Dala jsem dítě k adopci

Anonymní
21.5.18 04:19

Dala jsem dítě k adopci

Omlouvam se za anonymitu ale kromě jediného člověka z mého okolí tohle nikdo nevi proto si netroufám to psát verejne.

Jednoho krásného dne jsem se naprosto silene zamilovala. Marek.. dlouhá etapa mého zivota… Bylo mi 21 a mela jsem pocit ze litam.. ten muž byl o 9 let starší než ja. Bydlel ode mě velmi daleko ale viděli jsme se pravidelne kazdy víkend a pak jednou rekl ze by mě chtel blíž a ja sbalila kufry a přestěhovala se.. Jenže ne k němu prislo mu to moc zavazne. Našla jsem si spolubydlící a sehnali jsme byt na okraji města ale za rozumné penize. Nastoupila jsem do práce jako sekretářka a moje spolubydlící Radka pracovala v baru. Nás vztah s Markem byl krásný, opravdu.. bylo mi s nim dobre, klapalo nám to ve všech ohledech.. pak ale v praci prislo povýšení a ja začala pracovat vic.. no a jednoho dne jsem přišla z práce a našla je v posteli spolu.. Radku a Marka..

Zhroutil se mi svet. Přes 4 roky ze mě dělali blázna a scházeli se mi za zády.. sbalila jsem si par věci a s brekem jsem odešla z bytu. Snažila jsem se zachovat dospele, našla jsem si garsonku, dal chodila do práce, hodně spala, hodně brecela a cele dny zvracela.. přisuzována jsem to stresu a naprosto si toho nevsimala… No.. a pak jsem zjistila ze to asi nebude tak jednoduché.. byla jsem těhotná.. na potrat bylo pozdě.. a ja se zhroutila.. dala jsem výpověď v praci, přestala komunikovat s kýmkoliv ve svém okolí a odjela do jiného města nedaleko… Celou dobu jsem se snažila smirovat s tím ze budu mit dítě… Nedokázala jsem si urovnat v hlavě co mam dělat, jestli mu to říct, jestli to sama dokazu…

Pak přišly kontrakce.. Silene mě bolela bederní pater, byla jsem zoufalá a sama.. dobelhala jsem se do nemocnice.. a bez velkých dramat jsem porodila dceru.. kdyz jsem ji viděla tolik jsem ji milovala, byla jsem tak strasne šťastná.. pak mi ji ale odvezli a kdyz mi ji přinesli na pokoj nedokázala jsem se s tím vůbec srovnat ze ji mam… najednou jsem mela blok.. viděla jsem v ni člověka který mi tak strasne ublížil, cítila jsem šílenou bolest.. Bojovali se mnou několik dni a přemlouvali mě, ale ja si nakonec vzala leky na zastavení laktace a odešla další den domu… bez dcery…

Podepsala jsem se sociální pracovnici veškeré dokumenty a proběhla adopce.. uběhlo 10 měsíců..

Po par měsících jsem potkala člověka se kterým ted chodim, snaží se mě rozesmivat, stará se o mě.. a mluvi o tom ze si mě jednou vezme budeme spolu mit dceru a něco ve mě ma chuť křičet ze ja uz ale jednu dceru mam..

Nevím jak mu to říct.. cítím se kvuli tomu jako nejhorší člověk na světě.. kazdy den mě to bolí… ale malá ma rodinu kterou ja bych ji nemohla dat.. ma tátu který není hajzl, maminku která není zlomena bolesti a skutkem a nema ji za zle něco za co ani nemuze…

Asi se ptáte co je vlastně předmět dotazu.. ale ja to asi nevím.. jen jsem nesebrala odvahu to nikomu říct a potřebovala jsem se vypovídat a velmi rada si přečtu co mi k tomu řeknete..

Dekuju za přečtení a všechny odpovědi.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4376
21.5.18 04:42

Tyhle detailní popisy a konkrétní jména… To je asi rozepsaný román 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1572
21.5.18 04:48

Bud vdecna za to, ze jsi (ac asi pouze shodou okolnosti - bylo jiz pozde) nesla na potrat. Potrat je zlocin, adopce je dobrym skutkem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.5.18 04:49

@Halamka jsem rada ze jsem ti k smíchu… :potlesk:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.5.18 04:50

Jména jsou samozřejmě jiná… jsou tam jen kvuli přehlednosti…

  • Citovat
  • Nahlásit
27523
21.5.18 06:01

Po pár měsících to je ještě živé. Nové známosti bych to rozhodně neříkala. Nevím, kdy je „ideální“ takovou skutečnost říkat, ale nejdřív bych se pokusila se s tím vyrovnat sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19147
21.5.18 06:06

K psychologovi nebo psychiatrovi chodis? Nic ve zlem, ale chtelo by to…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8885
21.5.18 06:12

Zasla bych k dobremu psychologovi, aby ses vypovidala, vybrecela a vyrovnala se s tim. Zatim bych znamosti nic nerikala. Pockej po tom psychologovi

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1077
21.5.18 06:41

Zašla bych si k psychologovi aby sis to sama v hlavě urovnala. Ty jsi udělala snad to nejlepší co jsi v té situaci mohla udělat- postarala ses aby malá vyrostla u lidí kteří ji budou milovat a pomohla jsi těm lidem k dítěti. Zachovala ses velice dospěle. :* :*

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4097
21.5.18 06:56

Zašla bych k dobrému vydavateli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3477
21.5.18 07:08

Kdo je ten clovek ktery o tom jeste vi?

Milujes noveho pritele?

Navstevujes psychologa?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
533
21.5.18 07:09

Mám jako úředník na starosti adopce. Většina matek dětí jsou závislé, bez domova apod., a je jim to jedno. Tohle je skutečně velká výjimka. Příspěvek se nečte snadno, ale na pocity matek se při hledání nové rodiny už nemůže myslet. Tam je pak místo už jen pro pocity dítěte. Přeju, ať je další miminko v rukou své matky, která ho už nikdy nepustí takhle do neznáma.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4922
21.5.18 07:18

Dobŕe jsi udělala :hug:.

Ale jinak mi to prijde jak story z casaku. A uz vubec nechapu jak si zena nemuze vsimnout, ze je tehotna. Nemluvim o prvnich tydnech, ale ve tretim mesici? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4578
21.5.18 07:23

Řešila jsi především své zklamání, tvé chování nebylo zcela dospělé, ale dala jsi svému dítěti šanci žít. A to je to nejdůležitější, co jsi pro své dítě v daný okamžik mohla udělat. Naše lidská společnost je natolik vyspělá, že se o odložené dítě dokáže dále postarat a dítě může i bez matky - rodičů přežít. Pro dítě to dopadlo dobře. Potřebuješ psychoterapii, myslím, že přijdeš na řadu dalších věcí, které tě vedly k tomuto jednání. Také ti to třeba pomůže objasnit, proč sis vybrala zrovna takového partnera, byla ochotná se kvůli němu přestěhovat půl republiky, přistoupit na jeho podmínky „spolužití“…už od začátku to bylo špatně, a přesto jsi byla ochotná to akceptovat. Měj se více ráda, více si věř a celkově chtěj od života víc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9089
21.5.18 07:27

Myslím, že tahle jizva v tobě bude celý život. Pořád si to budeš vyčítat a přemýšlet coby kdyby…asi bych vyhledala odborníka, který by nějak pomohl se s tím vyrovnat. Poradí ti i jak takovou věc oznámit partnerovi. Bohužel si následky svých činů neseme cely život a on pochopení mít nemusí. Pro dítě jsi udělala v danou chvíli to nejlepší, otázkou je, zda si nemohla víc bojovat. Podle tvého dotazu si myslím, že nad tím samým váháš sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama