Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo jo běž, já většinou když se mi nikam nechce tak je to super a naopak když se někam těším tak to stojí za prd
Co vzít ještě někoho sebou, abys tam s ním nebyla sama?
@Anonymní píše:
@Tunrida Tak s muži jsem v kontaktu, ale nic víc. Nevím jestli to pramení z dětství, nemyslím si. Ublížením myslím jak fyzicky tak i emocialne. Bojím se odevzdat někomu jinému. Touha je, ale navenek jsem vůči tomu sekla.
A tak v čem vidíš problém zrovna s tím spolužákem? S těmi jinými muži si taky povídáš? Ublížit
Ublížit ti někdo dokáže jenom, když mu to dovolíš, a když mu to dovolíš hodně, tak ti ublíží hodně. Jestli víš, co chceš a naopak víš, co nechceš, tak s nějakou hrdostí a sebevědomím dokážeš zastavit něco, co se ti nelíbí. Ono se asi nedá přežít bez toho, aby si člověk nabil hubu. U každýho jinak, ale nabije si ji snad každej. Ale to tak má bejt, tím se člověk učí. Ale nemůžeš do toho jít s tím, že to dopadne špatně, to pak špatně dopadne zcela určitě ![]()
@Scarabeuss píše:
Ja taky nemam rad ty kecy, jak se tu vsude hned radi, ze psycholog, manzelska poradna. Pritom to vyresi zlomek problemu, protoze problem je proste v tom, ze se ti lidi k sobe nehodi nebo ze uz proste maj dobry casy za sebou.
Ale tady se jedna o nejaky vaznejsi psychicky problem a psycholog prip. dokonce psychiatr by byl na miste.
Tak já nevím jak zakladatelka, ale já si nepřipadám nějak nemocně. Jako že bych měla nějaký vážný psychický problém, prostě mě nikdy nebavilo lítaní za chlapama. Podvědomně se jich bojím, stydím se, randění mi nic moc neříká. Nedokážu si vůbec představit s tím jít k psychologovi. Vždyt by na mě koukal jak na blázna, proč tam jako lezu s takovou maličkostí. Navíc bych stejně nebyla schopná o tom s cizím člověkem mluvit.
. -B
@Anonymní píše:
Takže to shrnu - bojím se vstoupit do vztahu s mužem, bojím se, že by mi třeba ublížil, bojím se, že bych nezvládla vychovat děti, a mohla bych pokračovat. Co si o tom myslíte? Jsem normální? Říkám si, že asi nemám v sobě tu správnou ženskost.
Vem to postupně. Je zbytečné se bát, že nezvládneš vychovat děti, když se bojíš mužů. Na to máš čas, až otěhotníš. K odborné pomoc a asexuaiitě - pokud jsi v pohodě i bez vztahů a chlapů, tak to můžeš nechat tak, ale vzhledem k tomu, že jsi založila tuto diskuzi, konzultaci s odborníkem by byla na místě.
@Anonymní píše:
Tak já nevím jak zakladatelka, ale já si nepřipadám nějak nemocně. Jako že bych měla nějaký vážný psychický problém, prostě mě nikdy nebavilo lítaní za chlapama. Podvědomně se jich bojím, stydím se, randění mi nic moc neříká. Nedokážu si vůbec představit s tím jít k psychologovi. Vždyt by na mě koukal jak na blázna, proč tam jako lezu s takovou maličkostí. Navíc bych stejně nebyla schopná o tom s cizím člověkem mluvit.. -B
Malickost to urcite neni, partnersky vztah je mozna to nejdulezitejsi v zivote, kazdy normalni clovek ma potrebu se parovat(i treba jen kvuli sexu..). A tvuj pristip ti proste odebira jednu podstatnou soucast zivota. Navic k psychologovi chodi lidi s uplnyma blbostma, nemas co ztratit, kdyz to zkusis.
@Scarabeuss píše:
Ja taky nemam rad ty kecy, jak se tu vsude hned radi, ze psycholog, manzelska poradna. Pritom to vyresi zlomek problemu, protoze problem je proste v tom, ze se ti lidi k sobe nehodi nebo ze uz proste maj dobry casy za sebou.
Ale tady se jedna o nejaky vaznejsi psychicky problem a psycholog prip. dokonce psychiatr by byl na miste.
Omlouvam se, ale nemuzu souhlasit s psychiatrem, ten akorat predepise prasky a ty jen utlumi, nic neresi…a je treba si uvedomit, ze psycholog neni psychoterapeut.
@Anonymní píše:
Tak já nevím jak zakladatelka, ale já si nepřipadám nějak nemocně. Jako že bych měla nějaký vážný psychický problém, prostě mě nikdy nebavilo lítaní za chlapama. Podvědomně se jich bojím, stydím se, randění mi nic moc neříká. Nedokážu si vůbec představit s tím jít k psychologovi. Vždyt by na mě koukal jak na blázna, proč tam jako lezu s takovou maličkostí. Navíc bych stejně nebyla schopná o tom s cizím člověkem mluvit.. -B
No ale to neni malickost preci, to je docela podstatna cast zivota partnersky zivot. ![]()
Ja jen, ze jsem mivala stejny problem a to samo nikam nedejde… A rozhodne by na tebe nikdo jako na blazna nekoukal…
@KayaRepublic píše:
Omlouvam se, ale nemuzu souhlasit s psychiatrem, ten akorat predepise prasky a ty jen utlumi, nic neresi…a je treba si uvedomit, ze psycholog neni psychoterapeut.
Nektere problemy kecama nevyresis.
Jsou proste lidi, ktery maj v mozku nejaky problem s rovnovahou tech chemikalii, co to tam udrzujou „v chodu“.
Mne prijde mozne, ze je zena homosexualni, asexualni ci jinak odlisna, tudiz ji muzi nezajimaji, ale prijde mi dost silene se bat pulky lidstva a mit problem vest s nekym z te pulky normalni konverzaci. To uz mi prijde jako silne ovlivnujici kvalitu zivota a jako neco, co by stalo za to rozebrat s psychologem a trochu se pidit, proc to tak je. Vsak on psycholog jeste nikomu hlavu neukousnul, takovym rozhovorem neni co ztratit, jen ziskat.
Všem děkuji za názory, musím si to srovnat v hlavě
. @Bibi239 Asi máš pravdu, ale nejsem si jistá, jestli bych dokázala se otevřít cizímu člověku, byť psychologovi.
@Scarabeuss píše:
Nektere problemy kecama nevyresis.Jsou proste lidi, ktery maj v mozku nejaky problem s rovnovahou tech chemikalii, co to tam udrzujou „v chodu“.
No, to je ale minimum pripadu. Jsou treba deti, ktere od narozeni halucinuji, nebo existuje kategorie priznaku, ktera se nazyva endogenni deprese, a ktere se prisuzuje biochemicka pricina. Ale neuropsychiatrie vi, ze ma pred sebou jeste dlouhou cestu. A i tady je tezky vyvratit, ze u tech deti neslo o spatnou emocni situaci matky pri prenatalnim vyvoji a u endogennich depresi jakou roli treba mela vychova, i kdyz na prvni pohle vypada vsechno ok. To, ze babicka, mama i dcera trpi depresi nemusi mit souvislost s geny. Zajimavy jsou treba studie v pripade psychopatie. Soucasna teorie je, ze jde vzdy o souhru predispozice a vlivu prostredi. Stejne tak je treba dokazana propojenom priciny a nasledku v nekterych psychickych stavech… napr. kdyz budes zvedat koutky ust v usmev, tak brzy se zacne do tela vyplavovat stejny hormon, ktery se vyplavuje pri pocitech, pri kterych se smejeme a usmivame…Aby nedoslo k nedorozumeni, ja nerikam tak, ani tak, jen bych byla opatrna v tvrzeni, ze zkratka dotycny ma problem s rovnovahou chemikalii, a ze to je primarni pricina problemu.
@Anonymní píše:
jejda proč se tady pořád cpe odborná pomoc? Já mám stejný problém a jako žádnou odbornou pomoc vyhledávat nebudu. Už mě i napadlo jeslti nejsem na holky, ale zase třeba nějací herci ve filmu se mi vzhledově líbí, tak nevím. Radu bohužel nemám, jelikož sama nevím co s tím. Anonym prosím zachovat.
protože je to na odbornou pomoc tohle…
@Tunrida Tak s muži jsem v kontaktu, ale nic víc. Nevím jestli to pramení z dětství, nemyslím si. Ublížením myslím jak fyzicky tak i emocialne. Bojím se odevzdat někomu jinému. Touha je, ale navenek jsem vůči tomu sekla.