Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak asi to neni tak hrozný, když s ním máš další dítě
Zkoušela si promluvit si s ním v klidu? Bez řevu a vzteku?
Vážně chodíš žalovat ohledně výchovy syna na manžela k jeho rodičům? Cituji - vykřičet se tam? Aby mu domluvili?
![]()
nezlob se, ale to je stejně nedospělá reakce jako dělá tvůj muž
co se týká muže a syna - syn pochopí, že s maminkou se mávat nemůže a s tatínkem ano, takže bych to nechala čistě na něm - na muži at si poradí se synem a nepletla bych se jim do toho.. on by to tatínek zjistil rychleji než když ho budeš napomínat jak svoje třetí dítě… postav se k tomu - já nesouhlasí, ale dělej si jak chceš ovšem netahej mě do toho, když bude malý protivný přetažený - já ti to říkala tak si ted poraď
Jo zkoušela už se o to pokouším půl roku
dneksa seděl u stolu po tom incidentu, říkala jsem mu v klidu, co mi vadí a on nic, žvejkal housku a já na něj na co myslíš??? a on - na to jak Sparta bude hrát s Jabloncem
tak jak s ním mám o tom mluvit, taky se děsím toho že stejným způsobem bude vychovávat i toho druhýho. Můj manžel je strašně hodnej, vše okolo klape proto s ním mám druhé dítě, s malým si hraje ale tohle přehání a poslední půlrok jde tohle s malým do extrému- to mi teda vadí strašně
zrovna před měsícem byly s tchánem v krámě a malej že chce zase něco koupit a tchán že ne, že už toho má hodně. Vyšly ven a malej se začal vztekat, dupat… tak tchán čekal co udělá manžel a ten nic, stál a čuměl jak tydýt, tak tchánovi ruply nervy a na malýho zařval. pak si to chudák vyčítal a říkal mi, že čekal, že manžel něco udělá a ne že na něj bude řvát on jako děda.
Uff, tvůj manžel vychovává ze syna někoho, kdo Vám brzy přeleze přes hlavu. Pokud manžel nesouhlasí s tvou výchovou a Ty s jeho, musí Vás rozsoudit někdo třetí…domluv se s manželem, že navštívíte pedagogicko-psycholog. poradnu a poradíte se. Je to zdarma. A manželovi tam otevřou oči. Je třeba ale zavčasu.
Hmm, tak se zeptej manžela, jestli když to takhle půjde dál… koupí malýmu ve dvanácti cigára - protože je bude třeba chtít, ve čtrnácti flašku vodky - protože je bude chtít atd. atd.
Chtělo by to si s manželem v klidu sednout a opravdu se domluvit na společném postupu výchovy. Tohle co píšeš, by mě silně štvalo. Nemůže ti takhle podrývat autoritu.
@jdukolem hmmm tak to jsem zkoušela taky a víš jak to dopadne??? malej se začne vztekat a manžel začne být nervózní a pak řve na mě ať něco dělám??? jinak jsme to asi blbě napsala to s tou tchýní - prostě když mě manžel naštve jedu tam na kafe a popovídat si prostě se vyventilovat - nemám nikoho, komu bych se mohla vypovídat- tchýni a tchána mám jako rodiče. To oni pak když manžel přijede, tak mu řeknou svoje. Myslím, že by ses taky potřebovala vypovídat ze vzteku, že ti manžel pomalu v noci chodí s klukem po hříšti.
Jak jsem pochopila, tak bývá manžel málo doma a v tom bude asi ten problém. U nás je manžel taky moc hodnej. Pak měl úraz a byl nějakou dobu doma a najednou začal i vychovávat
Prostě byl doma delší dobu a viděl, co jsou schopné děti předvádět ![]()
Chtělo by si to v klidu sednout a vysvětlit si to. Neřešit to v afektu, když zrovna nastane nějaký problém. A pokud je možnost, tak tatínkovi strkat děti, co nejvíc. Ať se stará sám. Ono pokud vidíš dítě jednou týdně, tak podle něj klidně budeš skákat (viz babičky
), ale pokud jsi s ním nonstop, tak to bez nastavení hranic nejde.
@Laddmie nebo ta poradna je dobrý nápad.
Pokud tvrdíš, že manžel je jinak fajn člověk, tak mu přece nemůže být jedno, že tebe něco trápí a měl by to chtít řešit.
Prosím Tě, nezlob se, já vím, že je to úplně mimo a vůbec se to netýká dotazu - ale toho, že mi to rve oči - s manželem jsme se zhádali - pokud máš za manžela mužr a ne ženu. Fakt se omlouvám, je to OT, ale mně to strašně rve oči.
A jinak - bude to tím, že je manžel málo doma a malej je mu vzácnej a nechce tedy, aby plakal, když je doma, chce, aby si to užil. Takže snad jenom mu vysvětlovat, že i když nebude pořád po jeho, užijí si to pěkně - že malý brzo pochopím, oč jde. Anebo zajít do poradny, tam mu to vysvětlí úplně nezávislá osoba. Že naopak bude malý mnohem štastnější, když bude mít pevně stanovené hranice a ty budou platit. Děti milují řád.
@Laddmie zkusím asi tu poradnu, takhle to už nejde
chápu, že vidí kluky málo ale říkám mu pořád - odsud - posud a ne že s ním bude malej takhle cvičit.
Mám kamarádku, která má o rok mladšího chlapečka a u nich to bylo podobné - bohužel jsou už rok rozvedení
taky spolu byly dlouho 14 let. Prožili spolu i hodně zlího, když měl její manžel ošklivý úraz a byl 2 měsíce v komatu, dostal se z toho. O dítě se snažili 6 let a když se konečně zadařilo a dítěti byly 2 roky- rozvedli se. Hádali se jak psi kvůli výchově, když dítě neměli, byly oba v pohodě - nerada bych takhle skončila ![]()
@tamata Nemate v okoli nejaky echt rozmazleny dite-ze by manzel videl na co si zadelava?
ano máme, už jsem mu řekla, jestli chce z malého vychovat něco jako je můj bratranec, to je kapitola sama o sobě
jedináček - od malička se mu všechno dovolilo, všechno koupilo, chudínek když se něco dělalo u babičky- dřevo, skládání uhlí, úklid dvorka, bratranec tam nebyl - on má chudáček to astma
v 17 hulil jak fabrika, rodiče mu kupují cigára. V létě jsem byla na pokec u strejdy a bratranec přišel, že strejdovi umyl to auto, strejda vytáhnul 500,–
, bratrance už vyhodili ze 3 škol, je mu 24 a teď v září šel opět do prváku na učňák - strejda už za něj vyhodil plno peněz za školy
pracovat on nepůjde
a když to manželovi nadhodím - tak to je můj bratranec ne jeho dítě - je prostě úplně slepej
Vem mladšího nasáčkuj se ke kamarádce tak na týden a nech manžela se starším, ono mu to za pár dní dojde… asi se s nimi vidí málo, tak chce splnit první poslední. nebo tu poradnu, pravidla jsou na místě!
my se s partnerem také neshodneme na výchově ve všem, ale toto je docela síla, podkopávání autority atd.
@růženín naopak, strčit mu i mladšího. Protože pak zjistí, že opravdu se nedá skákat jen kolem jednoho dítěte ![]()
Někdy je to tak a nezmůžeš s tím nic, můžes se jen smát ze svých plných plic - tak si tu poslouchám Michala Hrůzu a písničku zakázané uvolnění - jako bych se tam viděla
abych přešla ke svému trápení - no trápení spíš ke vzteku se potřebuju vypsat a zeptat se zda má někdo doma něco podobného protože nevěřím tomu, že jo 
za dalších 7 let po svatbě se nám narodilo první dítě - opět vše v pohodě až do doby, kdy nám děťátko začalo růst a v tom to začalo - ne hádky ale asi odlišný rozdíl výchovy
manžel dovolí malému vše a když říkám vše myslím to opravdu vážně. Manžel odjede na 7 dní do práce a vše jde tak jak má, malej jde v pohodě do školky, neodmlouvá, je to zlatý dítě, uklízí si, chodí po svých - jakmile přijede tatínek je obrat o 180C řve, vzteká se, poroučí, nechá se od tatínka nosit - takže ho manžel třeba půl procházky nese / malej má 17kg/, pokojíček uklízí tatínek a tatínek skáče jak on píská
příklad : grilovaly jsme v létě a malej si vzpomněl po 22hodině, že chce jít na hřiště, které je cca 500m od baráku. Řekla jsem že ne, že se jde spát, začal řev, tak jsem zavelila, že se jde spát, že je malej přetaženej a tatínek vzal miláčka domů. Jenže on ho nevzal domů, zašly do verandy a druhým východem přes garáž šup a byly pryč. Než jsem se otočila, koukám, kde jsou, doma nikdo. Vrátili se asi za půl hodinky - byly na tom hřišti
manžela jsem po tom co se uložil malej sjela - no hádka hrozná - já na něj, že nemá rozum chodit s 3 letým dítětem po 22hodině na hřiště, když jsem řekla že ne!!! že mi podkopává autoritu
a ještě ke všemu zdrhá tajně jak malej kluk přes garáž??? co to jako má být a on - nebudu poslouchat, že malej brečí, když něco chce - tím naše hádka skončila.
kolikrát už jsme se pohádaly, mluvím mu do duše, že má začít vychovávat - myslí si svoje respektive to, že se musí malýmu vyhovět - aby nestrádal???!!! a hlavně aby nebrečel!!!??? před 14 dny byla zima ale malej chtěl nezateplený gumáky a do louže, řekla jsem že ne, že nastydne. Malinkej druhej začal brečet, tak jsem šla dát sunar a oni zmizely - samozřejmě do louže - venku -2. Za 4 dny tatínek odjel do práce a malej dostal horečky, týden ležel doma!!! Dneska už mi došla trpělivost - šlo se ráno do školky, vše v pohodě, já táhle kočárek s menším 2 měsíčním synkem a malej šel s manželem vzadu a povídaly si. Před bránou do školky, si malej vzpomněl, že do školky nechce. Nejprve bylo fňukání a než jsem se stačila otočit, běžel zpět domů a manžel než aby něco řekl, nebo ho chytil, šup za ním, tak jsem otočila kočár a běžím za nima. Malýho jsem chytla až před barákem cca 400m od školky
manželovi jsem vrazila vzteky kočár, malýho vzala, strčila do auta a za řevu a vzteku / malého / ho vezla do školky, tam jsem ho dotáhla do šatny, promluvila si tam s ním bez tatínka a vysvětlila mu, že každý máme nějaké povinnosti, on že chodí do školky, já že se musím starat o malýho a tatínek, že musí zítra do práce. Vzal to v pohodě, sebral pyžámko rozloučil se, dal mi pusinku a šel do třídy
s manželem jsme se zhádaly teda strašně - já na něj, proč to dělá???
proč malýmu nevysvětlí, že se do školky musí a nebafne ho a ne že ho nechá někam utíkat - že opravdu už není normální a že by měl začít vychovávat nebo se jít léčit k psychologovi a ne že mu všechno dovolí a já budu lítat jak hadr na holi a víte co na to on??? že nemůže vidět malýho brečet a když tam nechce do školky, tak tam PROSTĚ NEPŮJDE, tak jsem mu řekla, jak to hodlá dělat až miláček nebude chtít chodit do školy a pak do práce… že tohle přece není žádná výchova a on??? že si mám nechat ty svoje psychologický keci, který do mě asi hustili na vejšce v Praze - no tak to přehnal!!! nad jeho výchovou kroutí hlavou i jeho maminka a poslední dobou i jeho táta - mimochodem jeho rodiče jsou skvělí - taky mi tchýně říkala, že když manžel zlobil, tak dostal, že nezná tady to, co manžel předvádí a nechápe jeho chování že když malej zlobí, tak nezařve, neplácne nic!!! raději malému vše splní.
jako by mě ani neposlouchal, tak dneska máme tichou domácnost, už mi dneska opravdu došly nervy

Začalo to jako klišé - po svatbě se všechno změní!!! říkaly kamarádi - ne nebylo to tak, naštěstí!!! braly jsme se po 7 letech, za tu dobu jsme se nehádaly prostě pohoda
Bohužel jeho výchova - nevýchova pokračuje vesele dál, miláček chce koupit dinosaura- tatínek koupí / už máme obrovskou plastovou bednu plnou dinosaurů/, miláček chce to a tamto a tatínek skáče
Jeho rodiče jsou mi útěchou a oporou, když něco takového nastane, kolikrát se seberu a jedu se k nim vykřičet a vypovídat, rodiče mu hned na to domlouvají ale nemá to cenu, můj manžel si vede svou. Mám svého manžela ráda ale v těchto situacích mám kolikrát chuť nakopat ho do p…e a raději být s klukama sama. Když jsme doma sami vše klape tak jak má, když přijede manžel, je všechno vzhůru nohama a já můžu domlouvat, křičet / na manžela/ a nic