Asi jsem divná...

Anonymní
11.11.09 14:40

Asi jsem divná...

Ahoj holky :-) ,
dneska jako anonym - třeba anonym 1. Tak se na mě nezlobte. Myslím, že asi ani nepotřebuji radu, jen se musím vykecat :think: .
Jsem se svým manželem 9 let, máme dvě děti, o které se převážně starám já - převážně pořád, krom víkendů jednou za měsíc, kdy chodím do školy. Přežila jsem manželovi opakované nevěry, naučila jsem se na to nemyslet a dá se říci, že by jsme měli být celkem v pohodě. Ale já nejsem. Jsem dost mladá, s manželem jsem začala chodit, když jsem byla v prváku na střední škole a já teďka začínám zjišťovat, že mi něco chybí. Asi je to tím, že s manželem nikam nechodíme, on je pořád unavený, já časově zaneprázdněná mamina a podnikatelka. Dostanu se do postele nejdříve v 11 večer a to už má drahá polovička spí. Sexuální život u nás probíhá tak, že rychle skočíme na věc a já počítám minuty, kdy už to skončí a půjdu si zase po své práci… Nevím, asi jsou to zbytkové pocity z dob, kdy mě podváděl. Podotýklám, že manžela pořád miluju, ale moc mi chybí nějaké milé slůvko, objetí, pohlazení. Prostě si připadám jako levná pracovní síla a vychovatelka.
A teď k jádru pudla…
Ve škole jsem poznala bezva kluka :oops: . Poznali jsme se u přijímaček a od té doby chodíme do školy výhradně spolu, pomáháme si s učením atd… Postupem času, jak se poznáváme, tak já začínám lehce blouznit. Zdá se mi o něm, je mi s ním hezky. Kdykoliv se vidíme, tak mě obejme, poslední dobou mě na rozloučenou políbí na tvář - a mě to dělá strašně dobře. Je to moc fajn člověk a není mi lhostejný. On má přítelkyni, se kterou žije a já manžela s dětma. Tak to má být. Ale co mám dělat, když na něj nedokážu přestat myslet. Do školy se těším jako malá holka. Chodím na přednášky, na které chodit nemusím jen proto, abych ho viděla. Jeho to těší, vždycky mi napíše nebo zavolá, abych šla taky, že ho to beze mě nebaví. Co si o tom mám myslet? Co si mám myslet o sobě? Mám v hlavě zmatek, ještě nikdy jsem nic takového nezažila…

Omlouvám se za nesmyslně formulovaný román. Mám toho v hlavě strašně moc a nejsem schopná dát dohromady rozumnou větu :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

8297
11.11.09 15:17

A jaké to bylo ze začátku s tvým manželem? Vzpomínáš na své pocity? Byl pozorný, milý nebo jsi to od něj nikdy nezažila.

A hlavně po 9 letech, uvědom si, že ten super chlapík ze školy určitě taky naštvává svou přítelkyni, není k ní vždy milý, občas je s ním nuda, ale to ty nezažiješ, takže si můžeš říkat, že je takový pořád a bude takový i za 9let.

Prošli jste si hodně, nevěra se snad zapomenout nedá, i když se odpustí…

Neporadím nic úžasného, asi zvolnit, vyšetřit si čas pro sebe, aby byly i nějaké hezké zážitky s manželem, nejen se spolužákem

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11.11.09 15:21

Ahoj,
divná nejsi - to je život. Doma Tě už nebaví stereotyp, chybí pohlazení od manžela a tak je jasné že Ti dělá dobře přítomnost jiné milé osůbky. Zkus si promluvit s manželem, co Ti chybí a nějak oživit Váš vztah.. Když uvidiš že se k ničemu nemá a je k tomu lhostejný.. uvidíš jak se vyvine Tvé přáátelství ze školních lavic… Člověk pohlazení, obejmutí i hezké slovíčko k životu potřebuje. A když to doma nemá, nedivím se že hledá někde jinde… Hodně stestí!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
505
11.11.09 15:23
Anonymní píše:
Ahoj holky :-) ,
dneska jako anonym - třeba anonym 1. Tak se na mě nezlobte. Myslím, že asi ani nepotřebuji radu, jen se musím vykecat :think: .
Jsem se svým manželem 9 let, máme dvě děti, o které se převážně starám já - převážně pořád, krom víkendů jednou za měsíc, kdy chodím do školy. Přežila jsem manželovi opakované nevěry, naučila jsem se na to nemyslet a dá se říci, že by jsme měli být celkem v pohodě. Ale já nejsem. Jsem dost mladá, s manželem jsem začala chodit, když jsem byla v prváku na střední škole a já teďka začínám zjišťovat, že mi něco chybí. Asi je to tím, že s manželem nikam nechodíme, on je pořád unavený, já časově zaneprázdněná mamina a podnikatelka. Dostanu se do postele nejdříve v 11 večer a to už má drahá polovička spí. Sexuální život u nás probíhá tak, že rychle skočíme na věc a já počítám minuty, kdy už to skončí a půjdu si zase po své práci… Nevím, asi jsou to zbytkové pocity z dob, kdy mě podváděl. Podotýklám, že manžela pořád miluju, ale moc mi chybí nějaké milé slůvko, objetí, pohlazení. Prostě si připadám jako levná pracovní síla a vychovatelka.
A teď k jádru pudla…
Ve škole jsem poznala bezva kluka :oops: . Poznali jsme se u přijímaček a od té doby chodíme do školy výhradně spolu, pomáháme si s učením atd… Postupem času, jak se poznáváme, tak já začínám lehce blouznit. Zdá se mi o něm, je mi s ním hezky. Kdykoliv se vidíme, tak mě obejme, poslední dobou mě na rozloučenou políbí na tvář - a mě to dělá strašně dobře. Je to moc fajn člověk a není mi lhostejný. On má přítelkyni, se kterou žije a já manžela s dětma. Tak to má být. Ale co mám dělat, když na něj nedokážu přestat myslet. Do školy se těším jako malá holka. Chodím na přednášky, na které chodit nemusím jen proto, abych ho viděla. Jeho to těší, vždycky mi napíše nebo zavolá, abych šla taky, že ho to beze mě nebaví. Co si o tom mám myslet? Co si mám myslet o sobě? Mám v hlavě zmatek, ještě nikdy jsem nic takového nezažila…Omlouvám se za nesmyslně formulovaný román. Mám toho v hlavě strašně moc a nejsem schopná dát dohromady rozumnou větu :oops:
..AHOJ osobně k vašemu vztahu s manželem, nebo kam to dospělo..se ani nedivím, že jsi ted tak poblouzněná z někoho jiného.Radu dávat nebudu, to si musíš nějak sama ujasnit.Možná jednu, chce to čas a to hlavně..A pak se v situaci snadněji vyznáš, co má a nemá smysl a cenu. Ale s manželem, bych se snažila trochu nějak vztah vzkřísit, promluvit si. Poněvač, nějaký šílený stereotip moc na vztahu napřidá.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12980
11.11.09 17:30

Někdy platonická láska pomůže překonat nespokojenost v manželství a kolikrát ho trochu i nakopne.. Jen to chce zůstat u té platoniky..Všechno je na začátku krásné..Nejsi divná, jsi úúúúplně normální..
Jen od toho nečekat nic víc než opravdu tu platoniku, milé myšlenky a hezké pocity.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
505
11.11.09 17:53
Lizbeth píše:
Někdy platonická láska pomůže překonat nespokojenost v manželství a kolikrát ho trochu i nakopne..
Jen od toho nečekat nic víc než opravdu tu platoniku, milé myšlenky a hezké pocity.

..tak v tomdle tom máš naprostou pravdu, něco podobného měla moje kámoška, taky tenkráte „zrovna mě žádala o radu“..a to už má děti odrostlé..„řekla, jsem jí, že to chce čas a vše se samo ujasní a ona už pak bude vědět“…hlavně nedělat nic zásadního - pak toho člověk lituje. …protože, mohu říci, že jsem asi před několika lety měla také jedno platonické poblouznění…a nevěděla jsem čich su, ale zjistila jsem, že toho mojeho mám ráda …a že na vztahu či manželství se musí pracovat pořad „jinak zakrní“…..to máte jako s květinou - také se musí zalévat..bez vody uschne..a člověk když nezasáhne včas, tak je někdy pozdě

..prominte, mě trochu té melancholije..asi na mě doléhá podzim… :oops: :-o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.11.09 21:16

Já pro jistotu taky jako anonym :oops:
Souhlasím s čičinkou, každý vztah je zpočátku plný romantiky, jak se ti dva na sebe těší, pomalu se poznávají, můžeš si připadat jako v nádherném snu, jen se vzhášíš, ale… a tady budu mluvit z vlastní zkušenosti. Zažila jsem něco podobného, jen jsem ještě v té době neměla děti, ale byla jsem vdaná 6 let, (s manželem jsem se znali před svatbou 9 let, takže 15 let spolu),on byl rozvedený, vše bylo nádherné, chtěla jsem pálit mosty a jít za svou novou láskou. V té době jsem také hledala radu kde se dalo, dokonce jsem zašla i za psychologem. Radu ti nedám, jen ti řeknu jak jsem to tenkrát vyřešila já:
Musela jsem si srovnat co bych opustila a co získala -1. opustila bych skvělého chlapa, který byl sice od rána do večera v práci, neměl čas na něžnosti, zkrátka život vklouzl do stereotypu, ale po pravdě tak trochu i moji pohodlností, a byl v práci proto, že vydělával peníze aby jsem mohli dostavět náš domek.
2. už jsem toho s manželem hodně prožili, v dobrém, ale i ve zlém, vím, že se na něho mohu spolehnout, když je nemoc, operace, podporoval mně ve studiu atd. Uvědomila jsem si, že jsem to nemohla jen tak zahodit. Nejednou mi bylo manžela líto, vžila jsem se do představy, jak by reagoval, že ho opouštím a uvědomila jsem si tím pádem, že ho stále miluju a jak bych mu ublížila, ten domek stavěl pro nás.
3. co bych získala? Určitě výborného milence, ale co dál? Toho člověka jsem znala chvilku, on dokázal opustit svoji manželku a dvě děti, ne proto, že někoho měl, ale právě že už mu to připadalo všední, takže otázka zněla jestli mi to po deseti letech neudělá taky? Nebudu za 10 let pro něho taky všední a neopustí mně?
4. asi tušíš jak to dopadlo, zůstala jsem s manželem pokusila se najít v našem vztahu zase krapet romantiky. (je jasné, že pokud se na mně valí špinavé nádobí, nevyžehlené prádlo a zaťapaná podlaha, vydolovat potom trochu romantiky je problém, ale to budeš řešit s každým chlapem). Teď jsme spolu oslavili 10 let od svatby, máme dvě děti a já už nepřemýšlím jestli by byl život lepší, kdybych se tenkrát rozhodla jinak. Jak říkám radit nemůžu u tebe je situace třeba jiná, ale podobné otázky si položit můžeš taky. Přeji hodně moc štěstí a neboj divná nejsi, asi to potřebujeme zažít aby jsem věděly, že ještě žijem a ne jen přežíváme :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
11574
11.11.09 21:23

ahoj ja to tak mam bezne, vzdy se do nekoho ‚zamiluju‘ a jen si tak snim, jake by to bylo… ale vim ze kdyby k necemu doslo zaprve by to vubec nebylo to co jsem si vysnila ale obycejny sex :lol: a zadruhe, kdybych si mela zacit s nekym jinym novy vztah, po letech to dopadne vsude stejne.. vsude stejna nuda.. nemyslim si ze jsem divna, ale normalni, snit se musi. a je to fajn kdyz se treba na smrt pohadame tak si rikam, tak a ted konecne muzu jit za tim svy vysnenym muzem a vyznat mu lasku :lol: jenze to si pak vzpomenu na deti a je po vsem.. taky ti nedokazu poradit, ale chapu te. ja posledni dobou resim taky dost veci, ale doufam a modlim se ze u nas je to trochu jinak, dve tehotenstvi rychle za sebou nejsou zadna prca. tak si naivne myslim ze se to vse pak upravi, sex, chut na sex, chut travit spolu prijemny vecer apod. ale myslim si ze by se meli snazit oba. tak jsem se tu spis necekane vykecala nez ti pomohla :lol: mas toho asi moc, to podnikani navrch bych nezvladla, nemela bych uz silu vubec na nic, ale zas ne vsechny bavi sedet doma na zadku a cumet dokola na emimino ze? :lol: jako treba me.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1208
11.11.09 21:23

Jen ti chci napsat že mám podobnou zkušenost a chce to fakt čas. Mám dlouholetého přítele a teď čekáme první mimi a za těch 7 let vztahu jsem prošla 4 zaměstnáními a ve 3 měla platonickou lásku. Někdy silnější jindy slabší,ale spíš to náš vztah oživilo. Nebyla jsem závislá na příteli a on se dal vždy do kupy a začal si mě víc všímat. Ženské to zvedne sebevědomí když je někdo kdo ji pochválí a potěší, ale bacha!!! Nikdy ti to nesmí přerůst přes hlavu! Fakt to chce čas a podívat se na oba chlapy ze dnou stran…
Možná jsem to tu trochu dokomolila, ale myšlenka z toho snad vyšla :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.11.09 08:17

Ahoj holky,
tady zakladatelka. Moc vám všem děkuji za reakce. Já si připadám tak trochu jako Alenka v říši divů. S manželem jsem si nikdy moc romantiky ani povídání, randění a podobně, neužila. On je o 10 let starší než já. Když jsme spolu začali chodit, tak zrovna začínal stavět, mno a já se k tomu tak nějak přichomýtla jako slepý k houslím. Dvakrát jsme byli na procházce v lese a potřetí už jsme „randili“ na stavbě. Za celou dobu, co jsme spolu, jsme byli 3 x v kině, 4 x si zatancovat na diskotéce a to jen na popud mých sourozenců, kteří chtěli, aby jsme si užili všichni. Jednou za rok chodíme na večeři, ale to je akce tak na hodinku, maximálně dvě a pak honem domů a spát :-( . Mluvíme spolu jen o práci a o tom, jak se můžu být unavená, když jsem přeci doma na mateřské a co, že to vlastně celé dny dělám, když jednou není vyžehlené prádlo 8-o :think: . Ale to by bylo zase na jinou diskuzi. Navíc je strašně závislý na své mamince, která je pro něj všechno a poslouchá ji na slovo. Co říkám já, ho zrovna moc nezajímá. Hlavně mám poslední dobou strach, že bude stejný jako tchán. Pomalu se na něm začínají projevovat jeho rysy a výrazy. A tchán se s mamčou zrovna 2 x moc nemazlí. Oslovení typu ty krávo, debile a podobně je u nich na každodenním pořádku a mám strach, že to časem stejně dopadne i u nás. Snažím se proti tomu bojovat, tak doufám, že to zvládnu.
No, ono to všechno nějak dopadne. Přes to všechno, co jsem si s ním prožila, manžela snad pořád ještě miluji - i když si nejsem tak moc jistá tím, zda to není jen ze zvyku :oops: :think: . Ale důležité je to, že ho milují děti, takže na svém vztahu nemám v plánu nic měnit a budu dál jen tajně snít :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
Milan67
23.11.09 22:16

Síla!

Jsem muž, je mi přes 40 a jsem tu trochu náhodou, ale to co jsem si tu přečetl je síla. Dovolte mi, milé dámy, poděkovat Vám za sondu do vašich emocí a za připomenutí jak zalévat kytku s názvem VZTAH. My chlapi jsme fakt pitomci. Jdu se přitulit, pohladit a předat to co jste ve mě probudily mé ženě. Čas se nějak zastavil.

  • Nahlásit
  • Citovat
12980
24.11.09 14:11

Milane úplný happyend by byl, kdybys byl manžel zakladatelky diskuze..:))))
Ale i tak přeju spokojenou partnerku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Milan67
24.11.09 16:47

tak to by byl hepáč

:DDD

Bohužel, má partnerka to nebude, počítače nesnáší, osype se i když řeknu ENTER.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.11.09 21:53

Milane, být ten můj doma stejný jako ty, tak se za jiným ani neohlédnu :cry: :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.11.09 21:54

Jsem zapomněla na podpis - ten poslední příspěvek psala zakladatelka

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama