Asi mi umírá matka...

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Anonymni

17.12.08 16:43

načítám...

Asi mi umírá matka...

Nechci tu psát detaily - napíšu jen, že je to vážné, mamka je už několikátý den v bezvědomí, pro které nemají lékaři vysvětlení, navíc s horečkami a zánětem v těle po těžké operaci.

Hrozně to bolí a nevím, jak takovou situaci zvládnout. Umře, neumře? Zůstane tělem, ale myslí ne? (její neurologický pooperační stav je špatný)

Máte podobnou zkušenost? Jak jste to řešili? Jak se to dá vydržet, aby mými stavy netrpěly děti?

Citovat
Upravit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

kačenka1

4222

17.12.08 17:16

načítám...

Milá anonymní,

je mi líto,co se stalo a obzvlášt ted před Vánoci,to bolí ještě víc.

Nemám vlastní zkušenost (díky bohu),„jen“ když mi zcela nečekaně zemřela babička,to jsem byla ve třetím měsíci a babi se moooc těšila na pravnouče,bohužel se ho nedočkala.Byla to nepopsatelná bolest,vůbec jsem si nedokázala představit,že už tady prostě není :cry: .A mužu říct,že dodnes jsem se s tím nevyrovnala.....

Nevím co ti poradit,tady je každá rada drahá.Jen snad opřít se o rodinu a doufat,že to maminka zvládne a zabojuje :wink:

Přeju hodně sil,drž se!!!

načítám...
Citovat
Zmínit

evculinda

12968

17.12.08 22:27

načítám...

Ahojky, při čtení tvého příspěvku mi běhá mráz po zádech… Před 15ti měsíci jsme toto prožívali s mým tatínkem :cry:
Přeju strašně moc sil!!! Budeš je potřebovat nejen pro sebe, ale i pro své blízské!
Myslím na vás! Držte se!!!!!!!!!

načítám...
Citovat
Zmínit

pitrisek

1293

18.12.08 00:11

načítám...

Anonymní-
je to natolik těžká situace, že se snad radit ani nedá…
Nejhorší je, že s takovou bolestí je člověk vlastně doopravdy sám, i když je kolem něj tisíc lidí. Každý z nich si to prožije a probolí sám za sebe.
hlavní je někomu říct své pocity, nedusit to, říct si že „musím přežít“.
Protože tyhle situace se fakticky musí doslova „přežít“.
Ráda bych Ti napsala, že se to nějak zlepší - existuje spousta řečí jako že „teď musíš být silná“ (to dobře víš i sama, těžší je to skutečně dokázat).
Chyť se třeba každodenních stereotypů - je to blbý, ale několik dní bude prostě smyslem Tvého života (kromě toho, že si budeš strašně moc přát, aby se z toho mamka vysekala) to, že ráno vstaneš, umyješ se, obstaráš děti, obstaráš jídlo, a večer se umyješ a pokud budeš toho schopná, tak půjdeš spát a usneš.

Můžeš si vzít prášky na uklidnění,které tě možná trochu otupí, ale problém nevyřeší…
S takovými věcmi je nutno naučit se žít, přijmout je a fungovat dál, než se situace změní k lepšímu. A když se nezmění, tak se musí člověk naučit fungovat i tak.
Ale věř, že pomáhá práce - fyzická nebo jakákoli. Přinuť se nějak zaměstnat (třeba i dokola vytírej… nebo utírej prach… nebo cokoli), aby ses nějak zaměstnala.
Nejhorší je sedět v křesle a zoufale žmoulat kapesník nebo něco v tom smyslu.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymni

18.12.08 14:58

načítám...

Moc díky za slova útěchy! Někdy jsem na tom líp, jindy hůř. Pozdní odpoledne a večery jsou nejhorší :-( .

Citovat
Upravit

noemi

9.5.10 17:39

načítám...

Mně také umírá mamka.Na rakovinu,hrozně to bolí.Každá rada je tu zbytečná to si musíme vytrpět sami.Ten kdo to neprožil,nemůže radit.

Citovat
Upravit

Anonymní

9.5.10 18:36

načítám...

Bohužel já vím, a horší je že okolí nic nechápe - nechápe bolest a nervy okolo… Mám holčičku která s v dětství tím prošla a jsme od léčby půl roku a za týden jdeme na vyšetření.. jsou to takové nervy, že opravdu člověk neví jak s tím naložit :cry: bude se to opakovat ta hrůza??? Mám strach, že zase chemoterapie atd.. nejradši bych si šlehla prášky, ale vím, že nemůžu kvůli malé :cry:

Citovat
Upravit

noemi

10.5.10 18:05

načítám...

Moc Ti držim palce.Musíš věřit,že naděje umírá naposled.Tvá holčička se uzdraví.Mé mamince ,už nic nepomůže,ale svůj život si prožila.Bolí to hodně,když na ní koukám a nemohu jí pomoci.Věřim tomu,že Tvá bolest je daleko větší.Hodně síly.