Asi se upije

@Anonymní píše: Člověk, se kterým jsem měla vztah nekolik let se chce upít a už je půl roku zpátky na ulici. A dost mě to trápí a nevím co dělat. Proč jsem si s ním začala? Asi nízké sebevědomí, lítost, touha ho spasit.

Když jsme se poznali, scházeli jsme se, prala jsem mu věci, dala najíst, pak se kvůli němu odstěhovala na tam odkud pochází. Od jeho rodiny měl velkou podporu.
Měli jsme kde bydlet a práci.

Jenže já jezdila zpátky k nám do města občas na víkend za rodiči a přáteli. Tehdy půl roku skutečně nepil. Předtím se opilí semtam když jsem odjela do města.

Jenže měl tendenci v létě vždy utéct zničehonic. Vypl si tel, utekl do města a spal v lese kde spí další alkoholici.

Já ho vždy hledala, přemlouvala, musela jsem ho vzít někam na hotel aby se prospal, umyl a hlavne vystřízlivěl. Pak se vrátil domů.

Pak jsem pochopila, že se asi nezmění. Jednu dobu lhal, že nepije a pil tajně alpu. Na půdě jsem nacházela prázdné lahve od vína a piva. Tvrdil, že je to tam dávno. Já si pamatovala, kdy se tam objevily. Potom u doktora zjistil, že má zvětšená játra, půl roku nepil vůbec. Myslela jsem si, že dostal rozum. Předloni však utekl zas. Přivezla jsem ho, za týden utekl znovu. Odešla jsem od něj. Začala jsem nový vztah, znají se dlouho. Ten můj nový partner pije jen výjimečně.

V létě loni však ten ex utekl z vesnice zpátky sem do města, kam jsem se odstěhovala. Ale ne kvůli me, kvůli pití.

Občas jsme se sešli. Sliboval, že se vrátí domů. Já, že mu klidně lístek na vlak koupím. Ale vykašlal se na vše. Když jsem se ho ptala co chce dělat. On, že ať tam jedu s ním a starám se o něj. Jenže kdybych se na současného vykašlala a odjela, vím, že by mě čekalo zase to stejné.

Je mi ho moc líto. Je to docela chytrý člověk a hodný, ale ten chlast ho ničí…je mi z toho smutno ho vidět jak je na tom špatně, přestal o sebe úplně dbát atd. Trápím se kvůli tomu celkem dost. Nevím jak dál…někdy si to vyčítám, že jsem ho opustila.

Prosím tě, on se chce upít a ty utrápit, nech ho být