Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
janica252 píše:
taky si teď nedovedu představit, že bych malou nechala někomu na hlídání… teda kromě tatínka, který situaci zvládl dobře, byl víc v klidu než já, která se po příjezdu do nemocnice uplně rozbrečela, že už se snad o malou postarají a bude jí líp…
Závislost je silná a myslím, že tak skoro se nezmění. Chladnou hlavu jsem musela zachovat já, protože tatínek se rozklepal jako ratlík a zasahovat jsem musela já. Vubec nevím co jsem v moment apnoické pauzy v sobě objevila, jak to nazvat,ale pracovaly pudy a instinkt.Musím jí zachránit za každou cenu…Ale pak, když jsem se vrátila z nemocnice, všichni spali a já koukala do blba a přemýšlela, že co se vlastně stalo a …pak v těch myšlenkách jakoby usnu. Jenom jakoby. Protože jsem se bála usnout.Kdo to nezažije,nepochopí, jaký to je, bát se o život dítěte. Sorry,že píšu nějak zmateně,ale vybavuje se mi všechno ![]()
Hlídání - jak píšeš, kromě tatínka a mojí mámy - naprostá neduvěra. Ale vím, že to musím změnit, v její prospěch.
Zvláštní,ale u mladší dcery vubec moje mysl nepracuje ani s podezřením, že by mohla mít apnoe. Monitor jasně, že má ale nebudím se na to, že čekám na bliknutí zeleného světýlka. Je prostě víc „životaschopnější“. Je to ošklivé slovo,ale i samice v přírodě musí to slabší trochu popostrčit a pomuže. Ach jo, rozkecala jsem se jako Fidel Castro, už končím. (I když ten už toho poslední dobu moc nenamluví
)
Ahojky, my jsme teď strávili kvůli tomu 3 dny v nemocnici…Taky série vyšetření a nakonec tahle diagnóza. Taky jsme si pořídili monitor dechu a taky můžeme jenom doufat, že už se to nestane…
Ahojky, nám se to porpvé stalo, když měla malá 4 měsíce. Najednou přestala jakoby dýcha a byla jak hadrová panenka. Před tím, ale hodně plakala, tak jsem si myslela, že se zalkla pláčem. Bylo to hrozné, nevěděla jsem co mám v takovém případě dělat, první miminko, ale prostě jsem ji otočila hlavou dolů a bouchala ji do zad. Pak konečně zase začla plakat a já s ní a celá jsem se třepala. Hrozný. Na pohotovosti mi to nikdo nevěřil. Pak dva týdny nic a potom se to stalo dvakrát během dvou hodin. Opět jsme jeli na pohotovost, nechali si nás týden v nemocnici, hromada vyšetření-krev, moč, kardio, EEG, neurolog. vyšetření, sono mozku, jícnu, žaludku. Vše prý v pořádku a řekli, že to bude reflux jícnu. Po propuštění domů jsem s ní normálně měla strach být sama, pořád mám před očima to její bezvládné tělíčko, jak ji visela hlavička a ručičky dolů. Děsí mě, že se to znovu stane, já s ní budu sama doma a nedokážu ji třeba pomoci. Teď jsme týden doma z nemocnice, už jsem se s tím částečně srovnala, ale je to hrozný na nervy, že člověk je pořád jakoby 24 hodin v pohotovosti, i když jsme teda hned pořídili monitor dechu. Tvrdili mi, že tím jak se začnou dávat příkrmy, že se to bude zlepšovat, že to bude mít zahuštěné a nepoteče to tak lehce z bříška zpátky nahoru. Včera nám bylo 5 měsíců a já už se nemůžu dočkat až budeme větší.
I my jsme měli apnoe, první v 5.týdnu a pak ještě dvě. 14 dní v nemocnici, diagnoza extrémní forma refluxu. Teď je nám 9 týdnu a hrozí nám operací. Je to strašná bezmoc, ale musíme s tím žít, být ve střehu a nenechávat o samotě, ikdyž to znamená oboustannou závislost.
Tak nevím, jestli byl dobrý nápad, před spaním číst tuto diskuzi..:(nás pustili domů zhruba před měsícem s téže diagnózou..malej vedle mě teď spinká, ale stejně jakoby každou chvíli zalape po dechu..hrozně se každou noc bojím usnout, aby už se to neopakovalo..ten šílený pocit mít v rukou hadrovou panenku..navíc jsem na to byla sama-manžel byl pod vlivem po oslavě a já si oživovala dítě..asi nic horšího není..:(a já jen doufám, že i přes vaše zkušenosti se to u nás opakovat nebude..bohužel po tom, co jsem si tu přečetla tomu sama nevěřím a je mi ještě o to hůř a obávám se, že se budu bát usnout ještě víc..:(
Od 20 tt. nás strašili, že jeden z nás nepřežije-že nás nedokáží zachránit, psychický teror, kvůli CHYBNÉ DIAGNÓZE! Po porodu nám diagnostikovali reflux, když jsem konečně přestala mít trochu strach-po 3měsících, tak se stalo to s tím dýcháním..kdy už to všechno zkončí a já budu moci být šťastná a spokojená maminka se svým úžasným synkem a ne podepisovat reverz na sebe a přece jen ležet v nemocnici, když ne se sebou, tak se synem?
Ahoj,
My to měli od dvou měsíců. Malá ležela několikrát ve špitále(jednou se u ní zjistil oboustraný zánět plic) jinak se nic nezjistilo. Teď je jí 16.měsíců a i když je na úrovni 9-10 měsíčního kojence tak monitor nepoužíváme