Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Třetí těhotenství a strach z možných komplikací
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.14 21:07
Já mám jenom jedno dítě, hrozně jsem ho chtěla, ALE když jsem otěhotněla, první reakce bylo nadšení…postupně ale začínaly přicházet obavy, jestli to fakt zvládneme, jestli jsem to opravdu chtěla atd. atd…nakonec to všechno přešlo a jsmě nejšťastnější na světě 
mimochodem. u nás ve městě je rodinka, co má 8 dětí. 7 plánovaných a to poslední je prý bonus 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:11
@jizvíková píše:
No prostě ho nechceš, řekni mu to a je to
díky za reakci, ale tak to není, jen jsem se začala bát a panikařit. Touha po dítěti tam je, jen se objevil hrozný strach. Nechráněný styk už byl, takže už je pozdě říkat,, že nechci, kdyby se zadařilo, jen se nepoznávám v pocitech. Kdyby se teď nezadařilo, tak vím, že si dám minimálně pauzu. A neřešila jsem, jak říct partnerovi, že už další dítě nechci, to bych si vyřešila sama s ním 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:12
@Adduše díky, snad to teda přejde. Jsem fakt blbá, ani nevím, jestli jsem těhotná a takhle panikařím. Očekávám i velkou kritiku tady, pocity si ale z hlavy jen tak nevymažu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:16
Tak tohle mě přepadlo u čtvrtého těhotenství (vlastně pátého, taky to jednou nedopadlo). Zajímavé, že u třetího jsem to tak nebrala, byla jsem s tím víc srovnaná. Ale nakonec to všecko dobře dopadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:18
@mischelinka měla jsem to podobně, když jsem čekala 4. dítko (byla jsem tenkrát těhotná po 7 během 8 let). Bylo plánované, byla jsem i těhotná, ale na miminko jsem se i přesto těšila. Bohužel těhotenství nedopadlo dobře a v tu chvíli jsem si úplně srovnala a uvědomila co chci. Znovu jsem otěhotněla hned po šestinedělí a dnes má nejmladší 17 měsíců a neměnila bych ani náhodou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:20
Zdravím tě, chápu teď tvé momentální pocity…
Možná to bude tím, že ségra si prošla úplně tím samým…
Strašně moc básnila o tom, jak by ráda ještě třetí miminko, jak by chtěla ještě jednou držet v náručí to malé miminko… Jakmile se s manželem pokusili a měli sex bez jakékoli ochrany, byla z toho zoufalá, zpětně si počítala i možné plodné dny/ovulaci, zrovna to vycházelo v tom období, kdy měli nechráněný sex…
Nikdy jsem neviděla v očích takový pocit ztracenosti, nebo jak to říct…
Probrečela několik dní a několik nocí, měla strach z toho, jak to bude dál, jestli to zvládne psychicky i fyzicky… Celé znovu, dalších 9 měsíců to prožívat a co pak? měla hrozný strach…
Když si po 3 týdnech udělala těhotenský test a objevila //, tak měla hysterický záchvat, psychicky se zhroutila a skončila v nemocnici…
Dali jí kapačku, chodil za ní psycholog a snažil se jí pomoct přenést se přes to a najít ten důvod, který vlastně způsobil tu nechuť k dalšímu těhotenství… Nakonec přišel na to, že se bála další výchovy, bála se toho, že některé z dětí zanedbá, že třeba výchova půjde jiným směrem, že se pak děti urazí, že jim nevěnuje tolik pozornosti, když by se starala o další miminko…
Zvažovala i interupci, ale po pár hodinách s psychologem se rozhodla to zkusit a případně kdyby to nezvládala jakýmkoli způsobem, tak krajní možnost porodit a dítě dát do babyboxu…
Do poslední chvíle byla rozhodnutá se mimča vzdát…
Až po porodu si uvědomila, jaké štěstí jí potkalo, že několik ženských chtějí velkou rodinu a nemůžou jí mít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:20
@mischelinka hele, podle mě nikdy prostě nevíš do čeho jdeš. a když někdo tvrdí, že jo, tak kecá…mít jedno dítě je jiný než mít dvě, mít tři deti je jiný než mít čtyři atd…prostě můžeš předpokládat jaký to asi bude a myslet si, že seš připravená, ale vždycky je to nakonec překvapení. takže podle mě je uplně normální to, co cítíš…možná, že když se nezadaří, tak by třeba bylo fajn chvíli počkat aby sis to urovnala a třeba si dat mezi dětma větší rozdíl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:21
Já vím, že tady nechceš, aby se diskutovalo, zda jsi v tom, nebo ne, ale hihi, já právě podle téhle hysterie poznala, že v tom jsem Strach, co kdybych byla, obavy, jak to zvládnem, permanentně stažený žaludek, bála jsem se i udělat test:-). Když jsem pak sežrala dva květináče petžele, tak jsem teda pochcala papírek - a byl tam:-). Mám dva prcky, 3r a 1r a jsem 22tt. Nejhorší strachy přešly celkem brzy, velmi se zintenzivnily tedy po poměrně dost blbém výsledku integrovaného testu a teď po výsledku z AMC je to zase „v pohodě“. Ale obecně mám teď, při třetím těhotenství, o ještě nenarozené miminko strach (obavy) větší než třeba u druhého. Mít ještě špatnou zkušenost z nějakého předchozího těhotenství, asi se bojím o to víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:27
@Anonymní píše:
Ahoj všem, prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma. Máme s manželem 2 děti a tak nějak pořád máme pocit, že nejsme kompletní, často mluvíme o tom, že bychom chtěli třetí. No a zkrátka na Nový rok jsme si jednou nedali pozor a já si najednou po 14 dnech připustila možnost, že jsem těhotná a přepadly mě takové pocity, že ze sebe nechápu. Mám najednou strašné obavy o to, jak bych případné další těhotenství zvládla, bojím se, že bych musela ležet v nemocnici, měla komplikace, hlavně kvůli dvěma dětem doma, které mě potřebují, jsou ještě malé. Cítím hroznou únavu a snad i nechuť k tomu být znovu těhotná. Znovu to břicho, nevolnosti, případné porodní komplikace, k tomu péče o dva prcky doma. Taky mě napadá, jestli si nezahráváme, přece už doma dvě nádherné zdravé děti máme, tak proč pokoušíme… je toho hodně, mele se to ve mě, nemůžu spát a pořád dokola se zkoumám, jestli bych mohla být těhotná. MS mám dostat v pondělí, dnes jsem si dělala test a zdá se mi, že i vidím lehký náznak (ani ne ducha) druhé čárky a jsem toho tak plná, že ani nevím, jestli si to nevsugerovávám. Nechci řešit to, jestli jsem nebo ne ani jestli vidíte ducha apod., jen mě zajímá, jestli někdo měl taky takové pocity a jak se s tím popral (jedno jestli u druhého, třetího nebo… těhotenství). Já najednou vlastně zjišťuji, že jsem možná nebyla na případné další těhotenství připravena a musela si projít těmito pocity, abych si to uvědomila. Manžel by případné miminko uvítal, pomáhá co může, ale prostě ty strachy a pocity a nepohodlí jako já by neměl. Jsem tak nějak unavená už jen z představy, že bych měla být počtvrté (mám za sebou i jedno nevydařené těhotenství) v tak krátké době být těhotná (cca 5 let). ještě podotýkám, že jsem taková hysterka, že samozřejmě cítím všechny možné i nemožné těhotenské příznaky. Nechci se rouhat, na miminko bych se určitě těšila, jen se nepoznávám, myslela jsem si, že jsem víc srovnaná a najednou taková hysterie a stresděkuji všem, kdo se zapojí
Ahoj mám podobné pocity 
máme jedno dítko 2,5,nechtěli jsem aby byla jedináček, takže pozor jsem si nedávali, mno tak nějak podvědomně jsem doufala, že když máme sex jednou za uherák že se to nepovede, ale bumho, dělala jsem si už asi 5 testů nejdřív jen světlounká čárečka a ten poslední už byla docela zřetelná 
no jsem objednaná na gyndu a tam se uvidí,
ale ted se mi v hlavě motají různé myšlenky, bojím se třeba porodu, neměla jsem ho asi uplně nejhorší, ale příjemné to nebylo, předtím, jsem aspon nevěděla do čeho lezu
Nedávno jseme si pořídili dva koně, tíží mě starost o péči o ně,
nebudu moct jezdit, při prvním těhu jsem byla tak nezodpovědná, že jsem jezdila do 7 měsíce ted už bych si to asi nelajsla, taky koně jsem měla jiného klidného, tenhle se viděsí i zajíce na poli 
ještě jsem to ani mámě neřekla
to bude řečí, že toho máme už takhle dost
manžel by měl dítě rád, jako každý muž touží po následníkovi trůnu 
ale když mě viděl jak jsem z toho podivná? tak už i řekl at to dám pryč, no to bych asi nedokázala, sakra co to se mnou je
Příspěvek upraven 16.01.14 v 21:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:29
@skyline.girl01
Ty kráso, tak to je mazec…to by asi nikdo zažít nechtěl. Ale jak jsem četla tvůj příspěvek, tak u toho, že se bála, že některé z dětí zanedbá, tak se mi taky stáhl zadek až ke krku. A upřímně…taky jsem zpočátku o přerušení chvíli uvažovala. Ale nemám na to koule, naštěstí:-).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:32
@Adduše kdyby to nevyšlo, tak si dám rozhodně pauzu.
a děkuji tobě i všem za příspěvky, ta podpora mi pomohla.
Na chvíli mi vypadl internet a když naskočil, tak koukám, že má anonymita šla do kytek, je to moje prvně založená diskuze tady, tak jsem zatím amatér
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:32
Zakladatelko, z Tvého příspěvku cítím, že jsi citlivá duše a docela přemýšlivá ženská. To dává dobrý předpoklad toho, aby jsi případné těhotenství přijala a srovnala se s ním. Máš k tomu i partnerské zázemí. A právě pro Tvoji citlivost mám obavu, že kdyby jsi situaci řešila potratem, s tímto řešením se nikdy vnitřně nesmíříš a budeš jím vnitřně velmi trpět. Nejsi totiž cynik, kterému to je jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 21:34
@smejdka píše:
první dva řádky tvého příspěvku vypouštím jinak díky a ať všechno dobře dopadne, budete mít doma veselo, to je fajn 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
Slabé krvácení
- 08.04.26
- Pernikova princezna
Nadměrná vlkhkost ochabuje erekci partnera
- 07.04.26
- Anonymní
Ahoj všem, prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma. Máme s manželem 2 děti a tak nějak pořád máme pocit, že nejsme kompletní, často mluvíme o tom, že bychom chtěli třetí. No a zkrátka na Nový rok jsme si jednou nedali pozor a já si najednou po 14 dnech připustila možnost, že jsem těhotná a přepadly mě takové pocity, že ze sebe nechápu. Mám najednou strašné obavy o to, jak bych případné další těhotenství zvládla, bojím se, že bych musela ležet v nemocnici, měla komplikace, hlavně kvůli dvěma dětem doma, které mě potřebují, jsou ještě malé. Cítím hroznou únavu a snad i nechuť k tomu být znovu těhotná. Znovu to břicho, nevolnosti, případné porodní komplikace, k tomu péče o dva prcky doma. Taky mě napadá, jestli si nezahráváme, přece už doma dvě nádherné zdravé děti máme, tak proč pokoušíme… je toho hodně, mele se to ve mě, nemůžu spát a pořád dokola se zkoumám, jestli bych mohla být těhotná. MS mám dostat v pondělí, dnes jsem si dělala test a zdá se mi, že i vidím lehký náznak (ani ne ducha) druhé čárky a jsem toho tak plná, že ani nevím, jestli si to nevsugerovávám. Nechci řešit to, jestli jsem nebo ne ani jestli vidíte ducha apod., jen mě zajímá, jestli někdo měl taky takové pocity a jak se s tím popral (jedno jestli u druhého, třetího nebo… těhotenství). Já najednou vlastně zjišťuji, že jsem možná nebyla na případné další těhotenství připravena a musela si projít těmito pocity, abych si to uvědomila. Manžel by případné miminko uvítal, pomáhá co může, ale prostě ty strachy a pocity a nepohodlí jako já by neměl. Jsem tak nějak unavená už jen z představy, že bych měla být počtvrté (mám za sebou i jedno nevydařené těhotenství) v tak krátké době být těhotná (cca 5 let). ještě podotýkám, že jsem taková hysterka, že samozřejmě cítím všechny možné i nemožné těhotenské příznaky. Nechci se rouhat, na miminko bych se určitě těšila, jen se nepoznávám, myslela jsem si, že jsem víc srovnaná a najednou taková hysterie a stres
děkuji všem, kdo se zapojí