Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak toho dosáhnout? Modlit se a doufat… ![]()
Trochu se ovlivnit dá, podle mě vychovávat s láskou a velkým respektem k dětem, ne moc přísně a autoritativně, dát dětem důvěru a značnou volnost, ale zase ne úplnou volnost. A jít vlastním příkladem. A zbytek už je jen otázka štěstí.
Přemýšlela jsem nad tím již několikrát, a každý den se modlím aby se nám podařilo vychovat z našich dětí samostatné a sebevědomé jedince kteří budou vědět že je milujeme a jak se mají chovat. Vím že v dnešní době to bude velmi těžká úloha a proto doufám že jim půjdeme vzorným příkladem který budou rádi následovat. Beru výchovu našich dětí jao naše životní poslání ![]()
@Lucipe
Tak tos napsala hezky ![]()
Já si říkám, když už se mi povede vychovat slušného člověka, aby zase nebyl snadná oběť. Já jsem taková slabá povaha, nenechám na sobě dříví štípat, to zase ne, ale když jsem dostala na držku, bylo to mojí vlastní vinou, bála jsem se bránit, aby to nebylo ještě horší. A mám strach, že tohle moje dítě podědí.
Příspěvek upraven 02.02.13 v 22:58
Jestli má někdo odpověď, tak sem s ní a ne že si to budete nechávat pro sebe!
![]()
Myslím, že nikdy nemáš jistotu, že vychováš svě dítě správně. Můžeš se o to jen snažit a doufat, že třeba jeho puberta, bude mít normální průběh(upřímně z ní mám už dnes strach). ![]()
Njn, to je tím, že dneska už se nesmí psát, že šlo o cikány nebo v Praze třeba Albánce a podobnou verbež, co sem jezdí krást a žebrat. Tak a teď budu za rasistku, ale tohle tady bylo vždycky a bohužel i bude
prostě nic novýho pod sluncem, čemu se divíte? ![]()
Holky, to je fakt těžký. Já byla včera za kolegyní v bývalé práci na kafe (herna-bar). Já seděla u baru s kafčem a vyprávěla co a jak doma a kousek ode mě seděla holka, kterou si pamatuju z doby, kdy jsem tam dělala. Tenkrát jsem jí říkala: Hele Kačeno, to mi řekni, jak je to možný. Obě máme za sebou tu samou školu, jsme stejně staré, vaši jsou doktoři, mají tě rádi, až na ty doktory to je jako u nás, ale já i brácha pracujeme a žijeme tak jako normální život a ty a tvůj brácha si pícháte perník, gamblíte a čórujete… Jak se tohle jako stalo?
Kačna na to řekla, že se to prostě stalo… Potom, co jsem otěhotněla, tak jsem tam ještě chvíli pracovala a probírali jsme to opravdu několikrát, protože ač jsem byla v úplném začátku těhotenství, tak ten obraz tý Kačeny jak tam mačká bednu mě opravdu děsil a děsí do dnes ![]()
Taky se bojím, jak moji kluci v dnešním světě dopadnou
starší je takovej nesmělej a tichej, všechno si nechá líbit
rovna dneska jsme byli na návštěvě u známých, mají kluka o 2m mladšího než náš, a ten ho neustále strká, všechno mu sebere. Jeho rodiče když to vidí, tak ho potrestají(ten kluk dostává na zadek 10 krát denně
) a můj malej se neumí bránit, a někdy mi ho je líto. třeba dneska mu ti známí dali kinder vajíčko, a on mi ho strkal, ať ho rozbalím, jenže já zrovna chovala mladšího, a než jsem mu ho stihla rozbalit, tak mu ho ten jejich syn sebral, a oni to neviděli. a mě by to bylo hloupý, mu ho brát zpátky, když bylo od nich, a jejich syn v tu chvíli nic nedostal. a Danýsek se zatvářil tak smutně, ale že by si ho vzal zpátky, to nehrozí. nevím jestli jsem udělala dobře, ale cestou zpátky jsem mu koupila v obchodě za poslední peníze jiný kinder, aby mu to nebylo líto. On děti, který jsou na něj hodný, ty miluje, hraje si s nima, ale je bojácnej. když se k němu nedávno rozběhla o hlavu menší holčička, tak se hned schoval za mě
jinak oni známí, i přítel, našeho syna nabádají, aby si nic nenechal líbit, a když ho jejich syn praští, tak ho nabádají, ať mu to vrátí, jenže to já zase nechci, aby z něj byl rváč(no, naštěstí to asi nehrozí). Ale zase nechci, aby mu ve školce každej všehno vzal, a ubližoval mu, až tam bude chodit. fakt v dnešní době nějak nevím jakou výchovu zvolit
![]()
K nám na základku chodila holka, co si ve třinácti letech šlehala perník, rodiče rozvedený, táta daleko, máma otevírala restauraci, byla pořád v práci… Holce dala denně dvě stovky na jídlo, neměla čas ani jí uvařit (paradox, když měla restauraci), po nějaké době holce stačily dvě housky se salámem denně a zbytek si nechávala na cigára a travku…
Věřím tomu, že když se rodiče dítěti věnujou, a tím myslím hlavně tak, že to dítě ví, čí je, kde má domov, kde je láska a bezpečí a že má pevné zázemí, má našlápnuto na to, aby odolal. Ale kde je ta hranice, kdy je té lásky moc a to dítě prostě nemá nějaký obranný mechanismus, protože rodiče ho chrání až moc?
@ncc1701 tohohle se prostě obává každý rodič, co má o své děti zájem - najít tu správnou míru ve výchově. Je to jak chodit na provaze nad propastí
Beztak mi nezbyde nic jinýho, než v tom základním zopakovat výchovu svých rodičů.
Sice jsem v pubertě působila jak mimoň, ale není ze mne ani smažka, ani alkoholička, ani jsem si neupletla dítě v patnácti, takže nakonec ta výchova byla asi úspěšná
Tím chci říct, že pokud jste +- spokojené se svým životem, z toho, co z vás je, nezbuýde vám asi taky nic jiného, než opisivat od rodičů
![]()
Slavuska1
Podle mě si udělala špatně, že si to nechala na návštevě jen tak přejít, nic neřekla a Kinder vajíčko nezískala zpět.
Potom kluk vidí, že když mu někdo něco sebere nebo udělá, tak se nemá bránit, ale smířit se s tím a nechat to přejít… ![]()
Může to podle mě dojít až k tomu, že bude mít pocity méněcennosti - „maminka mu to Kinder vajíčko nechala i když mi ho vzal, asi pro něho bylo důležitější než pro mně, asi on je důležitější než já“
Ja si myslim, ze se nas deti pouze napodobuji… Takze vychova je k nicemu, kdyz se my sami chovame opacne, nez rikame…
@slavuska1 mna mama vraj doma ucila ako sa bit, lebo z jasli jej povedali ze kazdemu vsetko dovolim a potom len v kute placem. A bitkara zo mna aj tak nevychovali, necham si na hlavu… one… hrozne dlho kym explodujem. Ale potom to uz nejde spravit ![]()
@ncc1701 ale to mas tazke. Ja sa pamatam ked som bola mala tak sa „nevzdelani“ snazili napodobnit styl zivota vyssej vrstvy. Co som dospela, tak mam pocit ze sa vsetci snazia napodobnit ciganov. Myslim… slovnik, hlucnost, strakatost a obcas aj obchadzanie zakona.
Když před pár lety vyšel film Jezero smrti (Eden Lake), koukali jsme na něj v osamělé hospůdce. Byla noc a nás čekala cesta domů. Na rozloučenou se majitel a výčepní v jedné osobě zasmál a řekl nám: „Žádný úchylové, žádný zloději, dejte si bacha na děti.“ A ono už je to tady: http://www.novinky.cz/…ivnejsi.html
V článku mě hlavně zaujala věta dětské psycholožky: „Dnes kolem sebe bohužel všude vidíme, že slušnost, úcta a respekt se jako by zcela vytratily. Dokonce i ti, u nichž bychom měli vnímat pozitivní vzory, jako jsou vysoce postavení lidé v našem státě, se chovají způsobem, který nemůže být považován za dobrý,“ uvedla.
A proč tu tento článek zveřejňuju? Není to tak dávno, co jsem se tu účastnila poměrně horlivé diskuze, jejíž název si nepamatuju (a vlastně ani její podstatu), ale jedna uživatelka tam napsala, že vychovává svoje děti k úctě a slušnosti vůči ostatním lidem, přestože si myslí, že její dítě bude mít jednou problémy „s poctivostí vůbec někam dojít“, a že v jejím okolí je několik rodičů, kteří už od mala vedou své děti k tomu, aby si šly za svým a neohlížely se na to, jestli tím někomu uškodí. Trochu mi článek připomněl písničku Tří sester 63´, kde se zpívá „…matku vraha Mrázka možná taky přepad´ splín, došlo jí že rodič dětí častokrát se mýlí v nich…“ Už takhle se v našem městě na severu Čech necítím dobře, teď ještě abych měla pochybnosti míjet děti…
Jak vůbec v dnešní době vychovat slušného sebevědomého člověka, který by neškodil, a zároveň dostatečně odolného, aby nebyl poškozen? Jak docílit toho, aby zrovna to naše dítě dokázalo v pubertě odolat drogám, špatným partám, a zároveň nebylo terčem výsměchu? A toho, aby naše dítě nešikanovalo a nebylo šikanováno?