Bojím se mít děti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.18 19:11
Bojim se mit deti

Ahoj vsichni. Chci se asi jen vyzpovidat, mozna chci poradit, ujistit, ze nejsem blazen…
Odjakziva si preji deti, cely zivot s tim „pocitam“, predstavuju si rodinu, skoro az zavidim kamaradkam, ktere maji uz deti, najednou maji takove to teplo domova, zazemi. Jsem rodinny typ. Zaroven ale nemam pudy, ze bych se vrhala na deti, naopak vidim jen tu starost, zavazek a zodpovednost a vnimam vse jen cerne. Porad je mi to hrozne vzdalene, citim se na to nedospela. Je mi ale uz 33 a vim, ze ty pudy uz neprijdou a musim se rozhodnout, je uz opravdu nejvyssi cas v mem veku. Ale - mam z toho obrovsky strach. Kdyz si predstavim, ze se zacneme ted snazit a treba se to povede hned, ze nebudu pripravena. (Vim, ze mam vek, nevim na kolik jsem plodna, takze muze to trvat samozrejme cele roky, ale predstavuju si i variantu, ze to zkratka muze klapnout).
Jsem clovek co ma hodne vrele vztahy s rodinou, prateli, partnerem. Jsem hodne milujici a pecujici, snadno mi druzi prirostou k srdci. Ale moc se bojim, ze nebudu milovat sve dite, ze v tim zklamu, neumim se vzit do predstavy jaka ta laska je, jak je mozne milovat dite, i kdyz vim, ze materska je ta nejkrasnejsi - rika se to…Ale pro me je to hodne abstraktni.
Vubec nevim co s tim, jak se hodit do klidu a jit do toho vseho s odvahou. 20 leta sestrenice je psychicky jinde, nemuze se dockat az otehotni, aktivne se snazi…Jakto? Proc ja jsem tak strasne divna? :(

Cim je zena starsi, tim vice premysli - jaky je to risk, jaka zodpovednost, jak to zmeni zabehly pohodovy zivot a ja se od vsech tech negativ a obav nemuzu odprostit. Sama za sebe jsem hodne zodpovedny clovek, zvykla starat se sama o sebe, na vlastni nohy jsem se postavila uz v 17, vim, ze zvladnu hodne. Proc se ale tohoto tak moc bojim? Co mam delat :(? Nechci se probudit jednoho dne s tim, ze jsem zahodila sanci a uz deti nebudou. Ale jsem si tak nejista vsim a mam obycejny lidsky strach a porad jen odkladam. Jak kdybych ani nebyla zena s takovym pristupem :(

Prosim anonym, citim se trapne, ze to tak mam

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.18 19:21

Jeste bych i dodala, ze jsem z uplne rodiny, mam 2 sourozence, nase rodina je velka, casto styka. Muj zivot je tedy hlavne v tom kruhu rodiny. Nemam nejake extra zajimave a narocne konicky ci rozjetou super karieru. Nic mi proto nebrani, ze bych o neco realne prichazela, kdybych mela deti.
Zakladatelka

vejilka
Závislačka 4721 příspěvků 14.02.18 19:24

Není za co se stydět. :hug: Je to naprosto normální. Čím je člověk „starší“,tím to bere zodpovědně. Já otěhotněla jako mladá, bylo mi 23 let. Takové věci jsem vůbec neřešila. Můj manžel mi kdysi řekl, čím déle to budeme odkládat, tím víc nad tím budeme přemýšlet. Co vidím u kamarádek, kterým je kolem 30,tak to mají podobně jako ty.20letá sestřenka nad tím ještě takhle nepřemýšlí, je mladá. My teď zas odkládáme druhé dítě. Již jsme o kousek starší, víc přemýšlím. Vím, že je to zodpovědnost a závazek na celý život. Ale mateřská láska stojí za to a ty budeš své děťátko také milovat celým :srdce:

Moona1984
Kecalka 111 příspěvků 14.02.18 19:27

Myslím že Vás chápu. Je to rozhodnutí, které nelze vzít zpět. Já do těhotenství šla rozumem v 31. Obecně je mi dětský svět vzdálený, jiné děti moc nemusím, mimina mě neberou. Svoje dítě však opravdu miluji. Říkala jsem si také, že člověk v životě lituje spíš toho co neudělal než toho co udělal.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.18 19:29

@vejilka moc dekuju, vazne jsi prijdu tak divna :(

vejilka
Závislačka 4721 příspěvků 14.02.18 19:31
@Anonymní píše:
@vejilka moc dekuju, vazne jsi prijdu tak divna :(

Divná fakt nejsi, jen už máš rozum a moc přemýšlíš

jiti81
Kecalka 307 příspěvků 14.02.18 19:31

Ahoj, já osobně jsem nikdy po dítěti netoužila, nepůjčovala jsem si cizí ani se nerozplývala na miminama. Ale pak ve 27 jsme si řekli, že to prostě zkusíme a opravdu se za 2 měsíce podařilo. Nelituji, nejdříve jsem se dokonce bála vzít dcerku do ruky, brala jsem ji jen v zavinovačce. Ano, jsou to starosti, ale mnnohem více radosti.
Kamarádka také nechtěla děti a bylo hodně proti, někdy byla až hnusná, když viděla těhotné. No nakonec se nechala přemluvit manželem a podařila se jim holčička. Rodila v 36. Není to ten typ šílené super matky, ale když jsem s nimi vidím, jak malou pusinkuje, nosí ji - prostě to přijde. Ikdyž to nepřizná, už by ji (jak předtím tvrdila) vyměnila za psa.
Co se týká připravenosti - já nebyla připravena na první, pak jsem stejně nervozní byla, když jsem čekala druhé. A teď v 36 čekám třetí a mám pocit, že zase nevím nic. :lol: TAkže zatni půlky a vrhni se do toho po hlavě, určitě nebudeš litovat. Zas tak nic složitého na tom není. :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.18 19:32

@Moona1984 dekuji moc. A jak jste to prekonala? Zmenilo se to uz v tehotenstvi? Ja si neumim predstavit milovat dite. Divam se treba v autobuse na miminko a nic to se mnou nedela. Predstavim si, ze je moje a nic. Jak se Vam podarilo prekonat ten strach?
 Zakl.

zoy
Ukecaná baba ;) 1495 příspěvků 14.02.18 19:32

A co si o dětech myslí partner? Pokud bys vyloženě nechtěla, tak si děti nepořizuj. Pokud se jen bojíš neznámého a velkého životního závazku, tak bys opravdu mohla litovat, že sis je nepořídila.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.18 19:37

@jiti81 ty jsi zlata, dekuju. Ja si take rikam, kdyz kazdy kdo ma deti nelituje a mluvi o obr lasce, ze to prece musi tak byt a prijde to. Ale ja jsem hrozne premyslivej clovek.

Jareach
Kecalka 111 příspěvků 1 inzerát 14.02.18 19:38

Měla jsem první dítě (na první pokus) ve 33,5 letech. Čekala jsem prostě na vhodného partnera. V pubertě a kolem 20ti jsem děti vůbec nechtěla. Porod byl horor (šlo nám o život) a první týdny potom taky. Přesto jsem moc ráda, že ho máme. A za pár týdnů bude další. Takže směle do toho, člověk opravdu víc lituje toho, co neudělal. A podpora rodiny Vám pomůže to vše zvládnout. ;)

vejilka
Závislačka 4721 příspěvků 14.02.18 19:38
@Anonymní píše:
@Moona1984 dekuji moc. A jak jste to prekonala? Zmenilo se to uz v tehotenstvi? Ja si neumim predstavit milovat dite. Divam se treba v autobuse na miminko a nic to se mnou nedela. Predstavim si, ze je moje a nic. Jak se Vam podarilo prekonat ten strach?
Zakl.

Mě třeba doteď neříkají nic mimina.Ani to svoje jsem nějak přehnaně nechovala, nešišlala..Nebyla jsem matka, která by mluvila na břicho, zpívala mu, fotila si celé těhotenství břicho, nevyprávěla jsem všude kamarádkám, jak je jen moje dítě úžasné a žádné jiné :mrgreen: A že znám typy, které mi vypráví o svém dítěti jak o bohovi, přitom mě to nezajímá, sama mám svoje.Ale zase jsem neztratila bezdětné kamarádky, pořád jsme v kontaktu a nezmagořila jsem :nevim: Takže tohle bych neřešila.

edika85
Zasloužilá kecalka 939 příspěvků 14.02.18 19:41

Ahoj, přesně tak jsem to prožívala i já. Když jsem se pak rozhoupala, že to zkusíme, ono to najednou nešlo. Strach, že se to povede hned a nebudu připravená, se změnil ve strach, že se to nikdy nepovede a budu bezdětná. Podle mě jsi hodně zodpovědná a uvědomuješ si, co to všechno obnáší, ale nevěřím tomu, že bys vlastní dítě nemilovala. Mě v rozhodování hodně pomohlo i to, že vím, že mám vedle sebe přítele, ze kterého jednou bude úžasný táta.

Catmum
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 14.02.18 19:47
@Anonymní píše:
Ahoj vsichni. Chci se asi jen vyzpovidat, mozna chci poradit, ujistit, ze nejsem blazen…
Odjakziva si preji deti, cely zivot s tim „pocitam“, predstavuju si rodinu, skoro az zavidim kamaradkam, ktere maji uz deti, najednou maji takove to teplo domova, zazemi. Jsem rodinny typ. Zaroven ale nemam pudy, ze bych se vrhala na deti, naopak vidim jen tu starost, zavazek a zodpovednost a vnimam vse jen cerne. Porad je mi to hrozne vzdalene, citim se na to nedospela. Je mi ale uz 33 a vim, ze ty pudy uz neprijdou a musim se rozhodnout, je uz opravdu nejvyssi cas v mem veku. Ale - mam z toho obrovsky strach. Kdyz si predstavim, ze se zacneme ted snazit a treba se to povede hned, ze nebudu pripravena. (Vim, ze mam vek, nevim na kolik jsem plodna, takze muze to trvat samozrejme cele roky, ale predstavuju si i variantu, ze to zkratka muze klapnout).
Jsem clovek co ma hodne vrele vztahy s rodinou, prateli, partnerem. Jsem hodne milujici a pecujici, snadno mi druzi prirostou k srdci. Ale moc se bojim, ze nebudu milovat sve dite, ze v tim zklamu, neumim se vzit do predstavy jaka ta laska je, jak je mozne milovat dite, i kdyz vim, ze materska je ta nejkrasnejsi - rika se to…Ale pro me je to hodne abstraktni.
Vubec nevim co s tim, jak se hodit do klidu a jit do toho vseho s odvahou. 20 leta sestrenice je psychicky jinde, nemuze se dockat az otehotni, aktivne se snazi…Jakto? Proc ja jsem tak strasne divna? :(

Cim je zena starsi, tim vice premysli - jaky je to risk, jaka zodpovednost, jak to zmeni zabehly pohodovy zivot a ja se od vsech tech negativ a obav nemuzu odprostit. Sama za sebe jsem hodne zodpovedny clovek, zvykla starat se sama o sebe, na vlastni nohy jsem se postavila uz v 17, vim, ze zvladnu hodne. Proc se ale tohoto tak moc bojim? Co mam delat :(? Nechci se probudit jednoho dne s tim, ze jsem zahodila sanci a uz deti nebudou. Ale jsem si tak nejista vsim a mam obycejny lidsky strach a porad jen odkladam. Jak kdybych ani nebyla zena s takovym pristupem :(

Prosim anonym, citim se trapne, ze to tak mam

A víš co? Já se editovat 22 letech vdala, a d

zudina
Ukecaná baba ;) 2232 příspěvků 14.02.18 19:48

Ja nikdy deti nechtela a k cizim detem mam VELMI negativni pocity. Ve 35 ti jsem otehotnela, cele tehotenstvi jsem probrrcela a upadla do strasne deprese, ze muj zivot skoncil. Ted sve miminko miluju nadevse a je to to nejkrasnejsi co se mi v zivote prihodilo. A to nejsem matersky typ, ale mit dite je (ted uz) podle me to nejkrasnejsi, tak jdi do toho a moc nepremyslej

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Daniel Nekonečný vedle pobledlé Vignerové už nevypadá jak z toho světa

Kromě finalistů Muže roku 2018 se na křest kalendáře vydal celý zástup hvězd,... číst dále >

Jsou ti dva ještě vůbec spolu? Vztah Kopřivové s Jágrem nepřipomíná vztah

Veronika Kopřivová (27) je přítelkyní nejslavnějšího českého hokejisty... číst dále >

Články z Ona Dnes

Vyrostla v dětském domově, stará se o bratra i syna. Poprvé má svůj pokoj

Kristýna vyrůstala od tří let po dětských domovech, v jednadvaceti... číst dále >

Proměna Gábiny, která je opět single. Změnila účes i šatník

Před nedávnem se rozešla s přítelem, přesto Gábina nechce truchlit. Do nového... číst dále >