Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co jste udelala spatne? Jezdila za nim, prizpusobovala se mu, byla holka na zavolani…z jeho strany zadna snaha…kecy o pratelstvi jsou spis dukaz, ze nema ani koule rict, jak to s Vami mysli na rovinu…Proste mejte hrdost, vykaslete se na nej a nekontaktujte ho…deti to pochopi, ze za nic nestal.
@Anonymní píše:
Ahoj holky a klidně i kluci…jdu si sem spis vylit srdíčko…s partnerem jsme spolu byli/nebyli tři roky…z jeho strany to bylo porad ano/ne…pak chtěl být jen kamarád a ja na to vždycky kyvla…ja mám dvě děti z předchozího vztahu…ale šílené jsem se trápila protože z moji strany tam byly děsný emoce plný lásky…byla jsem nucena změnit i práci protože jsme byli kolegové a ja to nedávala…a on to nechápal proč když jsme se milovali se spolu nemůžeme dal bavit…ze mě ubližuje když se jednou ozve a pak ne…tak jsem před dvěma měsíci řekla dost…ze už nemůžu a ze končím…na to ani nereagoval a nechal to být…jenže po třech letech denodenniho kontaktu mě to bylo líto i vůči dětem…tak jsem mu zavolala jen s tím jak se má a ze jsem potřebovala čas se z toho dostat…takovou snůšku arogance jsem nezažila…na otázku jestli ho nezajímají ani děti odpověď:k čemu by mi to bylo? Mas cos chtěla…A mě to mrzí jelikož jsem myslela ze pochopí ze potrebuju prostor…děti se ptají porad…a ja nejsem schopna jim říct proč ho najednou nezajímají…otázka zní…opravdu jsem něco udělala špatně ja? Vzdycky jsem při něm stala…jezdila ja za nim…přizpůsobovala se tomu kdy má a kdy nemá čas a chuť…a jeho to fakt nezajímá když tak děsně na přátelství trval? Jak jste se s něčím podobným vyrovnali vy? Myslela jsem ze ozvat se jednou za čas je ok…mě nedělal dobre denodenni kontakt…přejde to?
Tady sis odpovedela…
A jinak, utni ho uplne, takhle se z toho nikdy nedostanes.
Detem to vysvetlit umerne veku, ze lidi se schazeji a rozchazeji, on vuci nim nema zadnou povinnost.
@Rebísek píše:
Co jste udelala spatne? Jezdila za nim, prizpusobovala se mu, byla holka na zavolani…z jeho strany zadna snaha…kecy o pratelstvi jsou spis dukaz, ze nema ani koule rict, jak to s Vami mysli na rovinu…Proste mejte hrdost, vykaslete se na nej a nekontaktujte ho…deti to pochopi, ze za nic nestal.
Dekuju moc…porad se obviňuju z toho co jsem kde udělala špatně s popravdě fakt o ničem nevím a takovýho člověka jsem v životě nepotkala tak mě to šílené mrzí a patlam se v tom…dekuju
@JednaPrazacka
Díky…povinnost nemá jen ja žít s nejakyma detma tři roky tak se aspoň zajímám jak se mají..nic víc jsem nechtěla…ale asi to chapu
Dětem to řekni narovinu jak to je, časem to pochopí. Já nějak nevím co po tom chlapovi chceš, napřed úplně odřízneš kontakt a pak si uražená, že už nemá zájem, nemůžeš přece chtít aby s tebou udržoval kontakt kvůli dětem který ani nejsou jeho
Tvůj bývalý pro sebe i pro tebe udělal to nejlepší co mohl.
Jasně nastavil hranice, že s tebou nechce mít nic společného.
Ano bolí to. ale tím že to udělal ti snad konečně umožní se od toho odpoutat.
A pokud si toho dalšího nechceš zase vybrat tak, aby sis nechala ubližovat, tak se pro inspiraci mrkni sem
https://obchod.portal.cz/…isle-vztahy/
A proboha -dalšího člověk dětem představuj až po hodně dlouhé době, kdy budete oba jasně vědět, že spolu chcete být dlouhodobě a kdy budete mít za sebou dobře zvládnutou větší hádku, tedy budete tušit co od sebe můžete čekat v těch hroších situacích.
Nejhorší co můžeš dětem dělat je vodit jim amanty se kterými jsi v docela patologických vztazích.
Píšeš, že jste spolu byli a nebyli. Ono asi prostě není dobrý jen tak někoho tahat dětem do života. Někdy ten cizí chlap k dětem přilne a někdy zase ne. Někdy se po rozchodu o děti nezajímají ani vlastní otcové, natož nějakej jouda, co tahal za nos jejich mámu. ![]()
Jo a teda volat bývalému a zkoušet ho manipulovat přes výčitky přes děti, které nejsou jeho je dost prasárna. Od tebe.
Udělala jsi ze sebe lacinou kámošku s výhodami, která na písknutí ochotně změní svůj život, přiběhne, kam se jí řekne… a ještě ho zahrne „děsnými emocemi plnými lásky“.
Nesmyslně jsi natáhla dětem do života chlapa, který pro budoucnost zjevně příliš nepočítal ani s Tebou, natož s cizími dětmi.
Když ses konečně rozhoupala a neperspektivní vztah ukončila, po pár týdnech se začneš zase vnucovat… a divíš se, že dostaneš arogantní odpověď a nezájem. Kámoška s výhodami začala působit mnohem více problémů než poskytovat výhod, tak proč by se s ní měl zatěžovat.
Takže ano, opravdu jsi něco udělala špatně - resp. udělala jsi toho špatného velmi mnoho… jen úplně jinde, než si myslíš.
@Anonymní píše:
Ahoj holky a klidně i kluci…jdu si sem spis vylit srdíčko…s partnerem jsme spolu byli/nebyli tři roky…z jeho strany to bylo porad ano/ne…pak chtěl být jen kamarád a ja na to vždycky kyvla…ja mám dvě děti z předchozího vztahu…ale šílené jsem se trápila protože z moji strany tam byly děsný emoce plný lásky…byla jsem nucena změnit i práci protože jsme byli kolegové a ja to nedávala…a on to nechápal proč když jsme se milovali se spolu nemůžeme dal bavit…ze mě ubližuje když se jednou ozve a pak ne…tak jsem před dvěma měsíci řekla dost…ze už nemůžu a ze končím…na to ani nereagoval a nechal to být…jenže po třech letech denodenniho kontaktu mě to bylo líto i vůči dětem…tak jsem mu zavolala jen s tím jak se má a ze jsem potřebovala čas se z toho dostat…takovou snůšku arogance jsem nezažila…na otázku jestli ho nezajímají ani děti odpověď:k čemu by mi to bylo? Mas cos chtěla…A mě to mrzí jelikož jsem myslela ze pochopí ze potrebuju prostor…děti se ptají porad…a ja nejsem schopna jim říct proč ho najednou nezajímají…otázka zní…opravdu jsem něco udělala špatně ja? Vzdycky jsem při něm stala…jezdila ja za nim…přizpůsobovala se tomu kdy má a kdy nemá čas a chuť…a jeho to fakt nezajímá když tak děsně na přátelství trval? Jak jste se s něčím podobným vyrovnali vy? Myslela jsem ze ozvat se jednou za čas je ok…mě nedělal dobre denodenni kontakt…přejde to?
Myslim, ze jen pokracuje to, co se delo v tom vztahu, z čeho jsi utekla. A pro nej teda z toho nekouka uz ani ten obcasny sex a zabava, tak co by se bičoval a pretvaroval, že.
A ty bys z nej rada vyrazila jakekoliv emoce a city, a asi jsi doufala, ze kdyz tam milostne nejsou, tak aspon pratelske.
Takze jo, je to velky pohar horkosti, poucila bych se z toho, nerozdavat se, pokud necitim odezvu, kterou potrebuju. Rozdychas to ![]()
Já teda i chápu, proč jsi mu psala, mrzelo tě, že o tebe nijak nebojoval a vlastně mu bylo úplně fuk, že jsi se s ním rozešla. No tak ti holt potvrdil, že opravdu zájem nemá, ani o tebe, ani o cizí děti, ber to jako definitivní tečku za vztahem, který stál stejně za pr. d. Jediné, co jsi dělala špatně bylo, že sis vybrala špatného chlapa a pořád tomu dávala šanci, i když on v podstatě o nic neměl zájem a ještě jsi mu pak po rozchodu sama psala. Dětem řekni na rovinu, že jste se rozešli, že tě to mrzí, ale že to nebyl ten správný parťák pro tebe ani pro ně, že se to občas děje.
Zakladatelko taky to znam, ze zacatku nic jineho neresil nez kdy ho seznamim s deťmi, pak kdyz jsme byli spolu vic jaem se zamerila na to co rika a vse mi docvaklo a nechala jsem toho, mela bych dalsi dite, deti mu ve skutecnosti byly uplne jedno, ale jak ti tady panove napisi tak nic jineho nemame cekat
Taky jsem mela pocit jak tady holky pisi, abych prijela na zavolani a nebo dojede na 15 minut za barak, bohuzel takove sluzby neposkytuji, ja uz jsem ho tedy pal nechtela ani k detem poustet, protoze rikal, tak to nevadi pred nimi sexovat je to prece prirozene ![]()
Ahoj holky a klidně i kluci…jdu si sem spis vylit srdíčko…s partnerem jsme spolu byli/nebyli tři roky…z jeho strany to bylo porad ano/ne…pak chtěl být jen kamarád a ja na to vždycky kyvla…ja mám dvě děti z předchozího vztahu…ale šílené jsem se trápila protože z moji strany tam byly děsný emoce plný lásky…byla jsem nucena změnit i práci protože jsme byli kolegové a ja to nedávala…a on to nechápal proč když jsme se milovali se spolu nemůžeme dal bavit…ze mě ubližuje když se jednou ozve a pak ne…tak jsem před dvěma měsíci řekla dost…ze už nemůžu a ze končím…na to ani nereagoval a nechal to být…jenže po třech letech denodenniho kontaktu mě to bylo líto i vůči dětem…tak jsem mu zavolala jen s tím jak se má a ze jsem potřebovala čas se z toho dostat…takovou snůšku arogance jsem nezažila…na otázku jestli ho nezajímají ani děti odpověď:k čemu by mi to bylo? Mas cos chtěla…
A mě to mrzí jelikož jsem myslela ze pochopí ze potrebuju prostor…děti se ptají porad…a ja nejsem schopna jim říct proč ho najednou nezajímají…otázka zní…opravdu jsem něco udělala špatně ja? Vzdycky jsem při něm stala…jezdila ja za nim…přizpůsobovala se tomu kdy má a kdy nemá čas a chuť…a jeho to fakt nezajímá když tak děsně na přátelství trval? Jak jste se s něčím podobným vyrovnali vy? Myslela jsem ze ozvat se jednou za čas je ok…mě nedělal dobre denodenni kontakt…přejde to?