Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Znám to od známé. Ta nakonec platila školky jesle, aby měla doma co nejméně, ideálně žádné, dítě. Aspoň na dopoledne
@Netopirek jej, tak já dávám starší dvě děti do miniškolky, ale ne na celý týden, jen na 3 dny a to ani ne kvůli mě, ale kvůli nim, protože jsou tam spokojení
Já mám teda rozestupy větší, ale několik takových kamarádek mám. Chce to trpělivost a dar klidu a vyrovnanosti. A samozřejmě spolupracujícího tatínka…A je dobré být na tom finančně nějak rozumně…Mě jako důležité přijde i vlastní bydlení, podnájem bych s tolika dětmi asi nervově nezvládala. Minimálně v ČR.
@Anonymní píše:
No mám manžela, jinak ano.
Můžu se zeptat, co Vás k tomu vede? Nemyslím teď počet, ale ten spěch. Vždyť si člověk ani jedno dítě neužije pořádně, nebo jak to říct.
Ti malí v určitém věku prostě potřebují mámu pro sebe, ale takhle se nestačí ani rozkoukat a už je tu další.
Sorry ja napsala asi dost osobni info o nekom jinem, jsem si to rozmyslela a vymazala. Nicmene znam od zname, jde to ale vyzaduje to asi vysokou miru organizovanosti a trpelivosti. Ja mam 2 a dalsi ani za zlate prase ![]()
Tak záleží na vás, no… Znám paní, co má rychle za sebou 5 dětí, a dává to super, líp než já tři. Ale jsou lidi, co nezvládají jedno, ty diskuse jsou tu denně.
Za mě, máme tři děti, věk je 5,3, 18 měsíců a dobrý, ale čtvrtý rozhodně ne, za žádnou cenu. Technicky bych to asi zvládla, třeba kdyby se některé z děti náhle zdvojilo
, ale už jsem dlouho doma a protáhnout si to o další čtyři roky nepřipadá v úvahu, už jsem z toho full servisu všem 24h denně utahaná a ublbaná. Chodím po večerech cvičit,
plavat, lézt, jeden den v týdnu do práce, a stejně mám plný zuby toho, jak od 6.00 do 20.30 furt NĚKDO NĚCO CHCE
Pak mám nějaké zdravotní důvody, proč rozhodně ne další těhotenství. Pak jsou tu důvody prostorové a finanční, i když to by se zřejmě zvládlo. Ale my jsme komplet
Po druhém dítěti jsme komplet nebyli, teď už jo. Vysvětlit to nedokážu, ale jsem si tím úplně jistá.
Takže, zvládnout to určitě jde, záleží na tobě, jestli chceš, ale jestli jo… Tak dobrý ![]()
@Ms.Ragdoll píše:
MuMůžu se zeptat, co Vás k tomu vede? Nemyslím teď počet, ale ten spěch. Vždyť si člověk ani jedno dítě neužije pořádně, nebo jak to říct.
Ti malí v určitém věku prostě potřebují mámu pro sebe, ale takhle se nestačí ani rozkoukat a už je tu další.
Nemám pocit, že bych je ochuzovala, jsme všichni hodně kontaktní, nikdy mi děti nebrečely, že jsem na ně neměla čas, mám to nastaveno tak, že domácnost jde tak nějak stranou a jsem s dětma, hodně jsem s nima venku, většinu věcí děláme spolu. Nikdy jsem žádné neodmítla nebo nějak upozadila, vždycky jsem tu pro ně…navíc jsou skvělí spolu, krásně si vyhrajou, skvěle si rozumí.
Takže…jinak to 4. Je překvapení, už jsme i všechno po dětech prodali. Ty tři jsme chtěli stihnou i do určitého věku…
@Anonymní píše:
@Netopirek jej, tak já dávám starší dvě děti do miniškolky, ale ne na celý týden, jen na 3 dny a to ani ne kvůli mě, ale kvůli nim, protože jsou tam spokojení
Je na všechno sama. Chlap od rána do večera v práci. Takže aby se nezblaznila, tak dává děti „pryč“
Já mám 3 a jedno dál od sebe. A teda dny do nástupu do školky a školy jsem odpočítávala.
A jednu dobu tu psala maminka co měla během 4 (5) let 6 dětí. A zvládala to.
Prosim te, jak to zvladas? Hlavne to dvoulety jeste s mladsim? Ja mam jen dvoulety ale nekdy mi taky prijde, ze mam ty deti tri
mas muj obdiv a preju silne nervy!
@Netopirek píše:
A jednu dobu tu psala maminka co měla během 4 (5) let 6 dětí. A zvládala to.
myslíš tu s těmi dvojčaty a ještě dvěma mrnaty samostatně? Šest dětí do tří let, všechny doma, bez pomoci okolí a prý pohoda…
Je otázka, byla - li ta situace pravdivá, paní měla pár nesrovnalostí v příspěvcích.
Za mě tohle v pohodičce zvládnuté není…
Ahoj, je tu nějaká maminka, která má 4 děti relativně blízko u sebe?
Zjistila jsem, že jsem těhotná v době porodu bude nejstarší 5 let a nejmladší 2, mezi nima máme ještě jedno.
Jaké to je? Myslím hlavně psychicky…už teď jsem ze tří malých dětí občas dost unavená a vytočená.
Na 4. Dítě jsem si už docela zvykla, jen se prostě bojím, že to nedám psychicky…