Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, v první řadě bych poprosila, aby jste si na mě nedělali unáhlený závěr. V září mi bude 17 let. Mám přítele, kterému je 28, má byt a velmi dobře finančně hodnocenou práci. Sám již má jedno miminko z předchozího vztahu, který se bohužel pro miminko rozpadl. Už zhruba půl roku cítím hrozné “volání přírody” po miminku. Vím co všechno to obnáší, starám se o přítelovu dcerku, když ji má u sebe. Vím, že bych musela mít ve škole individuální plán a skrz to, že studuji na gymnázium bych to měla ještě těžší. Taky vím, že je s tím spojeno mnoho starostí a “problémů”. Vím, že bych v noci musela xy vstávat, abych nakojila/nakrmila. Chtěla jsem se tedy zeptat na vaše názory. A také na to, jak o tom říct příteli. Sám mi říkal, že by to chtěl ještě zažít (miminko).
Děkuji za každou slušnou reakci. ![]()
Neříkám je to sice brzo ale když se o to malé budeš umět postarat tak by problém být neměl. Co na to tvoje rodiče? Jen si říkám aby ti to s ním vydrželo aby jsi pak na vše nebyla sama. Hlavně se ve všem nespoléhej na přítele. Neříkám bude to jeho dítě ať ti taky pomáhá
Nepsala jsi tu už včera? Pochybuju totiž, že je tolik dítě chtivých sedmnáctek.
@Znamte13 Myslím že zatím postačí když si zkusíš péči o jeho miminko…
@Znamte13 píše:
Ahoj, v první řadě bych poprosila, aby jste si na mě nedělali unáhlený závěr. V září mi bude 17 let. Mám přítele, kterému je 28, má byt a velmi dobře finančně hodnocenou práci. Sám již má jedno miminko z předchozího vztahu, který se bohužel pro miminko rozpadl. Už zhruba půl roku cítím hrozné “volání přírody” po miminku. Vím co všechno to obnáší, starám se o přítelovu dcerku, když ji má u sebe. Vím, že bych musela mít ve škole individuální plán a skrz to, že studuji na gymnázium bych to měla ještě těžší. Taky vím, že je s tím spojeno mnoho starostí a “problémů”. Vím, že bych v noci musela xy vstávat, abych nakojila/nakrmila. Chtěla jsem se tedy zeptat na vaše názory. A také na to, jak o tom říct příteli. Sám mi říkal, že by to chtěl ještě zažít (miminko).Děkuji za každou slušnou reakci.
Sedim si na rukach. Procti si tuto diskuzi. https://www.emimino.cz/…inka-399428/
Počkala bych po maturitě, tu máš za dva roky? To vydržíš. Zatím se starej o přítelovu dceru. Případně můžeš hlídat více dětí, dělat jim chůvu. Po gymnáziu teda by to chtělo vysokou ať máš nějakou odbornost, ale alespoń tu maturitu si udělej ![]()
@Eka3 Já jsem o to s rodiči ještě nemluvila, ale naznačovala jsem jim to a jen mi řekli, že mě podpoří ve všem. Samozřejmě neříkám, že náš vztah je na celý život, ale vidím, jak se přítel stará o svoji dceru z minulého vztahu a to ten vztah skončil velmi špatně. Takže vidím, že to svoje dítě miluje a stará se i když to skončilo.
Příspěvek upraven 24.07.20 v 10:53
@Znamte13 píše:
Ahoj, v první řadě bych poprosila, aby jste si na mě nedělali unáhlený závěr. V září mi bude 17 let. Mám přítele, kterému je 28, má byt a velmi dobře finančně hodnocenou práci. Sám již má jedno miminko z předchozího vztahu, který se bohužel pro miminko rozpadl. Už zhruba půl roku cítím hrozné “volání přírody” po miminku. Vím co všechno to obnáší, starám se o přítelovu dcerku, když ji má u sebe. Vím, že bych musela mít ve škole individuální plán a skrz to, že studuji na gymnázium bych to měla ještě těžší. Taky vím, že je s tím spojeno mnoho starostí a “problémů”. Vím, že bych v noci musela xy vstávat, abych nakojila/nakrmila. Chtěla jsem se tedy zeptat na vaše názory. A také na to, jak o tom říct příteli. Sám mi říkal, že by to chtěl ještě zažít (miminko).Děkuji za každou slušnou reakci.
problém je, že by jsi byla zcela závislá na chlapovi a svých rodičích -)on má byt, on je velmi dobře finančně zajištěn. A ty? Nemáš nic -) žádné bydlení, žádné finance, máš jen základní školu, se kterou moc peněz v budoucnu nevyděláš. Máš volání přírody po miminku, nebyla by tak lepší a vůči dítku víc fér, aby jsi si napřed zajistil, že se o něj budeš schopna minimálně alespoň průměrně postarat?
dodělej si alespoň střední a zkus nějakou dobu pracovat -) ať máš nárok na mateřskou a pak kam se do práce vrátit. A do té doby se ventiluj na jeho dcerce.
Dodělej si v klidu školu. Ono je něco jiného starat se o víkendu a něco jiného mít prcka u sebe 24 hodin. Máš život před sebou, počkej rok nebo dva, fakt ti nic neuteče ![]()
@Znamte13 píše:
@Eka3 Já jsem o to s rodiči ještě nemluvila, ale naznačovala jsem jim to a jen mi řekli, že mě podpoří ve všem. Samozřejmě neříkám, že náš vztah je na celý život, ale vidím, jak se přítel stará o svoji dceru z minulého vztahu a to ten vztah skončil velmi špatně. Takže vidím, že to svoje dítě miluje a stará se i když to skončilo.Příspěvek upraven 24.07.20 v 10:53
a byla by jsi se bez něj schopna postarat o sebe a dítko? třeba za rok? bez školy, bez bydlení, bez práce s miminkem na krku? ![]()
@Petulle4 Já se o jeho dcerku starám třeba 14dní v kuse. Je to samozřejmě něco jiného než celý život, ale i tak si myslím, že si to dokážu aspoň trochu představit skrz tohle. Děkuji moc za názor. ![]()
A kdyz se s pritelem rozejdete, tak kdo to miminko zabezpeci? Pritel je zabezpeceny, ty jsi vlastní praci jeste nedosáhla nic. Skolu nemas dodelanou…taky se zamysli, proc neni pritel s predchozi pritelkyni, kdyz ma male miminko. To taky o necem svedci, muzes dopadnout stejne jako jeho byvalka.
@Keyllah no o tom jsem pochopitelně přemýšlela. A pomohli by mi rodiče ne finančně, ale rodiče mají firmu, která má spoustu zaměstnanců (můžu říct, že velmi dobře finančně hodnocených) takže bych práci mohla dostat tam, ale máte pravdu, že bez rodičů by to nešlo.
@kalie Dovolte mi podotknout že o tom nic nevíte. Nejsou spolu skrz otřesnou nevěru z její strany.
@Znamte13 píše:
@Petulle4 Já se o jeho dcerku starám třeba 14dní v kuse. Je to samozřejmě něco jiného než celý život, ale i tak si myslím, že si to dokážu aspoň trochu představit skrz tohle. Děkuji moc za názor.
ano, ale ty potřebuješ dodělat školu. Ono v tvém případě to chce ještě vysokou ale přeci jen tu můžeš dodělat později. Se základkou tě těžko někde vezmou. Takže dodělat školu, minimálně maturitu. Nejlépe ještě tak rok odpracovat (at máš nárok na mateřskou) a pak dítě. Opravdu si to dobře rozmysli. Já taky byla v tvém věku hrr na děti (naštěstí jsem neměla možnost (oba s přítelem jsme byli na škole)) a o teď, o několik let později jsem velice ráda, že jsem bezdětná. Mám neteř kterou miluji z celého srdce, starám se o ni ráda, ale mít ji doma napořád? Ne děkuji, ještě pár let na nee ![]()