Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
4,5letá odmlouvá a je tvrdohlavá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.2.15 14:51
@Jaja77 O to hůř, že to udělá, i když si to uvědomuje. Myslím, že když jí po té ruce hned plácneš, pak to nezopakuje. Viděla jsem děti, co maminky mlátí a je to strašný fakt. Řeknu to blbě, ale když chceš vychovat psa, taky ti nesmí ublížit, kousnout. Taky to pochopí, když to zkusí a ty mu jednu střihneš, že se to nedělá.
A pokud ji baví ti pomáhat, tak opravdu za ty naschvály bych jí vykázala, že chci u sebe moji šikovnou holčičku a ne takovou ošklivou holku. Možná by ještě zabralo hledat tu šikovnou, jako kde jsi, kam jsi se mě poděla. Uvidíš, jak ji to zarazí, že ji vidíš a hledáš. Pak by to měla taky pochopit, že takto se ta šikovná holčička nechová.
Všechny dětí zlobí, to je fakt a bez zlobení by to byla asi nuda, ale aby schválně budila brášku a nebo tebe mlátila, to nee, to se nedělá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 19:42
@moje prdelky píše:
když chceš vychovat psa, taky ti nesmí ublížit, kousnout. Taky to pochopí, když to zkusí a ty mu jednu střihneš, že se to nedělá.
Tohle přihlouplé přirovnávání k psovi jsem nikdy nepochopila. Ze štěněte chci vychovat zdravého psa, který si celý život a za všech okolností uvědomuje svou podřízenost člověku, svému pánu.
Ze svých dětí nic takového vychovat nechci … není pro mne smyslem vypěstovat v nich vědomí „silnějšího je potřeba poslechnout“ a „silnější má právo uplatňovat svou vůli fyzickým násilím.“ Chci z nich vychovat dospělé, samostatné a přirozeně sebejisté jedince - žádného páníčka mít nebudou.
@moje prdelky píše:
O to hůř, že to udělá, i když si to uvědomuje. Myslím, že když jí po té ruce hned plácneš, pak to nezopakuje.
Samozřejmě, že to zopakuje, je-li „zabejčená“, tvrdá a pevná povaha. A pokud to nezopakuje, zůstane to v ní a jediný pocit, který si z té situace odnese, bude „máma mě může praštit, protože je silnější. Až já budu silnější, můžu taky praštit. Brácha (spolužák, pes, kočka…) je slabší a hele, dělá něco, co já nechci. Já chci, abys to takhle nedělal. Chci, aby sis hrál takhle a donutím Tě k tomu ranou, protože já jsem silnější“.
Tohle je cesta do začarovaného kruhu a (s čerstvým miminem v rodině) může vyústit do obrovských sourozeneckých problémů.
@Jaja77 - také v Tvém „srdíčkovém“ systému postrádám pozitivní motivaci za hodně srdíček, mimochodem…
Obecně na mne působíš hodně „principově“ - čemuž naprosto rozumím, protože jsem taky taková. Často se přistihnu, jak na něčem trvám, protože přece „jde o princip“… ale ono to ve skutečnosti není vůbec potřeba tak často, jak si myslíš.
Je velký rozdíl mezi pojmy PRINCIP a DŮSLEDNOST… pod ten první pojem často schováváme určitou vlastní tvrdohlavost. Protože i když si to nechceme připustit, často vlastně s dítětem nesmyslně bojujeme, trváme na svém tam, kde to vlastně není nutné a schováváme to za princip.
Některé věci se dají řešit zkušeností - když v obchodě lítá, ať lítá. Nech ji, ať se ztratí - schovej se někde za regál nebo k pokladně a počkej, co se stane. Případně s Tebou příště nepůjde - do obchodu dojdeš večer nebo nakoupí manžel a s dcerou budete místo nákupu dělat nějakou neoblíbenou činnost (procházku po parku třikrát dokola a bez koloběžky nebo já nevím, cokoli), protože s holčičkou, která se v obchodě neumí chovat, tam prostě jít nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 20:00
@BohunkaP Ale nepovídej, řekla bych, že jsi přečetla spousty psychologických knížek, hlavně ty moderní. Nevím o tom, že by někteří z nás, kteří jsme dostali na zadek či po ruce jsme nebyli nyní samostatná osobnost. Stejně jako, že by si dítě řeklo, že máma mě praštila, protože je silnější. Kdepak ono si právě řekne, že už udělalo vrchol a máma se zlobí moc, když jen nenadávala, ale dostala jsem i přes ruku. Předpokládám, že u vás není ani Mikuláš s čertem aby náhodou dítě se neleklo.
A stejně jako pes musí poslouchat musí i dítě a i pes je osobnost, to by jsi se divila.
Takže já zas nepochopím ty řeči o tom, že když dítě dostane přes zadek, že by si řeklo, že je to vlivem větší síly matky či otce. Pak se pořádně rozhlédni kolem sebe a podívej se kolik dětí poslouchá a kolik si dělá co chce. Vzteká se, lehá na zem, mlátí matku a podobně.
A nejlepší je místo pravidel, uhnout třeba od toho nakupování ä chodit bez dítěte, místo toho jít nakoupit, kdykoliv potřebuji či chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 20:25
@moje prdelky píše:
Předpokládám, že u vás není ani Mikuláš s čertem aby náhodou dítě se neleklo. A stejně jako pes musí poslouchat musí i dítě a i pes je osobnost, to by jsi se divila
Samozřejmě, že nechodí, nechává nadílku za dveřmi, děti se ho jen bojí, nevidím důvod je hloupě strašit… Nechodil ostatně ani k nám, když jsme byly malé, protože ani moji rodiče neviděli v jakémkoli strašení smysl… a to rozhodně nepatřím k mladší generaci maminek.
Nicméně nechápu, jak Mikuláš a strašení dětí souvisí s touto diskusí a nastavováním hranic vzdorujícímu dítěti. Tím, že ho čert jednou do roka vyděsí k smrti, nevyřeším fakt, že moje dítě nedovede zvládat emoce… a už vůbec mu s tímhle problémem nijak nepomůžu.
Pes - znovu opakuji, může být stokrát osobnost - ale štěně, je-li správně vedeno, je vedeno k tomu, aby (i coby dospělý pes) za všech okolností uznávalo člověka jako svého pána. Toto od dětí v jejich dospělosti neočekávám - vedu je k tomu, aby dokázaly být dobrými pány samy sobě.
K ostatnímu - je mi úplně jedno, jak to bylo kdysi a z koho rodiče vychovali jakou osobnost. Takováhle zobecňování „kolik dětí se dneska vzteká, lehá na zem a podobně“ jsou jen řeči o ničem - nesmyslná a zbytečná moudra, protože dnešní doba je úplně o něčem jiném. Minulost kladla na lidi úplně jiné nároky, jiné požadavky - stejně jako přítomnost nyní na nás. Je to stejně plané jako výrok typu „dříve se jezdilo bez autosedaček a všechno bylo v pohodě“… ano, bylo to v pohodě… ale dříve také na silnicích nejezdilo tolik aut ani takovou rychlostí jako dnes. Jsou to nesrovnatelné věci - a totéž platí i o výchově dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 20:59
@BohunkaP
Pod všechno, co jsi napsala bych se podepsala. Cítím to hodně podobně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 21:26
@BohunkaP dekuji za nazor. Mas pravdu ze budu muset doladit neco za hodne srdicek to ano jinak moc principova nejsem. Snazim se byt dusledna a nechci mit z dcerky posousneho pejska ale myslim ze kdyz nebude mit mantinely a hranice co smi a co ne bude to v budoucnu mnohem horsi. Ja jsem povahou mirna a snazim se vysvetlovat a domlouvat ale kdyz me jen tak bouchne a smeje se tomu tak je to tezke…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 21:32
@andílekxyz píše:
Máme doma malé miminko 2 měsíce a ono spí a ona přilítne do pokoje a začne křičet a mluvit nahlas, když ji okřiknu tak mě někdy poslechne a někdy ne.
Tak ve chvíli, kdy přijde do pokoje (nemusí to být rovnou s úmyslem škodit) - „neštěkala bych na ní“, že nesmí hlasitě mluvit a křičet. Buď bych vysvětlitla, že miminko potřebuje na spaní klid, tak, jako ona ho potřebuje v noci, nebo bych ji třeba rovnou něčím zaměstnala, protože mimino spí a vy dvě si na sebe můžete udělat čas. Ale jen v případě, že bude potichu. Či bych udělala jinou, pozitivní motivaci a pokud ti mimino opravdu spí nějaký čas v kuse, tak bych po uspání došla za dcerou, řekla bych ji, že teď miminko spinká a že si můžete udělat čas na sebe, ale nesmíte být hlasité, aby mohlo spinkat (aby se neprobudilo).
Pokud by na dítě chtěla sahat, když spí, tak bych opět vysvětlitla, že se to nedělá, ale že třeba pusinku miminku dát může, nedělala bych to striktně tak, že nesmí, nemůže atd. To přece nebaví ani dospělé, poslouchat pořád nějaké příkazy a zákazy, člověk musí nabídnout alternativu, či danou věc šikovně obejít.
Rozhodně bych zavedla za srdíčka odměnu, to je myslím mnohem důležitější, než že máte vymyšlený trest 
V obchodě bych ji nějak zaměstnala - aby něco přinesla, našla a tak dále, nebo třeba aby rozhodla o něčem, jak už tu někdo zmínil.
U nás děti biju jen když je opravdu nejhůře, takže asi tak 1× za půl roku. Většinu času se snažím milionkrát domlouvat, u nás je většinou oheň na střeše, když začnu řvát, protože na to prostě nejsme zvyklí a funguje to u nás jako u jiných bití, když se řve, je to špatně, takže se pak ohání slovy „tak na mě nekřič“. Nenadáváme si, nebijeme se.
Snažím se jim dávat v mnoha ohledech volnost a pocit vlastního rozhodování, i posledního slova či „nabití si čumáku“, když rozhodnou špatně.
Chce to se ji více věnovat, má 2 měsíce „nový život“, už není ta první a jediná, musí se ohlížet na mladšího sourozence. Chce to se ji co nejvíce věnovat, zapojovat ji do činností, nechat ji rozhodnout - třeba i o tom, jaké oblečení vybere mladšímu sourozenci, co dnes nakoupíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 21:44
@Jaja77, a mohla bys dát třeba nějaký konkrétní příklad? Myslím, situaci, ve které se po Tobě ožene rukou a co Ty v tu chvíli uděláš?
Moje dcera je vzteklina dodnes - hysterka „od přirození“ - v afektu se také dokáže ohnat rukou (po mně už si to dnes nedovolí, ale směrem k bráchovi ty ruce létají co chvíli)… takže já si umím poměrně dobře představit, o čem mluvíš.
Co se toho buzení mimina týče - to je normální. Máte ho doma dva měsíce, to je strašně krátká doba, ona prostě žárlí. A zrovna tohle třeba u nás příliš nepřešlo dodnes - pořád jsou schopni si navzájem dělat naschvály, teď už i ten mladší směrem k ní. Brácha jde ráno k doktorovi, tak si může přispat… a dcera schválně dělá kravál, že když ona nemůže spát, on musí taky vstávat. Za pár okamžiků potom je schopna začít brečet a vztekat se na mne proto, že brácha byl za něco pokáraný. Vzpomínám si na sebe a svou sestru… připadá mi to jako normální, krásný sourozenecký vztah, který je teď prostě jenom ve složitém období, kdy nemůžou být ani spolu, ani bez sebe. Musejí se obojí naučit.
Za ty dva měsíce, co máte mimino doma, sis na něj určitě ještě úplně nezvykla ani Ty - natož Tvoje dcera. Samozřejmě nějaká agresivita vůči němu jí nesmí projít - ale nemá smysl za ni trestat. Spíše bych se snažila omezit možnost vybití té agrese - tj. nenechávat ji prozatím s miminem samotnou, to v první řadě. Když začne ječet a vzbudí ho, co se dá dělat.. „brácha pláče, protože chtěl spát.. Tys ho schválně vzbudila a teď je unavený… musím ho nakrmit a potom půjdeme ven, aby usnul v kočárku. Vím, že jsme chtěly modelovat - odpoledne, až bude zase spát, to můžeme zkusit. Když ho zase vzbudíš, žádné modelování holt nestihneme.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 21:52
@BohunkaP Ano, naše doba chce po nás vypouštět do světa ukńourané, rozmazlené děti, které musí mít vše co chtějí a které když není po jejich se budou vztekat, ale ono se jim ustoupí, aby náhodou nedošlo k narušení psychiky. Jen jen chci po té vidět v práci, když po nich bude někdo chtít dodržovat pravidla, které oni nebudou chtít akceptovat. Podle mě srovnáváš ty nesrovnatelné, protože at je doba jakákoliv, je zapotřebí děti vychovat, tak aby měli k rodiči úctu a ne aby s rodičem zacházely, jako s hadrem a dělaly si vše po svém. Jeto vidět všude, není to jen argument, jen se zeptej ve školce učitelek, jakou mají práci s takovými dětmi.
Nesmyslný čert, jistě ataky je zbytečnost slavit velikonoce a co Ježíšek, nebudeme jim od začátku přeci lhát že. Kdepak čert tady byl a je to krásná tradice a děcka i když se ho bojí, tak pak jsou spokojený, že to dokázaly, řekly básničku a pak dostaly odměnu. Pro mě je hloupost je o to ochuzovat.
A nejvíc mě dostává to, že mám dítě pouze a jen motivovat něčím jiným a pořád odvádět pozornost jinam, když se vzteká. To jim opravdu hranice nenastaví. A podle toho co vídám, to ani nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 22:01
@BohunkaP treba ji reknu ted se sladkosti neji ted bude obed a ona rekne ja je chci dej mi je a kdyz reknu znovu ne ze bude obed tak me placne pres ruku tak ji reknu au rucicku to boli pohlad ji to se nedela nekdy me pohladi tak ji povim ze je hodna ale nekdy me placne znova a ja nevim jak reagovat. Myslim ze bitim se nic moc nevyresi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 22:08
@Jaja77 píše:
treba ji reknu ted se sladkosti neji ted bude obed a ona rekne ja je chci dej mi je a kdyz reknu znovu ne ze bude obed tak me placne pres ruku tak ji reknu au rucicku to boli pohlad ji to se nedela nekdy me pohladi tak ji povim ze je hodna ale nekdy me placne znova a ja nevim jak reagovat. Myslim ze bitim se nic moc nevyresi.
Prosím, neber to ve zlém, ale tohle opravdu ne (!) Tohle nesmí čtyřapůlletému dítěti projít s nějakým „ručičku to bolí, to se nedělá“… to tak před třemi lety, když jsi měla batolátko, ale teď už v žádném případě.
Tady nesmí přijít žádné ťuťu-ňuňu, ale daleko důraznější akce se zvýšeným hlasem, např. ve smyslu „Co si to dovoluješ, uhodit mámu? Biješ paní učitelku ve školce? Co by Ti na to řekla? Ještě jednou si to zkus a všechny ty bonbonky vyhazuju do odpadkového koše.“ a důsledně to při případném dalším pokusu udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 22:12
@BohunkaP nekdy durazna jsem a rikam co si to dovoluje a ona po me zacne opakovat maminko co si to dovolujes ale zkusim co pises. Diky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.15 22:39
@moje prdelky píše:
Nesmyslný čert, jistě ataky je zbytečnost slavit velikonoce a co Ježíšek, nebudeme jim od začátku přeci lhát že. Kdepak čert tady byl a je to krásná tradice a děcka i když se ho bojí, tak pak jsou spokojený, že to dokázaly, řekly básničku a pak dostaly odměnu. Pro mě je hloupost je o to ochuzovat.
Můj čerstvě pětiletý syn už od listopadu občas v noci plakal, že nechce do školky, protože do ní přijde Mikuláš s čertem a nebudou za dveřmi, jako u nás doma. Čí dítě si to užívá a baví ho to, ať si to užije.. ty moje si to neužívají a já nepotřebuju nutit malé dítě, aby si něco tímhle způsobem dokazovalo.
Stejně tak - dítě potřebuje jasné hranice, s tím naprosto souhlasím - ale rozhodně mu ty hranice nepotřebuju nastavovat fyzickými tresty v kombinaci s kostkami cukru jako nějakému zvířátku.
Někdy se to daří líp, někdy hůř (zažité vzorce chování jsou neúprosné a těžko se jich zbavuje)… ale když už se nezadaří a dítě přes tu ruku nebo zadek dostane, je to vždycky jen a jen moje nervové selhání a (ze zpětného pohledu) vždycky se ta situace dala vyřešit jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
