Ach ty prachy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Ahoj holky,
přečetla jsem celou diskuzi a nedá mi to nereagovat.
Ivca_K: nezlob se na mě, ale předvedla jsi tu kvalitní herecký výkon. Můžeš mít svůj názor, který jsi zde vyjádřila, to ti neberu, ale od stránky tři či čtyři (to už si nevybavuji) reaguješ zbytečně přehnaně a možná i zbytečně. Řešila jsi všechno na knap a zbytečně moc.
Souhlasím s holkami, které tu psaly, že pokud tě diskuze nezaujme nebo se ti nelíbí, tak nemusíš vůbec reagovat. Taky mi vysvětli, co je tom normální, když někoho rozpláčeš, odkazovat se na to, že tě život naučil. Myslím, že jsi akorát chtěla ukázat, jaká jsi velká tvrďačka, ale přitom ses vybila pouze na nevinné osobě, která se neumí bránit tak jako ty.
Chtěla jsi ze sebe udělat hvězdu, a to se ti také povedlo, ale v mých očích pouze ve špatném slova smyslu.
Kdybych někoho rozplakala, tak by mi to bylo přinejmenším líto, ale určitě bych se nevymlouvala, že jsem tak tvrdá, protože mě život naučil.
Já jsem totiž člověk, ten má cit a když někoho rozpláču, tak se aspoň zamyslím, co jsem mohla říct jinak. Jsem totiž člověk.
Tak tohle byl můj názor a byl dostatečně slušný.
ALFIE: hlasovala jsem do tvé ankety, ale své a manželovy příjmy zde psát nebudu. Přeji hodně štěstí v rozhodování druhého mimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak jsem vás dočetla a ................ nevím. Přišlo mi to jako by se dvě holčičky hádaly na písečku, jestli je lepší dělat bábovičky z mokrého nebo suchého písku.
Do ankety jsem hlasovala, práci a příjmy zde zveřejňovat nechci.
Co se týče tématu jestli uživím nebo neuživím více děti? Myslím, že se skvěle rozhoduje, pokud člověk žije v harmonickém manželství a má perspektivu návratu do práce. Máme jedno dítě vlastní a druhé v pěstounské péči. zatím jsem na více než 90% přesvědčená, že si další vlastní dítě dovolit nemůžeme. Jsem možná hodně velký pesimista, ale nedokážu si představit, jak bych byla schopná děti uživit, kdyby se manželovi něco stalo. Vím, že v dnešní době není vůbec lehké zajisti dětem alespoň jak se říká základní životní standart. Vy máte vesměs malinké děti a těm je jedno co jim koupíte na oblečení a jaké dostanou hračky. Náš syn má 10 let. Tlak okolí je na tak staré děti strašně veliký. Už v takovém věku se řeší značkové oblečení, mobily s foťákem, super kola, kolečkové brusle a pod. Snažíme se ho udržet v rozumných mezích, ale má ve třídě spolužáky z velice dobře situovaných rodin a ti dokáží někdy taky udělat peklo. Vím, že to tady až tak zcela nepatří, ale takový je fakt. A to můžu být ráda, že žijeme na vesnici, ve městě by ta situace byla mnohem horší.
Vím, že rozhodnutí o tom, jestli mít další dítě není jenom o penězích, ale je to hlavně i o nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alfi,
myslím, že diskuze tady má své místo a chápu co sleduješ.
Sdělení, kdo kolik bere, je asi osobní a kdo nechce něchť tyto údaje neříká. Já myslím, že se například jinak jedná v této rovině tady emiminu, než v práci, kde skutečně není radno určité věci říkat, někdy to dokáže udělat pěknou neplechu. Však víme… 
Můj názor je ten, že se jinak uvažuje o druhém, třetím, čtvrtém atd. dítěti např. na mostecku či ostravsku a jinak v Praze, ale a ani to není měřítko, velkou roli hraje, zda rodina bydlí ve svém, či platí vysoký nájem v pronájmu, zda se splácí půjčky, pojištění apod.
Chtěla bych úvest více konkrétních příkladů, ale asi se ví jasně o co mi jde. 
Nevím, taky hraje roli standart, který je všude jiný…to už tady proběhlo. Někdo dokáže za jednu věc utratit v té samé rodině tolik a druhý dvojnásobek.
Strašně to dle mého záleží.
Pa, Ha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
..jééééééé moje oblíbená diskuze… 
…jo v práci jsem taky raději držela hubu, kolektiv min. 30 bab, a já měla o deset kaček na hodinu víc jak ostatní, tak jsem to raději tajila…závist je sviňa a deset kaček je fůra peněz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sati,
dovolila bych si trošku polemizovat:)
Nejdřív s tím harmonickým manželstvím. Nezlob se, ale pokud mi to bude doma haprovat, určitě nebudu ani procentem uvažovat o rozšíření rodiny. Není to řešení krize a akorát by to vše zhoršilo. Takže pokud se uvažuje o miminku, předpokládám, že tak chtějí oba a miminko by bylo vítané:) Že tu vážně jen debatíme o penězích, o to že zakladatelce diskuze jde:)
A dál, já mám také jedno starší dítko, dvanáctiletou slečnu a pak dva prcky. No a také vím, jaký tlak ze stran vrstevníků je na ní činěný, ale prostě musí se tomu naučit čelit jako se bude muset naučit čelit i v dospělosti problémovým lidem, různým situacím atd. atd. Nemůže přece ustupovat určité skupině lidí a chtít se jí vyrovnat za každou cenu, i kdyby byla v sázce její prestiž a popularita ve třídě… Já vím, nemá to vážně v dnešní době lehké, za nás to byla nanejvýš céčka (největší machři měli fosforová a počet šel do stovek 
), dneska jsou to značkové hadříky a špičkové mobily. Jenže já prostě nesouhlasím s tím, že se musí vyrovnat a kdo si vyrovnává sebevědomí věcma, zůstane podle mě chudákem i v dospělosti, vidím kolem sebe takových individuí požehnaně. Mají příjmy na hranici minima, ale adidas tričko od Hannahu (ani nevím, jak se to píše…)
Vůbec tu nejde o to, že bychom na to neměli. Patříme spíš k rodinám se slušným příjmem i po zaplacení hypotéky atd. Ale prostě se mi příčí utrácet za budování sebevědomí svých dětí, to si musí prostě vybudovat sami v sobě a ne náhražkou v podobě předmětů. I když se mnou moje dcera momentálně hustě nesouhlasí 
, snad mi jednou dá za pravdu. Vidím kolem sebe dvanáctky, co jen držkujou, kouří, ano, nosí špičkové hadry a tím stojí rodiče hodně peněz, ale moje dvanáctka je taky někdy na odstřel, ale se vším doma pomáhá, chodí pěkně oblíkaná, ale ne draze, je to chytrá, hezká holka a co vím, i bez drahých věcí je zatím braná ve škole v pohodě:) Uvidíme, jak to půjde dál. Jasně, stojí něco i její kroužky, dostává kapesné. Ale nic co by nám bránilo při rozhodování v tom mít naší třetí dítě, Klárku. A to i přesto, že ani já nevím dne ani hodiny, manželovi se může cokoliv stát a můžu řešit pak jak nás uživím já a tak. Své děti ani jejich počet bych prostě s příjmy nespojovala…
A jak už jsem psala, s příjmem naší rodiny to bylo kolísavé a třeba i v budoucnosti bude. Stejně si stojím za názorem, že když je člověk šikovnej, tak sebe i děti uživí vždycky:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Procitala jsem si dikusi, i ja jsem hlasovala, ale rozhodne nemam v umyslu popisovat adresne sve prijmy. Souhlasim, ze je to vec soukroma, do ktere neni nic ani mym rodicum a sourozencum…
Ale co me nakonec primelo k reakci je ten nazor, ze dnesni deti jsou pod obrovskym tlakem komerce. Jasne, to je proste fakt - ale nezaznelo tu, ze to jsme prave my, rodice, kdo tenhle tlak vytvari. Deti nepotrebuji znackove obleceni, myslim, ze nepotrebuji ani namakane mobily - staci jim funkcni obleceni a treba i mobil - ale takovy, kterym se dovolaji v pripade potreby rodicum a naopak.
Nejen - ja jsem presvedcena, ze deti by ani nevnimali znacky, kdybychom to aspon nektere my, rodice, nenaucili. Pak uz se se to vali jako lavina proti nam. My musime deti naucit, ze ano, znacky jsou, ale nezalezi na nich svet a jejich uspech a hodnota.
Osobne bych byla pro skolni uniformy, pro omezeni mobilu na skolach (treba systemem hlidanych skrinek kam by si je deti odkladaly), pro vyuku sociologie na skolach, pro vetsi zapojeni rodin do vzdelani - ale v praxi to nevidim moc ruzove…
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lesi, přesně tak, souhlasím s tebou:)
Chtěla jsem napsat víc, ale musím jít kojit, tak příště:)
Diny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahoj holčiny,
dočetla jsem tuhle diskuzi do konce. Alfi, myslím, že jsi nahodila dobré téma a jak už některé z Vás napsaly, někomu tato diskuze může i pomoci.
Třeba mně pomohla. Momentálně řeším dost zá:,–(ní situaci. Před třemi lety manžela propustili z práce - úředník v bance -pro snižování stavů, já šla na rizikové. Pak přišla nemoc. Manželovi bylo 25 a dělali mu testy, zda má rakovinu, nebo zda jde jen o zánět v dutině břišní. Jednalo se o zánět ale vzhledem k problémům a zdravotnímu stavu nemůže vykonávat práci na směny ani těžkou fyzickou práci. V bankovníictví bez směnného provozu měl nabídku za 12 tisíc korun hrubého. Do té doby jsme si oba vydělali slušně, máme byt, auto, pohoda. Pak ale přišla obava, jak to vše zvládnem jen s cca 10ti tisíci. My se uskromníme ale miminko přece nebudeme šidit, ani to nelze. Manžel byl nějaký čas na podpoře, práci sháněl všude možně, alespoň brigádničil a bylo to na nic. Tak se rozhodl podnikat, dobrý nápad, systém, super výhledy… Šel do toho s kamarádem z dětství, ale ten ho podrazil. My se tak dostali na mizinu a uplné dno. Nikde nám nepůjčili, já na MD, manžel bez daňového přiznání bez možnosti půjčky na krytí vzniklých problémů… Dozvuky jsou ještě teď. To podnikání ale nemůže položit, protože až se postupně splatí ne jeho vinou vzniklé dluhy, můžeme počítat se slušným příjmem. Pokud by to položil a hledal práci, tak mámena celý život co splácet, opět by našel něco kolem 12 tis a k tomu jen můj rodičák náklady na domácnost, život, navíc se splácením dluhů.. Už bychom nemohli nikdy počítat s ničím lepším. Jen z mínusu na nulu a to ještě za hodně dlouho. Já se podílím tím, že pomáhám při MD co to jde. Do bývalé práce jít nemůžu, ta vyžaduje flexibilitu a nasazení. Nemám hlídání pro Terezku ani není šance, že by ji vzali do školky. Často jsme u mých rodičů, protože nemáme za co koupit pleny a jídlo. Složenky jdou po upomínkách a je to neskutečný tlak neustále souběžně řešit minulost, současnost a budoucnost. Černé díry už jsme docela vychytali a už opravdu nevím, kde ušetřit.
Takže stačí trocha smůly a ačkoliv se snažíš a děláš maximum, aby se rodina měla dobře finančně,i přes to můžeš narazit a během chvíle je tvůj život úplně jiný a jinde. A nedostatek všeho, čehokoli, na co si vzpomenete zažívám dnes a denně. Trvá to už moc dlouho a často se mi vkrádá pocit naprosté beznaděje. Teď už jsem lehce na psychiatra - to je tak minimálně 3× týdně .
Nikdy jsem si nemyslela, že můj život budou tolik ovlivňovat peníze. Byla jsem samostatná a soběstačná, pyšná na to, co jsem dokázala, na to, že se uživím,..Na první místo stavím zdraví mého dítěte, moje a manželovo. Pak dobré vztahy v rodině, abychom měli pohodové manželství. Až potom peníze. Jenže z nedostatku peněz dochází k hádkám, dohadování se, zda můžu koupit 5 rohlíků a přesnídávku, nebo jestli koupím jablíčko, to nastrouhám a těch rohlíků koupím deset a bude i pro mě na snídani - o pohodě tedy moc nemůže být řeč… Je ohroženo i psychické zdraví a pohoda nás obou. V neposlední řadě samozřejmě vypjaté situace vnímá i Terezka. Je to celé prostě smutné,když dochází síly k boji ale nic jiného než boj ti nezbývá. Veškerá moje hrdost je pryč, přijdu si strašně, zatínám zuby když mi nezbyde nic jiného než poprosit tátu o peníze na pleny, nebo na benzín.
Nikomu nezávidím, všem přeji to nejlepší. A těším se, až nám bude taky za práci vyplacena odměna, jsem přesvědčená, že si to zasloužíme. Mimochodem i mě tímto život naučil a je to pro mě tvrdá škola… jenže jsem snad ve finále na věci a jednání lidí ještě citlivější..
Pokud se mám tedy vyjádřit, prachy vs děťátko… nikoho nesoudím, pokud zvažuje zda na uživení dítěte má a přemýšlí o financích v této souvislosti. Za mě tedy - v naší situaci rozhodně druhé děťátko ne - to říká rozum. Ale srdce už delší dobu říká pravý opak.. takže zas boj .
Mějte se hezky
Nenicka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Namape , je mi to líto, ale tohle nebyl herecký výkon. Já jsem jen obhajovala svůj názor, který byl „jen“ jiný, a výsledkem jaksi bylo, že jsem byla víceméně „obviněna“, že jsem Alfie rozplakala.
Mám tedy před tím, než svůj názor vyjádřím, přemýšlet, jestli tím náhodou někoho nerozpláču? Většinou dojdu k tomu, že by se to mohlo stát, a tudíž budu muset mlčet.
Jak píšeš, četla jsi celou diskusi, ještě na úplném začátku jsem jen reagovala na Alfiin první a druhý (dnes již upravený) příspěvek, toho sis jiště všimla.
Potom se celá diskuse otočila k tomu, jestli celý dotaz byl nebo nebyl etický. Zastávám názor, že nebyl. A tento názor jsem si obhajovala. Nijak jsem Alfie neurážela. Kdybych napsala kupříkladu: Alfie, co si to o sobě myslíš? Co to sem píšeš? Jak si vůbec můžeš dovolit se slušných lidí ptát? Připojila bych několik vulgarismů a Alfie se rozplakala, byla bych v jiné situaci. Alfie bych urazila.
Já však stále (a bez hereckého výkonu) trvám na tom, že jsem se chovala ke všem účastnicím diskuse, včetně Alfie, slušně. A můžu jen opakovat to, že jsem obhajovala svůj názor.
Jenomže na to zjevně nemám právo, obhajovat to, co si myslím. Zřejmě jsem jen měla napsat, že si myslím to a to a na reakce holek už nereagovat, abych nebyla obviněna z hereckého výkonu a rozplakání Alfie. Jenomže jsem považovala za své právo se vyjádřit k reakcím na mé příspěvky.
Mimochodem, jen já vím, jak na knap jsem příspěvky psala a jak moc jsem o nich přemýšlela. A jestli moc nebo málo - těch reakcí na mé příspěvky bylo tolik, že jsem měla potřebu reagovat. Myslím, že i ty, které reagovaly na mé příspěvky, měly právo na moji reakci.
Ivča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
BARBADOS: Mno, pardom ale ja mám hodne v paži čo sa všeobecne považuje za etické a čo nie.
NO já si myslím, že etika je hodně důležitá. Právě ta nás kultivuje. Jinak bychom stále běhali nazí a vraždili se navzájem. Bez slušných lidí by to nešlo. Slušností je také akceptovat názor jiného, i když se nám nelíbí. A co je pláč? Pláč není jen bolest, je to nesouhlas s něčím, je to agrese, kterou nemohu dát najevo…
IvčoK stojím jako další za tvými názory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ivča_K - stojím za tvými názory. Taky jsem to nějak nepochopila..
Takhle diskuze stejně nic neřeší. Protože nemá cenu srovnávat životní situaci mezi Chebem a Prahou (nebo jinými městy) - protože jsou úplně jiné výdělky, možnosti, bydlení, nakupovaní atd. Termín „socka“ taky nemusím. Jsou lidi, kteří vyjdou s malým obnosem a někdo nevyjde ani s velkým a nezáleží na tom, kolik mají peněz, každý má určité potřeby, někdo vyšší někdo nižší. A tím, že Ivča_K tu vyjádřila slušně svůj názor, na který má právo, tak to spousta lidí pobouřilo a nechápu proč. Každý přeci může mít na věc odlišný názor a má právo ho obhajovat!
Oluska
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LinkaK : akceptujem ale žijem si podľa svojho svedomia a vedomia, ktorých dôsledkom sú moje vlastné životné skúsenosti a rozhodnutia Preto ani nereagujem na také kecy že keď je niekto šikovný tak uživí aj viac detí atď, byť „chúlostivá“ istotne sa urazím, že som obyčajný neschopák
Ja ale zatiaľ nemám dostatočné skúsenosti ani s poriadnym „uživením“ jedného dieťaťa, ako mám teda vedieť že dokážem uživiť ďalšie 
Toto zistenie je pre mňa hodne podstatné, považujem za dôležité o svoje potomstvo sa maximálne dobre postarať.
Preto tu nebudem viesť pokrytecké reči o morálke a o tom že deti nie sú ani len čiastočne otázkou peňazí. Milujem svoju dcéru, v živote som nebola taká šťastná ako teraz s ňou. Vážim si každučkú hodinu jej života a niekedy mi je až ľúto že rastie a čo bolo včera už nemusí byť dnes. Dúfam že toto všetko (teho, pôrod, mimi) prežijem ešte minimálne 1X s jej bračekom alebo sestričkou. Bolo by to krásne. Pre mňa. Je ale nutné aby to bolo krásne a šťastné aj pre to dieťa čo závisí aj od životných podmienok do ktorých ho privediem na svet. Toto zistenie pochádza z mojich osobných skúseností z detstva, ktoré boli veľmi zlé a ťažké a trvalo ovplyvnili môj život. Toto by som svojim deťom rozhodne NIKDY nespôsobila!
Vopred pardom, ale už ďalej nebudem reagovať ani čítať, pretože skutočne nestíham. Okrem toho sa to ťažko vysvetľuje, pretože toto nie je téma ohraničená dvoma blízko postavenými mantinelmi. Súvislosti sú širšie a nadväznosti hlbšie. To by bolo aj na hodin diskusií a nie na 1-2 trápne príspevky, ktorými len celý problém nakúsnem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak jsem to zatím jen četla a očas se bavila. No ale je to místy i dost smutná diskuze. Nenicko , jestli jsi ještě nečetla diskuzi „Jak ušetřit“, tak se do ní koukni, třeba ještě nějaké černé díry objevíš. Jinak držím palce, ať se začne dařit líp a ať se z toho nezblázníte.
Je pravda, že člověk s některými možnostmi ani nepočítá a ony nastanou a je zle. My jsme na tom momentálně dobře. Příjmy mého přítele přesně neznám, je to jeho věc. Vím, že na naše potřeby nám dává dost a ještě šetří, abychom si někdy mohli pořídit vlastní bydlení. Ale koncem roku v práci skončí a co bude dál, zatím nevíme.
Jinak je to samozřejmě o tom, s kým se člověk srovnává. Když si říkám, že snad na byt nikdy nenašetříme, tak si vzpomenu na holky, které jsem tu potkala v kurzu němčiny pro cizinky. Jsem na tom zatraceně dobře - vždycky jsem měla co jíst a kde spát. Umím číst a psát (nesmějte se, není to samozřejmost) a nikdy jsem se nemusela bát o svůj život a život svého dítěte a utíkat z válčící země.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
