Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dala jsem dítě k adopci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Černá vdova
21.5.18 07:34
- Citovat
- Upravit
21.5.18 07:47
@vertunka znám 2 holky. Jedna to zjistila v 7 měsíci, druhá ve 4. měsíci. Další kamarádka vůbec zas necítila pohyby a strašně se divila tomu jak je cítí u mě, když mi položí ruku na břicho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 07:47
@Anonymní píše:
Omlouvam se za anonymitu ale kromě jediného člověka z mého okolí tohle nikdo nevi proto si netroufám to psát verejne.Jednoho krásného dne jsem se naprosto silene zamilovala. Marek.. dlouhá etapa mého zivota… Bylo mi 21 a mela jsem pocit ze litam.. ten muž byl o 9 let starší než ja. Bydlel ode mě velmi daleko ale viděli jsme se pravidelne kazdy víkend a pak jednou rekl ze by mě chtel blíž a ja sbalila kufry a přestěhovala se.. Jenže ne k němu prislo mu to moc zavazne. Našla jsem si spolubydlící a sehnali jsme byt na okraji města ale za rozumné penize. Nastoupila jsem do práce jako sekretářka a moje spolubydlící Radka pracovala v baru. Nás vztah s Markem byl krásný, opravdu.. bylo mi s nim dobre, klapalo nám to ve všech ohledech.. pak ale v praci prislo povýšení a ja začala pracovat vic.. no a jednoho dne jsem přišla z práce a našla je v posteli spolu.. Radku a Marka..
Zhroutil se mi svet. Přes 4 roky ze mě dělali blázna a scházeli se mi za zády.. sbalila jsem si par věci a s brekem jsem odešla z bytu. Snažila jsem se zachovat dospele, našla jsem si garsonku, dal chodila do práce, hodně spala, hodně brecela a cele dny zvracela.. přisuzována jsem to stresu a naprosto si toho nevsimala… No.. a pak jsem zjistila ze to asi nebude tak jednoduché.. byla jsem těhotná.. na potrat bylo pozdě.. a ja se zhroutila.. dala jsem výpověď v praci, přestala komunikovat s kýmkoliv ve svém okolí a odjela do jiného města nedaleko… Celou dobu jsem se snažila smirovat s tím ze budu mit dítě… Nedokázala jsem si urovnat v hlavě co mam dělat, jestli mu to říct, jestli to sama dokazu…
Pak přišly kontrakce.. Silene mě bolela bederní pater, byla jsem zoufalá a sama.. dobelhala jsem se do nemocnice.. a bez velkých dramat jsem porodila dceru.. kdyz jsem ji viděla tolik jsem ji milovala, byla jsem tak strasne šťastná.. pak mi ji ale odvezli a kdyz mi ji přinesli na pokoj nedokázala jsem se s tím vůbec srovnat ze ji mam… najednou jsem mela blok.. viděla jsem v ni člověka který mi tak strasne ublížil, cítila jsem šílenou bolest.. Bojovali se mnou několik dni a přemlouvali mě, ale ja si nakonec vzala leky na zastavení laktace a odešla další den domu… bez dcery…
Podepsala jsem se sociální pracovnici veškeré dokumenty a proběhla adopce.. uběhlo 10 měsíců..
Po par měsících jsem potkala člověka se kterým ted chodim, snaží se mě rozesmivat, stará se o mě.. a mluvi o tom ze si mě jednou vezme budeme spolu mit dceru a něco ve mě ma chuť křičet ze ja uz ale jednu dceru mam..
Nevím jak mu to říct.. cítím se kvuli tomu jako nejhorší člověk na světě.. kazdy den mě to bolí… ale malá ma rodinu kterou ja bych ji nemohla dat.. ma tátu který není hajzl, maminku která není zlomena bolesti a skutkem a nema ji za zle něco za co ani nemuze…
Asi se ptáte co je vlastně předmět dotazu.. ale ja to asi nevím.. jen jsem nesebrala odvahu to nikomu říct a potřebovala jsem se vypovídat a velmi rada si přečtu co mi k tomu řeknete..
Dekuju za přečtení a všechny odpovědi.
Přiznávám, že bych to nedala, možná bych poznala dříve, že jsem těhotná a šla na interup.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:16
Tady je v praxi ono doporučované „lepší než potrat je adopce“ - zhrzená, nešťastná ženská, která si to bude vyčítat do konce života, vsadím se, že kdyby na těh. přišla dřív a šla na potrat, tak je jí dnes líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:22
Promiň ale já s tebou vůbec nesoucítím, každý kdo jde s někym do postele podstupuje riziko že to může mít následky, a napsat že si ve své vlastní dceři viděla člověka ktery ti ublížil je ubohost, není mi líto tebe ale jí, každému kdo odloží dítě do domova bych dala vyživovací povinnost do konce života a to bez diskuze…jako užiji si a pak následek odložím, bezva a ještě se polituji… 
jdi k psychiatrovi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:23
@PaniBovaryovaaa píše:
Tady je v praxi ono doporučované „lepší než potrat je adopce“ - zhrzená, nešťastná ženská, která si to bude vyčítat do konce života, vsadím se, že kdyby na těh. přišla dřív a šla na potrat, tak je jí dnes líp.
Nebo taky ne, protože by si tu interupci do smrti vyčítala. To dítě je dnes nejspíš milované a opečovávané - já to považuji za mnohem lepší variantu, než kdyby nebylo.
@Černá vdova píše:
O dítě ses postarala nejlíp, jak to v tvé situaci šlo. Víc jsi udělat nemohla.
Zkus odbornou pomoc, aby Ti někdo pomohl se s tím vyrovnat.
Nikomu bych o adopci neříkala. Nikdy nevíš, kdo to proti tobě zneužije a kdo Tě tím raní, až to budeš nejmíň čekat.
Mysli na to, že Tvoje dítě žije v rodině, kde ho mají všichni rádi. A ty jsi pro něj udělala to nelepší, co jsi mohla.
Zcela souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:23
@PaniBovaryovaaa píše:
Tady je v praxi ono doporučované „lepší než potrat je adopce“ - zhrzená, nešťastná ženská, která si to bude vyčítat do konce života, vsadím se, že kdyby na těh. přišla dřív a šla na potrat, tak je jí dnes líp.
Jak to můžeš vědět?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:27
@PaniBovaryovaaa píše:
Tady je v praxi ono doporučované „lepší než potrat je adopce“ - zhrzená, nešťastná ženská, která si to bude vyčítat do konce života, vsadím se, že kdyby na těh. přišla dřív a šla na potrat, tak je jí dnes líp.
Napadlo mě to samé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:39
@LadyLada píše:
Jak to můžeš vědět?
A jak můžeš vědět, ze ne?1000× víc poznamená ženu matku odložení bezbranného novorozeně než lékařský zákrok v době, kdy třetina těhotenství skončí beztak potratem (spontánním).Ne každý má potrat spojeny s vraždou, mam kamosku, která si sotva vzpomene v kterém roce na něm byla a dnes má dítě a rozhodne nemluví stylem “mohla jsem mít dvě”.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 08:40
A ze je dítě milované a opecovavane? No, doufejme, ze není někde v kojenaku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.18 08:45
Je mi 24, ve 21 letech jsem otehotnela. Neplanovane s nekym kdo me hodne zranil. Dite je cely on. A presto jsem si ho nechala, miluji ho a nenapadlo by me ho odlozit.
Syn ma nyni navic patrne ADHD s autistickym spektrem a je velice tezke s nim vychazet. Presto ho miluju jaky je. At je dotycnemu sebevic podobny…
Tohle je za me zbabelost.
- Citovat
- Upravit
21.5.18 08:52
@PaniBovaryovaaa píše:
A jak můžeš vědět, ze ne?1000× víc poznamená ženu matku odložení bezbranného novorozeně než lékařský zákrok v době, kdy třetina těhotenství skončí beztak potratem (spontánním).Ne každý má potrat spojeny s vraždou, mam kamosku, která si sotva vzpomene v kterém roce na něm byla a dnes má dítě a rozhodne nemluví stylem “mohla jsem mít dvě”.
Každý jsme nějaký; kvůli čemu se jeden trápí, druhý se netrápí vůbec - otázka vědomí a svědomí. A ne každá kámoška se bude před lidmi obnažovat do nejužšího nitra. Hodnotit proto situace podle kámošek je poněkud zjednodušené vnímání problému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 09:09
@LadyLada Nehodnotím to pouze podle kámošky, můj názor by byl úplně stejný. Je mi jasné, že ve zdější skrumáži snažilek, matek atd. převyšuje názor, že potrat je zlo a zabití. Za mě je mnohonásobně horší dát narozené dítě pryč jako nějaké kotě příp. jím „někomu udělat radost“ - moje tělo není inkubátor pro neplodné páry. Nicméně jsem nikdy takovou volbu nemusela mít a nebudu - beru HAK natolik zodpovědně jako málokdo - na hodinu přesně, zohledňuji případné snížení účinnosti (atb, třezalka, průjem, zvracení, atd.), a na nějaké jiné selhání nevěřím - ženská je plodná tři dny v měsíci, s atd. je potlačena ovulace, tak jak by asi někdo mohl otěhotnět, pokud dodrží výše uvedené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 09:16
Já spíš nechápu, zakladatelko, proč tě to tak trápí? Kdyby jsi psala o tom jak ti to rve srdce, že nemáš svou dceru u sebea že toho lituješ, ale tebe zajímá jak na to bude někdo koukat. Plno dětí nemá tátu a většina ženských to nakonec nějak přežije a žije s dítětem spokojeně. Dala jsi dítě pryč jen pro to, že ti připomínalo otce a vyčítala bys mu to za co nemůže a teď doufáš, že se má někde dobře. Mě to přijde odporný, myslíš jen na sebe od začátku. Tyhle kecy o tom jak to bylo pro dítě nejlepší jsou fakt uhozený. No, poneseš si to v srdci celý život. Doufej, že si nezaložíš novou rodinu a jednou nezaklepe tvá dcera u dveří, aby se podívala na ženskou, která jí odložila.
Plánovaná adopce je jedna věc, odložení z takového důvodu který jsi popsala je zbabělost. Potrat je krátkodobá situace a časem se dají myšlenky snést lépe, než pocit někde běhajícího dítěte, na to se celý život nedá zapomenout. Snad jediná rada je vyhledat psychologa, abys s tím dokázala nějak žít 
A jestli tě má nový chlap rád, tak i s tvou minulostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
O dítě ses postarala nejlíp, jak to v tvé situaci šlo. Víc jsi udělat nemohla.
Zkus odbornou pomoc, aby Ti někdo pomohl se s tím vyrovnat.
Nikomu bych o adopci neříkala. Nikdy nevíš, kdo to proti tobě zneužije a kdo Tě tím raní, až to budeš nejmíň čekat.
Mysli na to, že Tvoje dítě žije v rodině, kde ho mají všichni rádi. A ty jsi pro něj udělala to nelepší, co jsi mohla.