Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Divná rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.10 17:15
Prostě bych je nekontaktovala a bavila se s nimi v rámci sklušného chování jen když se ozvou oni.
Nebo u vás někdo z nich bydlí?
Je mi to moc líto, když rodina funguje, je to k nezaplacení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 17:18
Já žiju podle hesla :
" Kamrády si vybíráme, příbuzné ne".
Takže pokud s nima jsou špatný vztahy, přestala bych s nima komunikovat a obrátila se o pomoc na kamarádky.
Je to škoda, když je vás tolik sourozenců. 
Já mám takhle 3 setřenice a nejsem s nima v kontaktu…nechtěji, tak nechtěji…neřeším to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 17:58
Já bych poslechla manžela a byla ráda za něho a děti.vykašli se na ne.je to těžký,ale jinak to nejde:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 18:37
Hmm, je to smutné, když rodina nefunguje tak jak má. Udělala bych přesně to, co tu všichni píší. Prostě bych je neřešila,nekontaktovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 18:39
odstřihla bych kontakty… a dělala že jsou to prostě cizí… bude ti ve výsledné fázi líp nebude tě nikdo zraňovat… vykašli se na ně.. a nekontaktuj! a zároveňa ani pomoc nic! kdyby potřebovali! na každého jednou dojde neboj! uvidíš za pár let.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 18:50
Ani já bych se s nima dál nebavila. Nevyhledávat, nekontaktovat, žít si svůj vlastní život. Jedině čas ukáže - třeba se změní..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.10 19:39
Bohužel to mám podobně, se setrou se nestýkáme, je starší a vždycky se ke mně chovala dost hrozně, celá léta jsem se snažila, když měla děti, pekla jsem jí a žehlila, synovcům kupovala drahé dárky, stejně to nijak situaci nezměnilo a když se mi narodilo dítě a sestra mi oznámila, že narozeniny, svátky a Vánoce přestávají slavit (nejspíš aby nemuseli malé něco dát), definitivně jsem se naštvala a už se s ní 3 roky nestýkám a ani nebudu. Bylo mi líto, že synovci se ke mně od té doby taky neznají, ale aspoň je vidět, že mě měli jen jako sponzora.
Když to za nic nestálo, je to takhle lepší, ušetřím si nervy i peníze.
Ale velkou vinu na tom mají rodiče, že to pořád přehlíželi. Jak je to u vás, jak se k tomu staví rodiče?
- Citovat
- Upravit
23.11.10 19:59
Ahoj,tak to mě moc mrzí. Neumím si to představit. Ale asi bych poslechla manžela a soustředila bych se na nej a na děti. To je ted tvoje nejbližší rodina. Je mi jasné, ze to nepůjde hned. Ale čas ti pomuze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 22:25
No, já bych kromě „vykašlat se na ně“, řekla především „nenechat si všechno líbit“…
Že si třeba mladší sourozenec „zaleze do naší postele“, poté, co mi odsekl způsobem, který popisuješ, to jde nějak mimo moje chápání… ne to, že to udělá, ale že Ty si to necháš líbit.
Lidé (a rodina především) si k Tobě dovolí jenom to, co jim dovolíš Ty sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.11.10 06:59
Děkuji za příspěvky. Aspoń mám v hlavě jasno. Moje rodiče nic neřeší. Díky moc
- Citovat
- Upravit
24.11.10 09:16
Ahojky anonymní, tak abych tě potěšila: u nás je to tak, že sestra se vdala ve svých 21 a odstěhovala se s tím, že to s matkou není k vydržení (to je samostatná kapitole-matka je generál) 
Já jsem vždycky věděla, že se o mámu chci postarat na stará kolena, přestože je to s ní čím dál tím horší. Nesnáší chlapy, ale takovým způsobem, že si to neumíte představit, jaké s ní mám peklo, neboť mám svou rodinu. No nic. Sestra celých 22 let je tu vždy na víkend (na obídek), samozřejmě bez toho, že by přispívala nějakou částkou, s celou rodinou. Její děti jsme vždy brali na výlety, na dovolené, bez jakéhokoliv přispění, ale nevadilo nám to. Vrchol ale byl, když jsme začali investovat do bydlení, aby to tu k něčemu vypadalo a sestra najednou začala diktovat, co by se ještě mělo a proč jsem tohle dala sem a tamto, že vypadá hrozně. Barva střechy, že by byla lepší tahle apod. Takže jsem po letech řekla dost, že sem nedala v životě ani korunu a že jí do její domácnosti také nekecám a byl konec. Je to už 5 let, co jsme spolu nepromluvily, přesto je tu za víkend co víkend. A máma? Sestra je ta hodná, co nedělá problémy, já jsem ta špatná, co všechno dělá blbě. Takže nejsi v tom sama, snad tě to potěšilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.11.10 10:07
jednoduchá rada. nebav se s nima. nedávne jsem taky měla takový problém s rodinou. už jsem nevedeela co delat. silene nervy a doma jsem byla protivna na pritele. ten uz byl celkem dost nasr.. a taky mi rekl, ze jestli to bude pokracovat, tak mi zakaze se s nima vídat. . nejdřiv jsem na něj koukala,že co si to na me dovoluje, ale pak jsem to sama pochopila.
Máš manžela. a děti. to je ted tvoje rodina! pokud ti oni ubližuji, tak se na ně vykašli.
- Citovat
- Upravit
24.11.10 10:14
No, naštěstí si takovéto situace snad ani představit neumím já jsem jedináček, mám jenom mamku. Takže vesměs nemám mít s kým nějaký problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.11.10 12:45
Tak aspoň vím, že nejsem sama kdo má problémy, děkuju vám. Tak jsem z toho právě měla už nervy a už jsem nevěděla jako co víc udělat. Už mi přilo, že mě sledují jako ostříž a sebemenší polevení, tak už to jelo, jak je člověk neschopnej a td… nechce si mi to ani vypisovat. Nejhorší je, že jsem si i tak už chvíli připadala, že jsem úplnej dement. Pochopila jsem, že to nejsem já, ale oni. Teď už si mohou říkat co chtějí, je mi to jedno. Už nemám prostě náladu je pořád řešit a můj manžel už vůbec ne. Díky holky. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Vůbec nemám dobré vztahy se svými sourozenci a docela mě to štve. Od rodičů jsme dostali domek, starý, malý, přestavujeme ho. Samozřejmě, že jsem je vyplatila, ale od té doby, jsou ty vztahy hrozné. Nenávidí mě. Mám dvě děti. Starší mi stále opakují co dělám špatně, že se neumím postarat ani o jedno a proč mám dvě. Než jsem se vdala a založila rodinu, tak jsem jim stále pomáhala, s dětmi, vozila kočárek, šila jim, můj tehdy ještě né manžel, s barákem když přistavovaly…No a u prvního těhu to ještě šlo snima i když to pomali začínalo, ale tenhle rok je hrozný. Při druhém těhu si pomalu dovolím říct, že mě až šikanovali. Nikdy mi sničím nepomohly a jen mě pomlouvaly jakože nic nezvládám a tak. Věděli, že mám rizikové, stejně jsem porodila dřív a mimi na tom nebylo nejlépe a místo podpory, se mi dostalo, že když jsem rodila císařem, jak jsem neměla super porod a jaké oni měli bolesti. Na mimi se ani nepřišly podívat, vůbec ho neznají, jen slyším jak jsem nevařila zedníkům, byla jsem v porodnici a když jim to řeknu stejně jsem nejhorší. Že dětem se nevěnuji, přitom snimi chodím ven, hraju si. A mladšího sourozence jsem prosila jestli by mi pomohla a ona mi na to odvětila, že není moje služka a když přišla zalezla si do naší postele. Já už to vážně nechápu. Proč to tak je. Promluva snimi neexistuje, to vše jen otočí. Já už nevím co dělat. Když jsem prosila o pomoc po porodu, tak mi bylo řečeno, že nic nezvládám a bůh ví jaká nejsem a že to maličké jsem neměla mít a je to můj problém, že jsem otěhotněla po 3m. po tom co jsem o jedno mimi přišla, byla jsem š´tastná, že mám mimi a oni mi řeknou, že jsem mimi neměla mít. A co jsem prý jako čekala.
Je mi moc líto jejich chování, dost mi to ubližuje, ale můj manžel mi řekl ať se na ně vykašlu a nechám je.
co byste dělali vy?