Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@hospodki píše: Více
To nejspíš myslela asi moji reakci na janabotka.
Obecně nemám ráda, když se k tématu vyjadřuje někdo kdo o něm evidentně neví ani zbla a jde to poznat (teda kromě toho, že sousedovic teta adoptovala a nedopadlo to dobře a taky že jeden známej známýho co mají známý, tak ti mají dvě adoptované děti a vyhořel jim kvůli tomu barák a to jedno dítě okradlo napůl slepou babičku).
Nehledě na to, že zakladatelka se ptala jestli a jak adoptovat a někdo jí na to odpoví, že on by teda neadoptoval, takže pouze nechápu jakou to má s dotazem souvislost, že nás musela tou větou zde oblažit.
Adoptovat dítě bych se nebála. Jestli u nás může adoptovat singl člověk nevím. Ty se na to ale vyprdni a pořiď si kočku.
Ty máš dost problémů sama se sebou, vůbec neuvažuj, že bys pokazila život dítěti s už tak těžkým startem. Co si vůbec myslíš? Že děti v děcáku jsou nějaké záplaty, abys nebyla jednou sama? To vážně není důvod k adopci. Primárně řeš svůj duševní stav. A ta kočka bude akorát.
Tohle už tu nedávno bylo v bleděmodrém. Tazatelka chtěla dítě. Možná i partnera. Ale Ne sex. Samé trauma, samé nedořešené strachy. Měla jse z ní pocit, že by dokázala vystíhovat i to kotě. A to chtěla děcko. To že se bojíš porodů kvuli traumatu, ti akorát komplikuje život, to není nic k obdivu, nic co by museli ostatní respektovat a nic co by sis měla hýčkat
Porad by bylo diteti lip u takove mamy nez nekde v decaku. Adopce je hrozne prisna, ale biologicke dite si muze poridit skoro kazdy, tam najednou traumatka, ktera mame mimochodem skoro kazdy, nevadi.
Příspěvek upraven 17.06.25 v 18:59
Je to takové od zdi ke zdi. Nemáš ok psychiku. Takže neřeš adopci nikoho. Až budeš duševně zdravá. Tak přemýšlej, jestli založit rodinu.
@hopsalka píše: Více
Me se totam popletlo a myslela jsem, ze reaguje na me.
Já mám docela pochopení. Někdo se prostě těhotenství a porodu extrémně bojí. Říká se tomu tokofobie. A chápu i fakt, že chce zakladatelka rodinu a nebýt úplně sama. Buďme upřímní, v podstatě neexistuje nesobecký důvod, proč děti mít. Podmínky adopce si musí zakladatelka procist sama a zjistit, jaké podmínky by musela splnit a zda je vůbec vhodný kandidát.
@Anonymní píše: Více
S tímhle tak jaksi souhlasím. Jenm bych zakladatelce připomněla, že dítě ani 5 dětí není záruka toho, že člověk nezůstane ve stáří sám. Dnes je to, vzhledem k možnostem co mladí mají, hodně pravděpodobné. Možná by byla možnost najít si muže, který děti mít nemůže, pak by šance na adopci byla vyšší.
@Anonymní píše: Více
Jdi si najít nějakého partnera, ať nejsi sama, když ti na tom tak záleží. Když nechápeš, že dítě ti nemá dělat společnost proti samotě.
Ty nejsi podle tvého uvažování vhodný adept ani na vlastní dítě, natož na adoptované, které potřebujenogdy zlvastni péči a víc než maximální starost, protože bývá zatíženo nějakým problémem, za který ani nemůže, takže dušička plná křivd, zatížení, nebo jinýc skutečností potřebuje vyrovnanou náhradní matku, která bude silná a stát pevně nohama na zemi.
Jo a když odhlednu od psychické nevyrovnanosti, tak jsi mladá a potencionálně děti mít můžeš, takže ty budeš v pořadníku někde až na konci…a možná je to tak správně, přeci jen ti co nemohou mít děti, jsou oproti tobě v nevýhodě a to přesto, že jsou třeba úplný pár a dokonce i sezdaný.
Někdo kdo má rád děti, ale vlastně vlastní nechce, ten sám neví co se sebou. Vyres si problémy na terapii a pak si zkus najít chlapa a vzít život za jiný konec.
Jo a ještě jedna poznámka. Dítě není rohlík v obchodě…že by sis chtěla nějaké dítě adoptovat..potomek vlastní či nevlastní je sakra zodpovědnost, možná ta největší v lidském životě. Zkus to mít na paměti a začít řešit svá traumata. Třeba právě pro své budoucí dítě.
Tam rodinu určite chci, ale mám silnou tokofobii.
A že děti mají mít pouze vyzrálé matky je síce pravda, ale tohle se o mých rodičích vůbec říct nedá a kolik je dalších rodičů si pořídí děti a pak se neumí k nim ani k sobě chovat
@Anonymní píše: Více
na tento stejný argument mi psycholog při přípravu na adopci dost důrazně řekl (a fakt se mi to nelíbilo) : Ale vy nejste normální rodiče!!!
a měl pravdu…
zdá se to nefér, no, že nějaká fetka a socka žádné „papíry“ na dítě nepotřebuje a množí se rychlostí blesku, a kdo po dítku touží a zvolí tuto cestu, tak je prověřen se vším všudy až do morku kostí.. ale logiku to holt má..
@Lucy75 píše: Více
Adopce je mnohem náročnější než normální mateřství. Ty důvody tady už byly popsány. tazatelka může vyzkoušet pěstounskou péči, u adopce je bez šance. Ale ani při adopci by nedostala bílé zdravé miminko z babyboxu. A o problémového pubertáka nebo postižené dítě asi nestojí, a ani by na to neměla. O tom, jak stojí nohama na zemi svědčí už to, že místo aby to řešila s nějákou povolanou osobou na úřadě, píše do diskuzí.
@MarkétaLo neřekla bych náročnější, je to úplně jiný proces (těhotná jsem byla, takže tak maličko tuším)… nesrovnávala bych to, protože to nejde
dvojčátka byla v peřině, měly silné nedonošení, takže i v půl roce jen 5 a 7 kg, čili takoví trochu vydařenější skoro-novorozenčci ![]()
Psala jsem tu už kdysi, že nejvíc mi v kojeňáku vadilo, že (byl pokročilý podzim) ještě NIKDY za toho půl roku života nebyly venku
to jsem málem neudržela nervy na uzdě, že prej se to nestíhá a složitě hledali kočár a hadry a fusaky, abychom s nimi mohli ven… koukaly s očima dokořán nevěřícně… jiný vzduch, úplně jiné podněty.. taky se z ležáků do pár týdnů staly zdatnými loziči a couvači
(jedna lozila odrazama dozadu
), musela se cvičit Vojtovka, to bylo asi nejhorší, doktoři nás strašili x diagnozama a postiženími
NO - obě se letos dostaly na prestižní SŠ mezi nejlepšími 20 na té škole.. asi tolik k tomu, když se s dětmi s láskou pracuje
a ne, sluníčkové to vždy nebylo, hlavně puberta (12-13), ale to zas mělo více důvodů…
prostě bych biologické a adoptivní mateřství nesrovnávala, je to skoro ve všem jiné.. neliší se to jen v té lásce a péči o dítě ![]()
jo a jedna si loni bio-mámu našla přes fcb, píšou si maily… nějaké věci si vysvětlily…
Již se to tu řešilo vícekrát. Osobně si myslím, že bych do adopce nikdy nešel, ale vždy se lehce mluví hypoteticky o něčem, co nenastalo a člověk nebyl různým tlakům reálně vystaven. Určitě bych do adopce nešel, pokud bych byl sám plodný, moje manželka také a zároveň bychom neměli žádné výrazné genetické zatížení či by těhotenství nepředstavovalo výrazné zdravotní riziko a podobně.
Jiná věc by byla postarat se o osiřelé dítě blízkých příbuzných či známých, když by nebyl nikdo vhodnější, ale to zas není třeba dítě osvojovat.
Jistě existují výjimky, kdy dobrá výchova dokázala své, ale ty adoptované děti jsou často geneticky po svých rodičích, což jsou obvykle narkomanky, prostitutky, Cikánky či míšenky, alkoholičky, chronické sociální případy, bezdomovkyně, kriminálnice atd., a po jejich vzoru se často díky vrozeným dispozicím (třeba i nevědomě) chovají, nesou si různá traumata či zdravotní problémy (mnohé z těch matek např. fetují i chlastají během těhotenství) a podobně. Případů, kdy je jde k osvojení dítě nějakých normálních rodičů, kteří třeba náhle zemřou, a nemají žádné kamarády či příbuzné, kteří by se postarali, bude minimum. I když tam nejsou ty pravděpodobné problémy, i tak je cizí dítě často tak trochu „z jiného těsta“ a výchova je pro rodiče obvykle obtížnější než u dítěte vlastního.
V tvém případě bych preferoval zapracovat na vlastní hlavě a prostě mít vlastní dítě, zůstat bezdětná či si najít muže, který již dítě či děti má.