Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Promluvit si, kdyz nepomuze, tak prerusit kontakt a to bez pardonu. My jsme tohle zazily se segrou. Cele detstvi nam to poznamenalo. Ja byla v pozici te prvorozene, te preferovane. Ja mohla byt holka a u segry vadilo, ze neni kluk atd. Je to humus, kdyz tohle nekdo dela. Jelikoz to nesnasim.
Tak jsme si v rodine udelali jasno, ze nebudou zadne rozdily mezi vnoucaty nebo prijdou o kontakt se vsemi.
To znam u tchyne a tchana. Delali to u svych deti, to same u vnoucat. Starsi syn se svagrovou dostanou vsechno na co si vzpomenou: pozemek, firmu, 5 mega na dum, auta a hlidani deti kdykoliv si vzpomenou. Nase deti jakozto mladsi vnoucata nezajem, starsiho jeste trochu berou, mladsiho vubec. Vyresit se to podle me nijak neda. Ja jsem teda hodne omezila styk, manzel tam jezdi s klukama vetsinou sam, samotni kluci na prazdniny nebo vikendy nikdy, protoze o to nikdo nestal. Nemuzu prarodice nutit aby meli zajem o vnoucata.
Já jsem nejstarsí. S otcem nevychazím vůbec, s mámou je to lepší co mám děti. Mladší ségru otec zbožňuje, ve 40 bydlí vedle nich v časti domu zadarmo. Bratr je o 10let mladší a úspěšný, ten je má na háku. Já odnesla všechny jejich výchovné omyly, nezralost, protože mě měli ve 20. Samé zákazy, mlácení. Brzo jsem se osamostatnila, mám rodinu, dům, vzdělání a od nich na to nešla ani koruna nebo podpora. Nicméně vnoučata mají jenom od mě, staršího preferují, jezdí tam na víkendy, výlety. Mladšipí je malá a jezdím jenom s ní na návštevy, aby jí viděli. Ale jejich chování je jejich problém, trvalo mi 40 let na to přijít, že to není moje vina. Nečekám nic, ani stran dědictví a cokoliv z jejich strany přijde mě může tak max. příjemně překvapit. Např. když se narodila dcera poslal děda 10t, ale ani se nepřijel podívat.
Podle mě s tím bohužel nic neuděláš. Já jsem u jedné mé babičky ta neoblíbená, u naši psi byli u ní vždycky přede mnou. Má 5 vnoučat, jedno silně preferuje, 3 má ráda a mě nesnáší, protože si myslí, že nejsem biologická dcera mého otce.
Jako malou mě to mrzelo, teď už je mi to jedno, nestýkám se s ní, nevolám ji, nestarám se oni, ať se starají ti oblíbení. ![]()
Holky, vy, co tady radíte omezit nebo utnout kontakt, vážně byste to dokázaly? Nestýkat se s vlastní mámou? ![]()
@Tamtama píše:
Holky, vy, co tady radíte omezit nebo utnout kontakt, vážně byste to dokázaly? Nestýkat se s vlastní mámou?
Taky teda hledím. Ne, neodkázala bych se nestýkat ani s tchýní… Je vždy více možností, jak se situaci pokusit řešit. A ty děcka také nejsou blbé, když se jim to pěkně vysvětlí.
Ale je pravda, že já jsem taková troubelína, co se snaží za všech okolností držet si hezké vztahy s rodinou i když občas musím polknout hořkou slinu.
@Tamtama píše:
Holky, vy, co tady radíte omezit nebo utnout kontakt, vážně byste to dokázaly? Nestýkat se s vlastní mámou?
S tchyni a tchanem uplne v klidu. S mamou se domluvim v pohode, hodne mi s miminama pomohla, kdyz jsem se vracela do prace brzo. Takze tam si to predstavovat nemusim, ale my i kdyz mame vztahy v pohode, tak se ted vidame max 2× mesicne, spis 1×. Ale kdyby mi predvadela na detech to co popisuje zakladatelka, tak to klidne omezim a hlidani samotnych deti po ni nechci. Stejne jako jsem omezila styk kluku s mym tatou, protoze je cholerik a lidi ponizuje a vim jak spatny vliv mela jeho vychova na me. Proto jsem nikdy nechtela jeho vlivu vystavit dlouhodobe sve deti. On o ne ale zajem nemel, jako deda funguje na usporny rezim, sotva je pozdravi a jde si po sve praci nebo debatuje se mnou.
@Tamtama píše:
Holky, vy, co tady radíte omezit nebo utnout kontakt, vážně byste to dokázaly? Nestýkat se s vlastní mámou?
Kdyby skodila mojim detem tak ano. Nechas sikanovat vlastni deti? Asi jsem lvice, ktera si brani decka. Tyhle rozdily nejsou dobre a nikdo je na mojich detech pachat nebude.
U nasich se neobavam. Ale tchani…, moje decka maji mit ted sber papiru. A zaznelo, ze jedne nachystaji svazany papir. Tak jsem zakrocila, ze dve deti maji sber papiru. Bud obe stejne nebo zadna nic. Ale to bylo u nich nepochopeno. Jim nedoslo, ze skola ma cela sber a ne pouze urcita trida.
U nás tchánovci dělají to samé..ale ne ohledně věku, ale pohlaví
manžel je ze tří dětí, je nejmladší a jako jediný kluk. vidím, že je rodiči (spíš tátem) hodně protěžovaný, skoro denně si i volají atd (je toho víc, ale je to hodně osobní). jedna ze sester děti nemá, druhá má 2 starší holky (tuším 10 a 16let). my máme 2 kluky (7let a 2roky). a opět je tu protěžování. starším holkám, když byly děti nedal ani na kolotoč, náš starší syn dědu umí pořádně zkásnout (tuhle kolotoč, tam chtěl hranolky, tuhle se mu líbí tohle auto, tam sušenka). když jsme u nich, tak mu dá sladkost, starším holkám ne, na narozeniny/svátky jedou teda stejnou měrou naštěstí. švagrová jim nikdy nedala holky na hlídání - nevím proč, já syna od 4 let ano (byl nemocný, já musela do práce, nebyl kdo jiný na hlídání), teď hlídá i mladšího, když musím k dr. prostě to vidím, že jim nadržuje, protože je kluk. nenadělám s tím nic, ač jsem to říkala, jak manželovi, tak tchánovi, že se mi to nelíbí. jeden to nevidí a druhý si to nepřipouští.
No nevím, já to beru tak, že máma je jen jedna, navíc je to i moje nejlepší kamarádka. A jsem jedináček, nikoho jiného nemá (já ve výsledku taky ne), celý život jsme byly jen my dvě. ![]()
Ale melu jen teoreticky, hlídání potřebuju, tak bych si stejně nemohla vyskakovat.
je otazka, jak to presne budou resit. Je take mozne, ze cely dum prepisou na brachu jeste za zivota. Fakt neznam detaily a po tom, co jsem byla narknuta ze chamtivosti, se uz radsi neptam. Bud neco dostanu, nebo holt ne. Nasi maji jeste nejake pozemky, netusim, zda to chteji nejak zpenezit, rozdelit ci jake s tim maji plany. Vlastne ani netusim, kolik toho je, jenom vim, ze tata zdedil nejake polnosti a lesy, neco z toho se mozna v budounosti stane stavebnim pozemkem, cimz padem by poskocil na cene nekolikratnasobne. Zkratka a dobre, je to na rodicich, ja uz s nicim nepocitam. Bracha se rozhodne o nic delit nebude chtit (natolik ho znam) a ja se soudit nehodlam.
Ja se nemam spatne. Jako ne ze bych si mohla vyskakovat buh vi jak vysoko, ale zijeme si s manzelem spokojene. Mne se jenom tehdy velmi dotklo to, ze se mnou se vlastne vubec nepocita a kdyz se nahodou na to zeptam, jenom abych vedela teda, jak to je, tak jsem ta zla chamtiva. Pricemz ja fakt resim penize az nekde hodne daleko za jinyma prioritama. Takze to hodne zabolelo.