Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě mi přerůstá přes hlavu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
21.9.15 21:53
Dítě mi přerůstá přes hlavu
Řeším doma velikou krizi, 3letá dcera, 3měsíční druhá,…obě je mám doma, straší dcera s příchodem madší postupem času začala žárlit, ze zaátku samý pusinky, celý těhu se moc na sestřičku těšila…momentálně od rána do včera jen řve řve a řve…stále je vše špatně, vzdoruje, odmlouvá, psychicky vydírá a přerůstá mi přes hlavu…mám probém, stále se moc bojím, že budu špatná matka a cítím, že moje city k dětem nejsou asi takové jaké by měly být, moc tyhle věci řeším, co řeknu, co udělám,…a když pak jsem přorozená, tak jsem strašně zlá, nenávistná,…pak toho lituji a brečim, mám velké deprese, takhle to mám stále,..začla jsem chodit i k psycholožce, zatím jedno sezení za námi,…samozřejmě mé dětstvá nic moc a tak se bojím, abych nebyla stejná,…každopádně to období vzdoru, jak se to dá přežít, abych je neublížila, je to fakt moc, jak pozna, kdy si to vymýšlí a kdy se za to na ní nezlobit? jsem z toho fakt zmatená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.9.15 22:40
@theu především bys se měla přestat zlobit na sebe, že se na ní někdy zlobíš. Je to přirozené a čím víc to v sobě budeš dusit, tím víc to bude přerůstat v to, co popisuješ - budeš na ní zlá. Takže když zlobí, buď klidně naštvaná, dej jí najevo svůj nesouhlas, ale přiměřeně. Pak na ní nebudeš muset být naštvaná, že kvůli tomu, abys nebyla naštvaná na sebe na ní nesmíš být naštvaná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.15 22:54
Nejsi v tom sama. Mám 2,5 letou dceru a 2,5m mimi, které mi bojkotuje kojení. Jsem na mašli. A dcera pěkně vytrapuje.
Absolutně chápu, že jsi hotová. Já taky přemýšlím taky nad vším co řeknu. Mám pocit, že jsem si nastavila laťku dost vysoko a snažím se být perfektní máma. Jenže perfektní matky neexistují. A v reálném životě se s děckama nikdo moc párat nebude.
U nás pomáhá:
- co nejvíc pozitivních zážitků - chválit i za kraviny, motivovat odměnou, klidně udělat mexickou vlnu, hlavně ať se děcko baví. Dávat „důležité“ úkoly v péči o mimino, domácnost (ať ti něco připomene, něco ohlídá, houpá sourozence…)
- mazlit, tulit, hladit - kdykoliv když mladší spí. Třeba 10× denně dát jen tak pusu, pohladit
- mít chvíli pro sebe - vykašlat se na úklid na chvíli a dělat něco, co má moc ráda
- vysvětlovat, hodně se smát, snažit se o co nejpozitivnější atmosféru doma - když se mi to daří, tak stačí, když se zatvářím a dcera už kmitá. Ale jak sem podrážděná a pořád nadávám a něco chci, nutím jí, tlačím na ní, nevysvětlím, hodně zvyšuju hlas, tak ona se okamžitě sekne
Fakt tohle řeší hodně ženských. Opravdu všude pomáhá klid. Když tě štvou, tak zajdi do kuchyně, nádech výdech a zpět s klidnou trváří - ideálně usměvavou. Já mám na lednici napsanou formuli Miluju svoje děti a oni milují mě. Moc mi to pomáhá se na to občas podívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.15 22:58
Před rokem se nám narodila holčička. Klukovi byly tři. Těšil se na ni, ještě v porodnici byl nadšený. Doma ale obrat, bral na ni do postýlky nůž, že ji zabije - všechno ostré v celém domě muselo být mimo dosah kluka. Přestal chodit na velkou, dokázal to v sobě držet třeba 10 dní - následovaly laktulosy, čípky, klystýry…
Ty šílené stavy, co dokázal předvést,– v obchoďáku sebou praštil o zem a řval a řval. Řval doma, řval venku, řval všude, nechtěl kamarády, stal se z něho samotář. Říkal, že nás nemá rád. Byla jsem z něho už fakt zralá na psychiatra…
Teď po roce - v září začal chodit do školky a hle: Máme doma hodného, zlatého, klidného chlapečka, který už se konečně nenechává krmit (on by se jinak fakt sám nenajedl a radši by umřel hlady)a svou sestřičku miluje a ochraňuje.
Konečně ta hrůza skončila a tobě přeju, ať to u vás netrvá tak dlouho jak u nás. Ty děti fakt strašně žárlí a tím šíleně trpí, ale zvyknou si, uvidíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 01:34
@loja to mi opravdo moc pomohlo…taky se snažím psát afirmace…blbý je, že dcera je totálně nemazlivý typ, máme na sebe chvilku a já u hned běžim jí pomuchlat a ona to prostě nechce…s tím smíchem, blbnutí, to máš naprostou pravdu, takový je manžel, jemu skoro neodporuje, protože vše prostě umí, jenže já taková prostě nejsem, ty naučené vzorce! ale snažím se a věřím, že to dám! moc děkuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 01:36
@meltarto to zní strašně! to zase naštěstí nemáme, u nás tohle začlo, když jsme ji dali do školky, u ji tam raději nedáváme, hodně ji to poznamenalo a to tam byla jen tři dny a hned se celá otočila, snad se zase vrátí do normálu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 01:37
@loja jinak s tím kojením, měla jsem to u obou a u obou nakonec odsávám a dávám přes flašku, což zrovna teď dělám, to mi taky asi na vyrovnanosti mc nepřidá tahle činnost několikrát za den u první půl roku, jsem zvědavá jak douho to vydržím u druhé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 01:54
A jinak to její vzdorování není o tom, že mi řekne pětkrát ne a pak to udělá, ona to prostě neudělá a řve a řve tím nejsilnějším ječákem, až zfialový a začne se dusit…včera např, že jí budu číst večer já místo táty, ona že ne, že chce tatínka, za hodinu a půl musel přijít táta, protože já za tu dobu ji nebyla schopna dostat ani do pyžama, řev, utíkání, mlácení, kopání, řev a řev,…nakonec jsem ji vyhověla, protože u jsem za celý den prostě neměla sílu, na otázku proč ji nemohu číst, já tě nemám ráda, já chci tatínka, když tu přes den není… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 01:55
A to jsem vyzkoušela objímání, domluvu, vysvětlování, vše láskyplně po dobrém, pak už i na zadek dotala, nic nepomohlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 02:41
@theu a proc tatinek prisel az za hodinu a pul? Nic za moji otazkou nehledej, chci vedet jen pouhapouhou pricinu. Sbiram zkusenosti.
U nas starsimu byly 3 roky a 3 mesice, kdyz se narodila malicka. Uz 2,5 mesice chodil do skolky. Nastal totalni masakr. Ale on uz nekdy pred mym tehotenstvim zacal byt absolutni „tatanek“. Ovsem pak to jen sililo. Az ted, kdy jsou male 10 mesicu, mu smim obcas udelat piti, vysmrkat nos, nakrmit a utrit zadek. Jo, krmime jako @meltarto
Ted se budu utesovat tim, ze ji stale pusinkuje, hladi a macka pri obejmuti a nebere na ni noze 
Je mi to vse tak strasne lito. Nejvetsi vycitky mam z toho, ze jsem nezustala u jedinacka. Ze jsem mu zkazila detstvi. Ze to s vice detmi neumim, protoze sama jsem jedinacek a tak jsem mela mit rozum… No masakr
Ovsem maly od unora byl ve skolce snad jen tyden (nemoci jeho i male) a tak mozna mu doslo, ze neni vystrcen a ted to zacina byt lepsi. Lepsi v tom, ze tech svetlejsich okamziku je cim dal vic a jsou delsi. Ale nevim, jestli budu mit radostne vzpominky na jeho detstvi
@tiffany diky za vecny navod!
@loja zvladas to uzasne, jsem orpti tobe strasne zatvrzela ci co. Utapim se ve svych pocitech a zasekavam se na nich, nez abych se prepla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 06:52
@AniNevim Tak to máme hodně podobné s těmi zaseknutými pocity, radši se v tom utáím celý den, než abych přepla, hele, nejsem jedináček a taky mi přijde, že to neumím, ikdyž mám o 5let starší sestru a náš vztah taky nic moc… přišel za hodinu a půl proto, protože jsem chtěla, aby věděa, že když řekneme, že dnes budu číst já, tak to tak bude, víš, aby si nevymýšlela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 07:12
@theu píše:Čím častěji jí „ustoupíte“ - necháte si vybrat v takových nedůležitých (pro vás, ne pro ni) situacích, tím častěji zase ona ustoupí vám.
přišel za hodinu a půl proto, protože jsem chtěla, aby věděa, že když řekneme, že dnes budu číst já, tak to tak bude, víš, aby si nevymýšlela…
Schválně se někdy celý den poslouchejte, to jsou furt nějaké příkazy a zákazy směrem k děcku (taky se musím hlídat), snažte se to zredukovat na opravdu důležité věci (přes silnici musíš za ruku, s nožem se nehraje) a v těch dalších jí „ustupte“ - ale to musíš si rozmyslet, než něco řekneš
Takže ne že řekneš, že dneska čteš ty a pak z toho úplně zbytečná scéna a nakonec stejně čte taťka. Raději se rovnou zeptej - Kdo dneska bude číst? Vám to je celkem fuk jsem pochopila (táta není večer v práci…) - ona bude spokojená a rodičům zbyde víc energie na ty důležité věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 08:00
@Pipet jenže třeba u nás, když se pokaždé zeptám apak se stane, že to bude muset být z nějakého důvodu po mém, bud enásledovat ta hodinu a půl trvající histerie… takže třeba já bych neustoupila šlo by se spát bez poháídky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 08:59
@Krrysa Každý to má jinak 
Podle mě se to nevylučuje - někdy dáš vybrat mezi sebou a taťkou, někdy vysvětlíš, proč to nejde - a děcko si přesto vybere řev a spaní bez pohádky… To už je jeho boj.
Tys na výběr dala - buď čtu já, nebo nic. Mi se pak i lépe snáší ten řev - neřve, protože jsem něco zakázala/neudělala (já číst chtěla), ale protože to samo chce.
(Jako, asi až tak nechce, ale prostě mě to pak tolik nevytáčí a celkově scénu zvládnu ve větším klidu.)
Taky se to určitě bude zlepšovat, jak děcko poroste - lépe se ovládne, lépe bude komunikovat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
