Bojíme se o své věci

847
24.8.05 17:30

Bojíme se o své věci

Ahojky,

mám téměř 2,5 letou dceru, která je nesmírně milé dítě, návštěvy o ní tvrdí, že je anděl. Je chytrá, mazaná (velmi) a živá (až moc) a k tomu všemu ve znamení berana - umíněná a tvrdohlavá. No prostě jako každé dítě ::)) Vždy jsem na ní byla pyšná (a na sebe jako mámu taky::)), že se s dětmi nepere a neubližuje jim, půjčovala jim hračky nebo si je snima vyměnovala a měla jsem radost, že už si s dětmi hezky vyhraje. ALE - nedávno začala mít panickou hrůzu z toho, že jí někdo vezme hračky, popřípadě jiné věci. Jakmile vidí, že někdo z dětí (i ty které zná) se jen přibližuje k naší zahradě, tak se s hysterickým řevem vrhá na pískoviště, bazének… a lehá si na hračky nebo je začne s brekem odnášet se slovy - nikdy nic nikomu nepučim. Poté děti vyhání ze zahrady, někdy i bije a úplně se klepe. Žádnou špatnou zkušenost ale nemá, protože jí nikdy nikdo nic nevzal. Ty hysterické záchvaty začaly ze dne na den a nezabírá na ní žádná metoda jak ji uklidnit. Vysvětlujeme, vysvětlujeme a zase vysvětlujeme, ale bez úspěchu. Neustále na to myslí a i před spaním někdy jen tak řekne - nebudu pučovat hračky, nikomu !

Ted se to začíná zhoršovat - na nákupu nechce, abychom platili (paní prodavačka nám bere peníze), tašky nemůžeme ani na sekundu odložit (co kdyby je někdo vzal), když nákup dáme do auta, tak se ztrhne řev (co kdyby je někdo z auta ukradl) a i když jí to vysvětlujeme, tak to nepomáhá (to že nám to z auta nikdo nemůže vzít, protože je to zamčené je k ničemu - začne brečet, že nám někdo ukradne i to auto a tak pořád dokola). Ted má novinku - chce si sundavat náušnice, když jdeme ven - co kdyby nám je nějaký zlobivý kluk chtěl vzít..... Děti v našem okolí už k nám radši nechodí, protože je to už nebaví (ani se jim nedivím, mě taky ne)

Jsem z toho zoufalá už to trvá skoro 2 měsíce a je to čím dál horší, nemůžeme nikam chodit, je to trauma pro ní a i pro nás a navíc se nám v září narodí druhý andílek a její možné reakce mě děsí.

Nevíte někdo co s tím a jak to může dlouho trvat ???

Díky Bubina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

143
24.8.05 17:45

Ahoj, právě jsem přečetla tvůj příspěvěk a musela jsem se smát! :D :D :D
Ale to jen proto že mi to hodně připomnělo mě samotnou v dětství :cry: Nevím teda ohledně těch hysterických záchvatů a vyhánění dětí, ale vím (i máma mi vyprávěla) že jsem byla až úzkostlivě opatrná na všechny své věci a tak jak některé děti prostě na pískovišti zapomněly klidně formičky nebo něco a druhý den o tom ani nevěděly, mě se to prostě NEMOHLO stát!!!!! :wink: A nedej bože když by mi někdo něco odnesl to bylo breku, prožívala jsem to děsně úzkostlivě! Hračky jsem půjčovala ale vždy s hrůzou, abych o ně náhodou nepřišla.Taky jsem na ně děsně dbala a asi nikdy nic nezničila.Byla jsem sice jedináček, ale v té době to ještě nebylo jasné že i zůstanu. Nevím jestli to může nějak souviset, ale já jsem taky Beran, podobné povahy. :?
Teď jsem zvědavá jak to bude řešit náš syn zda bude po mě :cry: a nebo typický chlap, kterému na tom zase tolik moc nesejde.
Bohužel radu jak to řešit zatím nemám, takže jsem ti asi neporadila.
Snad to zvládnou holky........

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1130
24.8.05 18:06

Ahoj,
nevím, co ti mám přesně poradit, jen mě napadla jedna věc, kde by si se mohla něco dozvědět a kde by ti mohli poradit - zkusila si se poradit s vaším pediatrem. On by určitě dokázal něco vymyslet a když ne on, tak by ti dokázal určitě doporučit třeba nějakého psychologa pro nejmenší.
Držím palečky, víc mě nenapadá. :(
papa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
143
24.8.05 18:19

No já jsem to tak hrozné neměla, spíš jsem byla jen opatrná víc úzkostlivá, ty máš teď s dcerkou asi peklo, ale možná se jedná jen o přechodné období. Na mě to rozhodně žádné následky nezanechalo, pozdějc jsem se normálně o věci dělila a měla radost z toho, že můžu se můžu o věci dělit. Tohle období bylo právě ve věku jak je tvoje holčička a asi tak do školky. Možná až bude v kolektivu dětí běžně, už jí to tak nepřijde a věci se urovnají na hranici normálu. Pokud to nezvládáš a nevíš už jak dál, tak bych asi taky požádala o pomoc dětského psychologa, tím nic nepokazíš.

Hodně štěstí!!!! :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
24.8.05 18:57

Ahoj Bubino,
já jsem se u toho zase až tak moc nesmála jako Betynka… :D

Myslím, že mám doma něco podobného - i když ne tak dokonale vypilovaného " jako Ty. Moje starší dcera (má 2 roky a 8 měsíců) teď taky prožívá období, kdy jí nesmíme brát hračky (my, natož její 1,5 letá sestra), oblečení a pod. Možná ještě horší to je, když si někdo půjčí hračku a pak jí chce hezky a vzorně vrátit. To se stalo s jejím 2- letým bratrancem. On jí chtěl dát auto, aby si s ním hrála a dcerka začala neskutečně hystericky vyvádět, že jsme se lekli, že jí nějak ublížil. Když jsme ale zjistili, že šlo jenom o hračku, tak mě trošku zamrazilo… V poslední době se to opravdu docela kupí…

A tak to opět přičítám jejímu období vzdoru a snažím se to (neúspěšně :( ) ignorovat (tedy poté, co jí vše vysvětlím). Asi to budeme muset nějakou dobu vydržet. Protože se nejedná jenom o tohle - taky začíná docela vyvádět, když udělám něco jinak než si to představuje - tedy musí to být naprosto puntíčkářsky přesně. Nedávno jsme „měly“ záchvat před spaním, protože chtěla zachumlat. Asi pět-x jsem ji zachumlala, ale ani jednou to nebylo tak, jak si to představovala a tak jsme absolvovaly „vystoupení“.......

Doporučuji pevné nervy a vydržet..... Taky uvítám rady...... :D
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
24.8.05 19:25

Jenom jsem ještě chtěla podotknout - dcerka je jinak hodná, milá, šikovná a v pohodě, takže „do společnosti“ chodíme. :lol: Ale ty občasné „záchvaty“ zase stojí za to.....
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
510
24.8.05 22:45

Ahoj,
docela mě dostalo, co jsem tu četla 8O
Nemyslím to ve zlém, ale spíš ten problém jsem ještě neslyšela.

Kdyby to potkalo mě, asi bych zapřemýšlela, jestli nemůže být v blízkém příbuzenstvu nebo okolí nějaký „starostlivý“ člověk, co jednou nebo pár větami dokáže dítěti zamotat hlavu. ¨Věty typu „když si hračky neuklidíš, ostatní ti jě ukradnou“ nebo „v noci tě odne¨sou čerti, když nebudeš poslouchat“ a podobně z duše nenávidím a od dětí své sestry vím, jaké to může mít na dětskou mysl vliv. S potěšením je jako nejlepší výchovnou metodu používala jedna příbuzná.........
V dětské hlavičce - zvláště té přemýšlivé - se tyto výhružky můžou přenést na daleko víc věcí..........a velmi špatně se pak odbourávají :evil:
No a pak mě ještě napadá - co třeba souvislost s druhým mimčem? V tom je expert zase moje babička (čekám taky druhé dítko), která starší Barunce (doufám, že tomu snad při těch pár povinných seancích nestihla porozumět) vykládá, že až se narodí Alenka, bude jí muset všechno půjčovat a taky, že na ni maminka nebude mít už čas :evil: :evil:

Barunce je teď 11m a Alča se narodí za 1/5 měsíce, tak snad mám šanci, že to nepochytila :)

Jinak bych asi vyhledala pomoc dětského psychologa - není to žádná ostuda a pár návštěv může pomoct vyřešit těžké situace. Často je problém úplně jinde, než ho hledáme (nebo se taky dozvíš, že je to běžné a nebudeš se tím trápit..........)

Hodně štěstí, Veronika

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
847
25.8.05 10:02

Ahoj,

to jsem ráda, že jsem některé z vás alespon pobavila :) Mě samotné to je už taky někdy k smíchu, ale samozřejmě to beru dost vážně. A taky se musíme mít pořád na pozoru - na parkovišti musím dát hlídači peníze za parkovné nenápadně, aby to náš andílek neviděl, prodavačky v Lidlu dali dceři zadarmo Kinder vajíčko (a to je co říct!) a prohlásily, že takle rychle snad v životě nekasírovaly. Nejlepší je to v knihovně, tam nám knížky půjčují zadarmo, což se jí moc líbí - ale nesmí vidět, že knihovnici dávám průkazku:)

Většina z vás mi radí navštívit psychologa, což asi udělám, problém je v tom, že jsme momentálně přes léto na chalupě a pak už budeme mít mimčo.
JInak musím podotknout, že jí nikdo z rodiny nestraší tím, že by jí někdo něco vzal a nikdo z rodiny podobné „záchvaty“ neměl. S druhým mimčem to asi nesouvisí - dcera se na sestřičku těší, hračky je ochotná (jak zatím tvrdí) půjčovat, dokonce je rozděluje na hračky pro větší děti a stranou dává ty pro mimi, které pečlivě hlídá…Spíš mám strach, že kromě rodiny se mimča nebude moct nikdo ani dotknout, jinak mu dá co proto…

No uvidíme....., ted jdu volat doktorce hledně toho psychologa a pak se určitě ozvu jak to dopadlo.

Tak ahoj Bubina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
25.8.05 10:56

No ja ta chcem trosku ukludnit, podla mna to vobec nie je hrozne, je len v takom obdobi, kedy si urcuje svoje teritorium, zacina si uvedomovat ja a svoje veci. Preziva to kazdy, niekto menej intenzivne, niekto viac. Moj synovec ma taketo obdobie hadam od roku a pol, mozno aj skor a este ho to uplne nepreslo, ale uz vidim, ze je to lepsie. Nasmu synovi nedovolil sa hrat ani s jednym jedinym malinkym autickom, ktore bolo jeho, ked sme boli u nich na navsteve (je od nasho syna starsi asi o 10 mesiacov). Teraz bude mat pomaly 2,5 roka a uz sa to pomaly lepsi, uz sa spolu aj trosku hraju. U tvojej dcery prislo toto obdobie trosku neskor, mozno je preto trosku intenzivnejsie. Neboj sa, ona z toho vyrastie :) Vacsinou sa deti naucia sa delit o veci az v skolke. Treba len vydrzat, myslim, ze zatial vobec nie je potrebna navsteva psychologa. Staci len laskavy pristup, vysvetlovania a vela trpezlivosti, co je vzdy treba pri malych detoch.

  • Nahlásit
  • Citovat
13
25.8.05 16:40

Ahoj,
tak jsem si to přečetla a chtěla bych ti taky napsat, že je to opravdu období uvědomování si vlastní osdobosti a hranic mezi tvojí holčičkou ostatním svěrem a asi to k tomu patří, taky si myslím, že je v téhle situaci taky velmi důležitá věc - pokud jsem to správně pochopila - bude mít nového sourozence- to je myslím pro takové dítě velmi velká změna - nebude ta „jediná“. musím říct, že já jsem přesně holčička, co se jí ve dvou a třičtvrtě roku narodil bratříček…když jsem to četla úplně tvojí holčičku chápu, jako bych to prožívala já. Má strach. Má strach o svůj svět ( ten svět který do teď měla se změní…)Chce vaši pozornost. Nejdůležitější je dávat jí najevo jak jí máte rádi a vysvětlovat a kdyby to bylo už moc tak dát pevné hranice, co už by neměla dělat - zní to divně, ale fakt to pomůže. Myslím, že dobrý psycholog by vám měl poradit něco podobného. Ostatně poradit se s psychologem není nic špatného, obzvlášť když vás to třeba uklidní…ovšem měl by být dobrý, kdyby se vám to nezdálo nemusíte ho poslouchat.
přeju moc lásky a trpělivosti.p

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama