Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hezký večer,
zrodil se nám problém, před pár měsíci jsme byla s malým (ted ma 21m) u známé, která má cca o půl roku starší holčinu. Ona je strašně mazlivá a přítulná i k cizím lidem, a v jeden moment se na mě vrhla a tulila se. Jak to Davča viděl, spustil takový pláč, jako nikdy. Hrozně a dlouho plakal. Vikina si s ním chtěla jít hrát a jakmile se k němu nebo ke mě příblížila lištil ji nebo bouchl. Od té doby bije i kolemjdoucí holčičky, v obchodě jsme projížděli s vozíkem kolem maminky s holčičkou a vyjel po ní
Já nevím co s tím dělat. Domlouvání nepomáhá- to vlastně u ničeho, placnuti pres ruce ci zadek taky ne. Jsem docela bezradna, cekame druhe dite a nedovedu si predstavit co se bude dit…
@Gabulle píše:
To asi určitě, ale co s tím? [/citjemhTo asi jo deti zarli. Mozna mu prislo ze si ji vsimas vic nez jeho. Psycholog? Nevim existuje psycholog i pro mimina my tam byli take.
@Mysis píše:@Gabulle píše:
To asi určitě, ale co s tím? [/citjemhTo asi jo deti zarli. Mozna mu prislo ze si ji vsimas vic nez jeho. Psycholog? Nevim existuje psycholog i pro mimina my tam byli take.To je tak trochu az krajni reseni..
A jak mu domlouváš? zkusila si mu vysvětlit, že i když se s tebou mazlí jiné dítě, tak on je tvůj syn, kterého miluješ?
Nic, budeš se muset nějakou dobu malým holčičkám vyhýbat a čekat, až mu v mozečku sepne, že se žádné ohrožení nekoná.
On je docela problem mu domluvit, nemluvi, rika jen tata, ťají - pití. To je vše. Nechce mluvit, když mu chci číst pohádku, zavře mi knížku, když povídám, směje se a zacpává mi pusu, na nočník nechce, bije i nás, dokáže se domluvit rukama, ukaze, placne na pozdrav nebo jak rika muj bracha da pesticku k pozdravu, zamava, plinku si odnese do kose, bez priboru se sam naji, sam si vleze a vyleze z jidelni zidlicky, co potrebuje si poda i z tama, kam nedosahne - dotahne si zidli, prach umi utrit
Ale to je tak vse.. A jak se mu rekne, ze neco nesmi, nebo se mu sebere to co mu do rukou nepatri, vzteka se, dupe, nekdy se i vali po zemi, boucha hlavou do zdi… a pak jsou dny kdy je to uplne zlato.. nevime co s nim
Mam z nej dojem, ze mi absolutne nerozumi, musim ukazovat… na objeti nereaguje kdyz je nucene jako v tomto pripade, vetsinou nereaguje ani kdyz na nej volame
@Gabulle A není to spíš tím, že rozumí, jen je tvrdohlavý a chce, aby bylo po jeho?
@CokeLady píše:
@Gabulle
no ale nenapsala jsi, jak ses v té chvíli chovala ty, když jsi chovala tu holčičku a on začal brečet.Myslím, že popisuješ průměrný dítě jeho věku i včetně toho vzteku, u nás to přišlo asi před 2 měsíci, kdy se ke vzteku přidala i agresivita, ale co se týče „bití“ rodičů, tak mu tu ruku chyť, aby nedopadla na tebe, prostě předcházet konfliktu než ho nechat tě fláknout a pak ho plácnout, to je kontraproduktivní.
Jen jsem ji nechala na sobe sedet, zadne mazleni.
Kdyz mu ruce chytim, nastve se znova a opakuje se to, kdyz ho placnu pres ruky, vetsinou prestane, taky se mu to nelibi, ale udela smutny kukuc a za chvilku to zkusi znova
@rachele píše:
@Gabulle A není to spíš tím, že rozumí, jen je tvrdohlavý a chce, aby bylo po jeho?
To nevim, kdyz ukazuju co ma udelat, pochopi a zkousi opakovat, ale na mluvene slovo mi nejak moc nereaguje, ale slysi urcite, kdyz se manzel rano vraci ze sluzby tak okamzite leti za nim hned jak slysi rachotit klice v zamku
@CokeLady Sorry, ai jsem dneska nejak zabrzdena
Ja ji ze sebe sundala, maleho vzala do naruce, chovala, utesovala at neplace, ze se nema ceho bat, ze on je muj, tady jsme jen na navsteve
@Gabulle V tomhle věku je to normální. Když něco říkáš, musíš to hodně přehrávat. Prostě k ne dodat i příslušnou grimasu a pokud možno jednoduché věty. Vysvětlování je naprosto neefektivní. Sice jsou děti, co v tomhle věku chápou delší slovní spojení a dokonce je i vytvářejí, ale naprostá většina nee.
@Gabulle Jo to jo, já spíš myslím, jak se chová, když něco chce a neudělá se to podle něho. Jak se chová? Je taky agresivní? Já bych ještě zkoušela, když bych chovala jiné dítě a viděla, že je smutný, naštvaný a nebo jen, že po mě a chovajícím dítěti kouká. Tak bych dítě dala na chvíli od sebe, vzala si syna a mazlila se s ním a třeba i říkala, že ho mám ráda. Aby měl jistotu, že si jeho maminka a nemusí se bát.