Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Do půl roku nerozmazlíš (minimálně), dělěj to tak, jak to cítíš sama, že je správné…
Nicméně najíst se musíš, tedy co tak lehačka do kuchyně při vaření? Chvilka kňourání (neříkám nepříčetného řevu) taky mrněti neublíží. U nás se spalo v postýlce v ložnici jen v noci, přes den bylo poležení na velkém gauči nebo v lehačce nebo na zemi ( na podložce samozřejmě
)
Tak maminka má pravdu.. Ale upřímně takhle malý prcek podle mě potřebuje hlavně mámu a jestli ho tím „rozmazlíš“, tak co. Raději rozmazlené dítě, které ví, že ho máma miluje, že se k ní může kdykoliv stulit než prcka, který pochopi, že brečet nemá smysl, že stejně nikdo nepřijde.
Podle mě miminka nejsou schopná kalkulu.. Toho je schopná moje 14ti měsíční, ale i tak jí to žeru - pokud se vyloženě nevzteká a neválí se po zemi, to ignoruju.. Ale když příjde natáhne ručičky nebo se přitulí, nebo svraští pusinku a začne říkat mimí - mlíko tak neodolám..
Ale k tématu - tříměsíční potřebuje maminku, může ho bolet bříško nenechala bych ho řvát.. Ale to usínání v náručí bych se snažila zrušit - já si s malou vždycky chodila lehnout, hladila jí po zádíčkách a něco broukala.. Byla tuhá do pár minut a usíná tak do teď..
Já určitě nedoporučuju takové to vychovávání k samostatnosti; moje máme mi říká to samý, že tohle není možný, že si zvykne a tak; doporučuju přečíst si knížku od manželů Searsových Kontaktní rodičovství, tam je všechno pěkně popsáno proč a jak; já jinak taky nestíhám, ale když dítě brečí, tak mi to rve srdce
Uff! tak po sto první napíšu totéž. Já jsem vždycky chovala a budu chovat až do úplnýho vychování ![]()
Tyhle kecy jsem si vyslechla taky, nedej se rozhodit a jednej podle citu! Do 6m jsem měla chovacího „rozmazlenýho mamánka“ a hle začal se kutálet pak popolézat a objevovat svět i bez mámy. Teď je mu rok a půl a je to nebojácné, zvídavé někdy malinko ztřeštěné děcko tak se neboj a dělej co Ti radí srdíčko ![]()
Mě by teda ten oběd ani nechutnal.
Jo a když má špatný den tak chovám i teď i když většinou si mě dovede za ručičku kam potřebuje i bez nošení. Zlepší se to neboj a přečti si Teorii kontinua líp Ti to pomůže srovnat myšlenky ![]()
V takovem veku bych chovala a chovala jsem jak diva. Takove miminko jeste ani nevi, ze neni soucast tebe.
Podle mě tím, že necháš dítě brečet, tak v něm akorát vypěstuješ to, že když potřebuje mámu (tzn. celý jeho svět), tak nemá smysl plakat, protože stejně nikdo nepřijde.
Já jsem odnosila na rukou obě moje děti, syn CELÝ JEHO PRVNÍ ROK vůbec nespal, hodinu jsem ho uspávala, on spal 20 min., hodinu brečel, pak jsem ho dvě hodiny uspávala, hodinu spal a takhle to šlo pořád dokola. Do toho jsem se starala o starší dítě a snažila se pracovat. Vrátit bych to nechtěla, ale kdybych mohla, udělám to stejně. Nepořizovala jsem si dítě, abych ho nechávala plakat, to opravdu ne. Starší děti už samozřejmě mantinely mají a neletím na první nesmylsnou výzvu, kterou vypustí z pusy, ale miminko bych prostě plakat nenechala.
Asi vychovávat ne. Jediné mi napadá se zbytečně nevnucovat. T. j. když neřve, tak ho nechat být a zbytečně kolem něj nepoletovat s chrastítkama a věnovat se mu za každou cenu každou minutu, „aby nebyl retardovanej“. Najíst se a dojít si na záchod máš i ve 3 měsících taky právo. Nemusí řvát sám v postýlce, ale třeba si ho dát do korbičky nebo do lehátka vedle sebe.
Se spaním jsem to dělala tak, že jsem položila po rituálu do postýlky, odešla. někdy to prošlo a usli sami, jindy si chvíli povídali, pak začli řvát, tak jsem přišla a usínali s asistencí. Zkrátka jsem zkoušela co projde a co už ne. Řvát bych miminko nenechávala.
No ono je to právě tak že jak on zapláče tak já nemám stání a musím za ním. Přítel mě pomalu násilím drží u talíře ale mě je fakt úplně fyzicky špatně když to slyším. Ani v přírodě přece nenechá žádná zvířecí matka potomka který jí volá osamotě, aby si jako zvykal a nebyl rozmazlený…
Ale už i dětská doktorka mi řekla že mě má ochočenou
Že by se mnou neměl spát v posteli a usínat pěkně sám. Taky vyhrožovala že přijdu o mléko když nebudu pořádně jíst. Myslíte že je to možný? Jak teda kojí ženy v rozvojových zemích které jeden den mají jídlo nevalné nutriční hodnoty a druhý den třeba žádné? Na to se mi snad uložily ty tukové zásoby (mám 8kg nahoře) aby bylo z čeho brát, ne?
@Míša_8888 doktorce je do toho prd, kde spí ne? Ta moje se na to teda nikdy neptala.. Ale jíst bys měla a hodně pít.. A buď ráda, že nežiješ v rozvojové zemi a ty tukové zásoby budou pryč ani si nevšimneš ![]()
@Míša_8888 tak se u jídla vystřídejte s přítelem.. ježiš já nevím najíst se můžeš když mimi usne nebo si ho položit na hrací deku být tam s ním a jíst u taho… já jsem tohle nikdy neřešila jedlo se v poklusu ale žádný vyřvávání se teda nekonalo.. nevím no jestli na to máš nervy… ![]()
@Míša_8888 píše:
No ono je to právě tak že jak on zapláče tak já nemám stání a musím za ním. Přítel mě pomalu násilím drží u talíře ale mě je fakt úplně fyzicky špatně když to slyším. Ani v přírodě přece nenechá žádná zvířecí matka potomka který jí volá osamotě, aby si jako zvykal a nebyl rozmazlený…Ale už i dětská doktorka mi řekla že mě má ochočenouŽe by se mnou neměl spát v posteli a usínat pěkně sám. Taky vyhrožovala že přijdu o mléko když nebudu pořádně jíst. Myslíte že je to možný? Jak teda kojí ženy v rozvojových zemích které jeden den mají jídlo nevalné nutriční hodnoty a druhý den třeba žádné? Na to se mi snad uložily ty tukové zásoby (mám 8kg nahoře) aby bylo z čeho brát, ne?
spíš by se netvořilo ze stresu, než z nedostatku potravy.
chce to trochu rozumné uvažování. nechat dítě řvát v postýlce, když se jemu i tobě ve společném pelechu spí dobře jen proto, že babi řiká, že má spát jinak, je blbost. Na druhou stranu nejíst a nechodidt na záchod jen proto, že mimino řve, je začátek cesty do Bohnic.
@gabriela82 No to víš že jsem ráda že tam nežiju, jen si říkám že to s tou ztrátou mléka nemůže být tak horké když kojej i matky co žijou prakticky na ulici.
@Míša_8888 Míšo, doktorce, tvojí mámě a ve finále tak trochu u příteli to může být úplně ukradený, jestli k dítěti letíš hned nebo jestli v klidu dojíš oběd. Pokud to tak cítíš, nech si miminko v posteli, chovej ho, houpej, vždyť je to tvoje všechno.
Máš lehátko? Proč prostě nejde udělat kompromis, že když miminko začne plakat a ty jíš, že ho dáš do lehačky a budete na sebe vidět?
Mlíko neztratíš, z toho se vůbec nestresuj, to jsou jen blbý řeči. Kvalitně jíst bys měla hlavně kvůli sobě, kojení tělo dost vyčerpává, ale pokud máš denně teplé jídlo (aspoň polévku) a nežiješ tři měsíce o chlebu s máslem, tak se vůbec neboj. Pokud nemáš čas vařit, nalož si maso, to je chvilka a můžeš si ho dát třeba k večeři se zeleninou, to je dobrej kompromis. ![]()
Poraďte holky, lze nějak výchovně působit na tříměsíční dítě a snažit se ho zvykat například na to že by mělo například usínat samo a ne jen v náručí? U nás to funguje tak, že syn usíná pouze v náručí (za skákání na míči) a pak je už spící opatrně přenesen do postýlky. Když zapláče tak všeho nechám a jdu za ním ho pohladit. Když to nestačí vezmu ho do náručí a kolíbám než zase usne, nebo ho znovu kojím. Díky tomuhle kolotoči samozřejmě nestíhám vařit, uklízet atd. ale už jsem si na ten binec všude a chleba se šunkou k obědu zvykla
Přítel i moje máma ale říkají, že bych se měla v klidu najíst a nechat ho v postýlce nějakou chvíli plakat - aby si nezvykal že si mě pláčem vždycky přivolá. Já mám ale strach, že je na nějaké vychovávání k samostatnosti ještě příliš malý. Že mě třeba prostě potřebuje a já se na něj mám vykašlat a v klidu se ládovat obědem?
Když slyším ten jeho pláč je mi úplně špatně od žaludku a mám pocit že za ním hned musím jít…
Myslíte že už v tomhle věku je schopen říct si „nudím se, tak zařvu a máma přiběhne..“, nebo je to prostě ještě malé děťátko které není schopné kalkulu?