Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese, konec manželství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.10.16 22:48
@Anonymní píše:
Ahoj,
už jsem v koncích a nevím nějak, komu se svěřit, kamarádce nechci.
Ani nevím, zda by se to sem vše vešlo, kdybych začala od začátku vztahu a všechny strasti atd. Jsme manžele 2roky, spolu 10let, máme dvě holčičky (5let a 3týdny). Žijeme v mém bytě (po babičce), žádné dluhy, abychom nám vztah kazili hádky o hypo či financích. Manžel vydělává dost, kamionak v DE, za cenu toho, že je doma středy a víkendy. Už je to takto ale 3roky, takže jsme si zvykli.
Přemýšlím, kde začít, aby to dávalo smysl a hlavu a patu..
Začátky jsou v každém vztahu parádní, bez mráčku, dokonalé, plné sexu, líbání, haha.
Vzpomínám, kdy se to začalo takhle sát a odkdy vlastně přemýšlím o konci manželství, protože nejsem šťastná.
Obě děti byli plánované, těhu i vše s první dcerou bylo parádní, koupal, pomáhal, měl práci kousek, takže byl i s námi, vše relativně ok. Dosud ohledně dcerky je fajn táta, ale kolikrát nevím, co jeho chování k dceři ovlivnuje, někdy parádní táta, jindy debl, že bych ho nakopla. Já další děti nechtěla, nakonec jsme se dohodli na sourozenci, a máme krásnou holčičku, mám tři týdny po porodu. Popravdě, možná od druhého porodu ho vidím těma „jinýma“ očima
Porod byl rychlovka, bezproblémový, bez šití, klasika třetí den domů, jenže! Měl nás vyzvednout s autosedačkou v porodnici na pokoji, zná to, byl i pro první, není hloupý, ví jak to chodí. Do tel.mi sdělil že počká dole u vchodu, at ji obléknu a přijdu! Vysvětlila jsem mu, že musí do pokoje, že mám snad i tašky apod a co to je za kravinu! Řekl mi, že bude na parkovišti a nazdar. Telefon si vypl. Přijela pro nás má matka, po příjezdu domů, něco neuvěřitelného!!!
Od té doby se na něj dívám jinak.. Hodně mě zklamal. Moc.
Kdykoli se snažím s ním promluvit, či ho obejmout, cokoli, bez reakce. Arogantní „hm“, „no“.. protivný odpovědi, vše ho neskutečně obtěžuje.
Prakticky permanentně jsem na obě holky sama, větší moc pomáhá, je to šikulka, a stejně kolikrát mi dokáže říct: „dceru nevychováváš, od čeho tu jsi“ apod. Pokaždé to tak zabolí. Vařím jednou rukou, aby měl večeři včas, dostává jídlo až pod rypák, abych se zavděčilaa pokaždé ťuťu ňuňu a když se mu chce, tak šíleně mě zadupe do země. Říkám si, proč do háje, já ho neignoruju, nechovám se k němu hnusně, nejsem na něj sprostá, neodbíjím ho odpověďmi typu „hm“, tak proč on jo?
Poslední týden spolu skoro nepromluvíme, protože pokaždé co ho o cokoli požádám, tak hnusně se podívá, zaksichtí, že mě to přejde a raději si to udělám sama.
Např. dnes s oběma dětma venku, celý den lilo, šli jsme aspon do cukrárny na tiramisu, aby se vyvětrali, a slíbil, že než přijdeme, vyluxuje. Přijdeme domů a nevyluxováno. Jeho odpověď? „Kdybys řekla prosím, vyluxoval bych“ a ušklíbne se. Na to nemám co říct.. nemám už sílu..
Jednou za čas bouchnu, zasypu ho vším co se mi nelíbí, co mě štve, a pak to klape třeba týden. Ale to nic neřeší.
Jak píši, poslední týden cca je to už strašné. Když kojím malou, bulím u toho. Muchlám se k ní, čichám k ní a omlouvám se jí, jakého jsem jí našla tátu. omlouvám se jí tak moc do ouška.
Chovám jí, houpu jí, nebo když v týdnu spí i malá se mnou v ložnici, prohlížím si je a říkám si, že jsem svůj život vyměnila za ten jejich. Mě už život skončil, na mě nezáleží, záleží jen na tom, aby měli hezké dětství oni dvě!
Vrcholem všeho je, že za měsíc má dcerka páté narozky, plánuji ji oslavu s rodinami, aby jsme se všichni sešli, jako to bylo každý rok, a chtěla jsem probrat výzdobu, ukázat možnosti dortu, ptž ho to zajímalo…a odpověď? „že z toho dělám komedii, že jí dáme dárky a půjdou domů“..
Takže to vidím, že oslavovat budeme sami.
Momentálně je to asi takové, že mi našli bulku v prsu a poslali na histologii, jelikož se mi mlékem nalévá jen jedno prso, kojím ale z obou, (dcera kojená do 1.5roku, žádný problém), nyní taky kojím i když každé jinak velké. Ano, ptal se co u doktora, ale jinak?? Nic! Dnes odpoledne mi dokonce řekl, že kdybych kojila pořádně z obou prsou, neměla bych možná rakovinu!, protože já vám přísahám, že jsem se skutečně snažila, opravdu jsem udělala vše co jsem mohla.. ale být furt milá, ochotná atd.. když to nemá smysl..
Proč? Proč? Proč tohle děláš? MMch - taky říká „prosím“, aby dostal jídlo? TY se potřebuješ zavděčit? Holka promiň, ale jsi hloupá. Ale nechci tě v žádném případě dorazit. Tohle není cesta k tomu, aby se mezi vámi obnovila láska, to je cesta do pekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:49
@Anonymní píše:
Ahoj,
už jsem v koncích a nevím nějak, komu se svěřit, kamarádce nechci.
Ani nevím, zda by se to sem vše vešlo, kdybych začala od začátku vztahu a všechny strasti atd. Jsme manžele 2roky, spolu 10let, máme dvě holčičky (5let a 3týdny). Žijeme v mém bytě (po babičce), žádné dluhy, abychom nám vztah kazili hádky o hypo či financích. Manžel vydělává dost, kamionak v DE, za cenu toho, že je doma středy a víkendy. Už je to takto ale 3roky, takže jsme si zvykli.
Přemýšlím, kde začít, aby to dávalo smysl a hlavu a patu..
Začátky jsou v každém vztahu parádní, bez mráčku, dokonalé, plné sexu, líbání, haha.
Vzpomínám, kdy se to začalo takhle sát a odkdy vlastně přemýšlím o konci manželství, protože nejsem šťastná.
Obě děti byli plánované, těhu i vše s první dcerou bylo parádní, koupal, pomáhal, měl práci kousek, takže byl i s námi, vše relativně ok. Dosud ohledně dcerky je fajn táta, ale kolikrát nevím, co jeho chování k dceři ovlivnuje, někdy parádní táta, jindy debl, že bych ho nakopla. Já další děti nechtěla, nakonec jsme se dohodli na sourozenci, a máme krásnou holčičku, mám tři týdny po porodu. Popravdě, možná od druhého porodu ho vidím těma „jinýma“ očima
Porod byl rychlovka, bezproblémový, bez šití, klasika třetí den domů, jenže! Měl nás vyzvednout s autosedačkou v porodnici na pokoji, zná to, byl i pro první, není hloupý, ví jak to chodí. Do tel.mi sdělil že počká dole u vchodu, at ji obléknu a přijdu! Vysvětlila jsem mu, že musí do pokoje, že mám snad i tašky apod a co to je za kravinu! Řekl mi, že bude na parkovišti a nazdar. Telefon si vypl. Přijela pro nás má matka, po příjezdu domů, něco neuvěřitelného!!!
Od té doby se na něj dívám jinak.. Hodně mě zklamal. Moc.
Kdykoli se snažím s ním promluvit, či ho obejmout, cokoli, bez reakce. Arogantní „hm“, „no“.. protivný odpovědi, vše ho neskutečně obtěžuje.
Prakticky permanentně jsem na obě holky sama, větší moc pomáhá, je to šikulka, a stejně kolikrát mi dokáže říct: „dceru nevychováváš, od čeho tu jsi“ apod. Pokaždé to tak zabolí. Vařím jednou rukou, aby měl večeři včas, dostává jídlo až pod rypák, abych se zavděčila a pokaždé ťuťu ňuňu a když se mu chce, tak šíleně mě zadupe do země. Říkám si, proč do háje, já ho neignoruju, nechovám se k němu hnusně, nejsem na něj sprostá, neodbíjím ho odpověďmi typu „hm“, tak proč on jo?
Poslední týden spolu skoro nepromluvíme, protože pokaždé co ho o cokoli požádám, tak hnusně se podívá, zaksichtí, že mě to přejde a raději si to udělám sama.
Např. dnes s oběma dětma venku, celý den lilo, šli jsme aspon do cukrárny na tiramisu, aby se vyvětrali, a slíbil, že než přijdeme, vyluxuje. Přijdeme domů a nevyluxováno. Jeho odpověď? „Kdybys řekla prosím, vyluxoval bych“ a ušklíbne se. Na to nemám co říct.. nemám už sílu..
Jednou za čas bouchnu, zasypu ho vším co se mi nelíbí, co mě štve, a pak to klape třeba týden. Ale to nic neřeší.
Jak píši, poslední týden cca je to už strašné. Když kojím malou, bulím u toho. Muchlám se k ní, čichám k ní a omlouvám se jí, jakého jsem jí našla tátu. omlouvám se jí tak moc do ouška.
Chovám jí, houpu jí, nebo když v týdnu spí i malá se mnou v ložnici, prohlížím si je a říkám si, že jsem svůj život vyměnila za ten jejich. Mě už život skončil, na mě nezáleží, záleží jen na tom, aby měli hezké dětství oni dvě!
Vrcholem všeho je, že za měsíc má dcerka páté narozky, plánuji ji oslavu s rodinami, aby jsme se všichni sešli, jako to bylo každý rok, a chtěla jsem probrat výzdobu, ukázat možnosti dortu, ptž ho to zajímalo…a odpověď? „že z toho dělám komedii, že jí dáme dárky a půjdou domů“..
Takže to vidím, že oslavovat budeme sami.
Momentálně je to asi takové, že mi našli bulku v prsu a poslali na histologii, jelikož se mi mlékem nalévá jen jedno prso, kojím ale z obou, (dcera kojená do 1.5roku, žádný problém), nyní taky kojím i když každé jinak velké. Ano, ptal se co u doktora, ale jinak?? Nic! Dnes odpoledne mi dokonce řekl, že kdybych kojila pořádně z obou prsou, neměla bych možná rakovinu!
zruš ten full servis na hrubý pytel hrubá záplata - on evidentně zneužívá toho co děláš a bere to jako samozřejmost a neváží si tě… špatně to začalo být už při příchodu z porodnice - jak jako žes nakoupila a uklidila jeho bordel a jemu to bylo líto ale seděl na gauči? A těch situací je tam víc kdy sis ze sebe nechala udělat hadr na podlahu…
máš se ráda?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:50
No já bych ho hnala svinskym krokem. Začala bych tím, že bych pro něj nehla ani brvou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:51
Nějak nechápu, jak může zničehonic takhle otočit. Za tím bude jina ženská…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:52
@OlgojChorchoj píše:
Nějak nechápu, jak může zničehonic takhle otočit. Za tím bude jina ženská…
taky si myslím - nebo automaty a dluhy.. ale ženská je víc pravděpodobná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.16 22:53
Já tohle všechno hergot vím 
Celý týden, když jsme s holkami sami, je to parádní, smějeme se, starší na hřišti, jdem k babičce, s manželem max.po smskách a to hnusný není, maximálně mi to vyhovuje, jsem si uvědomila.
Já se mám ráda moc, není to nějaké, že bych měla nějaký mindrák, maluji se, žehlím si vlasy, normálně jako bez mimina Nejsem taková ta „ušmudlaná matka“ 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.10.16 22:54
Ženská ai nemyslím, ani v nejmenším 
tel leží na stole, vše odemčené, fb jeho znám, do tel můžu.
- Citovat
- Upravit
8.10.16 22:55
Tak předně, píšeš, že chceš, aby tvoje dcerky měly krásné dětství. K tomu ale potřebují v pohodě mámu, tak nepiš, že tvůj život skončil, že na tobě nezáleží. Záleží. Jste na to 3, tak kvůli holkám bojuj. Na co výt s takovým chlape, když se chová takhle a s ničím nepomáhá? Pokud to není jen nějaká jeho poporodní depka ( a to bys měla vědět ty, ty ho znáš), tak bych šla od něj. Bydlet kde s holkama máš? Pomoc rodičů, kamarádů? Zvládáš to s holkama už teď sama, tak věřím, že to budeš zvládat i nadále a odpadne ti psych. teror a stres v podobě chlapa. Ohl. zdravotního stavu držím moc palce, ať je vše ok a napadá mě jen to, že 3 týdny po porodu jsou bulky v prsou běžné a nic neznamenají ne? Prsa se různě nalévají, miminko třeba málo saje a tvoří se zatvrdliny…Každopádně posílám moc sil, ty to zvládneš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:56
@Anonymní píše:
Já tohle všechno hergot vím
Celý týden, když jsme s holkami sami, je to parádní, smějeme se, starší na hřišti, jdem k babičce, s manželem max.po smskách a to hnusný není, maximálně mi to vyhovuje, jsem si uvědomila.
Já se mám ráda moc, není to nějaké, že bych měla nějaký mindrák, maluji se, žehlím si vlasy, normálně jako bez mimina
nemáš se ráda - jinak bys mu nedovolila aby se k tobě choval jak jsi popsala a ušmudlanost a nebo vyžehlené vlasy s tím fakt nesouvisí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:57
@Anonymní píše: Ženská ai nemyslím, ani v nejmenším
a není to jedno.. ono totiž není podstatné zda má někoho bokem a nebo nemá - ale důležité je jak se chová k tobě - pečuje o tebe? podpoří tě? máte společný cíl a vize do budoucna za kterými jdete?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 22:58
@Anonymní píše:
Já tohle všechno hergot vím
Celý týden, když jsme s holkami sami, je to parádní, smějeme se, starší na hřišti, jdem k babičce, s manželem max.po smskách a to hnusný není, maximálně mi to vyhovuje, jsem si uvědomila.
Já se mám ráda moc, není to nějaké, že bych měla nějaký mindrák, maluji se, žehlím si vlasy, normálně jako bez mimina
Ty napíše klidně, že tvůj život skončil. Že na tobě už nezáleží. Zároveň napíšeš, že chceš, aby tvé dcery měly hezké dětství. Chápeš, že je to v absolutním rozporu? Tak jestli se máš ráda a chceš svým dětem dát hezké dětství, tak se vykašli na řeči o tom, že na tobě už nezáleží a třeba sbal kufry jemu nebo sobě, ale bojuj za svůj život a svoje štěstí. Jinak budeš mít z holek hromádky neštěstí, co ti ve 14 vypadnou k partě feťáků, aby nemusely snášet to domácí dusno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 23:00
Lindaa93
Taky mi přijde, že si zvykl na pohodlí servis, který mu davas až pod nos… být tebou zacla bych ho ignorovat a zacla bych se zajímat o sebe a děti pokud i tak nebude jevit zájem je lepší být sama s detma než s takovým pakem vím, že je to těžké taky jsem se asi půl roku rozhodovala jestli od ex odejít psychicky jsem to nedávala, měla jsem na nebo už takovou ponorkovou nemoc a ta jak přijde je opravdu konečná odešla jsem a je nám fajn dokonce už i děti si všímá bere si je pravidelně.. nenech sebou zametat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 23:04
@Anonymní píše:
Já tohle všechno hergot vím
Celý týden, když jsme s holkami sami, je to parádní, smějeme se, starší na hřišti, jdem k babičce, s manželem max.po smskách a to hnusný není, maximálně mi to vyhovuje, jsem si uvědomila.
Já se mám ráda moc, není to nějaké, že bych měla nějaký mindrák, maluji se, žehlím si vlasy, normálně jako bez mimina
ale o ušmudlanou matku nejde…Jde o to, že jednáš jako žena bez osobní cti, hrdosti…Když by se ke mě takhle manžel choval, vyprdla bych se na nějakou péči a obskakování. A svůj binec at si laskavě uklízí.
A jak už tu padlo - takovýhle obrat asi bude mít své příčiny…Napadá tě něco? má zájem o sex. kontakt, něžnosti (s tebou)? Jsi ještě v šestinedělí, ale chlapi už bývají dost k neudržení…Jak je na tom on?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 23:20
Ma jinou bych rekla…
Nechci zakladatelku rozrusit jeste vic, je mi ji strasne lito, ale proc by se jinak takto choval? Nedava to smysl.
Příspěvek upraven 08.10.16 v 23:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
Smrad, bordel, nachcáno od psa, lednice prázdná (přitom já před odchodem do porodky, měla jsem plánováno vyvolání, naklidila, navařila, nakoupila), takže po příchodu jsem uklidila, vytřela, došla na nákup do Penny a fungovala! Seděl na gauči a pozoroval mě. Ano, styděl se, ale k čemu to je.
už jsem v koncích a nevím nějak, komu se svěřit, kamarádce nechci.
Ani nevím, zda by se to sem vše vešlo, kdybych začala od začátku vztahu a všechny strasti atd. Jsme manžele 2roky, spolu 10let, máme dvě holčičky (5let a 3týdny). Žijeme v mém bytě (po babičce), žádné dluhy, abychom nám vztah kazili hádky o hypo či financích. Manžel vydělává dost, kamionak v DE, za cenu toho, že je doma středy a víkendy. Už je to takto ale 3roky, takže jsme si zvykli.
Přemýšlím, kde začít, aby to dávalo smysl a hlavu a patu..
Začátky jsou v každém vztahu parádní, bez mráčku, dokonalé, plné sexu, líbání, haha.
Vzpomínám, kdy se to začalo takhle sát a odkdy vlastně přemýšlím o konci manželství, protože nejsem šťastná.
Obě děti byli plánované, těhu i vše s první dcerou bylo parádní, koupal, pomáhal, měl práci kousek, takže byl i s námi, vše relativně ok. Dosud ohledně dcerky je fajn táta, ale kolikrát nevím, co jeho chování k dceři ovlivnuje, někdy parádní táta, jindy debl, že bych ho nakopla. Já další děti nechtěla, nakonec jsme se dohodli na sourozenci, a máme krásnou holčičku, mám tři týdny po porodu. Popravdě, možná od druhého porodu ho vidím těma „jinýma“ očima
Porod byl rychlovka, bezproblémový, bez šití, klasika třetí den domů, jenže! Měl nás vyzvednout s autosedačkou v porodnici na pokoji, zná to, byl i pro první, není hloupý, ví jak to chodí. Do tel.mi sdělil že počká dole u vchodu, at ji obléknu a přijdu! Vysvětlila jsem mu, že musí do pokoje, že mám snad i tašky apod a co to je za kravinu! Řekl mi, že bude na parkovišti a nazdar. Telefon si vypl. Přijela pro nás má matka, po příjezdu domů, něco neuvěřitelného!!!
Od té doby se na něj dívám jinak.. Hodně mě zklamal. Moc.
Kdykoli se snažím s ním promluvit, či ho obejmout, cokoli, bez reakce. Arogantní „hm“, „no“.. protivný odpovědi, vše ho neskutečně obtěžuje.
Prakticky permanentně jsem na obě holky sama, větší moc pomáhá, je to šikulka, a stejně kolikrát mi dokáže říct: „dceru nevychováváš, od čeho tu jsi“ apod. Pokaždé to tak zabolí. Vařím jednou rukou, aby měl večeři včas, dostává jídlo až pod rypák, abych se zavděčila a pokaždé ťuťu ňuňu a když se mu chce, tak šíleně mě zadupe do země. Říkám si, proč do háje, já ho neignoruju, nechovám se k němu hnusně, nejsem na něj sprostá, neodbíjím ho odpověďmi typu „hm“, tak proč on jo?
Poslední týden spolu skoro nepromluvíme, protože pokaždé co ho o cokoli požádám, tak hnusně se podívá, zaksichtí, že mě to přejde a raději si to udělám sama.
Např. dnes s oběma dětma venku, celý den lilo, šli jsme aspon do cukrárny na tiramisu, aby se vyvětrali, a slíbil, že než přijdeme, vyluxuje. Přijdeme domů a nevyluxováno. Jeho odpověď? „Kdybys řekla prosím, vyluxoval bych“ a ušklíbne se. Na to nemám co říct.. nemám už sílu..
Jednou za čas bouchnu, zasypu ho vším co se mi nelíbí, co mě štve, a pak to klape třeba týden. Ale to nic neřeší.
Jak píši, poslední týden cca je to už strašné. Když kojím malou, bulím u toho. Muchlám se k ní, čichám k ní a omlouvám se jí, jakého jsem jí našla tátu. omlouvám se jí tak moc do ouška.
Chovám jí, houpu jí, nebo když v týdnu spí i malá se mnou v ložnici, prohlížím si je a říkám si, že jsem svůj život vyměnila za ten jejich. Mě už život skončil, na mě nezáleží, záleží jen na tom, aby měli hezké dětství oni dvě!
Vrcholem všeho je, že za měsíc má dcerka páté narozky, plánuji ji oslavu s rodinami, aby jsme se všichni sešli, jako to bylo každý rok, a chtěla jsem probrat výzdobu, ukázat možnosti dortu, ptž ho to zajímalo…a odpověď? „že z toho dělám komedii, že jí dáme dárky a půjdou domů“..
Takže to vidím, že oslavovat budeme sami.
Momentálně je to asi takové, že mi našli bulku v prsu a poslali na histologii, jelikož se mi mlékem nalévá jen jedno prso, kojím ale z obou, (dcera kojená do 1.5roku, žádný problém), nyní taky kojím i když každé jinak velké. Ano, ptal se co u doktora, ale jinak?? Nic! Dnes odpoledne mi dokonce řekl, že kdybych kojila pořádně z obou prsou, neměla bych možná rakovinu!
Děkuji všem za vyslechnutí, snad mě diskuzí ještě víc nedorazíte.
, protože já vám přísahám, že jsem se skutečně snažila, opravdu jsem udělala vše co jsem mohla.. ale být furt milá, ochotná atd.. když to nemá smysl..