Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bude zase někdy dobře?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.7.21 22:27
Asi bych ti doporučila vyhledat dobrého psychologa nebo psychoterapeuta. Nevím, proč si myslíš, že se všechno pokazilo. Každý konec je dobrý pro to lepší, co přijde po něm - to jsem si říkala já, když jsem se rozváděla. Chce to čas, než se člověk se ztrátou vyrovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.21 22:29
Takový pocit má skoro každý někdy ve svém životě. Od nás odešel můj partner před dvěma lety a jsem sama s malým synem, mám jen takového kamaráda s výhodami už delší dobu.. ale otec mého dítěte se o syna vůbec nezajímá, už dva roky ho neviděl, neplatí na nej, takže jsem na nej opravdu úplně sama. Buď rada ze si malou bývalý bere a vyuzij volno pro sebe 
nějak bude.
- Citovat
- Upravit
28.7.21 22:29
A proč nenechat věci volně plynout? Nelituj svých činů, jsi dospěla silná žena, a určitě mas v životě na víc než na nestabilní chlapi, podvodníky apod. 
Kdo nehledá, ten najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.21 22:32
Mám to podobně 
taky jsem od rozvodu sama a teď v léte, když jsou děti často pryč - u babiček, s tátou… Je to horší. Snažím se na to nemyslet, víc se venuju práci i přes cas, ale uvnitř prázdno. Nejsi v tom sama. Ale věřím, že bude líp. Časem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.21 22:32
@Lurin k terapeutce už chodím. Ale asi je to na delší dobu, aby to pomohlo…
- Citovat
- Upravit
28.7.21 22:35
Ja si myslim ze psychologa nepotrebujes, je to uplne normalni prubehi myslenky, ze clovek premysli, mne pomohlo, ze jsem si rekla ted to tak je a naucim se nejdriv zit sama se sebou a nyt tak stastna a spokojena, zacala jsem vic myslet na sebe a premyslet o svem zivote, samozrejme deti jsou priorita, mimochodem taky mel
V tehotenstvi jinou a dnes nechapu jak jsem to mohla odpustit, chlap by mel zenu v tehotenstvi chranit ne chodit jinam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.21 22:46
Zkus se naucit zit jen sama se sebou… ja byla opak, uzivala jsem si „sama“ s detma a chlapa jsem k zivotu nepotrebovala a nejak po nem netouzila… mam miliardu konicku, zajmu, pratel, neustale nekde sama nebo s detma trajdame a vzhledem k tomu, ze otec se o deti nezajima, jsem s nima temer 24/7,tak jsem se „byt sama“ nikdy nemela moznost citit – no a stalo se, po 7mi letech se objevil super borec (nabidek jsem za tech 7 let mela fakt nespocitane, od zajicku, co by mohli byt mymi detmi, az po zajistene 50tniky , ale jsem hodne vybirava 
)… ted jsme spolu 2 roky, 2 roky pohody, smichu, porozumeni… silni muzi maji radi silne zeny, kterych si vazi za jejich nezavislost a nadhled 
… uz jen to, ze pochybujes o svem jednani, je spatne. copak ty by jsi se sama sebe vazila, kdyby jsi tolerovala vedle sebe chlapa, ktery te takto podvadel? jen si vzpomen, jak se k tobe v poslednich mesicich souziti choval… drzim palce, at je lepe 
Příspěvek upraven 28.07.21 v 22:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.21 22:51
Mám úplně stejné pocity, taky jsem s dcerou sama a už 2 roky marně doufám, ze se někdo objeví. Minulý vztah nevydržel ani 2 měsíce, když bych ho už zpět nechtěla, taky si říkám jaké by to bylo kdybychom si věci vyříkali, on pochopil a třeba by to fungovalo…
Ono je na seznamování hrozná doba. Kde se má žena, byť atraktivní, mladá s malým dítětem seznámit? Na seznamku nejdu, stačilo. Nebudu s dcerou riskovat že natrefim na úchyla nebo stalkera. Nejhorší je, že ti chlapi ze začátku působí úplně jinak. Mírumilovně, pozorně, nekonfliktně..Pak jedna krizova situace a projevil se jako despota a hulvátský cholerik.
Je mi 32 a mám pocit, že jsem vše hezké taky už prožila a cítím prázdno, i když mám dceru, ten pocit partnerství a sdílení nenahradí nic.
Nechápu takové lidi co se rozejdou a hned do měsíce mají vztah nový. Já si opravdu vybírám koho si pustím do života a nechci brát jen tak nekoho abych nebyla sama.
Nejsi jediná s takovymi pocity
- Citovat
- Upravit
28.7.21 22:53
@Anonymní píše:
Mám úplně stejné pocity, taky jsem s dcerou sama a už 2 roky marně doufám, ze se někdo objeví. Minulý vztah nevydržel ani 2 měsíce, když bych ho už zpět nechtěla, taky si říkám jaké by to bylo kdybychom si věci vyříkali, on pochopil a třeba by to fungovalo…
no ja mam takovou teorii: chces-li poznat borce, jed s nim co nejdrive na dovolenou v mych letech (skoro 50) fakt neni cas ztracet cas a hlavne neslevit ze svych pozadavku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.21 23:08
@markytka3 píše:
no ja mam takovou teorii: chces-li poznat borce, jed s nim co nejdrive na dovolenou
Ja mam taky teorii-prožít s ním nějakou stresovou situaci, příp. sledovat jak funguje v domácnosti. To člověk nějak tak naběhne do svých kolejí a projeví se.
- Citovat
- Upravit
28.7.21 23:09
A bývalý manžel je sám? Vím, že se nemá dvakrát vstoupit do stejné řeky - ale co když jste oba udělali chyby, které dnes vidíte, umíte je pojmenovat, vyřešit a jít spolu dál? Přeci jenom je to otec dcery. Máte spoustu společných zážitků. A možná i šanci spolu fungovat lépe, než s někým budovat vztah úplně od začátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.21 23:10
On je taky terapeut a terapeut. Každopádně bys měla mít pocit už teď, že ti to nějak pomáhá, pokud ne, zkusila bych někoho jiného. To, co popisuješ, že si neumíš představit, že budeš šťastná, je nějaký setrvalý, dlouhodobý stav nebo to prostě jen na tebe teď sedlo? Pokud to druhé, tak věřím, že to zase brzy odezní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.21 23:11
@Anonymní píše:
Ja mam taky teorii-prožít s ním nějakou stresovou situaci, příp. sledovat jak funguje v domácnosti. To člověk nějak tak naběhne do svých kolejí a projeví se.
vsak to dovolena je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Hezký večer, asi bych potřebovala povzbudit… Byla jsem s manželem asi 12 let, vzali jsme se, máme krásnou dceru. K dceři se vždy choval hezky, stará se, ale asi 2 roky po narození jsem zjistla, že mě podvádí s bývalou kolegyní, asi už od mého těhotenství. Ke mně se už ke konci moc dobře nechoval, doma hrozná atmosféra. Když jsem pak někoho potkala, dostala jsem odvahu to rozseknout a zažádat o rozvod. Což on ocenil, že jsem to vyřešila za něj. S přítelem jsem chodila, pak jsme spolu začali i bydlet, nejdřív to bylo super, ale z mé strany to přestalo fungovat a on by nejradši založil rodinu a já se na to s ním necítila. Některé věci v jeho názorech, povaze a chování mi nevyhovovaly atd. Tak jsem se s ním po dlouhém rozmýšlení rozešla asi po roce a půl. A tak jsem teď sama. Mám stabilní práci, fajn kolegy, pár dobrých kamarádek. Ale je to těžké, když už mám dceru pár dní v kuse, tak uz jsem z toho unavená, když je u táty, tak se mi zase strašně stejská. Když mam nějaký program, tak je to fajn, ale kamarádky mají rodinu a partnery a taky ne vždy čas, když mám volno a když jsem sama, tak to na mě padá. Je mi smutno. Přemýšlím, co by se stalo kdybych nezažádala o ten rozvod, jestli by se to ještě nějak nespravilo… Je mi líto, že nemám partnera a zároveň si teď vůbec nedovedu představit nějakého hledat. Nebo se vůbec do něčeho pouštět. Nechci už dceru s nikým seznamovat. Zároveň je mi líto, že už nebudu mít další děti. Do toho se děsím toho, jestli si pořídí někdy novou rodinu exmanžel. Jestli se pak bude i tak starat o dceru… Prostě mi přijde, že už se všechno pokazilo a nedovedu si představit, že budu zas někdy šťastná. Měli jste taky někdy takový pocit?