Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co popisuješ, tak spíš vidím na tvojí tvrdou hlavu, že musí být po tvém. Dítě „musí“ trochu zlobit, trocu si vyzkoušet si prosadit svojí. Nemůže z něj vyrůst ťululum, co jen bude poslouchat ostatní.
Pokud se mýlím, omlouvám se, ale fakt to, co popisuješ, mi přijde běžné a ne nutně ke korigování chování. že se chce dotýkat sourozence? že vlítne do místnosti a halasí? To zase nesjou tak strašné prohřešky, které by si nutily dokonce plesknutí přes zadek.
![]()
Co to udělat pozitivně, t.j. ne nedělej to, ale „dělej“ to takhle. Předvídat její chování?
@Emilie Děkuji. Určitě nemusí být po mém, chci aby byla osobnost to určitě ano. Spíš mi vadí že schválně křičí a ohání se po mně, lítá po obchodě a je jí jedno co říkám a prostě dělá naschvály. Za blbosti samozřejmě přes zadek nedostává, já nejsem zrovna zastánce fyzických trestů.
@Jaja77 píše:
@Emilie Děkuji. Určitě nemusí být po mém, chci aby byla osobnost to určitě ano. Spíš mi vadí že schválně křičí a ohání se po mně, lítá po obchodě a je jí jedno co říkám a prostě dělá naschvály. Za blbosti samozřejmě přes zadek nedostává, já nejsem zrovna zastánce fyzických trestů.
Zkouší hranice a tvou trpělivost. Věř, že tohle je asi normální, jde jen o míru právě máminy trpělivosti a dětské odhodlanosti. A scény v obchodě… já to teda neznám, ale zrovna vedle je jedna diskuze zejména o reakcích okolí. ![]()
Za sebe fakt můžu doporučit ten pozitivní přístup. Dělej to takhle.
Pravda je, že děti nemohou být stále hodné, ale dcerka je už natolik velká, že by měla chápat, že když mimi spí, tak se u něj nedělá rámus a nesahá se na něj. Máme doma stejný věkový rozestup (dva kluky) a ten starší tohle v pohodě akceptoval a zlobil si jindy a jinde. V obchodě si ale také chodí, jak se mu zlíbí. U nás je tedy povoleno zlobit a neposlouchat, ale nesmí v tom být nádech naschválnosti, pak se trestá.
Privadi na sebe pozornost. Byt negativni. Zkus se ji vic venovat. Jinak soicitim, ale je to normalni
S tim ramusem to nekdy resim i se skoro sestiletym. Uplne mu vidim na nose, ze schvalne strci do zidle, kopne do kosticky, aby udelal hluk, holt lumpaci. Vetsinou je to z pretlaku nevybite energie.
V obchode deti moc nenahanim, jakmile chapou, ze nesmi sahat na pecivo, schazovat veci, tak je nechavam, parkrat se vytrestaly sami, kdyz me ztratily, pak hystericky volaly maminku. Nebo jim nekdo rekl neco nepekneho, omylem je strcil vozikem, tak uz vedi a radeji se drzi pobliz. Navic je ukoluju, kdyz davaji zbozi do voziku ci ho nesou, tak nemaji cas zlobit.
V srdickocarkovem systemu postradam pozitivni motivaci za hodne srdicek.
Já jsem autorka. Diskusi jsme zakládala když jsem byla na druhém počítači, kde mám starý profil a nevšimla jsem si toho.
A máš prosím nějakou radu k diskusi? Děkuji.
@andílekxyz dceři bude v květnu šest a dělá to taky navíc musí mít vždy poslední slovo samozřejmě se jí snažím usměrnit ale nepřeháním to myslím si že je to normální a projde si tím každé dítě ![]()
@Jaja77 Řekla bych, že to může souviset s tím, že máte doma miminko, které zkrátka vyžaduje větší míru pozornosti.
Dcerka tak může svým chováním na sebe upozorňovat.
Dávala bych jí najevo, že je pro vás stále tou milující holčičkou jako dřív, i když je tu i někdo jiný. Vyvětlovala bych, co všechno miminko potřebuje a ona, když byla takto malá, potřebovala to samé.
Měla bych pro ni otevřenou náruč, kdykoliv to jen bude možné. ![]()
@Jaja77 Já bych jí zkoušela zaměstnávat. Jak píšou na hoře. V obchodě se mi taky vyplácí říkat malé aby mi dala do košíku tady to apod. Zkusila bych to i doma. Když bude zase zlobit a budit malého tak bych jí něčím zaúkolovala. Můj brácha byl hrozně zlobivej když byl malej, a když se na něho šlo po dobrém tak byl klid. ![]()
@Jaja77
Ještě mě napadlo, víc ji zapojit. Když jste v obchodě, tak by mohla podávat věci, které nakoupíte, nést rohlíky, dát jí vybrat, který chleba koupíte, najít, kde je mouka… doma pokud by chtěla pomáhat s miminkem, zapojit ji…
Nechat jí víc samostatnosti a větší míru svobodného rozhodování. ![]()
Nevím, až kam chcete to zlobení nechat zajít? Dítě si nemůže dovolit ohánět se rukou po mámě. A když jí budete tolerovat naschvály, i když je dělá z toho, aby na sebe upozornila, nepřestane je dělat. Pozornost získá. Když nechceš plácnout po zadku, tak ji vykaž do pokoje a nech ji tam. Ne aby přemýšlela o tom, co udělala, ale aby tu tvoji pozornost neměla. Aby viděla, že když příjde v klidu a nebude malého budit, že si s ní klidně popovídáš. Nebo ti může pomáhat u vaření, ale za naschvály, že bude přehlížena. Když dáš po zadku, tak se s její osobností taky nic nestane. A to že neposlouchá v obchodě a utíká, kde se jí zachce bych korigovala tak, že se bude muset držet kočáru a nesmí se pustit. V jejím věku, už by neměla zkoušet hranice, ale měla by je mít nastavené. Přesná pravidla, kam až může zajít. A její žárlivost nesmí miminko odnášet. My jsme žárlivost na sourozence umořili tak, že jsem ukázala jak je jako sourozence důležitý. Podat plínu, dupačky, krém, zkusit namazat prdelku, koupat se s ním, dávat dudlíka, natáčet kolotoč na postýlce, vybrat hračku, flašku apod. pochválit, jak je šikovná sestřička a jak mě pomáhá
@moje prdelky Děkuji za rady. Přesně to co píšeš dělám, pomáhá mi dělat těsto, nosí plíny, maže krémem, nosí ubrousky, pomáhá oblíkat atd.. snažím se zaměstnávat. Ale prostě dělá naschvály a to ohánění rukou mi vadí hodně i když někdy pak přijde a omluví se, takže podle mě si to uvědomuje.
Ahoj maminky, jdu si pro radu. Mám dcerku 4,5 roku, je šikovná, samostatná, sama se nají, oblíkne, odnese po sobě nádobí, dojde si umýt ruce po záchodu, dokáže si sama hodinku hrát, vymýšlí si sama básničky, říkánky, ale má tvrdou hlavu. Musí být po jejím, když jí něco řeknu, aby udělala tak říká ne a začne křičet nebo se i ožene po mně rukou. Máme doma malé miminko 2 měsíce a ono spí a ona přilítne do pokoje a začne křičet a mluvit nahlas, když ji okřiknu tak mě někdy poslechne a někdy ne. Nebo na ni začne schválně sahat a hladit jí i když jí to zakážu, že jí vzbudí. Jsou to drobnosti, ale princip je, že neposlechne a někdy si mi i směje když jí vynadám a rozčiluju se.
Zavedla jsem systém, že na papír děláme čárky za zlobení a srdíčka když je hodná a když má moc čárek tak má zakázané např. pohádky nebo tablet, ale jí to moc nevadí, prostě si musí prosadit svoji. Nebo mi v obchodě začne běhat mezi regálama a já jí s kočárkem honit nemůžu, sice by sama neodešla a vždy za mnou přijde, ale prostě neposlechne když jí řeknu, že musí být u mě. Pouze když jí řeknu, že dostane nějakou odměnu (např. Lentilky), tak je hodná, ale zase jí nechci uplácet za věci, které by měla dělat normálně.
Jak byste ji usměrnily? Občas plácnu přes zadek když už zlobí moc, ale nechci jí bít, protože podle mě agrese zase vyvolá jenom agresi. Stejně tak když na ní křičím, tak pak i ona křičí víc.
Poradíte mi něco na to její odmlouvání a naschvály? Vím, že všechny děti zlobí, ale ráda bych jí nějakou nenásilnou formou usměrnila.
Děkuji za rady.