Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je těžký. Já neodsuzuju babičky za netoleranci matčiny výchovy, protože myslím, že babičky jsou od toho, aby si dítě odpočinulo od režimu a k babičce chodilo rádo dělat to, co se doma nedělá… ale pokud nerespektuje pravidla stanovená lékařem, pak bych prostě přistoupila na to, že hlídat je teda nebude. Až máma (tvoje) vychladne, rozleží se jí to, třeba se i omluví a ty svolíš, že teda hlídat může, ale jedině za předpokladu, že bude dodržovat to, co chceš. Nedělat z hlídání něco, co potřebuješ ty, ale něco, co si musí babička zasloužit…
Já myslím, že tvá reakce byla oprávněná. Pokud máš pocit, že jsi ale ujela, tak bych se mamince omluvila, že jsem jako přehnala ten vztek, ALE, že ona absolutně nerespektuje tvé rozhodnutí a tvá reakce, byť si vybuchla byla oprávněná.
My to s mamkou vetsinou resime tak, ze se omluvime navzajem. Ale zase je pravda, ze mamca respektuje vsechno, co se maleho tyka a jeste se pta, jestli to je v poradku…
kdyby nedodrzovala tato pravidla (take potrebuji, aby hlidala, spis ja), tak bych si to zaridila jinak (kdyz by to slo) nebo bych mamku vzala k doktorce, aby si poslechla sama, jak to detem ublizuje…
![]()
Zakladatelko,
babička je prostě typická rozmazlovatelka. S tím nic nenaděláš
. Jestli tě mrzí, žes s mamkou takhle vyběhla, stačí se jí omluvit. Ale mě osobně by také ruply nervy a asi bych mamče vynadala.
Já to takhle měla s dcerou. Musela cca rok držet speciální dietu a naši (spíše tedy můj taťka) mi malou cpal dobrotkama při každé návštěvě. Tak jsem se s ním dohodla, že nakoupím „zdravé mlsky“, které byly lékařem schválené a byl klid. Od té doby se to naši naučili respektovat a dávají dětem jen samé zdravé pochoutky ![]()
S mámou bych si ještě jednou promluvila a zeptala se jí na rovinu jestli jí záleží na zdraví jejich vnoučat? Vzhledem k tomu, že tvoje pokyny nerespektuje bych řekla, že ne a vzala bych jí sebou k doktorce, aby jí to vysvětlila ona, aby si nemyslela, že ty si vymýšlíš. Taky už jsem svý mámě kolikrát něco řekla, že se mi nelíbí, druhá babička naštěstí pravidla jakž takž dodržuje a taky ho má častěji a je to i tím, že je o dost blíž.
posli ji priste k mudr s detma, budes nemocna ty a ona bude muset jit, lekarka ji to vysvetli a bude klid, treba ti neveri
A co to babičkám postavit tak, že je to onemocnění skutečně velmi vážné, že vyšetření jsou pro syna nepříjemné a bolí (asi ???) a že mu coby babička, která by ho měla chránit spíš ubližuje???
To ona fakt nepochopila? Milující babička přece vědomě nebude ubližovat vnukovi ???
onemocnění je vážné..protože v případě neúspěšnosti diety + léků
..jej čeká 24 diagnoza s hadicí v krku a nejspíš operace..čemu bych ráda zabráníla..aspoň se o to snažím....... ![]()
No to asi skutečně nezbývá, než si babičku sbalit sebou k dr. ať vidí, jaké slasti vnoučkovi dopřává.
Tvá reakce byla správná a tvou mamku ta naštvanost brzy přejde, protože si uvědomí svou chybu. Myslím, že si uvědomovala už dřív, že malému s tím ubližuje, ale nikdy neodolala mu něco dát. Babičky se tak rády dělají u vnoučat dobré. ![]()
CO VZÍT MAMINKU K DR NA KONTROLU A TROCHU MU PŘEDTÍM ŘÍCI, ŽE MAMINKA NEDODRŽUJE PROSTĚ POKYNY LÉKAŘE A ABY JÍ ŘEKL, CO VŠE SE MŮŽE STÁT???
POKUD BY ANI TOTO NEZABRALO, PROSTĚ BY NEHLÍDALA…BUĎ SE PROSTĚ ŠPRAJCNEŠ A SAMA PO ČASE ZJÍSTÍŠ, ZDA DIETA POMOHLA - AŤ TŘEBA NEHLÍDÁ NÍKDO…ALE PROBOHA JDE O ZDRAVÍ TVÉHO DÍTĚTE…
Zažila jsem něco podobného s tchýní. Syn měl ABKM, naši pochopili hned vážnost a u čeho si jistí nebyli, tak se zeptali. Zato tchýně to nechápala a dost často mi dávala najevo, že je můj syn chudáček, že mu nedám ani pořádně najíst, chudáček neměl ani lipánek. Bránila jsem své dítě, protože ona mě neposlouchala, tak jsem se rozepsala do mailu o vážnosti této alergie. Nepochopila to ani tak, ale aspoň už mlčí. Takže pokud to mamka nechápe, buď jí to napiš třeba na kus papíru nebo jí sežeň o problému nějakou knížku nebo jak radí holky, vezmi jí k doktorce.
Babičky sice rozmazlují, ale pokud v tom hraje zdraví dítěte, tak rozmazlování musí jít stranou. U nás tedy to má mamka respektuje,když je malej nemocný, také máme i dědičnou cukrovku, takže sladké u nás taktéž nepřeháníme (jako čokolády atd). Nechci, aby byl malej ve 4letech na inzulinu.
Průšvih je, když si malého bere jeho otec, cpe ho Brumíkama a různýma sladkostma, a to mě štve. Ze syna to vždy přirozeně slovně vypadne, co papá u tatínka, a fakt je to hnus.
Myslím, že je to jen o respektování a o lidech. Ale co se týče zdraví děcka, měl by se jeho zdravotní režim respektovat, bez debat. Jenže některým méněchápajícím nevysvětlíme, že pak jsme to my, matky, co s nima řešíme další zdravotní problémy, které v případě nedodržování pravidel v určité léčbě prostě nastanou (zbytečné další běhání po doktorech, nervy v kýblu ze strachu, atd.)
Předem se omlouvám že vkládám anonymně..je to pro mě hodně citlivé téma..
Otočilo se to všechno proti mě..Mě to moc trápí, že jsm se mámkou takhle chytla , na mi na to řekla že už m je hlídat teda nebude..potřebuju se vypsat..a zajímá mě jak by jste situaci řešili vy,,..NAčeš jsou oba opět nemocný
je mi jasný že jsem zranila její ješitnost..ale už jsem jí nespočetně krát vysvě+tlovala jaká je situace..ale prostě si nedá říct
.. Vysvětlila mi že sním mám chodit víc ven..jak ráda bych kdyby byl zdraví to venku strávíme většinu času..jen už jsem bezradná ..omluvat se za to že bráním zdraví mého dítěte rozhodně nebudu
Moje mamka (babička mých dvou malých dětí 5-3)je jediný na koho se můžu spolehnout když potřebuju pohlídat..Momentálně jsme bez práce ..nemohla jsem nastoupit do práce a usilovně hledám práci..Ale k věci. Můj syn je velice často nemocný..naše paní alergoložka si myslí, že za to může nejspíš reflux a tak má nařízený dietní režim..ovšem babičky na to nějak nereaguju a cpou ho vším možným i přes moje rozčilování..Při poslední kontrole jsem se dr. dohodli že nejlepší bude když syn něco schodí a já mu zpřísní dietní opatření..nastolila a prostě vše bez sladkostí..sušenky..bombony..Moc bych si přála aby byla syn už konečně zdraví..být každých 14 dní doma zavřená i s dcerou je pro mě dost psychicky náročné nehledě na to že při takové nemocnosti nemám šanci si jakou koliv práci udržet.Tento víkend jsem bya na oslavě..když jsem si vyzvedávala děti hned ráno zjistila jsem, že každý v ruce drží pytlím s bombony a tak jsem se neudržela a i před mou kamarádkou jsem po mamce vystartovala ,že s malým velmi ošklivé půjde na vyšetření ona a že na případnou operaci taky, že už na to nemám nervy a proč to dělám..