Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Můj syn byl teď na desátých narozeninách u spolužáka. Když jsem pro něj šla, slyšela jsem, jak jedna holčička říká mamce, že je ráda, že mají dům. Že prý tam, kde byla ta oslava, to bylo malé.
A tak jsem nad tím začala přemýšlet…já sama jsem vyrůstala v bytě a měla jsem krásné, bezstarostné dětství.
Myslíte, že děti v domech mají lepší dětství?
@emmi304 Co je lepší dětství? Ano maji ho casto jiné, vetsi prostor, zahrada, povetsinou trampolina, bazen, sit… Ale zas je to neco za neco a je potreba nejaky cas venovat udzbe toho domu a zahrady na ukor treba výletu.
Lepší dětství ne, to záleží na tom, s kým bydli, ne kde bydlí. Taky jsem vyrostla v bytě a moje jedine prani celou pubertu byl vlastni pokoj. Přežili jsme, ale super to nebylo. Ted bydlím v domě a je to proste lepsi. Kazdy si ma kam zalezt, kazdy ma svůj prostor, zároveň velký obývák, kde můžeme byt vsichni spolu a nemackat se. Je tu misto na všechno, co potřebujeme (a na spoustu veci, co nepotřebujeme:) ). A zahrada, to je zvlášť s malými dětmi nejlepsi vec na světě. Taky absence sousedů. Můžeme si tu dupat, skakat a jecet jak chceme. Dřív jsme byli v paneláku a to bylo jen neustale omezování projevů dětí, a to jsme meli super sousedku pod námi. Nicmene na úklid je zase lepsi ten malý byt. Ale taky existují byty s terasou, mezonety a oproti tomu mini domy se zahradou… takze to neni uplne jednoznačné.
Mně je někdy trochu líto těch dětí v rodinných domcích, mají své zahrady, kde jsou zavření. Já jsem dítě sídliště, lítalo nás dohromady hodně. Stejně jako moje děti, scházeli jsme se všichni na hrišti, my jsme pokecali, i jsme třeba hráli pinec, děcka spolu. A když vidím domky třeba u mých rodičů, staví se tam ve velkém, je to všechno u silnice, na autobus daleko, žádný obchod, vyžití. Všechno má svá pro a proti.
Rozdíl je v osobní preferenci. Někdo nechce slyšet o životě v bytě a někdo nekcce slyšet o životě v domě. Naštěstí má každý možnost výběru. Vše má své pro a proti.
Ideální samozřejmě nový dům vě městě, bez starostí a se všemi výhodami. Ale můžu si nechat zdát. My máme byt, děti mají každý svůj pokoj, jsme ve městě. Předtím jsme byli ve vesnici vzdálené cca 15 minut v domě. A je to nesrovnatelné, co se týká možností, školky, kroužky, aktivity, MHD, město jednoznačně vede. Sice nemáme zahradu, ale les máme blíže než na té vesnici. Bylo to sice „jen“ 15 minut, ale stačí jedna zácpa, problém, auto je potřeba jinde. Prostě se to nezdá, ale udělá to moc.
Dům má své plusy, jak jsi psala ale také mnoho mínusů - udržba, spousta práce jenom aby vše fungovalo. Musím říct, že ve městě jsou děti mnohem aktivnější, mají kroužky, kamarády, spoustu přílěžitostí. Ano v domě byla zahrada, ale ta není samospasitelná a dětěm se taky omrzí. A to nemluvím pak o starších, to mají úplně jiné zájmy a zahraduju vnímají jenom jako potenciální nepříjemnou práci ![]()
@vokishka tak on ne kazdej dům stojí na kraji ničeho a ne kazdy dite je na zahradě nestastne zavřený… to, ze mas zahradu, přece neznamena, ze nesmíš ven na hriste nebo kamkoliv jinam. Domy jsou nejen na vesnicich, kde opravdu nic neni, ale i ve městech, kde to dite ma par kroku do toho sídliště, na autobus a kamkoliv jinam. To proste nejde pausalizovat. Jsou mista, kde bych nechtěla bydlet ani v bytě ani v domě.
Vyrůstala jsem v bytě, sdílela s bratrem jeden pokoj. Na návštěvy jsme většinou jezdili k příbuzným a známým, kteří mají domy a bylo to fajn, ale nikdy jsem si neříkala, že bych to chtěla nebo mě to nějak trápilo. Když jsme se s manželem rozhodovali o koupi nemovitosti, tak jsem chtěla dům se zahradou. Nakonec jsme dostali nabídku bytu v domě o 4 bytech a za domem kus zahrádky. Za mě je to úplně super. Žádná velká práce na zahradě, tu máme na relax a žádná extra práce na domě. To u známých vidíme, že je pořád něco.
Není to o tom, zda se bydlí v bytě, nebo RD. Sama jsem z bytu a moje dítě vyrůstá v RD. Nevidím v tom žádný rozdíl, mimo to, že mame zahradu, ale stejne chodíme i na jiná místa ![]()
Tak dům má své výhody: víc místa, větší soukromí. Ale to, že nějaká holčička řekne, že by to pro ni bylo malé, to je stejné, jako když pak vypráví, že spolužák jede k moři do Polska a pro ni by to nebylo, protože má raději teplé moře a je zvyklá na Egypt. Nevypovídá to nic o dětském štěstí. Možná tahle holčička o 10 let později bude šťastná jako blecha v minibytečku, protože to bude její projekt a její prostor…
@vokishka píše: Více
Toto je ukázka hodně omezeného pohledu.
Je to jiné, ale každému vyhovuje něco jiného a něco jde dohnat jinak. Vyrůstala jsem v paneláku, v nacti jsme se stěhovali do domu. Z bytu relativně všude blízko, lepší doprava, potřeba méně času na péči o domácnost. Chybějící soukromí (dvě osoby na obytnou místnost), možnost zvát si méně kamarádů, chybějící zahrada, sousedé (i když všichni v pohodě, tak prostě je slyšet všechno).
Za mě není jednoznačně jedno lepší nebo horší, je to jiné a možnost koupit si dům s velikou zahradou v centru města má minimum lidí, tak si každý musí zvolit dle preferencí.
S malými dětmi je zahrada super v tom, že i když třeba brečí v kočáře nebo je jedno nemocné, tak se prostě člověk dostane na vzduch snáz. Pubertaci naopak ocení dostupnost kamarádů a koníčků, ale to nutně neznamená, že dům to vylučuje, vždy záleží i na lokalitě a jak se sejdete. I v hrozném satelitu se může nastěhovat spousta rodin s dětmi v podobném věku, které se každý den sejdou u někoho doma, naopak třeba můžu bydlet v bytovce bez vrstevníků. Za mě jen v určitém věku prostě začne chybět soukromí, což ovšem může vyřešit velikost bytu (pokud na to jsou finance).
@Kelsey1 píše: Více
je to můj vlastní názor. Mám napsat něco jiného, abych tě uspokojila?
Ano, když pominu ostatní, tak v kvalitě života je to velký rozdíl. A nesrovnávám tu byt ve městě a dům někde na samotě u lesa.
Já vyrůstala v paneláku ve velkém bytě, měla jsem svůj pokoj, ale toužila po tom, žít v domě. Lítaly jsme s dětmi ze sídliště venku, ale takhle to teď nefunguje.
Bydleli jsme s dětmi přechodně v paneláku a nějaké výhody to mělo, jako krám a hřiště u nosu, ale děti z toho nic moc neměly. Spolužáci stejně byly rozsypaní všude okolo, v sousedství nebyl nikdo. Když se syn snažil kamarádit s někým venku, vždy se tam našel nějaký problém, někdo mu něco bral, starší děti mladší prudily a ohrožovaly, tak pak ani ven chodit nechtěl. Po práci se zas sbalit a někam jet, to mi přišlo jak další šichta.
Teď bydlíme několik let v novém domě s velkou zahradou, letos jsme udělali bazén a je to prostě pecka. Žádní sousedi, nikdo neobtěžuje hlukem, smradem z cigaret apod. Kroužky a zájmy mají děti úplně stejné, větší jsou samostatné, dojedou kamkoliv a zároveň máme všichni spoustu prostoru, koukáme do zeleně, ne do betonu a cítíme se mnohem líp. Ale nejsme někde na samotě, vzdušnou čarou bydlíme 3 km od původního bytu.
Ale tak je jasné, že každý si dům dovolit nemůže, zvlášť v dnešní době. Někdo taky miluje být pořád někde na výletě, tak pak třeba je pro něj být lepší. ![]()
Každopádně já si taky vždycky, když jdu někam do paneláku, zas řeknu, že jsem ráda, že už tam nemusím bydlet…
@vokishka píše: Více
Tak tohle vidím naprosto opačně. Mě je líto dětí z paneláku, co se dostanou ven tak maximálně na hřiště a ješte pod dohledem.
My jsme na vesnici, rodinný domky, děti tady běhají samy od čtyř let. Banda dětí tady běhá od jednoho domu k druhýmu. Na sídlišti dneska nepustí samotný ven pomalu ani sedmiletý.