Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Citové vydírání od dcery 7let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Ariadne
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
tartaletka
23.1.21 21:09
Myslim, ze to je udel prvorozenych. Doporucuji knizku To prvni a to druhe dite.
Nase nejstarsi ma taky porad pocit, ze je upozadena a to ma i segru, se kterou jsou partacky. Taky je hodne emotivni. No a spani jsme taky nedavno resili. Deti byly zvykle nad ranem vlezt mi do postele, jenze uz to bylo neunosne, tak jsem to utla. Tak si zacaly lezt k manzelovi a ten jednou dovolil, pak ne, pak jim dovolil s nim spat uz od vecera atd. Na tu nejstarsi to melo sileny vliv, zacala spatne spat, courat v noci po dome, hysteraky pred spanim, pres den taky emocne labilni. Musela jsem to durazne utnout. Myslim, ze tohle je jako s plenou, jak se sebere, uz se nema vracet. Postel by mela byt jeji nocni utociste. My jsme to zacali delat tak, ze treba o vikendech maji dovoleno pred spanim zalezt k nam vsichni pod perinu a koukame na nejakou pohadku, dohromady a maji potrebny kontakt, takze jsou vsichni v klidu. Ale na spani jedine ve svych postelich.
Kazdopadne chapu, nekdy je to boj.
- Citovat
- Upravit
23.1.21 21:15
No pokud ji fňukání že ji nemáte rádi zabírá, tak to bude používat. Ne úmyslně a v nějakém zlém záměru, ona se v tu chvíli nějaké frustrace opravdu může cítit jako nebohá popeluška.
Nejsi necitelná, není ani zas tak nic strašného, že tě to vytáčí - byť teda by stálo za to trošku prozkoumat na co z tvého dětství to nasedá a proč se chytáš do emocí.
Ale jasně že je takové chování otravné a vlastní děti prostě mají naprosto neomylnou schopnost nás vytočit.
A to že má tatínka omotaného kolem prstu je v tomhle věku vlastně v pořádku. je to základ pro bezpečnější dospívání.
Zároveň - karanténa, děcka daleko víc doma, než normálně, všem nám z toho hrabe a je úplně v pořádku že holt to sebou nese nepříjemné stavy a pocity. Natož u malý holčičky.
chceš to nějak řešit?
Pokud ne - tak si prostě hlídej vlastní dobíjení baterek, jakkoliv je to složitý. Pak se ti bude dařit zvládat takové scény elegantněji.
pokud jo - znáš koncept výchovy bez poražených? Tím že bys tím své dceři pomohla aby svoje pocity ventilovala konstruktivněji a přebírala za ně zodpovědnost by to mohlo pár věc vyřešit.
https://www.kosmas.cz/…-porazenych/
plus teda v běžných časech k tomu jsou i moc fajn kurzy s příčetnými lektory, teď mají jen takové pokecy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 21:15
@Ariadne píše:
Dobrý večer,potřebuju poradit, možná trochu jiný náhled, zkušenosti. Minulý týden chtěla dcera 7 let spát se mnou sama v ložnici. Ok, domluvili jsme se i s mladšími kluky, že tedy každé dítě může spát s maminkou v ložnici výjimečně. První spala dcera, pak za dva dny nejmladší syn skoro 3roky a dneska chtěl ten prostřední. Jen, co jsem mu to přislíbila, že ano, tak dcera najednou začala fňukat, že má pocit, že si jí všímáme oproti klukům míň, že ji máme méně rádi atd. V tu chvíli se ve mně mísí vztek a lítost, ptž já prostě nevím, co je pravda. Dcera je bývá hodně emotivní, někdy dost hysterická, žárlivá. Přitom si myslím, že se jí naopak věnujeme více už od mala, kdy se narodil syn a jí byly dva roky. Asi si prostě zvykla na pozornost a my teď sklízíme „plody“. Nevím, jak z toho ven. Ujistila jsem ji, že ji milujeme, že se snažíme čas a pozornost věnovat všem podle jeho potřeb a že mě mrzí, že si to myslí. Chvíli brečela a pak jakoby přepnula a lusknutím prstu je v pohodě. Trochu mě to utvrzuje v tom, že fakt vydírá. Manžel jí to samozřejmě žere i s navyjákem. Nevím, jestli já jsem tak necitelná nebo on tak snadno ovlivnitelný.
Jinak s klukama si dokáže vyhrát, občas jí štvou, ona je, to je jasné. Přála si sestřičku a místo toho druhý kluk a občas nám to předhodí, že nechce bráchy, že jsou hrozní a chce ségru. Vysvětlujeme jí to pořád dokola. Jsme normální rodina, nehádáme se, žijeme v pohodě, ale tohle mě prostě mrzí. Nerada bych, aby neměla nějaké psych. problémy.
Upřímně si říkám, že výchova holčiček je pořádná věda. S kluky mi to teda přijde jednodušší.
No, k tomu jednodušší. Počkala bych, až ti vlezou do puberty. Trochu se jí nedivím, dva kluci, ona sama, nejstarší. Ve finále máš tři děti, třenice budou pořád. Jo a z vlastní zkušenosti, čím starší tím větší třenice. Pokud je problém jen v tom spaní, udělej velké ležení a spěte všichni. Moje děti to milovaly, když jsme udělali obr spaní v obýváku. 
určitě bych postupné spaní u maminky nepraktikovala. Buď všichni (pokud o to stojí) nebo žádný 
edit: překlep
Příspěvek upraven 23.01.21 v 21:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 21:15
@Ariadne píše:
Dobrý večer,potřebuju poradit, možná trochu jiný náhled, zkušenosti. Minulý týden chtěla dcera 7 let spát se mnou sama v ložnici. Ok, domluvili jsme se i s mladšími kluky, že tedy každé dítě může spát s maminkou v ložnici výjimečně. První spala dcera, pak za dva dny nejmladší syn skoro 3roky a dneska chtěl ten prostřední. Jen, co jsem mu to přislíbila, že ano, tak dcera najednou začala fňukat, že má pocit, že si jí všímáme oproti klukům míň, že ji máme méně rádi atd. V tu chvíli se ve mně mísí vztek a lítost, ptž já prostě nevím, co je pravda. Dcera je bývá hodně emotivní, někdy dost hysterická, žárlivá. Přitom si myslím, že se jí naopak věnujeme více už od mala, kdy se narodil syn a jí byly dva roky. Asi si prostě zvykla na pozornost a my teď sklízíme „plody“. Nevím, jak z toho ven. Ujistila jsem ji, že ji milujeme, že se snažíme čas a pozornost věnovat všem podle jeho potřeb a že mě mrzí, že si to myslí. Chvíli brečela a pak jakoby přepnula a lusknutím prstu je v pohodě. Trochu mě to utvrzuje v tom, že fakt vydírá. Manžel jí to samozřejmě žere i s navyjákem. Nevím, jestli já jsem tak necitelná nebo on tak snadno ovlivnitelný.
Jinak s klukama si dokáže vyhrát, občas jí štvou, ona je, to je jasné. Přála si sestřičku a místo toho druhý kluk a občas nám to předhodí, že nechce bráchy, že jsou hrozní a chce ségru. Vysvětlujeme jí to pořád dokola. Jsme normální rodina, nehádáme se, žijeme v pohodě, ale tohle mě prostě mrzí. Nerada bych, aby neměla nějaké psych. problémy.
Upřímně si říkám, že výchova holčiček je pořádná věda. S kluky mi to teda přijde jednodušší.
Já bych tomu tedy neříkala vydírání, ale klasická sourozenecká žárlivost a ještě zdaleka ne nějak dramatické. A nechci to křivdit, neber to ve zlém, ale tvůj popis mi přijde takový lehce chladný vůči dceři 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 21:30
@ivašot. píše:
Já bych tomu tedy neříkala vydírání, ale klasická sourozenecká žárlivost a ještě zdaleka ne nějak dramatické. A nechci to křivdit, neber to ve zlém, ale tvůj popis mi přijde takový lehce chladný vůči dceři
Proc chladný, zakladatelka má 3 děti a chce se věnovat každému z nich. Holka si prostě snaží vydupavat a je dobře že to zakladatelka řeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 21:35
@karkarka píše:
Proc chladný, zakladatelka má 3 děti a chce se věnovat každému z nich. Holka si prostě snaží vydupavat a je dobře že to zakladatelka řeší.
No tak je možná objektivni, nevím. Napsala jsem jen svůj dojem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 21:40
Mne to prijde jako standardni situace. Deti to proste zkousi. Taky mam tri, taky je prvorozena nejkomplikovanejsi. Neni jednoduche vychovavat a nebude vse podle Tvych predstav a uz vubec nebude vse podle predstav deti. Dokud mas sama pocit, ze delas to nejlepsi, co umis, tak bych se nebala.
Ja uz treba ted vidim, ze moje nejstarsi ma komplikovanou povahu a nebude to mit v zivote lehke, ale v podstate take vidim, ze ji nemohu zasadne pomoci. Mohu se snazit trochu obrusit ty nejostrejsi hrany, ale ve finale si na spoustu veci bude stejne muset prijit sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 22:11
Naše děti dlouho usínaly u nás nebo chodily v noci. Chození v noci ustalo, pravidelné usínání u nás muž asi před rokem utnul, protože to dělalo neplechu a nám to začalo vadit i vzhledem k nedostatku soukromí. Takže teď to mají více méně za odměnu max. jednou týdně.
Ale citové vydírání teda nezkouší. Starší je na city a empatii jak slov v porcelánu, mladší je herečka, takže na ní se to dobře pozná. Možná i ke svému štěstí tuší, že já jsem na nějaké manipulace a hraní na city vyloženě alergická a pokud to někdo používá jako nástroj, tak to s klidem v prvním kole odignorovávám, v druhém mě to dokáže až rozzuřit a to poslední, co bych udělala, je jít dotyčnému na ruku. 
Kolikrát nestačím zírat, co některé děti ve školce nebo na hřišti zkouší na maminky a ty jim to sakumprásk žerou. Ty ženy mi přijdou asi nějaké nedomazlené a nedomilované od partnerů. Jinak si neumím vysvětlit, že dítě nasadí skobičku, prohlásí něco o nejmilovanejší mamince, vrhne se kolem krku a matka svolí k čemukoliv. 
Takže maximálně bych se zaměřila na to, zda dítě nemá v něčem pravdu (věnování se víc sourozencům) a zkusit věnovat nějaký čas vždy jen jednomu z nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 22:24
@Ariadne Normální sourozenecka rivalita, mě taky mladší sestra kolikrát lezla na nervy a vyloženě jsem si uzivala ty vzácné chvilky kdy jsem měla maminku jen pro sebe. Přitom máme úžasnou mámu a vždycky se nám věnovala oběma stejně a v posteli jsem s ní spala častěji já, protože sestra i když mladší o to moc nestála. Ale i tak mi někdy vadila ta pozornost kterou sestra jako mladší měla, nebo spíš potřebovala. Samozřejmě jsem ji i měla ráda a hodně jsme si vyhrály.. Takže pokud víš, tě děti dostávají stejnou péči a pozornost, není moc co řešit, naklonovat se nemůžeš, dceru vždy ujistit, že ji máte rádi úplně stejně a připomenout, že se věnujete všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
24.1.21 07:29
Děkuju všem za úžasné konstruktivní příspěvky večer jsem už usnula a nemohla odpovídat.
Typem člověka jsem trochu jako Svistice. Dcera je herečka a jde z emoce do emoce. Někdy si říkám, že to právě nebude mít jednoduché a jelikož je jediná holčička, snažím se jí věnovat po holcicim způsobu. Když na to kouknu shora, tak mi naopak přijde, že nejméně pozornosti má ten prostřední, což se taky snažíme korigovat.
Večer už jsem ale ráda za čas pro sebe. Říkám to tak i dětem, kterým se věnuji průběžně celý den. Přes den nemám čas na klavír, na cvičení atd. Už to řeším i s manželem, ptz mám v háji záda. jsem po operaci plotýnky a teď mě to znovu chytá. To všechno se míchá dohromady a pak to vytváří už takovou únavu, že večer na podobné cavyky nemám náladu.
Za tipy na knížky děkuju. Určitě na ně mrknu. mám doma sourozence bez rivality. Něco se daří aplikovat. Něco moc ne, ptz nám do výchovy zasahuje dost fakt, že bydlíme s manželovými rodiči a babička má opačný názor na výchovu a občas se to dost tře. To je jiný příběh, ale uvědomuji si, že do toho taky zasahuje. 
- Citovat
- Upravit
24.1.21 07:58
@Ariadne píše:
Dobrý večer,potřebuju poradit, možná trochu jiný náhled, zkušenosti. Minulý týden chtěla dcera 7 let spát se mnou sama v ložnici. Ok, domluvili jsme se i s mladšími kluky, že tedy každé dítě může spát s maminkou v ložnici výjimečně. První spala dcera, pak za dva dny nejmladší syn skoro 3roky a dneska chtěl ten prostřední. Jen, co jsem mu to přislíbila, že ano, tak dcera najednou začala fňukat, že má pocit, že si jí všímáme oproti klukům míň, že ji máme méně rádi atd. V tu chvíli se ve mně mísí vztek a lítost, ptž já prostě nevím, co je pravda. Dcera je bývá hodně emotivní, někdy dost hysterická, žárlivá. Přitom si myslím, že se jí naopak věnujeme více už od mala, kdy se narodil syn a jí byly dva roky. Asi si prostě zvykla na pozornost a my teď sklízíme „plody“. Nevím, jak z toho ven. Ujistila jsem ji, že ji milujeme, že se snažíme čas a pozornost věnovat všem podle jeho potřeb a že mě mrzí, že si to myslí. Chvíli brečela a pak jakoby přepnula a lusknutím prstu je v pohodě. Trochu mě to utvrzuje v tom, že fakt vydírá. Manžel jí to samozřejmě žere i s navyjákem. Nevím, jestli já jsem tak necitelná nebo on tak snadno ovlivnitelný.
Jinak s klukama si dokáže vyhrát, občas jí štvou, ona je, to je jasné. Přála si sestřičku a místo toho druhý kluk a občas nám to předhodí, že nechce bráchy, že jsou hrozní a chce ségru. Vysvětlujeme jí to pořád dokola. Jsme normální rodina, nehádáme se, žijeme v pohodě, ale tohle mě prostě mrzí. Nerada bych, aby neměla nějaké psych. problémy.
Upřímně si říkám, že výchova holčiček je pořádná věda. S kluky mi to teda přijde jednodušší.
U nás je to stejně, jen mám dvě děti. Starší, taky dcera taky občas říká to stejné, že máme raději syna. Vždy zkouším zjistit co to vyvolalo a vysvětluji a vysvětluji. Obě děti to zkouší a zkouší. Každé jinak, ale…
Já se snažím se věnovat oběma stejně, ale bohuzel distančni výuka mi do toho hodila velký nepoměr. Mladšímu jsem musela kvůli jeho výuce věnovat více času než starší. Navíc starší máme stále doma, mladší chodí do školy, tak starší ještě žarli na tuto skutečnost, kterou my rodiče neovlivníme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.21 08:03
@Ariadne jo a teprve jako dospela a mající už děti jsme se s bráchou bavili a schodli jsme se, že jsme si oba mysleli, že rodiče měli rádi více toho druhého. Když jsem to říkala mamce, tak mamka byla překvapená. Vždy se prý snažila chovat se k nám stejně. 
To jen na okraj k tématu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
24.1.21 08:14
@elen-ka píše:
@Ariadne jo a teprve jako dospela a mající už děti jsme se s bráchou bavili a schodli jsme se, že jsme si oba mysleli, že rodiče měli rádi více toho druhého. Když jsem to říkala mamce, tak mamka byla překvapená. Vždy se prý snažila chovat se k nám stejně.
Jj mám sama tři sourozence, takže oni vůči mě (třetí v pořadí) měli stejné pocity a teď spolu vycházíme dobře.
Snažím se to nějak řešit a získávám pocit, že kombinace tří děti ve složení holka kluk kluk je šílená konstelace. Ale takhle to je dané a s tim musíme pracovat. Dcera je úžasná v mnoha dovednostech, což jí říkáme a zapojujeme i koncept výchovy kluků a holek od Milana Studničky. Ale když jí chytne toto, tak je síla. Nerada bych, aby z ní vyrostla závistivá, neurotická osoba.
- Citovat
- Upravit
Ariadne
24.1.21 08:18
@elen-ka píše:
U nás je to stejně, jen mám dvě děti. Starší, taky dcera taky občas říká to stejné, že máme raději syna. Vždy zkouším zjistit co to vyvolalo a vysvětluji a vysvětluji. Obě děti to zkouší a zkouší. Každé jinak, ale…Já se snažím se věnovat oběma stejně, ale bohuzel distančni výuka mi do toho hodila velký nepoměr. Mladšímu jsem musela kvůli jeho výuce věnovat více času než starší. Navíc starší máme stále doma, mladší chodí do školy, tak starší ještě žarli na tuto skutečnost, kterou my rodiče neovlivníme.
Věřím, distanční výuka je mazec v mnoha ohledech. Dcera byla doma na jaře v první třídě a teď ve druhé chodila na podzim v součtu měsíc do školy, než jsme celý prosinec měli karanténu a teď teda chodí a vidím na ní, jak je ve škole spokojená. Má činnost a hlavně děti, kamarády. Zůstává i v družině, aby si prohrála se stejně starými dětmi. Ale jestli ne tvoje dcera na druhém stupni, tak ta dlouhodobá frustrace je opravdu znát. Jenže, co nadelame že?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý večer,
potřebuju poradit, možná trochu jiný náhled, zkušenosti. Minulý týden chtěla dcera 7 let spát se mnou sama v ložnici. Ok, domluvili jsme se i s mladšími kluky, že tedy každé dítě může spát s maminkou v ložnici výjimečně. První spala dcera, pak za dva dny nejmladší syn skoro 3roky a dneska chtěl ten prostřední. Jen, co jsem mu to přislíbila, že ano, tak dcera najednou začala fňukat, že má pocit, že si jí všímáme oproti klukům míň, že ji máme méně rádi atd. V tu chvíli se ve mně mísí vztek a lítost, ptž já prostě nevím, co je pravda. Dcera je bývá hodně emotivní, někdy dost hysterická, žárlivá. Přitom si myslím, že se jí naopak věnujeme více už od mala, kdy se narodil syn a jí byly dva roky. Asi si prostě zvykla na pozornost a my teď sklízíme „plody“. Nevím, jak z toho ven. Ujistila jsem ji, že ji milujeme, že se snažíme čas a pozornost věnovat všem podle jeho potřeb a že mě mrzí, že si to myslí. Chvíli brečela a pak jakoby přepnula a lusknutím prstu je v pohodě. Trochu mě to utvrzuje v tom, že fakt vydírá. Manžel jí to samozřejmě žere i s navyjákem. Nevím, jestli já jsem tak necitelná nebo on tak snadno ovlivnitelný.
Jinak s klukama si dokáže vyhrát, občas jí štvou, ona je, to je jasné. Přála si sestřičku a místo toho druhý kluk a občas nám to předhodí, že nechce bráchy, že jsou hrozní a chce ségru. Vysvětlujeme jí to pořád dokola. Jsme normální rodina, nehádáme se, žijeme v pohodě, ale tohle mě prostě mrzí. Nerada bych, aby neměla nějaké psych. problémy.
Upřímně si říkám, že výchova holčiček je pořádná věda. S kluky mi to teda přijde jednodušší.