Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 @terien Ano přesně tak, škola se neměnila. Jinak ne opravdu jsem nikomu na prahu zvonit nechtěla. Chtěla jsem normálně na třídních schůzkách oslovit maminky těch dvou, které se s dcerou baví, ale pouze pokud nemají tu druhou a jak jim přijde do školy moji dceru odkopnou. Tudíž ne, že moji dceru nemusí a já chci, aby ji měly rády, ale že běžně se s ní baví a pouze ve třech se už s ní bavit neumí. A tam si myslím, že by domluva pomohla. Samy nejsou takové hvězdy, že by je celá třída milovala. Mají sebe a když nemají sebe tak mají moji dceru. Snad jsem to napsala srozumitelně.
no nevím no…ono ty děti to mají dycky tak, táhnou to ve dvou, jakmile jsou tři, tak se stejně spiknou ty dvá a tu třetího odkopnou, a u holek je to ještě víc než u kluků…to vídám dnes a denně, na hřištích, i mezi blízkými kamarády. I můj syn a jeho dvě sestřenice. S oběma si rozumí výborně, ale jak sou všichni tři pohromadě, tak se vždycky jedna z nich s Honzou zpunktuje a tu druhou jakoby odstrkují (a to je to sestra!!). Makáme na tom já i ségra, takže sme to nejhorší zažehnaly, ale byly doby, kdy k sobě dokázali bejt normálně hnusný, že sem koukala
![]()
Ještě mě napadla jedna, možná divná, věc, pozvat všechy spolužáky třeba na oslavu narozenin (třeba do hracího domu, pokud je nechceš u vás na zahradě, takové pozvání jen tak někdo neodmítne
) a tam by si mohla okouknout „dynamiku“ toho kolektivu. Jo, bude tě to něco stát, ale pokud bych z toho fakt byla tak hotová, tak bych to možná i zkusila. Uvidíš, jak se dcera chová k nim, jak oni k ní, možná vypozoruješ to, co ti nepoví.
Nebo jinou akci, kde je ten kolektiv pohromadě - sportovní den, školní výlet (přihlásit se jako dobrovolný doprovod -učitelka to možná uvítá, že bude mít někoho k ruce)
Nevím co poradit. V dětství jsem kamarády měla, ale pak jsem přešla na novou školu a tam jsem byla úplně sama. Trochu se mi i posmívali, dneska by se to možná nazvalo „psychická šikana“. Tehdy jsem se styděla se komukoliv svěřit a doma tvrdila, že se kamarádím s jednou spolužačkou, se kterou jsem to měla asi podobně jako Tvá dcera s tou holčinou, se kterou jezdí. Ta moje „kamarádka“ se se mnou občas bavila jen proto, že jsem jí dala opsat úlohy, případně jí půjčila nějaké pomůcky. A pak se mi smála - stejně jako ostatní.
Mamka si jednu dobu všimla, že jsem pořád sama, tak mě přihlásila do sportovního oddílu, ale to pro mě bylo úplné peklo.
A na vysoké se to TROCHU zlepšilo.
Dcera (4r) zatím taky žádné kamarády nemá, prý si hraje jen sama a ostatní ji nemají rádi (její slova). ![]()
Nějaké rodinné známé nemáte, že by mohla kamarádit s jejich dětmi? To, že nemá kamarády ve škole, je jedna věc, ale když bude mít nějakou mimoškolní kamarádku, může jí to hodně pomoct. Rozhodně bych ji nikam necpala, to může celou situaci zhoršit.
Pokud to trva 5 let tak bych rekla ze dcera bude asi jina, ze ji holky nechteji. Uz i tvuj pristup je zvlastni, chapu ze je ti to lito ze dcera breci na zachodech, ale ty nikoho nemuzes prinutit aby se s dcerou bavil. A resit to pred jejich maminky? To by me ani ve snu nenapadlo! A ze oni dve jsou kamosky a kdyz jedna druhou nemaji tak jdou ze dcerou vypovida o tom, ze dcera je lehce dostupna a neni oblibena. A tim, ze to budes resit pres maminky tomu nepomuzes, spis se utvrdej v tom co si o ni myslej.
Já jsem se s Romkou kamarádila celou základku. Sice se učila blbě, ale byla fajn. ![]()
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 @terien Ano přesně tak, škola se neměnila. Jinak ne opravdu jsem nikomu na prahu zvonit nechtěla. Chtěla jsem normálně na třídních schůzkách oslovit maminky těch dvou, které se s dcerou baví, ale pouze pokud nemají tu druhou a jak jim přijde do školy moji dceru odkopnou. Tudíž ne, že moji dceru nemusí a já chci, aby ji měly rády, ale že běžně se s ní baví a pouze ve třech se už s ní bavit neumí. A tam si myslím, že by domluva pomohla. Samy nejsou takové hvězdy, že by je celá třída milovala. Mají sebe a když nemají sebe tak mají moji dceru. Snad jsem to napsala srozumitelně.
Problém je v tom že je vaše dcera pro ně jen náhradnice. Možná si neváží sama sebe a je to z ní cítit. Tyhle holky jdou za tim kdo má trošku nos nahoru. Takhle z ní mají pejska co přiběhne když si pisknou. Možná by pomohlo kdyby jim nebyla tak po vůli. Aby byla zajímavější a měla tak trochu vyšší cenu pro ostatní.
@pristelepe píše:
Proč holčička s asistentkou není plnohodnotná kamarádka?Těmi cikánkami jsi to rozčísla úplně.
![]()
Možná tvoje dcera není plnohodnotná kamarádka zase pro ostatní deti.....
Upřímně já bych z toho taky neměla dobrý pocit, kdyby u me v baraku byly cikanky.. nerikam, ze za to muzou ty cikanske holcicky, alee..
@Anonymní píše:
@pristelepe možná jsme se nepochopily, ale dcera s handicapovanou holčičkou normálně sedí, kamarádí, pomáhá jí… i u nás byla pohrát si. jen říkám, že to není to plnohodnotné samostatné přátelství, kdy lítají po venku, jezdí na kole či bruslích a tak. s Romkami normálně na obědě i sedí a povídá si, opět problém pouze v tom, že je nechci doma… a v té třídě celkově oni tak nějak ty vztahy mají zvláštní a jeden den se baví, druhý už ne. Proto bych ocenila někoho stálejšího na lítačku ven, hraní doma v zimě či výlet a pak i do té školy no.
No a co někdo od vás z okolí?
Však kamarádi ze školy nemusí být stejní jako kamarádi doma. Zvlášť v jejím věku jsem taky měla pár kamarádek ve škole a pak kus od baráku, se kterými jsme lítaly venku nejvíc.
@Anonymní píše:
Já jen vysvětlila jak to myslím. Dělat to nebudu, byl to pouze nápad. Jinak ono je to těžké takto vysvětlit, ale ony se i mezi sebou hádají a dceru střídavě používají jako tu záchranu co s něma bude. Není to tak, že jsou BFF a dcera jim do toho přicmrndává spíš to vnímám tak, že jsou to přelétavé potvůrky a docela jim to vyhovuje jenže dcera změny nesnáší a prostě stojí o něco stálého co jí ty dvě na chvíli dají a pak vezmou a ona je z toho jednoduše nešťastná.
Bohužel ale problém je v tom, že nemůžeš ostatním „říkat“, jak se mají chovat, aby byla tvoje dcera spokojená. Změnu musí začít u sebe, pak se třeba změní přístup spolužáků k ní. V první řadě je potřeba ji podpořit, posílit sebevědomí, aby si stála za svým a nesnažila se jen zalíbit spolužačkám. Že když se s ní bavit nechtějí, tak nechtějí, může prostě být chvíli i sama, o volné hodině si třeba číst časopis, poslouchat hudbu z mobilu. Dělat si prostě něco svého a nebýt jen závislá na tom, jestli s ní budou spolužačky nebo ne.
Jinak asi tě nepotěším, ale blbej kolektiv se prostě řeší blbě. A upřímně zatím jakékoliv řešení které jsem viděla v praxi skončilo spíš špatně než dobře. Chápu, že je ti to líto, ale spíš bych dceru podpořila, aby z toho nebyla tak smutná a zkusila jí nabídnout i jiný kolektiv. Třeba si nakonec najde kamarádky někde úplně jinde - na nějakém specifickém kolektivu nejvíc daleko od školy apod. nemáte v okolí třeba koně nebo nějaký kolektivní sport, kam by mohla chodit a najít si tam kamarády?
@Hvezda70 píše:
Pokud to trva 5 let tak bych rekla ze dcera bude asi jina, ze ji holky nechteji. Uz i tvuj pristup je zvlastni, chapu ze je ti to lito ze dcera breci na zachodech, ale ty nikoho nemuzes prinutit aby se s dcerou bavil. A resit to pred jejich maminky? To by me ani ve snu nenapadlo! A ze oni dve jsou kamosky a kdyz jedna druhou nemaji tak jdou ze dcerou vypovida o tom, ze dcera je lehce dostupna a neni oblibena. A tim, ze to budes resit pres maminky tomu nepomuzes, spis se utvrdej v tom co si o ni myslej.
To s tebou uplne souhlasim, ja jsem tak stastna , ze moje dcera je extrovert a kdyz byla mala tak e hmed stala oblibena v kolektivu a to je tak porad i puberte..
Ale zase na druhou stranu chapu i zakladatelku . Ja si nedovedu predstavit co bych delala jako matka , kdyby moji dceru ,, nebrali" mezi sebe
pracovala jsem více let s dětmi..
nyní mám 10letá dvojčata… často jsem se pohybovala ve školním prostředí a v dětských kolektivech..
proto vím dobře (a některé si na to jistě vzpomenou), že děti dokáží být kruté , platí tam právo silnějších mláďat.. holky v tomhle věku (předpuberta) a puberta se obzvláště vyžívají v různých mini-intrikách a manipulacích - a právě často ohledně kamarádství, vlastně si dokazují svou vlastní cenu a hodnotu, často se předvádí..
vytvoří se pak jakési kasty, kde mezi holkama (kluky teď pominu, ti jsou trochu jiní, ale právo silnějšího tam platí o to více) opravdu vítězí partičky a skupinky těch nejoblíbenějších, případně se to podvo-potro-jicuje a mění mezi sebou..
zásadně nedoporučuju /pokud to není přímo šikana, týrání/ rodičovské intervence, chodit za jejich rodiči apod. bude to ještě daleko horší..
vaše dcerka je zjevně méně průbojná a méně oblíbená, nemá takové sociální (a manipulativní) dovednosti jako mají (některé) její vrstevnice.. je určitým způsobem v kolektivu „zapsaná“ to nejde změnit ze dne na den…
školu bych měnila jen pokud by se dcerka opravdu trápila - jestli denně brečí a je nešťastná, není to pro ni ani do budoucna pro její zdravý psychický vývoj dobré…
tím odstěhováním na vesnici jste v jejím případě zrovna její situaci opravdu ještě dost zhoršili - kvůli sociálním kontaktům … já vím , že byste ji zavezla/dovezla … ale jaksi nemáte za kým, že…
jak by se dívala na změnu školy?
nemáte na vesnici u vás holku/y v jejím věku?? určitě by jí moc pomohlo mít kámošku aspoň tam, na odpoledne a víkendy… a nebo z kroužků.. neznáte se s nějakou mamkou? my se třeba s některými domlouváme -ale fakt nenásilně - třeba jednou beru děti na bazén já, někdy jiná mamka apod. ale jedná se opravdu jen o hrstku kamarádů /spolužáků právě od maminek z mého nejbližšího okolí, se kterými se léta znám a vyplynulo to úplně samo - žádná násilná aktivita…
no a poslední zmínka - ty, kdo tak odsuzují zmínku o spolužačce s asistentkou a o romkách - nic proti nim samozřejmě - ale jste si opravdu tak upřímně jisté, že tyhle holčičky chcete třeba každý týden doma? jen otázka do vlastního svědomí.. podívejte se tam.. naše město je plné Romů, žijeme vedle nich, známe je, pár je i fajn, kámoši … ale domů k nám z více důvodů jejich děti nechodí… a to není na pár řádků na e-mimino.
@Hlaholice píše:
To máš tolik předsudků? Nebo tolik špatných zkušeností?
ne, jen jsem si sundala růžové brejle
@_.Emilyyy píše:@_.Emilyyy
To s tebou uplne souhlasim, ja jsem tak stastna , ze moje dcera je extrovert a kdyz byla mala tak e hmed stala oblibena v kolektivu a to je tak porad i puberte..
Ale zase na druhou stranu chapu i zakladatelku . Ja si nedovedu predstavit co bych delala jako matka , kdyby moji dceru ,, nebrali" mezi sebe
Nic nemam proti chudsím rodinám , ale chápem se:..Tvá dcera má totiž iphona ne? Pukud mi dobře slouží pamět ![]()
no ale změnit úplně školu asi taky nepomůže, tam zas už holky budou spárované, a ty dvě kamarádky, které se kamarádí s třetí, když jednička nebo dvojka není ve škole - ó jak dobře to znám, to je ve třídách běžné
možná teda snažit se letos už přežít, a v další třídě, když se třídy rozdělí a pomíchají, třeba tam bude někdo, kdo „zbude“ na vaši dceru ![]()
Hezký večer, mám syna kterému bude teď 6 let. Byl poprvé na táboře a říkal že se tam s ním bavil jen jeden kluk… Nikdo jiný. Teď jsem ho měla u sebe v práci a zjistila jsem že se s ním nikdo nebaví. A bohužel jsem zjistila proč.. on prostě všechny provokuje.. nadává jim. Dává jim různé dost trapné přezdívky.. šťouchá do jich…když mu řeknou ať toho nechá tak prostě on jde a udělá to zase.. přitom je to hodně šikovný kluk. Ve školce ho dost chválí. Říkají že je dost napřed a že kamarády má. Ale prostě teď jsem zjistila že prostě on se fakt chová hrozně.. nevím jestli je to věkem.. ale musím říct že jsem se za něj styděla ![]()