Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Bydlíte některá na samotě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.9.16 09:05
To by mě zabilo. 
Těžko říct, jestli si zvykneš, někdo si zvykne, někdo ne. Samotář si to užívá, ale jinej ne. já bych teda něco takového manželovi asi otřískávala o hlavu často, to je sobecké a těžko říct, jestli to časem ustojíte.
Já se přestěhovala na malou ves za manželem a řekla bych, že to byla životní chyba, nesnáším vesnice 
Život trávíš v autě, dojíždíš za prací, větší nákupy, lékárna, kroužky, školy, zábava a i za kamarádkama. Nutnost jsou dvě auta a řidičák.
Jsou tu jen hasiči a fotbalisti a nejoblíbenější zábava je hospoda, nic pro mě, nevyhovuje mi sociální složení obyvatel 
.
Pro mě by byl ideál okraj menšího města…
Děti časem potřebují jiné děti (pokud nejsou úplní introverti), nejen ve školce, ale chtějí si hrát i odpoledne, o víkendech. My tu naštěstí máme okolo v bytovce pár dětí, neustále se sdružují tady, nebo na místním hřišti.
tady ta naše vesnice má i své výhody - bezpečnost, malá kriminalita, všichni se znají a místní důchodci jsou na stráži nemusíš se bát pustit děti samotné na hřiště, děti chodí samy do školy(je tu ale jen první stupeň). Příroda okolo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:35
Pokud ti to z objektivních důvodů nevyhovuje, tak si nezvykneš.
Já jsem občas donucena strávit tak týden v městysu, kde ale není ani hospoda, jen nějaký obchod.
Prakticky nikoho tam neznám, tak jsem skoro jako na samotě.
Beru tam tucet knížek a protože čtu ráda, nevadí mi ten týden.
Ale kdykoli je něco potřeba a já zjistím, jak je vše nedostupné a nejbližší město je prostě jen město s desítkami tisíc obyvatel, kde jsou možnosti omezenější, než ve stotisícových městech, tak mi tečou nervy.
Já to prostě nenávidím, nezvykla bych si.
A víš co je nejhorší, já jsem dospělý a celkem introvertní člověk, ale dětství jsem strávila někde, kde to nebylo úplně 24 hodin denně dostupné a za kamarády jsem musela já.
Jako dospělý to snesu, se skřípáním zubů, ale snesu.
Jako dítě jsem to nenáviděla. A vím jistě, že všichni spolužáci, kteří bydleli na vesnicích to nenáviděli taky, natož nějaké samoty. Kvůli kontaktům s vrstevníky. Vždy museli být do šesti doma, protože jel poslední autobus. Takže vlastně nemohli nikam, vůbec nikam. Takže nějaké začlenění do kolektivu třeba na střední prostě neproběhlo. No hrůza.
Ale co mě u tebe vyděsilo nejvíc, to je rozhodnutí tvého manžela bez tebe. To je neuvěřitelně sebestředný hajzl.
Co mě ale překvapilo, že ses s ním odstěhovala. Já bych se prostě neodstěhovala, nechápu proč? Na bydlení se musí lidé shodnout a ne že mě někdo postaví do situace, že na to ani nemůžu nic říct.
Jeho jednání je neuvěřitelné, ale ve světle toho, že ses po hádce dala ukecat to vlastně chápu.
Jsi neuvěřitelně b… a on s tebou plánovaně manipuluje. Houby překvapit. Donutit a s rozmyslem. Promiň, ale slušně to ani nešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 10:06
Mám trochu jiný úhel pohledu. Vyrůstala jsem na samotě, na hájence. Nejbližší vesnička byla od nás asi 1,5 km a vůbec nic tam nebylo. Jen taková chatková oblast. Do školy jsem to měla asi 4 km, škola byla taky na menší vesničce. Větší město jsme měli 25 km, ale spoje téměř žádné, jen s přestupem. V tý době jsme měli auto, ale moc jsme nikam nejezdili.. Občas mě to mrzelo, že nemůžu s kamarádkami po škole ven. Hlavně pak, když jsem byla starší. Ale zas na druhou stranu jsem si věčně užívala lesu a zvířat, tak mi to ani tak nevadilo:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 16:10
Bydlíme na samotě třetím rokem a jsem tady šťastná. Předtím jsme bydleli v Praze. My jsme na samotu vyloženě chtěli, protože máme koně, ale současně aby jsme to měli blízko do Prahy. Ale je fakt, že máme každý svoje auto a já jsem hodně vyježděná, bez auta by to nešlo. Školku a základní školu máme ve vedlejší vesnici, autem 2 minuty, pěšky 15 minut. Do většího města do obchodů to mám 10 minut a do Prahy 45 km. Do města bych už se vrátit nechtěla, je tady klid, louky, lesy, krásná příroda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
redbulka
24.9.16 19:08
@Sany80s „Jsi neuvěřitelně b… a on s tebou plánovaně manipuluje“ - přesně tohle jsem si po přečtení říkala taky.Krom manipulátora ještě lhář sobec a chová se jak chameleon. Tohle udělat chlap mě, tak už dávno nejsme spolu. Jenže…když má ona jeho ráda, když ho miluje, navíc to mládí s naivitou dohromady…tak to bohužel právě v tom čase takto řešit nejde, člověk sek tomu postaví podstatně schovívavěji, než my to tady vidíme, jelikož nejsme zamilované do jejího chlapa. 
- Citovat
- Upravit
redbulka
24.9.16 19:10
@Online píše:
Mám trochu jiný úhel pohledu. Vyrůstala jsem na samotě, na hájence. Nejbližší vesnička byla od nás asi 1,5 km a vůbec nic tam nebylo. Jen taková chatková oblast. Do školy jsem to měla asi 4 km, škola byla taky na menší vesničce. Větší město jsme měli 25 km, ale spoje téměř žádné, jen s přestupem. V tý době jsme měli auto, ale moc jsme nikam nejezdili.. Občas mě to mrzelo, že nemůžu s kamarádkami po škole ven. Hlavně pak, když jsem byla starší. Ale zas na druhou stranu jsem si věčně užívala lesu a zvířat, tak mi to ani tak nevadilo:)
hm, to je pěkné, a jak vlastně žiješ dnes a kde? A co třebaa nákupy, když jste moc nejezdili nebo jste to vykrývali hodně z vl. zásob a zahrady?
- Citovat
- Upravit
24.9.16 19:17
@redbulka dnes už bydlíme normálně ve vesnici, kousek od města. Na SŠ jsem bydlela na internátu ve městě.. na nákupy jsme jezdili tak jednou za týden do většího města, a pro pečivo do vesnice každý den nebo ob den, tam byla jednota. Maso jsme měli vlastní z prasat, slepic, králíků a tak:) zeleninu a ovoce na zahrádce.. Moc jsme si vyskakovat nemohli, ale základní věci jsme měli. Fakt se mi tam líbilo, ale mrzelo mě, že tam nejsou nikde děti. Hodně času jsem trávila v lese, tam jsme si se sourozenci stavěli bungry a domečky pro trpaslíky a tak. Teď bych tam ráda jezdila na prázdniny, jako na chalupu, ale bydlet bych tam nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 19:21
@beručka píše:
Ahoj, ja na samote ziju uz rok. Deti nemam ale planuji jeziju tu ze psem a s pritelem,auto nemame ( ja nemam ridicak a pritel zakaz rizeni) spoje katastrofa a daleko do vesnice.Zvykla sem si ale rychle je tu klid, zadne auta ani lidi. Kamaradky zamnou jezdi a do kramu jezdim jednou tydne vzdy s nekym. Zvyknes si neboj holky mi to zavidi ty co sou s mesta jaky tu mam klid. Trochu se bojim jak budu resit situaci s ditetem ale ono se to podda…
No obávám se, že s dítětem už to bydlení tak idylicky vidět nebudeš, asi bych na tom autě zapracovala. Jak se dopravujete do práce, když tam nic nejezdí a auto nemáte?
Zakl. chápu tě a postoj tvého muže se mi zdá dost sobecký. Neumím si představit, že by mě chlap takto postavil před hotovou věc 
Osobně si život na samotě představit neumím, leda tak občasné víkendy, to zas jo Ale pokud nejsi vyloženě introvert, je jasné, že ti chybí kontakt s vrstevníky a taky různé služby. Navíc jak porostou děti, je hodně komplikované řešit logistiku, neustálé ježdění sem a tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 20:03
@Fazulina @káťa pravda je, že pro dítě je to v tomhle směru komplikace. I pro rodiče, protože musí fungovat jako odvoz/dovoz, ale s autem se to zvládnout dá. Zase má kolem sebe dítě přírodu a čerstvý vzduch, to není málo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
redbulka
24.9.16 20:22
Musíš řídit. Opravdu, překonej se, trénuj. Neskutečně tě to osvobodí. Pojedeš kdykoliv kamkoliv. Podle psaní jde vidět, že občasný ruch a lidi k životu potřebuješ. I když kamarádky přijedou, je to asi pro tebe málo. Potřebuješ víc kontaktu. Proto na tebe padají depresivní nálady. Chce to, abys taky mohla za kamarádkma vyrazit. Nebo jen tak pocourat po městě. Už jen ta změna, že na chvíli vypadneš z domova, je příjemná. Jakmile budeš mobilní, po rušném dnu ve městě si budeš klidu na samotě vážit mnohem víc. Řízení zdar, držím všechny palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 22:26
@pe-terka pocitam ze si udelam ridicak 
ikdyz se mi do toho vubec nechce. A pritel ten zakaz nema na furt. Oba dva do prace mame odvozy. A nakupy a podobne veci resim pres kamaradka. A kdyz je potreba neco nutne tak do vesnice to mam 10-15 min chuzi tak jdu pesky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.16 08:51
@beručka píše:
@pe-terka pocitam ze si udelam ridicak
Jasně, tak bez děcka to takhle provozovat lze, i když komfort nic moc…Řidičák si udělej (chápu, že se ti nechce , ale do budoucna to vidím jako nezbytné). A at se zadaří i to mimčo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.16 10:03
@pe-terka Dekuji moc nase cesta bude delsi. Jdem 13.12 na prvni konzultaci k Apolinarovi ( normalni cestou to nejde). Ja vim ten ridicak si udelam ale nechce se mi nechce ( spis se bojim abych ho udelala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.16 14:32
@Anonymní píše:
Ahojky holky zajímá mě zda bydlíte taky některá na samotě v baráčku. Mám ročního prcka, chlapa a před půl rokem jsme se přestěhovali sem. Já nejdřív nechtěla jsem spíš na město. Kam jsem potřebovala jsem si došla s kočárem, kamarádky jsem měla blízko, každý den procházky..A ted kde nic tu nic. krám až ve městě, nedá se pořádně ani kam jít s kočárem a na mě posledních pár dní padá depka jak přežiji zimu. Řidičák mám krátce a nejsem ani rozježděná abych si troufla do města sama s prckem. Chlap je každý den až do večera pryč auto jen jedno a já jsem každý den sama doma :/ Spíš jsem se chtěla vykecat a zeptat se zda to máte některá taky tak stejně a jestli si zvyknu. Věděla jsem že to přijde že se mi bude stýskat po tom městě a ruchu.:( Můj chlap je hrozně hodný jsem štastná že ho mám ale když mu řeknu že jsem tu pořád sama a je mi někdy smutno řekne že ho to mrzí ale že musí pracovat bud v práci nebo kolem baráku. Je mi z toho nějak smutno spíš jsem se potřebovala vykecat. Kamarádky za mnou jezdí ale spousta z nich nemá řídičák a spoje jsou tady katastrofální. Máte to některá taky tak?
Naprosto te chapu, je nutny si to zazit, aby clovek mohl posoudit… ja bydlela na samote chvili, bylo to docasny, a malem mi tam hrablo. Jediny, co me drzelo nad vodou, ze to neni naporad, bylo to v ramci stehovani do radovyho domku- nez se dozaridi. Pak, se prestehovali do malyho mesta blizko vetsiho mesta, ale porad to neni ono. Nezvykla jsem si. Jedina vec, co radim- ZAPRACUJ NA TOM RIZENI AUTA. Je to fakt jedina moznost, aby jsi byla spokojena. Budes pak svym panem, zajedes si kam chces, a bude ti lip. Mne to velmi pomohlo. Byla jsem taky zacatecnik v rizeni, tak tuto situaci znam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
