Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tříletá bije rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.1.15 20:00
Tříletá bije rodiče
Ahoj, potřebuju radu. Naše dcerka je šikovná, hodná, docela slušná k ostatním. Pozdraví, poděkuje, rozdělí se s ostatními. Ale. Když se vztekne, v afektu je schopná do nás kopat, bouchat nás, říká, že nejsme její atd. Dělala tohle v různých obdobích, vždycky jsme to nějak přežili a postupně to ustalo. Ve vlnách se to ale vrací obvykle s čím dál větší silou. Snažím se ji chytit, aby nemohla ubližovat, vysvětluju, že nás to bolí, křiknu na ni důrazné NE! Chytnu jí ruku atd. Pokud už mi z toho nehrábne, nebiju ji, vyjímečně, když už je toho příliš, ale opravdu vyjímečně plácnu na zadek. Nekopnul ji nikdy nikdo. Dost teď už i odmlouvá, takové to „a já stejně půjdu a vezmu si to“ atd. Dokonce po mně včera hodila vzteky knížku. Tu jsem zabavila. Nechodí teď do školky, je po nemoci. Ještě je po ní docela unavená a tohle bývá právě v situacích, kdy je unavená většinou. Samozřejmě to není omluva. Už jsou jí tři. Dneska jme ji dali spát bez pohádky a pomazlení. Brečela tam jak šílená, zuřila, jen jsem tam 2× došla, vysvětlila že tohle fakt ne a že když, tak zítra se zas pomazlíme. Už nevím jak jinak 
. Dítě se snažím vychovávat bez plácání, v duchu knih o výchově. Daří se docela, jen tohle ne a ne vyřešit. 
Nějaká rada by nebyla?
Díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.15 20:07
Netvrdím, že to děláš špatně. Já jen se mi vybavila moje kamaráda. Rapl neskutečnej. taková ta osůbka, která je schopná vzít složenku, o které se domnívá, že je neoprávněná, a jít jí doslova omlátit o hlavu úřednici, která ji vystavila. Když se hodně krotí, tak „jen“ řve. Když to prostě v ni drobet začne vřít, tak to musí vechno ven, a že teda teplotu varu má sakramensky nízko. Stačí, že v obchodě už nemají rohlíky. nemá tolehký, holka.
Jsou tací lidé.
Jen jsem chtěla říct, výchovných rad se určitě dočkáš dost a dost, já jen, třeba nějaká taková osůbka u vás roste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:07
Je doma a nudí se. U nás to samý. Je doma týden. Já po ní jen ječím, dostala už i přes prd, el. Ale ten tvůj trest, to by to tu zbořila a nepobrala by to. Tedy večer se prostě tulíme a je to jeden z mála okamžiků kdy mě vnímá a poslouchá, takže ať se zlobím sebevíc, tulíme se a já se to snažím vysvětlovat. Co mě vadilo a tak. Většinou se zdá, že to chápe. Jinak jsem byla třikrát v práci a máma se z ní málem zbláznila. Fakt děsný. Je totálně nevybitá a prýští to z ní všudyma 
Nic víc bych v tom nehledala. Naštěstí v té školce víc je než není. Jako zažívat tohle častěji tak nevím nevím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:32
@Emilie No, ono je fakt, že tu vznětlivost má po kom mít. Můj muž není žádný beránek. A já? Víš jak já se musím krotit? Kolikrát mám pocit, že tu něco rozmlátím 
. Snažím se ji učit, ať třeba dupe, zatím marně 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:35
@Run Taky kus pravdy, to je fakt. Já jsem ji tam nenechala tak úplně na pospas, chodila jsem za ní, ujistila, že ji máme rádi a že to bude zítra zas dobrý, že budem zas kamarádi a pomazlíme se. Já vím, že prudí, to dovedu pochopit. Ale už je toho fakt moc moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:37
@Genovesa já ti rozumím… Já jsem taky vznětlivá a vyjedu po ní a pak mě to děsně mrzí. A šla bych se omlouvat, ale ta racionální část mi říká, že tím celá výchovná akce jde do kytek No jestli bude po tatínkovi tak to teda potěš koště. Toho dali i do děcáku, protože si s ním nevěděli rady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:37
@Genovesa píše:
@Emilie No, ono je fakt, že tu vznětlivost má po kom mít. Můj muž není žádný beránek. A já? Víš jak já se musím krotit? Kolikrát mám pocit, že tu něco rozmlátím
Tohle je těžký. Já jsem taky vztekloun a paličák, akorát mi to málokdo uvěří, prootže já spíš vypadám jak emočně plochá. Fajn, takže navenek vypadám v pohodě, že mě nic a nikdo nerozhází, tvář alá Terminátor, a akorát se pak posléze v soukromí zhroutím. Tak co je lepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 20:52
@Genovesa, dítě se snažíš vychovávat bez plácání - ale uložíš ho do postele bez pohádky a pomazlení. To je z mého pohledu něco naprosto příšerného… sama si pamatuji, že to moji rodiče občas použili jako trest - tu opuštěnost a to zoufalství, do kterého ten můj vztek po chvilce přešel a s jakým jsem potom usínala, si dokážu vybavit ještě dneska.
Moje dcera je a vždycky byla povahou hysterka, psala jsem to tu už v leckterých diskusích… v afektu na nás je schopna ječet příšerné věci, občas se divím, že na nás sousedi neposlali sociálku… dneska je jí už 7,5 roku a s těmi emocemi umí pracovat daleko líp. Ona i já… vím, že nemá smysl jí příliš odporovat nebo se s ní dohadovat, protože přesně to ona svým způsobem chce. Ty nadávky a ten okamžitý vztek se z ní hrne takovým doslova vyzývavým způsobem… „jsi zlá, nesnáším Tě, chci jinou mámu“… úplně vidíš, jak čeká, co já na to… až se chytnu a začnu se hádat a ona bude moci dát ještě volnější průchod těm svým emocím, které s ní v tu chvíli cloumají. Dokázalo to vygradovat do šílených scén, než jsem se naučila, jak z toho efektivně vyskočit.
Důležité je (konkrétně ve věku Tvé dcery) neustoupit - když fyzicky ubližuje, uchopit, odnést nebo odtáhnout do vedlejšího pokoje a přivřít dveře… když jenom křičí nadávky, třeba klidně i sama odejít vedle… to se mi osvědčilo nejlíp („tohle já poslouchat nebudu, jdu si číst“). Dát najevo, že tohle chování nestrpím („nebudu poslouchat, jak mi tohle říkáš, uráží mě to“). Jestli máš dceru podobného ražení jako je ta moje, tak to není obdobím - je to povahou a bude to boj na dlouhou trať.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:06
@BohunkaP to napsala naprosto přesně. Je těžké radit, děti někdy fakt zkoušejí ty hranice fest, ale pohádku bych zkousla, ale to pomazlení. Prosím za malou, příště ji pomazli, musela jsi slyšet, kdy ten vztek přešel v žalost, to už si pak zaslouží pomazlení. Jsou jí tři roky, je malinká, prostě se učí zvládat emoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:21
Ahoj, cetla jsem, ze ctete knizky o vychove, doporucovala bych od Prekopove Prvorozene dite. Nektere veci mi v ni prisly trochu mimo, ale je to zajimava knizka, ktera cloveku pomuze pochopit, co se deje s ditetem, kdy se mu narodi sourozenec, a clovek si uvedomi aspon zakladni veci, ktere NEdelat (jako treba trestat citovym odtazenim). Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:24
@BohunkaP @terinka4444 Já už jsem psala, že jsem ji tam nenechala docela samotnou. Chodila jsem za ní, kontrolovala, pohladila. Jen jsem si k ní prostě nelehla. Nejsem necitelná máma, naopak, mazlíme se hodně a často, kolikrát kojím mladší se starší na kolenou „v autobuse“.
@terinka4444 Ona je neskutečně vytrvalá, tvrdohlavá. I po té, co se s mojí pomocí uklidnila a zaposlouchala do audiopohádky na mně různě ječela, že mě nechce. Koza moje.
@BohunkaP Děkuju ti za tvoji reakci. Snažím se hodně pracovat i na sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:28
@Genovesa tvrdohlavec je někdy na budku, já je posílám vedle do místnosti, ať si tam ječí a pořvává, ječí na mě, ignoruju, Je vzduch, totální, moje dítě tedy neječí, myslím jako ječela by, já tohle aplikovala na vztekání, zabaralo to po čase, ale jakmile přešla z toho vzteku do fňukání, tak mazlit, jak chtěla.
Někdy si říkám, co bude asi v pubertě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:29
@Eli11 píše:
Ahoj, cetla jsem, ze ctete knizky o vychove, doporucovala bych od Prekopove Prvorozene dite. Nektere veci mi v ni prisly trochu mimo, ale je to zajimava knizka, ktera cloveku pomuze pochopit, co se deje s ditetem, kdy se mu narodi sourozenec, a clovek si uvedomi aspon zakladni veci, ktere NEdelat (jako treba trestat citovym odtazenim). Drzim palce.
jo, taky jí mám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.15 21:29
@terinka4444 píše:
@BohunkaP to napsala naprosto přesně. Je těžké radit, děti někdy fakt zkoušejí ty hranice fest, ale pohádku bych zkousla, ale to pomazlení. Prosím za malou,příště ji pomazli, musela jsi slyšet, kdy ten vztek přešel v žalost, to už si pak zaslouží pomazlení. Jsou jí tři roky, je malinká, prostě se učí zvládat emoce.
Ještě teda tohle jsem dělala doteď. Nechala vyvztekat a pak pomazlila, i když se mi fest nechtělo a byla jsem strašně naštvaná. Ale efekt žádný. Naslibuje hory doly a pak mě mlátí ještě hůř. Jako afekty různé, to neřeším, překročím ji, odejdu, atd. Ale to bití, to je pro mě opravdu hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
