Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Šmoulice píše: Více
Já to znám od druhorozené, takže přesně opačná logika. Byla odmalička zvyklá, že si musí své místo vybojovat nad bráchou, a měla tendence to aplikovat i na cizí děti. Ale tedy tak kolem roku věku, tak to jsem fakt dělala bachaře a stála nad ní téměř nonstop. Během pár týdnů jí to pak pustilo. Takže teorie o jedináčkovi je fakt podivná ![]()
@unuděná píše: Více
Poslední dobou je teorií o jedináčcích čímdál víc. ![]()
@herinkoj chápeš vůbec, že tuto strategii ji naučila vlastní matka? Dítě si zafixovalo, že se může chovat jakkoli.
@herinkoj píše: Více
Ne, v takovém množství nemám co respektovat ani přes rodičovskou korekci, to už mi akorát poleze na nervy. Když jsem chodila se sestrou, byla velice kontaktní a „vlezla“, také jsem korigovala, aby to neobtěžovalo. V pořádku, ať nechodí, ostatní budou mít klid.
@Šmoulice píše: Více
Přitom nejvíc dělá prostě povaha a každý jsme nějaký, jak dnes řekl muž, já jsem permanentně připravená být nás*ana ![]()
@herinkoj jo a když byla dcera malá, jednu takovou pidi agresorku jsme pravidelně potkávaly v rodinném centru, nakonec jsme tam musely přestat chodit my. Ona totiž domluva někdy nestačí a ne, člověk pak skutečně neocení, že matka dítěti desetkrát za hodinu řekne, že tohle se nedělá, když nezasáhne adekvátně.
Mám jedináčka a nikdy tedy na ostatní děti nebyla agresivní na ostatní děti nějaké incidenty byly okolo čerstvých dvou let - řešeno čapnout a jít ![]()
Myslímsi že agresivní chování spíše než o jedináčkovi je dané povahou a socializací případně nesocializací…
@ludmilaadamkova u nás to je fakt povaha. Myslím ze jsem dost důsledná matka, ale zároveň jsme hodně láskyplná rodina, za mě ve většině veci je s nami všechno v pořádku. Syn se od malička vídá na denní bázi s dětmi všech věkových kategorií, takže i když je jedinacek, tak socializaci má dostatečnou. A stejně od malinka řešíme takového náhodné výbuchy. Je to obrovský paličák a vztekloun, já fakt nemám problem s nim odejít, když se chová špatně, nebo ho potrestat jinak. Ale teď má 3,5 roku a rozhodne to není vyřešené.
Fakt se s tím těžko žije, kor když člověk nonstop mysli na to, jak synovi chování ovlivňuje všechny v našem okolí.
@Lily-of-the-valley píše: Více
Já to chápu… že je to i povahou. Jen ti chci říct že ono je to těžké i pro ty agresory. My máem ve košlce hočičku co je taková lehce agresivní a hlavně furt řve a má se vším problém děti ji nemají rády. Až mi to přijde jako všichni proti ní. Není zvaná na oslavy nemá kamarády. Učitelka s tím pracuje ale je to těžké.
@ludmilaadamkova je to tak. Já se nejvíc bojím toho, ze si s sebou ponese nálepku i do školy. Ačkoliv to je jinak hodný, milující dítě.
@Bytsamsebou píše: Více
Tak v okolí to je přesně naopak. Jedináčci nejsou zvyklí se s nikým o nic rvát, konflikty řeší spíš domluvou, tak jak mají odpozorováno od rodičů. Zatímco sourozenci se spolu mydlí často, hračky si berou vzájemně pořád a vyhrává ten s fyzickou převahou. Takže to pak aplikují i mezi jinými dětmi, logicky. Starší děti často začnou zlobit, když se jim narodí sourozenec a musí najednou soupeřit o pozornost. Mladší děti co si neurvou to nemají. ![]()
@Serpentini píše: Více
Já vidím kolem všechny možnosti. U sourozenců tu rivalitu chápu.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat