Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak pokud to opravdu řešíš každou chvíli, tak ho to asi opravdu už nebaví.. a nevím, proč mu to hned voláš, mohla sis nejdřív udělat test a ne mu hned hlásit, že máš chvíli zpoždění ![]()
@Anonymní píše:
Maminky,
asi se potřebuju vypsat, mám několikaletý dlouhodobý vztah, který je jako na houpačce. Je nám něco přes dvacet. Jsou dny, kdy se cítím úžasně (vaří, pomáhá mi doma, vozí mi květiny, chodíme na výstavy) a dny, kdy mám pocit, že mi vůbec nerozumí a jsme úplně odlišní (často mi něco vyčítá). Hlavně mám strach toho, že to není takový ten tatínkovský typ. O dětech moc hezky nemluví, ale to ani já moc ne, ještě se na to necítím. Když vidí něco s miminkovskou tematikou, má blbé narážky. Říká, že dítě jednou chce, ale tak ve 30.
No a k věci, mám nepravidelnou menstruaci i přes braní prášků a včera jsem příteli volala, že jsem to ještě nedostala a on na mě vybekl, že to už je tady zase, at si udelám test, že to řeším každých 5 měsíců a že už ho to nebaví.
Což chcete slyšet, žejo. Takže uvnitř si říkám, jestli si třeba nezasloužím někoho, kdo by v téhle situaci reagoval jinak a trochu jemněji. Jaký máte názor vy? Třeba byl jen ve špatné náladě.. netuším
Evidentně dítě opravdu nechce.
Jste oba hoooodně mladí.
Ale on je od Tebe tak 15 let mentálně co se rodiny týká, to nedáte ![]()
Že by se chránil on? Měl by klid. To by nešlo? Máš si nechat kvůli tomu, aby měl on pohodlicko, vyriznout všechny orgány, které jsou potřebné pro početí?
Já poprvé otěhotněla v čerstvých 21 letech a manžel reagoval ještě mnohem hůř
Vůbec jsme to nečekali, ale bylo jasné, že jsem těhotná už dlouho před tím, než jsme si udělala test. Stejně s pozitivním testem strašně nadával a já se rozeběhla do ložnice, padla do postele a řvala do polštáře
Abych to zkrátila, miminko jsme si nechali a manžel je nejlepší táta pod sluncem. Děti jsou pro něj na prvním místě, od začátku pomáhal a na 100 % se dokázal o děti postarat. První reakce nic nedokazuje
![]()
@Anonymní píše:ahojky tak já kdy sme byli s přítelem jen my dva tak nedriv ják si spolu uděláme rodinu a pak ze ne ze ani náhodou ze mít mimo teď nechce až za x let a ze budem používat ochranu…alr v té době sme měli za sebou i par nechranenych styku a jednou z hecu neveríla sem tomu áe udelála sem si test hned dvě čárky a teď sem nevěděla co mam dělat nakonec sem byla stastna a čekala sem na jeho reakci ta byla taková ze mi nevěří ať si udelam test před nim okamzite dve čárky usmál se na me a bezeslov odešel pak se me zeptal kdy se objednam na potrat a já mu řekla ze si to chci nechat tak už neřekl a ani se nějak potom nebavil po par týdnech se přiznal ze byl v
Maminky,
asi se potřebuju vypsat, mám několikaletý dlouhodobý vztah, který je jako na houpačce. Je nám něco přes dvacet. Jsou dny, kdy se cítím úžasně (vaří, pomáhá mi doma, vozí mi květiny, chodíme na výstavy) a dny, kdy mám pocit, že mi vůbec nerozumí a jsme úplně odlišní (často mi něco vyčítá). Hlavně mám strach toho, že to není takový ten tatínkovský typ. O dětech moc hezky nemluví, ale to ani já moc ne, ještě se na to necítím. Když vidí něco s miminkovskou tematikou, má blbé narážky. Říká, že dítě jednou chce, ale tak ve 30.
No a k věci, mám nepravidelnou menstruaci i přes braní prášků a včera jsem příteli volala, že jsem to ještě nedostala a on na mě vybekl, že to už je tady zase, at si udelám test, že to řeším každých 5 měsíců a že už ho to nebaví.
Což chcete slyšet, žejo. Takže uvnitř si říkám, jestli si třeba nezasloužím někoho, kdo by v téhle situaci reagoval jinak a trochu jemněji. Jaký máte názor vy? Třeba byl jen ve špatné náladě.. netuším
Me nic neříkal ani kočárek natož boticky nebo oblecky všechno to na me dolehlo až po porodu teď silim když vidím vecicky atd a ten strach a to mateřství až po porodu do ty doby ani tuk ani mi nepripadalo ze sem budoucí mama
@Anny812 píše:
ahojky tak já kdy sme byli s přítelem jen my dva tak nedriv ják si spolu uděláme rodinu a pak ze ne ze ani náhodou ze mít mimo teď nechce až za x let a ze budem používat ochranu…alr v té době sme měli za sebou i par nechranenych styku a jednou z hecu neveríla sem tomu áe udelála sem si test hned dvě čárky a teď sem nevěděla co mam dělat nakonec sem byla stastna a čekala sem na jeho reakci ta byla taková ze mi nevěří ať si udelam test před nim okamzite dve čárky usmál se na me a bezeslov odešel pak se me zeptal kdy se objednam na potrat a já mu řekla ze si to chci nechat tak už neřekl a ani se nějak potom nebavil po par týdnech se přiznal ze byl v
Soku a kdybych mu na ten potrat přistoupila zabil by me no a pak už me jen rozmazloval a i když se bal těšil se malýmu sou skoro dva měsíce a miluje ho je to jeho taty mala zelvicka
No to abys dávala velký pozor na to, abys šlapala podle něj, nebo tě zabije. No to musí být bezva život. ![]()
@Anonymní píše:
Maminky,
asi se potřebuju vypsat, mám několikaletý dlouhodobý vztah, který je jako na houpačce. Je nám něco přes dvacet. Jsou dny, kdy se cítím úžasně (vaří, pomáhá mi doma, vozí mi květiny, chodíme na výstavy) a dny, kdy mám pocit, že mi vůbec nerozumí a jsme úplně odlišní (často mi něco vyčítá). Hlavně mám strach toho, že to není takový ten tatínkovský typ. O dětech moc hezky nemluví, ale to ani já moc ne, ještě se na to necítím. Když vidí něco s miminkovskou tematikou, má blbé narážky. Říká, že dítě jednou chce, ale tak ve 30.
No a k věci, mám nepravidelnou menstruaci i přes braní prášků a včera jsem příteli volala, že jsem to ještě nedostala a on na mě vybekl, že to už je tady zase, at si udelám test, že to řeším každých 5 měsíců a že už ho to nebaví.
Což chcete slyšet, žejo. Takže uvnitř si říkám, jestli si třeba nezasloužím někoho, kdo by v téhle situaci reagoval jinak a trochu jemněji. Jaký máte názor vy? Třeba byl jen ve špatné náladě.. netuším
Proč mu proboha VOLÁŠ, abys mu sdělila, žes to ještě nedostala? To se nepotkáte doma, kde mu to můžeš říct? A nemůžeš si udělat test před tím, než budeš hlásit problematickou situaci? Jakou reakci od něj vlastně čekáš, když mu zavoláš, že máš zpoždění?
Maminky,
asi se potřebuju vypsat, mám několikaletý dlouhodobý vztah, který je jako na houpačce. Je nám něco přes dvacet. Jsou dny, kdy se cítím úžasně (vaří, pomáhá mi doma, vozí mi květiny, chodíme na výstavy) a dny, kdy mám pocit, že mi vůbec nerozumí a jsme úplně odlišní (často mi něco vyčítá). Hlavně mám strach toho, že to není takový ten tatínkovský typ. O dětech moc hezky nemluví, ale to ani já moc ne, ještě se na to necítím. Když vidí něco s miminkovskou tematikou, má blbé narážky. Říká, že dítě jednou chce, ale tak ve 30.
No a k věci, mám nepravidelnou menstruaci i přes braní prášků a včera jsem příteli volala, že jsem to ještě nedostala a on na mě vybekl, že to už je tady zase, at si udelám test, že to řeším každých 5 měsíců a že už ho to nebaví.
Což chcete slyšet, žejo. Takže uvnitř si říkám, jestli si třeba nezasloužím někoho, kdo by v téhle situaci reagoval jinak a trochu jemněji. Jaký máte názor vy? Třeba byl jen ve špatné náladě.. netuším