam, ze budu s muzem 50-60 let bez jedineho zavahani. Zalezi, jak pevne zaklady ten vztah ma, cim jste si prosli, co jste spolu prekonali… Pak prekonas i neveru… A neni to o tom, ze si sebe nevazis, ze ze sebe delas hadr na podlahu. Je to o tom, ze pripustis, ze clovek muze chybovat a i presto ho muzes mit rada.
@neila píše:
Já razím teorii, že důvěra je jen jedna a když se zradí, pak je konec… šlápnout vedle člověk může, když nemá děti, závazky, když v jeho „týmu“ není tolik rukojmích… Tohle je prostě srabáctví, sobectví, bezohlednost, zvířecí chováníodpustit bych časem asi dokázala, zapomenout ne. A jak se znám, tak bych ho grilovala až moc, takže by to vedlo stejně do kopru
Nevěru odpustí jen slaboch.
@TrueIsFalse píše:
Nevěru odpustí jen slaboch.
A ja si myslim, ze se velmi pletes. Prave ze naopak. Neveru dokaze prekonat jen silny clovek, uteci je mnohem jednodussi.