Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera vše ničí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.9.20 12:31
Dcera vše ničí
Holky potrebuju poradit Žiji s pritelem už nekolik let, před 4 lety kdyz mi oznamily ze cekam dite byla sem stastna muj partner take, tehotenstvi probihalo v poradku zadne problemy. Jediny problem byl že dcera se narodila v 35 tydnu takže byla v inkubatoru a 14 sme byli na novorozeneckym odd. Mala se mi nerozkojila tak sme byli na UM. Po tydnu odloučeni od rodiny sama zavrena s dcerou na pokoji nikdo za nama nemohl se u ˇme rozjela deprese takze se zadala sestry o propustku na par hodin, bylo mi vyhověno. Nastal den kdy nas pustily domu strasne sem se tesila az budu s dcerou doma. Ale doma to bylo jedte horsi partner musel pracovat mel praci od rana do vecere takze na vse sem byla sama jedine ceho jsem byla schopna bylo prebalit, nakrmit a dat spat a to vse dokola, ze bych si pochovala dceru nebo si sni v pozdjsim veku hrala na to sem nemela vubec silu ????. Vytacela me kazda malickost co dcera udelala kolikrat sem chtela utect a tak sem v puly roce sla do prace a partner byl sni doma, na chvily bylo vse v poradku ale pak vse zacalo znovu. Ve 3 letech jejiho veku me kolegyne dokopaly ke psychiatrovi kterery mi rekl ze poporodni deprese srale pretrvava a naordinoval mi lecbu po ktere je do ted uplne vse v poradku.
Dceři jsou 4 roky a ja nevim co sni ve skolce je milionova, hodna, uklizi proste hodne dite ale jakmile sme doma tal to vse zacne. Vubec neposloucha co ji reknu, dela si co chce, niči svoje hracky tak sme ji je zabavily za trest, tak zacla nicit moje veci, stale rika jak sme zly na ni ze ji nic nedovolime atd. Narodilo se nal druhe dite se kterym sem zadne psychicke problemy nemela vse klape, snazim se svoji pozornost rozdelit mezi obe deti ale jak si to nepomaha, jakmile se na chvily zavnu venovat braskovi okamzite zacne delat naschvaly (čmarat moji rtenkou po zdi, naschval se vycura na konerec, vyhazi veskery obleceni ze satniku…)
A ja uz nevim jak na ni, kricet na ni nepomaha, pres zadek, ruce kdyz dostane se mi vysmeje ze jinto neboli s sni po dobrym to sni nejde. Už jsem opravdu zoufala
Nema nekdo zkušenost s tady tim problemem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.9.20 12:41
Zašla bych s dcerou k psychologovi. Možná i nějaká rodinná terapie by mohla pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:41
Já si myslím, že i podle názvu diskuze je jasné v čem je problém. Dítě jejího věku chce prostě mámu. Díky bohu sem poporodní depresi neměla, takže si nedovedu představit jaké to muselo být, ale stejně jako to nechalo šrámy na vaší duši, tak to nechalo šrámy i na duši vaší dceři a u obou je potřeba je zahojit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:49
Bohužel si za to hodně můžeš sama a to proto, že jsi si tak dlouho neléčila deprese léky, které jsi nejspíše potřebovala.
Dcera samozřejmě těžce utrpěla, to ještě můžeš být ráda, že tě nepustil k vodě manžel, což se stalo mojí kamarádce.
Akorát teda nevím, jak to napravit, ale asi tím, že se budeš chovat přirozeně a ne jako vydeptanec. Dcera asi přirozenou stránku nezná, vidí rozdíl mezi minulým chováním k ní a tvým fungováním v rodině a teď, když je druhé dítě. Asi jsi o hodně jiná a ona má pocit křivdy. Může mít pocit, že ji nemáš ráda, což lze pochopit.
Když si vzpomenu, jak moje vydeptaná kamarádka vypadala, než se vyléčila, tak bych se ničemu nedivila. Působilo to hrozně i na mně, a to s ní nežiju. Šel z ní úplně mráz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:50
@Maja 2016 píše:
Holky potrebuju poradit Žiji s pritelem už nekolik let, před 4 lety kdyz mi oznamily ze cekam dite byla sem stastna muj partner take, tehotenstvi probihalo v poradku zadne problemy. Jediny problem byl že dcera se narodila v 35 tydnu takže byla v inkubatoru a 14 sme byli na novorozeneckym odd. Mala se mi nerozkojila tak sme byli na UM. Po tydnu odloučeni od rodiny sama zavrena s dcerou na pokoji nikdo za nama nemohl se u ˇme rozjela deprese takze se zadala sestry o propustku na par hodin, bylo mi vyhověno. Nastal den kdy nas pustily domu strasne sem se tesila az budu s dcerou doma. Ale doma to bylo jedte horsi partner musel pracovat mel praci od rana do vecere takze na vse sem byla sama jedine ceho jsem byla schopna bylo prebalit, nakrmit a dat spat a to vse dokola, ze bych si pochovala dceru nebo si sni v pozdjsim veku hrala na to sem nemela vubec silu ????. Vytacela me kazda malickost co dcera udelala kolikrat sem chtela utect a tak sem v puly roce sla do prace a partner byl sni doma, na chvily bylo vse v poradku ale pak vse zacalo znovu. Ve 3 letech jejiho veku me kolegyne dokopaly ke psychiatrovi kterery mi rekl ze poporodni deprese srale pretrvava a naordinoval mi lecbu po ktere je do ted uplne vse v poradku.
Dceři jsou 4 roky a ja nevim co sni ve skolce je milionova, hodna, uklizi proste hodne dite ale jakmile sme doma tal to vse zacne. Vubec neposloucha co ji reknu, dela si co chce, niči svoje hracky tak sme ji je zabavily za trest, tak zacla nicit moje veci, stale rika jak sme zly na ni ze ji nic nedovolime atd. Narodilo se nal druhe dite se kterym sem zadne psychicke problemy nemela vse klape, snazim se svoji pozornost rozdelit mezi obe deti ale jak si to nepomaha, jakmile se na chvily zavnu venovat braskovi okamzite zacne delat naschvaly (čmarat moji rtenkou po zdi, naschval se vycura na konerec, vyhazi veskery obleceni ze satniku…)
A ja uz nevim jak na ni, kricet na ni nepomaha, pres zadek, ruce kdyz dostane se mi vysmeje ze jinto neboli s sni po dobrym to sni nejde. Už jsem opravdu zoufala
Nema nekdo zkušenost s tady tim problemem?
Vím, je to těžké. Ale fyzickými tresty ji rozhodně nedostaneš na svojí stranu. Takže radím přestat ji dávat na zadek, pleskat přes prsty apod. Snaž se jí zapojit do pomoci s dítětem, je to velká, šikovná ségra, která má malého bráchu, který ji potřebuje. Ona je už velká slečna a spoustu věcí zná a může je pomalinku učit i bráchu… Prostě nějaké takovéhle „pohádky“ bych na ni zkusila. No a pak si třeba jednou týdně spolu udělejte třeba hoďku, dvě jen pro sebe. To bude čas kdy ona může určit co budete dělat. (Můžeš ji dát na výběr třeba ze dvou věcí co byste mohly dělat).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:50
Snazim se sni delat cokoliv nez prisla o hracky tak sem se snazila sni hrat sle ona si chtela vzdy hrat kdyz sem neco delala jakmile sě ji rekla za chvilinku s prisla sem za ni tal rekla ze uz si hrat semnou nechce, zkousela sem i holcici den si sni udelat jit do cukrarny, na hriste, do zabavnyho cetra, do hrackarstvi vse mozny a bez efektu. Co me nejvice mrzi ze ve skolce nebo u babicky kdyz je tak je zlata prijde mi jskoby me trestala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:55
Podle mě se trápí, protože v tom nízkém kojeneckém věku nepoznala mateřskou lásku, nejspíš spolu ani nemáte takové citové pouto. Jí jsi nepochovala, nehrála sis s ní a utekla jsi před ní do práce a píšeš, že u syna jako máma funguješ normálně. Takže žárlí na postavení mladšího sourozence a chce tvojí pozornost, přičemž ty za to ní po ní kricis a bijes jí. Myslím, že tady je na místě odborník a to hodně rychle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:56
@Maja 2016 píše:
Snazim se sni delat cokoliv nez prisla o hracky tak sem se snazila sni hrat sle ona si chtela vzdy hrat kdyz sem neco delala jakmile sě ji rekla za chvilinku s prisla sem za ni tal rekla ze uz si hrat semnou nechce, zkousela sem i holcici den si sni udelat jit do cukrarny, na hriste, do zabavnyho cetra, do hrackarstvi vse mozny a bez efektu. Co me nejvice mrzi ze ve skolce nebo u babicky kdyz je tak je zlata prijde mi jskoby me trestala
A když jste měly ten svůj den, tak ses ji opravdu věnovala? Např v tom zábavním centru byla jsi s ní nebo jsi na ni jen dohlížela? V tom je dost podstatný rozdíl. A také by bylo fajn změnit myšlení - dcera mě trestá, dělá mi to naschvál. Ale s tím ti pomůže psycholog.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 12:56
Dcera se snaží upoutat pozornost, nejspíš se cítí na vedlejsi koleji, nemilovana, prehlizena. Trochu si za to muzes sama no, kdyz si ji v pul roce radsi vymenila za práci a i vsechno co tu pises, jak ti vadi, ona z tebe cítí. Tady by byla na miste, nejaka rodinna terapie. Fyzickym trestanim niceho nedosahnes, spis naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 13:04
Podle mně se značně přeceňuje význam „dne pro dítě“. Že ho rodič vyveze na výlet, do cukrárny, divadla, nákupy.
Mnohem více funguje stmelování rodiny. Příklad : zatím je venku hezky - vzala bych mrňousa do kočáru a nevšímala si ho nadmíru. Ten se veze. Dcera jde s tebou - třeba do parku, chodíte a vyprávíte si o stromech, kytkách, co tě napadne, může to pro ni být poučné i zábavné zároveň. Běžnou hru dítě zná, ale mělo by to být tak, že se nebudeš neustále zajímat o mimi, to se jenom poveze. Jenom tam bude, ale hlavní hovor bude s dcerou. Děti se musí vzájemně akceptovat, ale není nutné je oddělovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
10.9.20 13:05
Je mi jí líto, ptz měla resp neměla milující mámu a pak hned mimino, které jí odstrcilo na desátou kolej. Možná chtělo po té léčbě s druhým dítětem počkat. Teď bych zkusila trpělivost a ptala bych se jí na její pocity a místo křiku se jí zeptat, co teď čeká, že uděláš a mluvit s ní prostě jako s dospělou. Děti nejsou blbé. Mluv klidně i o svých pocitech. Hračky bych vrátila s tím, že pokud si je rozbije, jiné nebudou a nepůjdou spravit. Čeká vás běh na dlouhou trať, ale zkus se vžít do její role. Jak v tom všem ještě figuruje tatínek?
- Citovat
- Upravit
10.9.20 13:07
@LaPaloma píše:
Podle mně se značně přeceňuje význam „dne pro dítě“. Že ho rodič vyveze na výlet, do cukrárny, divadla, nákupy.
Mnohem více funguje stmelování rodiny. Příklad : zatím je venku hezky - vzala bych mrňousa do kočáru a nevšímala si ho nadmíru. Ten se veze. Dcera jde s tebou - třeba do parku, chodíte a vyprávíte si o stromech, kytkách, co tě napadne, může to pro ni být poučné i zábavné zároveň. Běžnou hru dítě zná, ale mělo by to být tak, že se nebudeš neustále zajímat o mimi, to se jenom poveze. Jenom tam bude, ale hlavní hovor bude s dcerou. Děti se musí vzájemně akceptovat, ale není nutné je oddělovat.
Tohle jsem přesně myslela, tím dnem pro dítě. Ono to není o tom kam to dítě vezme, ale co tam s ním bude dělat. Takhle malému dítěti je sumak jestli je v nejlepším zábavním parku na světě, chce mámu, tátu pro sebe, aby s ním byli. Aby se mu věnovali, povídali si… Dost lidí tohle nechápe a neumí nebo nejsou ochotni to dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 13:20
Souhlasím, malá potřebuje hlavně mámu, kterou neměla a nemá. Je mi ji vlastně líto. I můj syn, kterýmu je 6,teď šel do školy, si semnou potřebuje povídat..mít chvíle jen my dva. Nejde tak ani o dárky, zábavný parky, ale to, že je semnou, že si povídáme, rozumíme si..malá je poznamenána..šla bych na ni v klidu, žádný mlácení, nadávání..ale jít se třeba projít, povídat si o čemkoliv, něco si spolu přečíst, povídat si o něčem, co ji zajímá..snad to ještě půjde spravit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.20 13:21
Já si myslím, že mezi vámi je ten vztah máma-dcera tak narušený, že tomu žádný společný den a větší péče nepomůže. Urychleně bych vyhledala odborníka, než bude pozdě. Všechno to, co dcera vyvádí, je jen následek jejího citového strádání v miminkovském věku. Ona chce tvoji pozornost a je jí úplně jedno, že je to ta negativní. Jak se chová společně s tátou, který ji vychovával a staral se o ni?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
