Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tříletá bije rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.6.18 13:49
@Anonymní píše:
@Martha03 Tak samozřejmě, že párkrát už na zadek dostala. Taky máme na to vyhrazenou vařečku, jak píše @ASAndreaAle jí to vůbec nezajímá. Jako řve samozřejmě jak tur, že ji to bolí, ale vůbec ji to nezklidní. Vidí, že nesu vařečku a ječí stále, vůbec na to nereaguje.
Ty hlášky jsou těžko říct odkud, podle mě nakombinované. My s manželem jsme dost flegmatiční a když už po sobě zařveme, tak něco ve smyslu: Ty jsi ale DE*IL a tečka. A to už musí být fakt důvod.
Například čarodějnice je něco, čím jsme ji dříve hrozili a docela to zabíralo. Už si pro tebe jde čarodějnice. Ona má takovou knížku s obrázkem čarodějnice a té se dřív bála (teď nuž ne). O psovi jsme s ní hodně mluvili, že byl nemocný a pak umřel, že jsme ho nechali uspat, aby se netrápil a tak - prostě normálně jí to vysvětlujem, jak to je (saozřejmě tak, aby to mohla pobrat).
Celkově je zajímavé, že s jí líbí to, kde je nějaké násilí a smrt. U nás třeba hodně jedou videoklipy s písničkami a její oblíbený je ten: „jak tu paní přejede auto“. Hrozně se tomu směje. Pak má ráda ještě Katy Perry a „to, jak tam toho pána sežere tygr“. Nevím, jestli to nějak nesouvisí s tím, jak umřel ten pes (už to je půl roku) a trošku jsme probírali co to znamená umřít…no možná jsme si s tím neporadili dobře, nevím…
Magda
Ty jo nevím nevím fakt bych v hledala nějakou pomoc. Tohle trošku zavání nějakou poruchou (samozřejmě se dalším vývojem může ztratit) ale řešila bych to a to okamžitě. Nehledě na fakt, že takto náročné dítě je i pro vás velkým problémem a s manželem a neměli byste se dobrovolně takovému stresu a tlaku vystavovat. Je možné, že si prostě jen vybudovala stav, kdy k vám nechová žádný respekt a je třeba ji to znovu vstipit. Na nic ale nečekejte ona bude větší a větší a takové záchvaty pak mohou začít být nebezpečné. Začala bych nějakou diagnostikou u psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 13:50
@Lasislava1 Ale na zadeke už taky párkrát dostala a efekt byl nula nula nic. Dokonce mi pak přinesla jednou vařečku sama, ať ji dám na prdel, protože ona to, co po ní chci (už nevím, jestli to bylo mytí, čištění zubů, oblékání či co) dělat prostě nebude. Klidně mi nastaví zadek a „zbij mě“.
Já ji teda biju jen výjimečně, protože prostě nejsem zastáncem fyzických trestů, které třeba můj taťka dost používal. Ale manžel k tomu sáhne o něco častěji a fakt tam efekt nevidíme ani jeden ani trošku. Akorát se zhorší ta hysterie a prodlouží délka řevu.
Magda
- Citovat
- Upravit
28.6.18 13:51
@arada píše:
Pokud dítě bije rodiče, je to chyba toho rodiče. Poku dítěti neumí rodič nastavit jisté hranice, je to totální selhání rodičů. Žádné dítě se nenarodí jako rozjívenec a neposlucha, všechno z něj udělají rodiče.Příspěvek upraven 28.06.18 v 13:36
Nesouhlasím. Zakotvené povahové rysy nezměníš s tím se dítě rodí. Ty můžeš výchovou pouze nasměrovat dítě na správnou cestu. Ano hranice jsou důležité, ale povahu člověka nepředěláš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 13:53
@Lasislava1 píše:
No já úplně čumím.. mám teda 3 leté dítě, tak doufám, že za ten rok se moc nezmění, ale to by si v životě nedovolil. No mohl by mě kopat, říkat takové věci, házet kabelkou..Já teda nejsem úplně zastánce trestů, ale v tomto případě by dostala takovou na prdel, že by si to podruhé nedovolila. Protože jak sama vidíš, důslednost a domlouvání jaksi nepomahají..
A co kdybys dala na zadek a on to udělal znovu a znovu a znovu? Kde je hranice mezi týráním a výchovou? To je věc, která by mě zajímala už delší dobu. Ony jsou děti, kterým je jedno, že dostanou na zadek. Dokonce jim je jedno, že si rozseknou hlavu, jak přestane téct krev, jdou do toho znovu.
AX2
- Citovat
- Upravit
28.6.18 13:54
@Tichošlápek píše:
Upřímně pokud ve školce je v pohodě a doma děla tohle, tak je to spíše spratkovitost než nemoc. A tohle na mne zkoušet, tak ji seřežu. Ale jak psala @kontramatka teď je v módě jiná výchova a psychologové
souhlas.
Ja teda mela hodne tvrdou vychovu a vyprasky byly na dennim poradku takze chci sve dite vychovavat pokud mozno bez fyzickych trestu, ale kdyby me 4 lete dite bilo, skrabalo a pod, to bych ji ohla pres koleno a pr*del zmalovala tak, ze by na to taky vzpominala jeste ve 30. Jsou veci, ktere si dite k rodici proste dovolit nesmi.
Jinak, moje 19m taky uz zacina byt agresivni, kdyz se vztekne. Tuhle me poskrabala oblicej a nepekne kousla… a ve 19m fakt nevim co s tim, na nejake tresty je jeste moc mala. Taky uz na mne zkusila sebou svihnout o podlahu, ale kdyz videla, ze me to nechava zcela chladnou, tak se zase posbirala a sla si malovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 13:56
@Anonymní píše:
A co kdybys dala na zadek a on to udělal znovu a znovu a znovu? Kde je hranice mezi týráním a výchovou? To je věc, která by mě zajímala už delší dobu. Ony jsou děti, kterým je jedno, že dostanou na zadek. Dokonce jim je jedno, že si rozseknou hlavu, jak přestane téct krev, jdou do toho znovu.AX2
Ano, tak ten případ je naše holka. Kolikrát si už třeba svýmm chováním i sama ublížila, ale ji to nezastaví, řve sice, že ji to bolí, ale záchvat jede dál, možná ještě horší, protože je v hysterii i z té bolesti. A příště (i když jí třeba připomenu, jak ji to posledně bavilo) - nezájem, řve a bije dál.
Bije taky obě babičky a oba dědy, ale ve školce to třeba prý na nikoho nezkusila, ani na děti. Prý je sice generál, ale i se dost stydí a nemá prý takové sebevědomí jako jiné děti, takže si prostě nedovolí…
Magda
- Citovat
- Upravit
28.6.18 13:58
není. První afekt měl syn v 18m, kdy sebou švihnul na dlažbu a řval jak tur, že si nemůže vzít motorku ven. Tím asi překvapil i sám sebe, nejen, že si udělal modřinu jak ďas na hlavě, tak ještě dostal přes ruku, protože po mě hodil kámen. Ruku měl modrou. Nikdy víc si to už nedovolil. Jak manžel nesnáší fyzické tresty a je to takový ten trpělivý domlouvačný typ, tohle nekomentoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.18 13:59
Ona je třeba taková neúnavná, že si demonstrativně mlátí hlavou o zeď a když vidí, že nás to s manželem nechává klidné (prostě dál si sedíme, popíjíme kafe a bavíme se), tak to je schopná dělat třeba dvě hodiny a přitvrzovat. Už několikrát kvůli tomu měla pořádnou modřinu, i tekla krev. Prostě takové vynucování pozornosti, kterou by chtěla mít nonstop. Sourozence nemá, žádné děti tu nejsou a rodiče bohužel taky musí občas řešit jiné věci než jí stát za zadkem. Zajímavé, že se psem byli nejlepší kamarádi,na toho by nevztáhla ruku. Kocour se jí vyhýbá obloukem, ten není moc kontaktní.
- Citovat
- Upravit
28.6.18 14:01
@Petistaaa píše:
@FreeLady12 asi si móóóóc zlobila…
Moc! Ukradla jsem tátovi z peněženky dvě stovky a nakoupila do školy plnou tašku sladkostí pro kamarády…
Zlodějka no… do pasťáku se mnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.18 14:02
@Anonymní píše:
Ona je třeba taková neúnavná, že si demonstrativně mlátí hlavou o zeď a když vidí, že nás to s manželem nechává klidné (prostě dál si sedíme, popíjíme kafe a bavíme se), tak to je schopná dělat třeba dvě hodiny a přitvrzovat. Už několikrát kvůli tomu měla pořádnou modřinu, i tekla krev. Prostě takové vynucování pozornosti, kterou by chtěla mít nonstop. Sourozence nemá, žádné děti tu nejsou a rodiče bohužel taky musí občas řešit jiné věci než jí stát za zadkem. Zajímavé, že se psem byli nejlepší kamarádi,na toho by nevztáhla ruku. Kocour se jí vyhýbá obloukem, ten není moc kontaktní.
Bude hodně impulzivní a emoce dává najevo křikem. Nemůže v sobě něco potlačovat? nestalo se něco zásadního během posledního - dejme tomu - roku? nejsem psycholog, ale co čtu, pořád řve. Náš synátor se tak projevoval, když se narodil mladší syn. četla jsem, že vám zemřel pes - co náhradní štěně? pomohlo by to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.18 14:07
Víc než návštěvu psychologa bych doporučila dítě vychovat. Ale s tím se mělo začít už dřív. Nechci tvrdit, že je holka rozmazlená, ale asi nějakej důvod k tomu divadlu má. Třeba ten, že jí u toho věnuješ pozornost, oblečeš ji ty, místo toho, aby to udělala sama…nevím, střílím od boku, co mě napadá.
Starší syn má taky občas vzteklinu. Představa, že mu sbalím věci a vyprovodím ho..no chudák dítě, to potom toho psychologa opravdu potřebovat bude. Máma je pro něj největší jistotou.
U nás hodně pomáhá říct, jaký důsledek to jeho ječení bude mít, a potom to opravdu dodržet. Několikrát neposlechne, ale až se zjistí, že ten důsledek fakt nastane, tak si to rozmyslí. místo „obuj se“ řeknu „Obuj se, nebo půjdeš ven bosky“. Už párkrát takhle vyšel bosky ze dveří a než jsem stihla zamčít, byl obutej a bylo po řevu. Jednou už i šel ven v pyžamu, v lednu, měl jen bundu a boty, nechtěla jsem zase aby úplně omrznul. Teď už jen stačí říct, že půjde bez bot/oblečení/kola (když nechce helmu)… a najednou mám hodný a šikovný dítě.
Taky pěkně funguje to, že jeho divadlu kolem oblíkání nevěnuju pozornost. Když ani napodesáté neposlechne, začnu oblíkat sebe, mladšího, jdem do předsíně se obout…A staší jak nemá diváky a navíc vidí, že my už jsem hotoví, tak najednou je vypravenej taky. Bohužel s řevem, ale už i to se nám daří zvládat čím dál líp.
A taky stokrát omílané: předem upozornit na změnu činností. „Po této pohádce se půjdeme oblíkat“, pohádka skončí, dítě se jde oblíkat. Je jedno jestli dobrovolně nebo s cirkusem.
Důležitý je nebýt potom na dítě naštvaná, po scéně a jejím vyřešení se vždy chováme, jakoby nic.
V souhrnu, co řeknu, to se stane. Za všech okolností. Ručně stručně (nemyslím mlátit dítě, ale místo hodinovýho vysvětlování zasáhnout - sebrat hračku, kterou nesmí házet a dělá to; odejít bez bot, odnést dítě odněkud, kde byýt nesmí a odmítá odejít…).
Bude to na dlouho, ale věřím, že to má smysl. Pokudholka ve školce poslouchá, evidentně tam tu autoritu cítí. Musíš si ji vybudovat i ty. Neznamená to být zlá, ale důsledná.
(A mně se to pěkně kecá, protože můj starší je relativně hodný dítě a pokud nemá diváky v podobě babiček nebo špatnej den, tak se chová hezky. Mladší je náročnější kousek. Napíšu za dva roky, jestli se mi ho podaří vycvičit stejně dobře, jako staršího)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.18 14:08
třeba po čase to přejde, jednou jsem to tak viděla u známých 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.18 14:09
@Tichošlápek už jsem si myslela, že jsem jediná, která by po ní skočila a zmalovala jí pozadí 
jako do mě kopnout, tak si týden nesedne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.18 14:09
@ASAndrea píše:
@waritanení. První afekt měl syn v 18m, kdy sebou švihnul na dlažbu a řval jak tur, že si nemůže vzít motorku ven. Tím asi překvapil i sám sebe, nejen, že si udělal modřinu jak ďas na hlavě, tak ještě dostal přes ruku, protože po mě hodil kámen. Ruku měl modrou. Nikdy víc si to už nedovolil. Jak manžel nesnáší fyzické tresty a je to takový ten trpělivý domlouvačný typ, tohle nekomentoval.
tak to teda nevim, mala uz ode mne dostala za neco pres zadek, konkretne za cilene ignorovani toho, ze na neco nema sahat. Ale aby to zanechalo modrinu? Nevim nevim, nerada bych narusila to pouto, co spolu mame. Ted prave sedime na gauci spolu, ona si brebenti a prave mi dala tu nejsladsi pusinku na svete. Ona je vseobecne hodna a nejake to obdobi vzdoru mit bude, s tim se musi pocitat. Ale zatim nemam zaludek na to nejak citelne trestat rok a pul stare ditko, ktere je jinak vseobecne docela hodne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
