Ahoj, asi se potřebuju jen tak vypovídat. Jsem ve 38tt a mám špatné nálady. Zdá se mi, že nic moc nezvládám a chlap mě štve.
Kvůli komplikacím jsem dostala nabídku na císařský řez, s čímž jsem nepočítala, dr mě na jednu stranu nechají rodit přirozeně, ale s takovými a makovými (velkými) riziky, navíc by porod byl náročnější (dvě děti už jsem porodila normálně). Císař by byl asi klidnější, ale já se ho prostě bojím, snažím se hlavu nastavit, že to přeci bude dobrý. Jenže já si chtěla miminko pomazlit a „očuchat“ a přijde mi nefér, že já ho nosím a porodím a dostane ho chlap a já si ho pomazlím až potom.
Navíc chlap se mnou moc nemluví, mě prostě na konci vše bolí a jeho nervozitu si vybíjí na mě neustálým rýpáním a že on by se operace nebál, přitom vím, jaký byl bolestínek, když byl na zákroku, tak byl jak malej. Doma se snažím dělat co můžu, mám pocit, že mi nepomáhají. Na všechno má chytrou odpověď, ale co si neudělám a nezařídím, to není. Prostě depka
Cítím se tak nějak neschopná, že všechny jiné to zvládají levou zadní a já bych nejraději bulela do polštáře.
Dneska už je ten císař jiný. Budeš uspaná jenom od pasu dolů a při vědomí. Takže první si miminko poňuhňáš ty někde jde i to že to dítě matka aktivně sama z toho břicha vytahuje.
Ahoj, asi se potřebuju jen tak vypovídat. Jsem ve 38tt a mám špatné nálady. Zdá se mi, že nic moc nezvládám a chlap mě štve.
Kvůli komplikacím jsem dostala nabídku na císařský řez, s čímž jsem nepočítala, dr mě na jednu stranu nechají rodit přirozeně, ale s takovými a makovými (velkými) riziky, navíc by porod byl náročnější (dvě děti už jsem porodila normálně). Císař by byl asi klidnější, ale já se ho prostě bojím, snažím se hlavu nastavit, že to přeci bude dobrý. Jenže já si chtěla miminko pomazlit a „očuchat“ a přijde mi nefér, že já ho nosím a porodím a dostane ho chlap a já si ho pomazlím až potom.
Navíc chlap se mnou moc nemluví, mě prostě na konci vše bolí a jeho nervozitu si vybíjí na mě neustálým rýpáním a že on by se operace nebál, přitom vím, jaký byl bolestínek, když byl na zákroku, tak byl jak malej. Doma se snažím dělat co můžu, mám pocit, že mi nepomáhají. Na všechno má chytrou odpověď, ale co si neudělám a nezařídím, to není. Prostě depka
Cítím se tak nějak neschopná, že všechny jiné to zvládají levou zadní a já bych nejraději bulela do polštáře.