Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Zpočátku to byl takový mazec, že jsem myslela, že skončím na márách. Jenže já ty děti fakt strašně moc miluju, takže jsem si řekla, že umřít nesmím, i kdyby se dělo cokoliv. Po letech je to natolik výrazně lepší, že si mohu dát v klidu kafe a nic se nestane. Cvičím denně s dětmi. Zítra nás čeká vysvědčení, u staršího čekám jednu dvojku a jinak samé jedničky, u druhého to asi budou samé jedničky nebo jedna či dvě dvojky, tam nevím přesně, jak to bude. Je to vše s dopomocí, ale psycholožka řekla, že obě děti jsou velmi snaživé. Také je za to hodně chválíme.
tak takový hezký výsledek s vysvědčením jsi asi ani sama před léty nepředpokládala, že? opravdu smekám, super práce
@stinga píše:
tak takový hezký výsledek s vysvědčením jsi asi ani sama před léty nepředpokládala, že? opravdu smekám, super práce
Ne, ale já jsem štír a ten, když si umane, že bude na něčem makat, tak bude klidně do sebezničení. Fakt je, že byly chvíle, kdy jsem byla tak zničená fyzicky, že jsem o sebe měla strach. Ne kvůli sobě, ale kvůli dětem, jak by to s nimi bylo. On je nikdo nechtěl. Děti s FASem si moc pěstounů brát nechce. Navíc mladší dítě bylo týrané a ty následky na psychice byly velké. Nikdo nedokázal říct prognózu vývoje, nikdo z lékařů netušil, jak to s nimi bude, hlavně s tím mladším dítětem. Jen mi řekli, že něco bude obnovitelné, něco nebude. To, co bylo způsobeno týráním, se snad obnoví, to, co je způsobeno alkoholem, to moc neovlivním. Zadařilo se toho nakonec hodně.