Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Diskuze ze zvědavosti. Jsem na FB v několika skupinách ohledně mateřství, výchovy atd. A poslední dobou se tam čím dál víc objevuje, že maminky začaly užívat AD. Tak by mě zajímalo, jak to bylo u vás. Co vás přimělo k tomu, že už toho na vás bylo tak moc, že jste šli k lékaři a začaly užívat AD? Co byla pro vás ta „poslední kapka“?
No ja děti už měla velké -14 a 22. Měla jsem deprese z veku, marně snahy o třetí dítě a z práce. měla jsem AD jen krátkou dobu - na spani. Takže me k tomu přivedly poruchy spánku: od 2:30 nespavost, extrémní vyčerpání, brnění rukou, šílený neklid, myšleny na práci.
Nakonec jsem dala výpověď. Postupně AD vypustila. Pak jsem otěhotněla (po 10 letech snažení) a je po depresích.
Problémy v práci, šikana, chronický stres, panické ataky..spiknutí kolektivu proti mě..
Spolužití s tchánovci. Stále spolu bydlíme, ale po 8 letech se mi podařilo AD vysadit.
@Anonymní píše:
Problémy v práci, šikana, chronický stres, panické ataky..spiknutí kolektivu proti mě..
Ahoj,
jako bych popisovala sebe
tipnu si, že se jednalo o ženský kolektiv? U mě k tomu byla ještě série pěti potratů, a co mi tam některý ty ženský dělaly..no, už je to pár let, ale do teď je mi nepříjemné kolem bývalé práce jen projít, buší mi srdce, zvedá se mi žaludek..
@Joyeee píše:
Diskuze ze zvědavosti. Jsem na FB v několika skupinách ohledně mateřství, výchovy atd. A poslední dobou se tam čím dál víc objevuje, že maminky začaly užívat AD. Tak by mě zajímalo, jak to bylo u vás. Co vás přimělo k tomu, že už toho na vás bylo tak moc, že jste šli k lékaři a začaly užívat AD? Co byla pro vás ta „poslední kapka“?
Mě k AD dovedl stres na medicíně, konkrétně učení se patologie, měla jsem hrozně ráda patologa prof. Zámečníka (tehdy doc.) a chtěla jsem od něj dostat jedničku, což se stalo, ale po zkoušce jsem se úplně složila, ochrnula jsem na nohy + další vážné psychosomatické problémy, už půl roku trvaly panické ataky, stres z nadcházejících klinických předmětů (jsem založené spíše do výzkumu). No léčím se už 15 let a pořád se z toho nějak nemůžu dostat…
Když onemocněla dcera☹️ dala bych vše za to, aby byla zdravá a žila stejně plnohodnotný život jako ostatní děti.
Já se k medikaci AD dostala z důvodu onemocnění mozku, kdy přes obrovskou bolest hlavy změnila moje psychika v deprese a byly mi nasazeny léky. Byly opravdu nutné. Nejspíš už je budu brát doživotně.
Smrt přítele. Zhroutila jsem se, měla myšlenky na sebevraždu.
Dlouhodobé starosti o zdraví dítěte zásadního charakteru, už od těhotenství (až do pátého měsíce jsme nevěděli, zda si jí tedy můžeme nechat) spojené se dvěma úmrtími v rodině (tchán a babička) ve stejné době. Smrt novorozence mého kamaráda (psal mě, aby se vypovídal, protože v rodině to moc nešlo) v této stejné době.
Tchýnino zhoršené chování v důsledku tohoto (neustále mě stresovala, asi aby si ulevila, ale nedošlo jí, že já reálně nevím jestli nebudu rodit svoje mrtvé dítě a taky jsem právě přišla o posledního člena mojí rodiny(babička) a na její výstřelky prostě fakt nemám prostor ).
Pak taky volba porodu CS kterou si zpětně vyčítám jako špatnou a neúspěch s kojením. Tohle všechno nějak zaráz a do toto mě taky sestřelila ta válka jako taková třešnička na dortu.
Nutno podotknout že obtíže mírnějšího charakteru mám celoživotně v důsledku traumatu. Nicméně po této „smršti“ jsem si už naférovku šla pro prášky. Nebyl to žádný jeden důvod, spíš „perfect storm“. Nemám žádnou oporu v rodičích, manžel měl svého na hlavě dost, kamarádkám se člověk nemůže denně pověsit na krk a kvílet
Už jsem nevěděla jak to řešit, abych byla aspoň průměrně funkční a nebylo mi furt tak zle (i fyzicky).
@Anonymní píše:
Spolužití s tchánovci. Stále spolu bydlíme, ale po 8 letech se mi podařilo AD vysadit.
Tak to jsi fakt dobrá ![]()