Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ať "žijí" tchánovci!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Silky123
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
zichisek
9.7.12 22:03
Být tebou, domluvím se s manželem ať si s rodiči rázně promluví a vysvětlí jim, že pokud se budou chovat takto, přerušíte s nimi styky. Je to sice drsné, ale třeba se chytnou za nos a začnou se chovat jako slušní lidé.
Mí tchánovci jsou celkem v pohodě, tchán je zlatý člověk (ve vztahu k synovi se na něm sice podepsal jeho otec, ale lepší se to), tchyně je bohužel po své matce úzkostná lékařka amatér, která má na vše svůj názor a svou diagnózu. Můj muž jí důrazně vysvětlil, že i když nejsem bio eko lesana, nehodlám do sebe, muže a své dcery cpát za každou cenu léky, když jim vyraší někde pupínek nebo pčíknou. Nechci totiž, abychom dopadli jako ona a má švagrová, které chytnou vše, co kolem letí a furt leží nemocné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:07
Jako hlídací babička je dobrá věc, ale tchyně by se na to stejně nehodila… takže za sebe říkám: optimální vzdálenost k tchánovcům 350 km. Tu naštěstí máme.
Držím palec a hodně sil, hlavně aby byl manžel na Tvojí straně a vyšel Ti vstříc, abyste se nedali terorizovat. (Nejvíc mě dostalo, že po malý hrozně toužej, a přitom jí neudělají místo… přes to by u mě nejel vlak.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:09
@zichisek píše:
No, my se s tchánovci nestýkáme, takže já mám klid.
Co mi ubližuje, stresuje a nic dobrého mi nepřináší, škrtám, hotovo, šmitec!..(nebo šmytec? 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:11
No, u nás je docela podobně to s tím dojížděním… přítele mamka je taky milá a hodná, ale já už mám docela averzi… bydlíme cca 20 km od ní (dříve jsme bydleli jen pár metrů než jsem si postavila hlavu at se přestěhujeme do města). tam jde zase o to, že z té vesnice jezdí vlak. ne, ona vlakem nepojede, tak místo toho musíme nutně(na přítelův popud, i když se bráním) jet co víkend k ní my… dost mi to vadí, ale prostě ho nepřehádám ani se s ním nemůžu domluvit. ted tam bude jezdit na brigády ke známému a chce abychom jak blbé s dcerou jezdily s ním zas na víkendy. to tak… už si musím postavit hlavu. at si tam jede sama, já chci mít konečně klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:14
My u nich bohužel bydlíme.. je to podobné, jak u vás, jen jsou v důchodu oba, tchán je nejraději na posteli a spí a tchýně je generál, co řekne, to platí. Řidíme se jejich pravidly, naše nerespektují (podobně jako s topením, jen u nás je to babka, to samé s vodou.., když příjde vyúčtování, nedoplatek zaplaťte, doplatek nevidíme 
). Máme dvě malé děti, rozumím a chápu, že chtějí klid, ale my přece taky ne? Myslím, že jsme tu jen proto, abysme napůl platili nájem, jelikož je dům energeticky velmi náročný, oni hodně kouří, aspoň jim víc zbyde na cigára. Našli jsme si byt, co budou dělat, až se odstěhujeme, nevíme. Děláme tu, co můžeme, já třeba jen pořád (!) dosud uklízím celý dům sama, pomůže chlap, peru jim i žehlím. Když pere ona, tak jen svoje, v mojí pračce. Když odjíždí na chalupu, nechají tu psy a slepice, a my se máme starat, nikdo nepříjde a neřekne: „prosím tě, jedeme pryč, dejte slepicím, psům“, berou to tak nějak automaticky. Když nejsou peníze, jsou na nás nevrlí, když je mají, jsou jak cukrkandl. Moje jídlo, co vařím (dřív jsme se střídaly, dnes vařím jen „pro nás“ a stejně to sní), mi kolikrát dochutí, zhustí, prostě podle svého. Do výchovy mi poslední dobou „kecá“ (jsem spíše řvací typ ), ona hned, že je mám proplesknout a nebavit se s nimi, já se snažím vysvětlit. Chlap je většinou od rána do večera v práci, často i víkendy, když je náhodou v neděli doma, příjde mi, že se se mnou „pře“ o jeho přízeň. Bydlení to není lehké, jak se říká- držíme hubu a krok, za chvíli se odstěhujeme, tak to musíme vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:23
@zichisek píše:
No, my se s tchánovci nestýkáme, takže já mám klid.
Ty se máš! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:24
No, ja se s tchyni vidam minimalne (male je rok a pul a od porodu jsme se videli poradne jednou…)
Jsem za to stastna jako blecha - je strasne falesna, a uzila jsem si sve, nez na to prisel muj chlap. Ted v nem vitezi to, ze je to jeho matka a sem tam ji s vnuckami navstivi, me nastesti nenuti a ja se nehlasim…
Nikdy male nic neda, nikdy nenapise ani nezavola jak ji je, jestli je zdrava, co noveho umi a tak… a potom tam jede chlap na navstevu aby ona milostive deti videla a ona si jeste nadiktuje nakup… 
Nastesti uz pritel prozrel a nenecha si to uz libit…
Tchyne maceska (pritelkyne pritelova taty) je normalni, popovidame si, navstevy neabsolvuji s odporem, vzdy se posmejeme a povykladame… ale nemame takovy vztah, ze by chodili na navstevu kazdy tyden, tak jednou za mesic az dva…
Nasi (mamka s pritelem) nam vynahrazuji vsechny, mame luxusni vztahy a pritele berou jako naprosto sveho!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
9.7.12 22:26
No, tchýně nám žehlila, ne že bych se s ní o žehličku rvala, mám svou 
, ale vadilo mi to, jenže přípojka na pračku byla jen jedna.
My jsme jim teď hlídali bydlení asi 14 dní, připadala jsem si tam jak zakletá. Fakt jsem se bála, abych jim něco někam nepřenesla, špatně nepostavila, to by mi hned řekli.
Hodně mě mrzelo, že pak manžela napadli, jak to, že jsem na ně nečekala, když se vraceli z dovolené. Podotýkám, že jsem jima navařila jídlo, aby se hned mohli najíst. Jenže v den, kdy se vraceli, měli můj tatínek a bráška svátek, takže jsme byly s malou pozvané „na oběd“ (manžel v práci), tak jsem jela, moc jsme se těšily, že nebudeme zase samy.
Na to se oni naštvali, manžela opět vydírali, jak jsme nevděční, že se nám to vrátí… Nenapíšu, že je nenávidím, to je silné, ale prostě je chci vytěsnit z vědomí. Netěším se tam, necítím se tam.
O tom koutku, protože tam není mezi nábytkem moc místa a mají labradora, to je moc hodný pejsek, ale ty chlupy,,, tak ji třeba nosíme sedm hodin. Teď už ne, protože když ji tchýně zase chtěla tahat a malá evidentně nechtěla, tak jsem řekla, ať ji pustí na zem (ano, mezi ty chlupy) a nechá ji být.
Nejvíc mě pění krev, že všechny zlozvyky malé přijdou mé tchyni legrační a směje se pitomě jako nějaká puberťačka, fakt mi to zvedá tlak a skoro se dusím. Minule jí dala na hraní voskovou svíčku zabalenou ve staniolu, to jsem šla na WC a málem mě kleplo, když jsem se vrátila a malá se svíčkou a staniolem v puse. Jako by neměla své vlastní dítě… Jako hračky mají umělohmotné ovoce, ne, že by to malou nebavilo, ale ftaláty v tom asi budou, když je to staré asi tak 30 let…
Když je zvu na návštěvu, tak přijdou i se psem, ne že by byl nevychovaný, ale prostě ty chlupy jsou všude. Malá všechno olizuje, když se jí zdají špinavé ručičky, tak šup do pusy… Mohla bych pokračovat dál a dál.
Omlouvám se za elaborát, ráda si přečtu i ty vaše
- Citovat
- Upravit
9.7.12 22:32
Ahoj,
u nás to je v něčem podobné, taky po malé hrozně toužej a milujou ji, ale když jsem byla v nemocnini, tak to volali moji mamku, která musela ze zahraničí dojít, protože oni přece pracují 
Tchán končí v práci ve dvě, nikdy ho nenapadlo malou povozit venku, ale mně se vždy zeptá, jestli byla VNUČKA na vzduchu, když řeknu že ne, tak se tváří nechápavě a hned to komentuje..tchyně malou ještě nikdy nehlídala, chodili k nám denně na neohlášené návštěvy, tchyně v neděli už v 7ráno a odcházela večer (manža pracuje i něky o víkendu), ale ne aby se věnovala vnučce..raději pomlouvala celé město a do detailů rozebírala životy cizích. Hlavně, že v tu neděli nemusela doma vařit a jedla u nás 
Za celý čas mého pobytu v nemocnici se nezeptala jak se mám, nebo jestli by nemohla s něčím pomoct, malou hrozně ale hrozně miluje, ale jak říkám skutek utek, raději si bude doma prohlížet fotky (mě nikdy nefotí, jen všechny ostatní s malou 
) a básnit o jejich krásných očích..teď je to tak, že jsem hodně tlačila na manžela, ten s něma několikrát mluvil a výsledek je ten, že neohlášené návštěvy se zminimalizovaly (klidně jim manžel zabouchl před nosem), i když to pořád zkouší, třeba v sobotu volali v pul osme, že jedou z koupáku že se staví, že už jsou dole 
manžel řekl, že ne, že malá jde už spát, že si to měli na koupáku lépe zorganizovat Proto chápu, jak tě mrzí, že upřednostní aerobic před vnučkou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zichisek
9.7.12 22:34
@hellokitty28 píše:
Ty se máš!
TAk někdy mě to zamrzí, kvůli malé. Ale zas si říkám, že je to dobře, že z toho ještě nemá rozum a pak něco vymyslím.
- Citovat
- Upravit
9.7.12 22:34
400 km a návštěva 2× do roka je jediný důvod, proč manžel není sirotek a já nesedím v base za vraždu… 
Toliko o vztazích mezi mnou a tchýní. Můj muž svou tchýni miluje (aspoň dle jeho tvrzení). Je fakt, že u mých rodičů bez problému nechá děti na týden, u své matky maximálně na hodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.12 22:38
@neumisa píše:
400 km a návštěva 2× do roka je jediný důvod, proč manžel není sirotek a já nesedím v base za vraždu…
Presne, Katka je s „mou rodinou“ porad - dokonce jsme uz byli pet dni pryc bez male… bylo to fajn. Kdyz je s malou tchan (a myslim, ze s etak chova i u tchyne) vecne mu stoji za zadkem a hlida, aby ji neupustil, neuderil nebo neco tomu podobneho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
9.7.12 22:42
No, musím přiznat, že já jsem ještě nenechala dceru hlídat. Dala bych své mamince, ta už je „poučená“ od švagrové, měli nějaké potravinové problémy, když byl synoveček malý, takže mamka se vždycky svědomitě ptala, co může, co ne, v kolik atd.
Tchýně mi jednou v dobrém řekla, že to moc řeším, že čas to vyřeší sám. Nemám k ní důvěru, vadí mi, jak se nabízí, ať jedeme třeba přes noc, že oni pohlídají. Když jdeme náhodou všichni ven, tak mi tchán vezme kočár, že prostě poveze on a hotovo, ale že já ten kočár tarabím furt i do schodů a se schodů, to už ho neťukne.
Nesnáším to, jak se pořád vnucují a když řekneme, že jdeme třeba na výlet, abysme byli spolu, tak se naštvou, že nejedeme k nim, vždyť jsme je přeci neviděli. Podlízají, ale pak si manžela „podají“…
A je mi jasné, když půjčím malou, když to tak napíšu, mé maminkce, tak budu muset i tchýni, protože se jinak urazí. Ale jsem ochotná to risknout, tedy až najdu odvahu se od malé „odloupnout“. Jsem zvyklá dělat všechno sama, poradit si.
Tchýně napíše mail, já odepíšu, ale musí cítit, že mi s ní není „volno“, ale pořád se nám s něčím vnucuje. Jak jsem psala výše, nejvíc mě vytočí, že nás nutí jet pryč a nechat malou u nich. V minulosti jsem jim řekla, že až se na to budu cítit, tak jim malou „půjčím“, zatím to nehrozí, ať si o mně myslí, co chtějí.
Teď se mi to říká lehčeji, protože nejsme u nich a ani nemůžou říct, že by mě živil „jejich syn“, jelikož jsem si na miminko „našetřila“ a hodně věcí jsem financovala naopak já
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Těch diskuzí, je tady mraky, milé maminky.
Tohle je spíš jen takové pleskání, jak to vidím u nás.
Musím podotknout, že moji tchánovci nejsou špatní, ale nemám je ráda a hned napíšu proč.
Tchán rád všechno říká „od plic“, což by mi nevadilo, jenže on na druhou stranu nerespektuje názory druhých, takže jeho slovo je zákon. On je demokrat pouze potud, pokud s ním všichni souhlasí.
Tchýni nemůžu vystát o moc víc, je to opravdu hodná ženská, ale snaží se být tak sladká a nápomocná a za každou cenu chce, aby ji malá milovala, že mi je až nedobře od žaludku.
Dcerka je nemocná, nakombinovalo se jí toho najednou víc, takže na její narozeniny (1. rok) se nekonala žádná oslava. Svědomitě jsem všechny obvolala, abych měla jistotu, že všichni ví. Ke všemu jsem lehla ještě já, takže tuplem žádná nálada na oslavy. Tchýni a tchánovi jsme dávali vědět radši 2×, ať nechodí, že ležíme.
Mno, napsali manžovi sms, že přijdou dolů ke vchodu jen an otočku. Takže nakonec se cítím blbě zase já, že jsem je nepozvala nahoru, zatím máme malý byt (něco jako 2KK), takže když „ležíme“ ve dvou, tak je nás plný byt.
Manžela seřvali, no, spíš citově vydírali, ať se vrátíme, že si budeme moc přestavět, přistavěc, co budeme chtít. Poprvé to nešlo, je to přeci jejich barák a my musíme respektovat jejich názor. Společná kuchyň a koupelna, dvě nejdůležitější místnosti, ke všemu mimo naše patro, špatně vytápěné chodby, přes které jsem malou neustále tahala. Tchán topil dle svého naturelu, takže když jsem mu řekla, že kojenec potřebuje těch dvacet stupňů, když jsou ty mrazy, tak manželovi řekl, že není Rockefeller… Musím podotknout, že jsme s manželem platili, elektřinu, vodu, zvlášť odvoz fekálu - prostě vše napůl.
Tchýně kolem nás 2× denně jezdí do práce a z práce, no, má to ze zastávky cca 10 minut chůze. Chápu, že když jede do práce, tak to nejde
, ale 3× týdně končí ve dvě, takže času fůra. Pokaždé mi řekne, že maj barák, vždyť to znám, ať přijedem přes víkend k nim, že se na nás těší. Pro nás to znamená stěhovat postýlku, jídlo, oblečení, hračky. Ano, postýlku tam nemáme, jelikož i blbé malé křesílko pro dceru jim vadilo a hned ho někam uklidili. Hračku má u nich jednu, kterou jí laskavě koupili, jinak jsem tam natahala hračky od nás, aby tam měla vůbec něco.
Mají velký barák, že jsme se v něm hledali, ale pro malou se nenašel sebemenší koutek, aby s námi ve společných místnostech mohla být - kuchyň, jídelna, obývák.
Tchýně velmi dbá na to, jak vypadá, jestli není tlustá. Takže jí spíš podezřívám, že si jde radši zacvičit. Samozřejmě že má malou ráda, ale prostě v tom týdnu se jí víc šikne si jít zacvičit aerobic.
Všechnu vinu dává nám, že my máme auto, tak ať laskavě na víkend dorazíme. Jenže manžela přes týden skoro nevidíme, tak se těším, že půjdeme na procházky o víkendu a to se pokaždé „musíme“ sbalit a jet k jeho rodičům, aby malou viděli.
Podotýkám, že od nás bydlí 15 km, tchán je v důchodu a oni jsem velcí turisté. Jít za den 30 a více km není problém.
Nerada tam jezdím, nerada se s nimi stýkám.
Mně nic neřeknou, protože já bych k nim už v životě nejela, jsem takový citlivouš, že bych tam prostě nejela…
Manžel stojí za mnou, parkrát jsme se pohádali, protože nejdřív nic nešlo a teď, když se blíží do finále hypotéka na vlastní bydlení, tak přes manžela řeší, že jsem/jsme nevděční, že se nám to vrátí, nic nám nechybělo atd.
Ptala jsem se na to své báječné sestřenice, vyrůstaly jsme spolu a je to velmi klidná a vyrovnaná paní, takže jsem se radši optala, jestli to moc neprožívám. Řekla mi, že to prožívám moc. Nemám povinnost jezdit já, oni nemají žádné povinnosti, není pro ně problém se přesunovat, takže klidně 1 za 14 dní my k nim a jinak ať dorazí spíš oni k nám.
Vím, že manžu to mrzí, ale já už od seznámení pozoruju, že u nich to funguje tak zvláštně. Už jsem to kdesi psala, že tchánovci vyrazili na dovolenou na hory, když manželovi byly tři měsíce a nechali ho na hlídání u jejich rodičů…
Menželovi otec spostě nadává, tedy když u toho nejsem, jinak je jak encyklopedie. A nejvíc mě ranila tchýně, která se na mě tváří pořád ťuťu, ňuňu a pak dělá manželovi výstupy.
Není to o radách, tady si musíme pomoc sami, spíš jen jak to máte vy, jak to snášíte
. Teď, co jsem doma, tak to dost řeším.
Tak, maminky a holky, jak jste na tom vy???